Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po stopách předků - 2. část

  12:00aktualizováno  29. září 4:42
V minulém díle vyprávění jsme se setkali s učedníky Chaosu, kteří se vypravili hledat kořeny svého Učení ve snaze jej opět oživit. První snahy nebyly korunovány příliš velkým úspěchem, ale přesto pokračovali dál s neztenčeným úsilím. A konečně se dočkali. Jejich nález překonal veškerá očekávání i těch největších optimistů.

Konečně se nám podařilo zrestaurovat a rozluštit další starodávné svitky z odkazu předků (předchozí dobrodružství je popsáno zde). Z náznaků se nám podařilo zjistit, že se tentokráte jedná o cennosti, doslova veliký poklad, významné šlechtické rodiny z Města Měsíční Záře. Tito šlechtici patrně, stejně jako mnozí další, prchali před takzvanou spravedlností a zákonem Lorda Britishe a před svým útěkem ukryli všechny své majetky na dobře chráněném místě. Rozluštěné dokumenty mluvily celkem jasně a nacházela se v nich i šifrovaná mapa. Tu jsem předala Lordu Nikolaiovi, zkušenému harcovníkovi a dobrodruhovi v tomto pro mne stále ještě cizím světě.

A svolala jsem výpravu, z moci mně svěřené Lordem Blackthornem a vznešeným panem Drowem, abych se s početnou jednotkou vydala vykopat tento poklad, bezesporu jistě dobře chráněný. Dvořané srotili se na nádvoří hradu v hojném množství a dychtivost a oddanost věci byla vidět v jejich očích. Seznámila jsem je tedy s úkolem vykopat starodávný poklad a ten byl dle očekávání přijat s nadšením.

Když jsem ale požádala Lorda Nikolaie, aby sdělil dvořanům, kde se poklad nachází, jen rozpačité mlčení mi bylo odpovědí. Lord Nikolai zmizel! Naštěstí si někdo z přítomných vzpomněl, že Lord Nikolai byl naposledy viděn v městě Yew, kde bádal nad starobylou mapou. Vydala jsem tedy rozkaz, aby se veškeré dvořanstvo vydalo do Yew, v naději, že tam najdeme Lorda Nikolaie, který se jen zapomněl při svém bádání.

Bohužel, opak byl pravdou a mé nejčernější předtuchy se ukázaly jako správné. Lord Nikolai ve městě nebyl. Když jsme pročesávali město, jen jeho koně se podařilo nelézti, ale to nám na náladě nepřidalo.

Bylo jasné, že se Lordu Nikolaiovi něco stalo. Naštěstí v našich řadách nacházel se i proslulý lovec Zdseal. Jeho stopařské umění bylo proslulé a vyhlášené. A oprávněně. Starý lovec brzy zjistil že od místa, kde byl nalezen kůň, vedou stopy - lidské stopy - směrem na jihozápad. V tom směru se rozkládaly ale jen lesy a jen pramálo civilizace. Již brzy jsme měli ale zjistit, kdo si toto pusté místo zvolil za svůj úkryt. V prastarém lese si postavili svou pevnost nekromanceři, vyvrhelové lidské společnosti, aby zde v poklidu mohli páchat své nechutné činy.

Jejich pevnost byla dobře strážena a na uvítanou k nám přiletěly desítky šipek z kuší. Dalo se očekávat, že Družinu Chaosu nepřijmou přátelsky. Ale dvořané nezaváhali. Velitelé dali povel svým vojákům k útoku a čarodějové začali spřádat mocná kouzla na jejich podporu Vše, co udrželo zbraň nebo mělo kouzla, či alespoň tesáky a drápy, se vrhlo na pevnost. Odpor byl silný, ale vojáci Choasu se přes pevnost přelili jako přívalová vlna.

