|
|
Perimeter v současné době patří k nejočekávanějším strategickým hrám, i když se mu zdaleka nedostává zasloužené pozornosti v médiích. Do omšelého žánru realtime strategií by tato hra měla přinést potřebný svěží vítr v podobě revolučních myšlenek i jejich samotného zpracování, což mnozí, především hardcore hráči kvitují s nevídaným nadšením a menší ruské firmě K-D Labs vyjadřují velkou podporu. Značného potenciálu si všiml i světový vydavatel Codemasters, který vzal Perimeter pod svá křídla a v příštích měsících ho přivede na trh. Ještě předtím si však můžeme ozkoušet demoverzi, která je sice vydávána za značně nedodělanou, přesto se ale dá velmi dobře hrát, takže jsme na jejím základě připravili první dojmy.
Příběh Perimeteru se jako všechny jeho další aspekty dá označit za více než originální. Odebereme se do vzdálené budoucnosti kdy se na přelomu třetího a čtvrtého tisíciletí začínají objevovat jacísi vyšinutí jedinci, kteří se vydávají 
za „přízraky“. Ve svém nitru dokázali sloučit vědu a duchovní stránku duše tak, že se jim otevírá prostor pro zcela nové možnosti reprezentované dosud nevídanými pokroky ve všech možných odvětvích genetikou počínaje a nano hračičkami konče. Zpočátku byly přízraky považovány za blázny, ale na základě těchto zkušeností s nimi je ostatní lidé začali brát za schopné jedince a čím dál tím více dalších osob se začalo vydávat v jejich stopách. Nakonec se přízrakům povedlo zcela změnit chápání dosavadního světa, jelikož objevily přítomnost jak neviditelné duševní roviny, tak i zcela nových dimenzí, jež jsou sloučeny v tzv. Psychosféře, která odráží jednotlivé kapitoly lidských dějin a není tak docela hmotným prostředím. Ovšem díky novým technologickým vymoženostem bylo lidem umožněno cestovat mezi světy Psychosféry speciálně upravenými koridory. Lidé tomuto novodobému turismu přizpůsobili takřka vše a cesty berou jako nevinnou drogu, vždyť v každém z ohromného množství světů se různým způsobem zhmotňují lidské myšlenky, což je ale značně dvojsečné a nemusí vyhovovat každému. Někteří ve svých „královstvích“ již zůstali a nemají vůbec potřebu
se vracet na rodnou Zemi, natolik je Psychosféra pohltila. Navíc lidské tělo v důsledku nových poznatků již nekladlo žádné překážky, dalo se totiž nejrůzněji formovat do podob, jaké tomu kterému jedinci nejvíce vyhovovaly. Ovšem co se nestalo! Psychosféra asi nezvládla obří množství zájemců o její možnosti a začala tropit blbosti a nastaly dosud nevídané problémové situace, v nichž hynuly miliony lidí, a to i na samotné Zemi. Bylo tak rozhodnuto o bryskním zlikvidování koridorů, jež katastrofy přenášely i na naši matičku. Ještě předtím se ale rozhodli zástupci přízraků odejít za lepšími zítřky do rozhádané Psychosféry, jelikož jsou přesvědčeni, že v jejím středu naleznou vysněný svět. Na jejich popud vznikla obrovská plovoucí města, ale nic není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Vedle občanské války hrozí i nebezpečí zvenčí. Pozadí hry je tak velmi pěkně vypracované a skvěle poslouží jako pevný základ epickým bojům a bohatému ději ve zcela novém a neokoukaném sci-fi světě, na jehož realizaci si tvůrci nechali hodně záležet a prý jím budeme nadšení.
