Druhá světová válka patří k bezvýhradně nejoblíbenějším tématům realtimových strategií. Je tedy více než těžké přijít s něčím originálním nebo snad dokonce objevným, přesto se podobné hry vycházejí snad čím dál tím více. Rozhodně však zamrzí, že už se nemůžeme spolehnout byť jen na tu řemeslně odvedenou práci s minimem inovací, ale musíme se zaobírat i chybovým a veskrze nezábavným odpadem. Značka Strategy First byla v počátcích své existence víceméně zárukou kvalitní strategické zábavy, ovšem s postupem času se tento vydavatel začal orientovat spíše na budgetový trh, i když ceny her tomu často neodpovídaly. To znamená, že to, co vzejde z této stáje má jen velice malou šanci stát se hitem. Ale v období mírného strategického sucha bychom uvítali i „jen“ nadprůměrnou zábavu, kterou španělští vývojáři z Legend Studios ve svém celosvětovém debutu slibují. O vývoji War Times až do vydaní mnoho lidí nevědělo, takže vydání je vlastně takovým překvapením. Zda bude příjemné nebo nám zase vezme nějaké ty iluze, si povíme v recenzi.
Hned na počátku nás překvapí celkem slušné intro, které jednoduchým způsobem oznamuje začátek německé expanze, tedy i války. S renderovanými videi je to ve War Times vůbec hodně slušné a v době, kdy jsou tato na ústupu, bych jejich implementaci do podobného titulu nečekal, takže první body k dobru. Hra se nemůže pyšnit nějakým ryzím příběhem, prakticky všechno totiž sází na poslepované události, jež si zakládají na realitě, a to poměrně úspěšně. Před každou z mnoha misí si užijeme nad dobovou mapou zrekapitulování aktuální situace a pár zajímavostí. I tento prvek hře rozhodně sluší. Možná se ptáte, koho, že válkou vlastně provedeme. Odpověď je hodně jednoduchá, dokonce tak, že primitivnější už být nemůže. Existují totiž jen dvě kampaně, z nichž jedna mapuje německé mocenské choutky a druhá symbolizuje odboj všech "mírumilovných" národů, jejichž podrobnější rozdělení by jako v jiných podobných titulech neškodilo. Tedy nerozumějte mi špatně, v rámci jedné kampaně budeme válčit za Brity, Sověty a Američany, 
ale je takovým dobrým zvykem, že většinou má každá z těchto stran jasně rozeznatelné a unikátní tažení. Takhle je v tom trochu zmatek. Zapojení tichomořské či africké fronty nemůžeme očekávat už vůbec, jelikož hra se odehrává striktně na bojištích Evropy. Alespoň, že je hned od počátku jasně definováno dobro a zlo.
War Times je v základu ryzí realtimovka, která nepřináší vlastně nic nového, jen recykluje staré, ovšem mnohdy dobré nápady. Pro někoho příjemné, pro jiného už méně je ve většině misí obsažené budování základny, jež má mnoho fází. Někdy přijdeme k hotovému, v dalším případě musíme vybudovat vše od začátku. V takovém případě může nastat trochu problém, jelikož na počátku výstavby základny je třeba uplácat hlavní budovu, tedy velitelství. Ovšem, než tohle bude stát ve finálním stadiu, nemůžete dělat prakticky nic, jen čekat. Větším počtem dělníků se stavba urychlit nedá, jelikož podobně jako v Red Alert se budovy staví „z ničeho“. Je sice pravdou, že si můžeme zrychlit čas, ale tato volba je jednak
přístupná trochu krkolomně jen přes menu a navíc, v případě, že vás překvapí nepřítel, máte pramalou možnost zareagovat, protože budete mít armádu za okamžik v troskách. Nezbývá tak než vyčkat poměrně dlouhou dobu výstavby a poté se pustit do ostatního. Pak už to jde naštěstí skoro jako po drátkách, i když neustále je třeba stavět určité budovy, aby bylo možno přijít s dalšími. Tyhle principy jsou sice léta fungující, ale menší obměna by jim přeci jen neškodila. Velitelství vrhá dělníky, jimiž těžíte železnou rudu a ropu, za získané prostředky stavíte další stavby, což zpřístupní nové jednotky atd. Až jich bude hodně, není nic jednoduššího, než je vyslat na nepřítele, kde se statečně poperou.
No, není to naštěstí až tak primitivní, jelikož hra se alespoň snaží vypadat na úrovni a sofistikovaně, takže vymýšlí celkem pestrou škálu úkolů, kterou ale dostaneme zadanou hned na počátku mise a v jejím průběhu si na dynamické 
choutky musíme nechat zajít chuť, jelikož nařízení se v naprosté většině případů již nemění. Docela zamrzí, že War Times jsou v tomto případě striktně lineární a zadané příkazy je třeba plnit postupně. Jedná se sice povětšinou o ideální pořadí, ale přeci jen by větší volnost či případná nutnost vymýšlení taktiky nezaškodila. Na mapě totiž pokaždé máme označen bod, kam je třeba se dostat nebo kde se musí něco vykonat. To „něco“ pak zpravidla proběhne zcela automaticky a jedna část úkolu bude odškrtnuta. Ovšem v tu chvíli se již objevuje nový checkpoint, který je ale často třeba na druhém konci mapy. Možná si říkáte, že pořadí úkolů tím pádem není tak dobře seřazeno, ale chyba lávky. On to design úrovní, jenž je mnohdy hodně neprostupný, vyžaduje, takže si po mapě častokrát oběhneme kolečko, abychom se pokochali všemi krásami, jež nabízí. Rozhodně pěkné využití designerských prací, jen kdyby nebylo tolik zdlouhavé. Opět se zde nabízí zrychlení času, jenže po předem vytyčené cestě jsou často přítomny nebezpečné jednotky, které vás při troše nepozornosti pošlou i s celou vaší armádou do horoucích pekel, tedy pokud nejste výrazně silnější.