Brzy jediný nepřítel nestál na nohou. Ale Lord Nikolai nikde! Zalily mne obavy. Nenapadli jsme nakonec nevinné? Nebyla stopa, kterou jsme sledovali klamná? Ale Diakon Frost mne brzy vyvedl z omylu.

„Nalezl jsem knihu… tady v rohu,“ ozývalo se jeho volání, zatímco lovci pod vedením Zdseala obcházeli a hledali stopy, bohužel z větší části zničené bitvou, která ještě před chvílí zuřila. Ale kniha naštěstí dávala dostatečné vodítko. Přednesla jsem to ostatním. Byla v ní zmínka o další pevnosti, v blízkosti řeky a mostu, který střeží troll.

Někteří z lovců si vzpomněli, že jakýsi troll dlí na mostě směrem na východ odsud a již delší dobu obtěžuje procházející poutníky. Celá družina Chaosu se tedy sešikovala a vyrazila dál směrem na východ. Brzy jsme mezi stromy zahlédli další pevnost. Stateční válečníci Chaosu ale opět nehleděli na ztráty ve vlastních řadách a pod palbou nepřátelských kušníků ztékali hradby. Ani zde jsme nenarazili na vážnější odpor, bohužel ale ani na Lorda Nikolaie. Lovci se ale shodovali na tom, že je ještě jedna pevnost nekromancerů za řekou a že to určitě byla ona, ke které vede stopa z toho prvního hnízda neřesti.

Plni odhodlání jsme vyrazili dál. Skutečně na mostě hlídkoval jakýsi troll, ale byl zašlapán do země podkovami našich válečných ořů. Třetí pevnost byla největší a také nejlépe chráněná. Na obou stranách byla řada mrtvých ale Družinu Chaosu hnalo kupředu naléhavé volání o pomoc. Lord Nikolai! Museli jsme se k němu dostat dříve, než ho nepřátelé zabijí. Odvážní válečníci se vrhli kupředu, střely lítaly oběma směry a oheň a zápach síry plnil kamenné místnosti ohavné pevnosti.

Nakonec se vše podařilo a brzy jsme stáli u Lorda Nikolaie, svlečeného takřka do naha a přikovaného u úpatí pevnosti. Jeden ze šlechticů půjčil Lordu Nikolaiovi vlastního koně a alespoň plášť, do kterého se mohl zahalit v chladném počasí.

Jen co se uklidnila bitevní vřava, Lord Nikolai nám vypověděl svůj příběh. Byl právě v Yew a hloubal nad mapou a nad místy, která ukrývá, když ho obklopila skupina asi deseti černě oděných mužů v umrlčích maskách. Na nic se ho neptali a odvlekli ho s sebou do této pevnosti. Sebrali mu vše, včetně mapy. Lord Nikolai víc nevěděl, ale vzpomínal si, že se oni podivní muži zmiňovali o jakýchsi katakombách.

Mnoho statečných dvořanů si ihned vzpomnělo, že katakomby se nacházejí blízko Yew. Pokud bylo známo, byly již delší dobu opuštěné. Zavelela jsem tedy k přesunu a dvořané se dali na další pouť, směrem ke katakombám. K našemu překvapení jsme tam nenalezli nepřátele, ale jen jakéhosi dobrodruha. Tvářil se velmi tajuplně, ale prozradil nám, že se mu zde podařilo získat jakousi mapu… nepochybně mapu pana Nikolaie. Nezdráhal se nám ji vydat, když jsme ho přesvědčili, že jsme právoplatní vlastníci, ale zřejmě věděl, o jakou mapu se jedná a chtěl se přesvědčit, že jsme jí hodni.

Doufala jsem, že dvořané nezklamou a prokáží, že jsou hrdými a znalými následovníky Chaosu. Ukázalo se, že ano. Obzvláště ctěný pan Chaoss dělal čest svému jménu a sypal z rukávu odpovědi na záludné otázky, týkající se učení Chaosu.

