Hry zaměřené na samotnou problematiku železnice jako takové nejsou časté. Vlastně skoro vůbec, až na pár her jako Railroad Tycoon. Avšak v poslední době si někteří designéři her uvědomili, že se jedná o poměrně neotřelé téma, které by na dnešní, již relativně vyspělý herní trh pokrývající velmi široke spektrum lidských i nelidských činností, mohlo přinést něco nového. Z tohoto nápadu a následného snažení vyplynuly nedávno dvě hry – MS Train Simulator a Loco Commotion. Obě tyto hry se k vláčkům stavěly jinak. Microsoft vsadil na osvědčenou simulačnjí stránku a Loco Commotion zase na řešení logických problémů a hříček. Nuže, kam zařadit Trainz? Zatím nikam, po prvních dojmech ze hry vám totiž bude jasné, že se nejedná o simulaci, ačkoliv by vám screenshoty okolo se povalující mohly napovídat něco jiného.
To, že Trainz nejsou simulátorem, i když by k této doměnce mohly některé obrázky ze hry svádět, poznáte na první „pohled“ ve hře, ale i z propagačních materiálů tvůrců, firmy Auran. Jedná se totiž výhradně o modelovou železnici, klasické vláčky, se kterými si mnozí z nás hráli jako děti. Tento fakt je sice mírně vyvracen prostředím hry, které je poměrně dynamické – automobily často stihnou jentaktak projet přejezd, než se váš vlak přiřítí, o pohybujícím se osazenstvu nádraží nemluvě.
Příznivce hardcore simulátorů podle mne také odradí to, že chování souprav se často vymyká jakýmkoliv fyzikálním zákonům – mermomocí jsem se snažil překračovat rychlostní limity v zatáčkách a nic se nedělo. A to často tak, že jsem zatáčku s limitem 32km/h projel rychlostí těsně nad 160km/s a vláček si vesele jel dál. Tu samou nerealističnost pocítíte v momentě, kdy se vám vykolejit podaří: vlak ještě nějaký čas sice pokračuje setrvačností v jízdě po poli, nicméně ani při nějakém „horším“ vykolejení jsem nespatřil ani náznak plaménku, či jakéhokoliv jiného požáru či výbuchu, byť se jednalo o dieselovou lokomotivu. Vykolejení je taky provázeno velmi patrnými chybami grafiky – vagóny se prostě prolnou do sebe, nějaké odrážení či narážení se nekoná.
Celkově na první pohled působí Trainz velmi rozporuplně. Pro někoho, kdo chce pouze jezdit, nastane po instalaci velké rozčarování – v celé hře jsou pouze tři mapy, na kterých lze jezdit – dvě demo mapy, tedy malé (část USA a část Anglie) a jedna celá, tedy velká – Austrálie. S nabídkou všeho, co jde za sebe napojit, budete jistě spokojeni – ve hře je velké množství lokomotiv a vagónků z nejrůznějších slavných i neznámých železnic světa. Nicméně ani diferenciace fyzikálních vlastností lokomotiv mi nepřijde dostatečná – prakticky jediný rozdíl, na který jsem přišel, byl v rychlosti, což je sice ten nejpodstatnější, ale stále mi
to přijde velmi málo. Je zde i možnost přidat další modely stáhnutím packů z internetu, nicméně zase nečekejte nějakou velkou změnu – dle mého názoru jde jen o textury, což je v dnešní době trošku málo. Ve stadiu rozčarování nad těmito nedostatky hry, které, jak se domnívám, nejsou pouze opomenutími či pomíjeními autorů, ale spíše poukazují na jejich buď lenost, nebo prostě na fakt, že byla hra vydána příliš brzy, jsem pustil editor krajinek.
Editor je asi nejsilnější stránkou hry. Máte zde k dispozici nepřeberné množství možností, jak si postavit krajinku, kterou jste vždy chtěli, nicméně jste na klasické modelování buď neměli čas, nebo vám v tom zabránilo něco jiného. Design krajinky modelujete na klasickém „gridu“ kde pomocí nástrojů nejdříve upravíte terén – klasické zvedání či snižování úrovně, poté si můžete zvolit pokrytí texturami a pak už usazovat na místa nádraží, natahovat mezi nimi koleje, silnice, stavět mosty, tunely, hotely, paneláky, motely, bufety a spoustu jiných budov a okrasných prvků včetně stromů, keřů a dalších přírodních prvků. Nicméně pokud po editoru nesáhnete, bude pro vás hra velmi chudá.