Velkou slabinou hry je mizerný pathfinding, což poznáte již ve vlastní základně, kde do sebe bourají obyčejní dělníci a při maximálním provozu mají co dělat, aby vytěžené zásoby donesli do hlavního stanu. Mizérie pokračuje i na frontě, a to především ve vlastních řadách. V případě, že oplýváte mnoha tanky, mezi něž se vám připlete pár vojáků, máte o „dobrou“ zábavu postaráno. I když máte jednotky rozdělené klasicky do skupin, nedovedou z trochu úzkých míst vyjet a melou se tam hlava nehlava. Pokud se vám něco podobného přihodí, jakože s největší pravděpodobností aspoň třikrát za misi, připravte se na postupné vyvádění jednotek ze zácpy, což je při větších počtech, jichž vaše armáda časem nabude, mravenčí práce. S AI nepřítele to není o moc slavnější, i když zde si zase až tak stěžovat nemůžeme. Je sice pravda, že vlivem skriptů na vás počítač posílá docela neefektivně jednotky, navíc v přibližně stejných počtech a časových úsecích, ale musíme ho pochválit za to, že útočí výhradně na nejpoškozenější jednotky, které 
s oblibou dodělává. Občas na vás také vybafne s větší armádou, s níž umí zacházet evidentně lépe než my s neohrabanými tančíky. Překvapí i občasným formováním armády před vašimi branami, takže v celkovém měřítku to není zase tak špatné, ale už vůbec ne kdovíjak zázračné.
Příjemné zpestření nabízí mise, které jsou tak trochu netradiční a neobsahují zdlouhavé budování základny. Světe div se, je jich také dostatek a i když povětšinou disponují obligátními úkoly jako chránit konvoj či někde někoho vysvobodit, najdou se ještě světlejší výjimky. Jedním z vrcholů hry je například Bitva o Británii, kdy je třeba zničit co možná nejvíce britských letišť s co možná nejmenšími ztrátami. Podobných úrovní již moc není, takže vám nebudu kazit překvapení, i když o to se postará již sama hra, která hned zpočátku přejede důležitá stanoviště a rovnou řekne, jakou akci je na nich třeba vykonat. Za zmínku stojí ještě rozdílnost stran, která je vlastně alfou a omegou každé strategie a nutno říci, že na projekty Blizzardu 
v tomto ohledu stále nikdo nemá. A War Times to rozhodně nevytrhne. Odlišnosti tu jsou, dá se říci nejen kosmetické, a to dokonce i v rámci spojeneckých sil, ale o přehnané vyváženosti nemůže být ani řeč. Spíše jde o trochu proházené jednotky, aby tam bylo tohle a tady zase tohle. Naštěstí se povedlo minimálně to, že na žádné ze stran nenalezneme vyloženě ultimátní jednotku, která by neměla konkurenci, což je příznivé především pro multiplayer, jenž je rovněž přítomen. Otázkou je, zda si hra najde tolik příznivců, aby byl na internetu v solidní míře hraný i hratelný. Pokud dokončíte kampaně a na síťová bojiště se vám nechce, případně na ně nemůžete (všichni víme kvůli čemu, že? :)), nabízí se ještě obligátní skirmish, který je ale jen pro skutečně otrlé hráče, jelikož počítač je v něm opravdu výkonný a možná i cheatuje. Map je slušné množství a dle zmenšenin si berou výrazný příklad z Warcraftu 3, hrají se však samozřejmě jinak. Módy jsou přítomny tři a dva z nich jsou vlastně jen deathmatchem, třetí nabízí zajímavou variantu s generálem v hlavní roli.
Grafický engine je kompletně 3D, takže si můžete zazoomovat či otáčet kamerou, ovšem až do očí se tentokrát vojáčkům nepodíváme, jelikož takové přiblížení není k dispozici. Otázkou ale je, zda by to byl pohled hezký, protože již na ten nejnižší stupeň vypadají bojovníci hodně kostrbatě a složení z nějakých pěti polygonů jim zjevně nesvědčí. U tanků a obecně všech dalších strojů to již není tak fatální. Nevadí to ale tolik ani v prvním případě, protože většinu času strávíte v maximálním oddálení, které nabízí největší přehled. Grafika jako celek vypadá tak trochu komiksově a kresleně, avšak není těžké si na to zvyknout. Hudbu bych každopádně zařadil hodně vysoko, protože se jednoduše povedla, stejně tak jako zvuky, především pak německé namluvení Hitlerových chlapců. Celkově nejsou War Times špatnou hrou, o čemž svědčí již ten prostor, který jsme jim věnovali. Zpočátku mohou vypadat sice značně nevábně, ovšem časem se přistihnete, že hrajete a docela vás to baví. Možná se nedostaví syndrom „ještě jednu misi a jdu spát“, ale především v misích, kde absentuje výstavba základny nebudete znuděni. Ani ty ostatní nejsou tak špatné a mnohdy narazíme na situace známé z dějepisu, které zájem o tento titul jedině podtrhnou. Škoda té zdlouhavosti a opravdu mizerné umělé inteligence vlastních jednotek. Především díky tomu a naprostému nedostatku invence nemůžeme War Times ohodnotit lépe než jen jako nadprůměrnou strategii. Pokud ale takové máte rádi a zrovna nemáte do čeho píchnout, jděte do toho. Zatím není jisté, zda se u nás bude prodávat, ale pokud ano, vsadil bych se, že půjde o titul s příznivou cenou, což jeho šance ještě zvýší.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