Perimeter je RTS, která přináší hodně revolučních prvků, ovšem zároveň se drží klasických vlastností žánru, takže si užijeme budování základny, vývoje nových technologií, stavbu jednotek i obřích bitev. Bude zajímavé sledovat, jak se to celé podaří skloubit. Hned na první pohled je interface hry povědomý, ale bez tutorialu prakticky nepochopitelný, což již o něčem svědčí. Tvůrci se rozhodli pro implementaci rozsáhlého panelu s ovládáním, skrze který zadáváme rozsáhlou škálu příkazů. Tutorial je ale velice dobře provedený, čímž pádem se budete za několik (desítek) minut cítit jako doma, což je vzhledem k množství nových funkcí skvělé. Nejprve se seznámíte s hlavní budovou, jež je nazývána „rámcem“ a jak je nám příjemným hlasem vysvětleno, jde o již zmíněná města přízraků a opravdu – díky mocnému enginu si můžeme přiblížit pohled a podívat se rámci do oken, kde poletují vznášedla a až do uzavřené střechy se tyčí mrakodrapy. Pravda, je to trochu podivné, ale budiž. Alespoň je zcela jasné, že toto město nesmí 
padnout. Veledůležitý je pravidelný přítok energie, která pohání základnu a s jejími rozšiřujícími se možnostmi roste úměrně i spotřeba drahocenné komodity, která je vlastně jedinou ve hře. Ano, rozumíte správě, Perimeter nenabízí žádné těžení mnoha surovin, vystačíte si s energií, již získáte prostřednictvím elektráren. Ty se zároveň propojují mezi sebou a hlavní městem, takže za čas budete mít bázi skrz naskrz protkanou paprsky. Ty vlastně ohraničují vnitřek základny a v případě potřeby jsou schopné vytvořit mocný obranný štít, který ale bleskovou rychlostí žere energii, takže se jeho spásných služeb vyplatí využívat jen v nejvypjatějších situacích, kdy jde opravdu do tuhého.
Co se týká obligátních pracantů, ani zde nemůžeme spoléhat na zažité skutečnosti. Práce se dělí do dvou druhů. Začněme terramorfingem, jednou z nejopěvovanějších vlastností hry. Zjednodušeně řečeno jde o modifikaci terénu k obrazu našemu. Dovolím si tvrdit, že podobně nepravidelné prostředí jsme v dosud žádné RTS neviděli a jedná se tak o ideální podklad pro jeho zpracovávání, 
které je nutné pro výstavbu základny, jelikož prostě nemůžete začít budovat na prosté, neopracované zemi, je nutné ji zahladit, o což se postarají právě dělníci. Ti pracují jaksi na dálku, čímž pádem nemusí vypadat, že pracují, ale časem zjistíte, že se terén skutečně zarovnává. Stejně tak je tomu u výstavby budov, u níž rovněž nikdo nemusí asistovat přímo. Jde tak spíše o to, jaký poměr sil zaměstnancům určíte. Oni totiž nemohou vykonávat obě činnosti v jedné podobě, a tak se musí trochu složitě přeměnit do té které formy. Je rozhodně příjemné, že nemusíte mít nakliknoutou jednotku, ale na HUDu stačí zvolit potřebnou položku a oni už se s tím nějak, především v závislosti na jejich množství, poperou. Vraťme se ale ještě k opracovávání povrchu, ten jde totiž až tak daleko, že pokud nemáte půdu blízko u základny dostatečně zpevněnou, čekají vás nepříjemné návštěvy z podzemí, jichž ale časem budete využívat i vy. Nečekejte ale, že si k obrazu svému upravíte vše, co se vám zachce, někde to prostě nepůjde a určité mise na tomto aspektu budou stavět, čímž pádem si budete muset zapřemýšlet, jak co nejlépe rozšířit pole působnosti. Promyšleným postupem se ale v dalších úrovních můžete dostat třeba až 
k přímému kontaktu s cizí základnou.