Brzy jsme stáli s mapou opět v našich rukách a vraštili čela nad místem, kde by se mohl nacházet onen starobylý poklad. Po dlouhém přemýšlení na to známý kartograf, ctěný pan Sedi, přišel. Jednalo se o bohy zapomenutý ostrůvek kdesi ve východních mořích. Dávno opuštěný a neobývaný. Nebylo jiné cesty, než nalodit se na dračí loď a vyrazit. Vítr byl příznivý a nikdo netrpěl mořskou nemocí. Brzy byl ostrov na obzoru.

Ponurý les nevypadal příliš přívětivě a drobná poblikávající světélka k nám vysílala varování. Bludičky! „Bozi,“ vykřikl někdo, „musí jich tam být desítky.“ A opravdu byly. Samo vylodění se ukázalo jako velký problém. A jen díky magickým ochranám čarodějů se nám podařilo zajistit si alespoň kousek země pro další boj. Jakkoliv byly boje proti nekromancerům tuhé, zde se rozpoutalo hotové peklo!

Bludičky se objevovaly po desítkách a lesní mýtiny ostrova byly doslova zalité jejich stříbřitým světlem. Bojovalo se o každý krok a každý sáh, o který jsme postoupili dál, byl vykoupený naší krví a životy. Vzduch byl doslova naplněn magií a cesta, kterou jsme prošli, byla pásem mrtvé země. Vedle desítek mrtvých bludiček ležela i těla našich hrdinů a válečných koní. Postupovali jsme pomalu a vytrvale. Až jsme nakonec stanuli na místě, kde se měl nacházet poklad. Lord Nikolai ho počal vykopávat, zatímco jsme střežili okolí a likvidovali každou bludičku, která se k nám přiblížila. Nastala chvíle napětí… A brzy byla truhla odemčena… To, co jsme nalezli, krom mnoha cenností, mi vyrazilo dech. „První Kniha Chaosu“ byl nápis na starobylé tlusté knize. Vrátili jsme se znaveni, ale spokojeni na hrad. Poklad byl rozdělen mezi hrdiny, část uložena do hradní pokladnice. Nejcennější věc spočinula v hradní knihovně, aby na věky připomínala učení Choasu a nadšení, se kterým se jeho následovníci vrhli do svého úkolu.

Mnoho otázek však i přibylo. Zdá se, že tato kniha je jen jedna z mnoha. Existují i další? Určitě! Rozhodla jsem se, že na další výpravě se je pokusíme nalézt!

Autor:


Témata: Loď

Nejčtenější

KVÍZ: Poznáte DOSové klasiky podle obrázku z krabice?

Kvíz -  Poznáte DOSové klasiky podle obrázku z krabice?

Tentokrát to bude opravdu těžké. V následujícím kvízu naleznete výřezy z originálních krabic těch největších herních...

Pornoparodie nejpopulárnější hry současnosti není vtipná ani vzrušující

Pornoparodie na hru Fortinte nazvaná Fortnut

Hra Fortnite, oblíbená především mezi nezletilými hráči, se dočkala své pornoparodie. A výsledek je přesně takový, jaký...



Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...

RETRO: Sexy střílečku SiN potopil revoluční Half-Life i vlastní chyby

SiN

Letos slavíme dvacet let od vydání kultovní střílečky Half-Life, jejíž sláva zcela zastínila méně známou střílečku SiN....

Další z rubriky

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

KOMENTÁŘ: Filmy podle her jsou stále v kurzu. Mají však cenu?

Film Tomb Raider

Filmové adaptace slavných videoher skončily v drtivé většině neúspěchem. Bohužel i těch pár výjimek patří do kategorie...

Osm a jedna exkluzivní klasika, které by si zasloužily remake na PS4

Killzone 2

Po fenomenálním Shadow of the Colossus vývojáři z Bluepoint Games oznámili, že se chystají na další remake. Půjde opět...



Najdete na iDNES.cz