Řízení soupravy má dva módy – DCC Control a Cabin. DCC Control je klasické vláčkovské trafo, které se nachází na panelu v pravé části obrazovky. Ke všem ovládacím prvkům zde máte poměrně jednoduchý a
rychlý přístup ke všemu co s vláčkem můžete vyvádět. Do pohybu, ať už kupředu nebo nazad, uvedete vláček klasickým otočným trafem, jak ho známe z Piko vláčků. Dále zde jsou další ovládací prvky, které však u Piko vláčků nebyly :) – kontrola sběrače proudu, pokud máte elektrickou lokomotivu, zvukový výstražný signál a kamery. Kamery jsou relativně dobře propracované, máte několik fixovaných bodů, ze kterých můžete sledovat jízdu vláčku a kamerou poté libovolně manipulovat. Interní pohled můžete volit buď zobrazením prostě toho co je před vámí, nebo přímo pohled z kabiny. Kabina je zpracována ve 3D provedení, nicméně je totálně nefunkční a ani se moc neliší v různých druzích lokomotiv, resp. na jejich velké množství připadají tak 3 kabiny. Mód „Cabin“ vás však postavi do jiné role – vše řídíte z kabiny a na kontrolním panelu na obrazovce máte pouze přepínání kamer apod. celá kabina je v tomto provedení pohyblivá, myší ovládáte jednotlivé řídící prvky, kterých je oproti prvně zmíněné metodě ovládání o mnoho více. Nicméně ani tento mód není klasickou simulací, jde totiž jen o přepnutí ovládání, nedostatky ve fyzikálním modelu vlaku jsou stále ty samé. Zajímavostí také může být ovládání více souprav najednou – lze se mezi nimi v průběhu hry libovolně přepínat, můžete je nechat jet, popř. je sledovat na mapě a když se blíží výhybka, jen určit směr. Patrně nejzajímavěji propracovaným prvkem ovládání je přehazování výhybek, které je zpracováno tak, že se kliknutím na tlačítko výhybky na hlavním ovládacím panelu přepnete na výhybku samotnou a klknutím myši do obrazu (což je v tomto případě jedinečné, obraz v žádném jiném případě na kliknutí myši nezareaguje) přeodíte směr, kterým se váš vláček bude ubírat. Máte také možnost přepnout na celkovou mapu, což je nutné v případě, že počet výhybek je vyšší a vy se chcete se svým vláčkem dostat na určité místo – trocha plánování pomůže.
Nyní se pojďme podívat, jakou hrou jsou Trainz po stránce technické. Zvukové schéma je poměrně chudé, nicméně u tohoto typu hery je monotónní zvuk kol rachotících po
kolejích spíše výhodou. Zbytek ozvučení, se kterým ve hře přijdete do styku, je zhruba na stejné úrovni – průměrné, ani neurazí, ani nezaujme. A teď máme na řadě grafiku – grafická stránka je již delší dobu alfou a omegou počítačových her, neboť to je to první, co na nás působí, když vidíme buď obrázky v médiích, nebo poprvé pouštíme demo, většinou volíme možnost „quick start“ abychom viděli jak to „vypadá“. Tento dojem může být u Trainz zavádějící. Na první pohled je grafika poměrně propracovaná, nicméně po hlubším prozkoumání v ní odhalíme poměrně dost klíčové chyby. Tou první je klasický jev – výpadky textur. Tento jev je známý i z jiných enginů, nicméně zde je velmi patrným hlavně při pohledu na vzdálené objekty, hlavně krajinu, textury zmizí a místo nich problikávají jednolité světlé plochy. Zavinění grafickou kartou je vyloučeno – testoval jsem na své GeForce 2 MX 400 i na kamarádově Kyro II, textury mizely u obou. Co mne také na enginu zarazilo, je jeho dle mého názoru nesmyslná grafická náročnost – na mém procesoru 850 MHz, 256 MB RAM a grafickou kartou GF2 MX 400, 32 MB RAM byla hra hratelná v rozlišení 800x600 s nízkými detaily. Úplné plynulosti v rozlišení 1024x768 se mi nepodařilo dosáhnout ani na počítači s procesorem 1,2 GHz, 512 MB RAM a grafickou kartou Kyro II 64 MB RAM, což je podle mne konfigurace více než dostatečná pro většinu dnešních her. Další kapkou pro můj hardware bylo zapnutí počasí, což mi připadá trošku
nesmyslné – pokud mají být Trainz „simulátorem“ modelové železnice, počasí tam nemá co dělat, nebo se mýlím? Všechny tyto neduhy a nemoci grafického enginu vedou jen k jednomu jedinému závěru – engine není dobře naprogramován. Pokud srovnáte s jinými hrami, byť z jiných žánrů, nutně dospějete ke stejnému závěru jako já, ať už jde o náročnost grafiky či chyby v ní.
Co říci závěrem? Snad že celý nápad Trainz není vůbec špatný, jen by to zcela jistě chtělo více času na přípravu jak technické části hry, tak hry samotné jako takové. Kdyby autoři přidali do hry nějaké módy, ve kterých by se dalo například soutěžit, nebo kde byste se mohli vžít do role někoho jiného, na železnici pracujícího, hru samotnou by to velmi pozdvihlo. Takhle to vypadá, že nám autoři předhodili jakési vylepšené demo hry a zbytek ať si hráči – modeláři dotvoří sami. V tom je možná hlavní problém celé hry – není zaměřená na hráče, ale na modeláře, a ostatním toho zdaleka tolik neřekne. Z čehož plyne, že Pikomaniaci si mohou k hodnocení přičíst 15% a ostatní ať si stáhnou demo, bohatě vám to bude stačit abyste si o Trainz udělali obrázek.
| Trainz | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