Výroba jednotek může na první pohled vypadat podobně jako v jiných RTS, ale při bližším prozkoumání uzříme zásadní rozdíly. Někoho může zaskočit skutečnost, že je možné cvičit jen tři typy panáků, jimiž jsou vojáci, oficíři a technici, kteří by sami o sobě nezranili ani mouchu. Je sice hezké, že každý z nich leze z jiné budovy, ale jistě v tom bude nějaký ten fígl, co říkáte? A máte pravdu, další revoluční myšlenka spočívá v morfování a musím říci, že se mi maximálně zamlouvá. Než se ale pustíme do prozkoumání tohoto slůvka, je třeba si říci, že jednotky mohou být roztříděny maximálně do pěti skupin, a to zdaleka ne vždycky, někdy jste omezeni třeba jen na dvě. Trochu zamrzí, že zacházení s nimi je víceméně krkolomné a když k některé z nich chcete poslat ten který typ panáka, musíte si dát pozor na to, jestli máte kýženou skupinu opravdu vybranou, jinak totiž titěrnou jednotku přiřadíte jinam a s největší pravděpodobností se jí už nedohrabete, protože se automaticky zařadí do celku grupy. Pak tam bude třeba úplně navíc, jelikož v ní budete potřebovat zcela jiné typy. Jak jsem řekl, není to moc příjemné, a autoři by na tom měli ještě zapracovat. Ale pojďme se již podívat na slíbený morfing. Ty
základní typy jednotek se totiž dají různými způsoby kombinovat a vytvářet tak zcela nové bojové prostředky, což je jedním slovem paráda. Trochu zamrzí, že jedna skupina se může formovat pouze v jeden druh jednotek, ale to je jen malá piha na kráse. Za tři oficíry tak získáme například snipera, za tři vojáky pak raketometčíka. A teď se podržte, formování totiž není definitivní a může se libovolně měnit, samozřejmě jen v případě, že disponujete potřebnými základními typy jednotek. Například hned v první misi demoverze je třeba zničit tři hnízda nepřátel, dvě z nich jsou ale ohraničena oblastí chaosu, kde se nemohou procházet pěší jednotky. Ale řešení je naprosto jednoduché. Stačí vystavět antigravitační laboratoř a vyvinout leteckou technologii, čímž získáte možnost morfingu v pěkně vypadající vrtulníky. Až přeletíte inkriminované území, jistě zase převezmete formu mnoha menších jednotek. Prostě skvělé a možnosti jsou ve spojení s terramorfingem takřka nevyčerpatelné. Pro získání dalších možností je třeba stavět budovy s tou kterou technologií. Zmiňme ještě například laboratoř s podzemními technologiemi, díky níž si užijeme výše zmíněných radostí s podhrabáváním. Dohromady by mělo být
kombinací asi třicet pro každou ze tří zcela odlišných stran Přízraků. K tomu si připojme ještě původní obyvatele Psychozóny, kteří budou sice nehratelní, ale přesto zaujmou svým fantasy vzhledem. Především skvěle vyvedeného draka si oblíbíte.
Grafická stránka hry je jedním slovem vynikající a strká většinu RTS hravě do kapsy. Engine využívá mocných vymožeností nejnovějších grafických karet a hlavně prostředí vypadá úchvatně. V demu obsažené jednotky jsou možná trochu sterilní a moc technické, ale to se s plnou verzí může zlepšit. Výhrady bych měl akorát k jejich titěrnosti, která je vskutku nepříjemná, přestože je možné si zazoomovat. V takovém případě se ale zase ztrácí přehlednost, takže si nevyberete. Nemožné není ani natáčení kamery, což sice není ničím objevným, ale potěší to. Odhlédneme-li od malých jednotek, musím vyslovit pochvalu, protože se pohodlně dá najít slušný pohled, z něhož máte pěkný přehled o bojišti. Zvuk i hudba patří k výraznému 
nadprůměru. V plné verzi by neměl chybět ani multiplayer pro čtyři hráče, což je na první pohled trochu málo, ale uvědomíme-li si všechny ty možnosti s terénem, uznáme, že jde o dostatečný počet. Samozřejmě nic není zadarmo a v lepší kvalitě obrazu si hra vybírá značnou daň v podobě hardwarových nároků, ale musím říci, že ani ty nejsou přehnaně přemrštěné a již v této fázi vývoje se Perimeter na střední detaily hýbe solidně i na průměrných mašinách.
Přestože se od Perimeteru čekalo a pořád čeká hodně, musím říci, že tato hra sliby s největší pravděpodobností naplní a nemusíte se bát ani přehnaně složitého ovládání, které prostě přejde rychle pod kůži. Rozhodně doporučuji vyzkoušet obsáhlé demo, jež nabízí jak ukázku kampaně, tak i skirmishe. Osobně se již hodně těším na plnou verzi se skvělým příběhem, jenž se roztahuje přes 25 rozsáhlých misí a další spoustou vychytávek.
Index očekávání: 8/10
