V jednom mají odpůrci série pravdu: systém „nasbírej je všechny“ je asi tak upřímný jako výzvy „přijďte se pobavit“ ve výlohách heren se slotovými automaty a Pokémon je spolu s apoteózou italského instalatérství dojnou krávou Nintenda. Na druhou stranu, kdyby vývojáři tvořili jen prodělečné umění, nezahráli bychom si nic, protože by všichni zkrachovali. A kromě toho jsme se již mnohokrát přesvědčili, že komerční úspěch není automaticky zárukou kanálního obsahu, takže s chutí do toho, ať je dvakrát hotovo.
Na začátku si můžeme vybrat, zda bude hratelná postava mužského nebo ženského pohlaví – na průběh hry to nemá žádný vliv. Hlavní hrdina, případně hrdinka, žije se svou maminkou v městečku Twinleaf v regionu Sinnoh. Městečko sestává ze čtyř domků, obklopených jásavým leč současně zlověstným světem zamořeným Pokémony - ti, kdo nemají se sérií žádnou zkušenost, si místo Pokémonů mohou klidně dosadit „divou zvěř“. Není tedy divu, že maminka se na toulání svého potomka mimo dohled zprvu nedívá úplně nadšeně a důrazně ho varuje před tím, aby lezl do vysoké trávy, kde hrozí největší nebezpečí. Jo
takhle kdyby měl svého vlastního Pokémona, to by byla jiná, ale bez něj ať se kouká pohybovat jenom po vyznačených cestičkách. Pochopitelně první, co hrdina udělá, když se sejde se svým kamarádem, je, že zalezou do vysoké trávy: ne kvůli tomu, co vás napadá, nýbrž aby prozkoumali, co zapomněl v trávě jeden roztržitý vědec.
Kromě povinných úkolů vás čeká řada nepovinných soutěží a miniher.
Ten tam pobýval se svou mladou fešnou asistentkou a na odchodu byl tak mimo, že odešel z trávy bez aktovky. Sotva ale stačíte na brašnu chtivě sáhnout, už jste zákeřně napadeni Pokémonem – létajícím, takže varování před vysokou trávou vyznívá poněkud zvláštně. Naštěstí aktovka obsahuje kapsle se stlačenými ochočenými Pokémony – nad tím příliš nehloubejte - takže můžete proti útočníkovi nasadit „vlastního“ borce. Po vašem slavném vítězství vám de facto okradený profesor Rowan použitého Pokémona velkoryse přenechá a ještě vás pozve do své laboratoře v sousedním městečku. Tam dostanete Pokédex, jakousi elektronickou databázi místní fauny a úkol zdokumentovat všechno, co se hýbe a není člověkem. Později, po zkompletování 150
Pokémonů regionu Sinnoh, bude váš Pokédex upgradován na National Pokédex, získáte Poké Radar a možnost nahánět další, běžně nedostupné exempláře.
Netřeba se ale obávat suchopárného „vědeckého“ dokumentování - to probíhá naprosto automaticky jen tím, že nového neznámého Pokémona potkáte. No a máme kostru hry hotovou: jednoduše chodíte a kompletujete viděné Pokémony, což není možné bez toho, aniž byste měli zásobu vlastních nabušených pomocníků, protože to, co hledáte, se skrývá, jak již víme, buď v nebezpečné vysoké trávě – ta mimochodem vypadá spíš jako záhony zelí – nebo v klasických, neméně zamořených dungeonech. Kromě toho se na vás vrhá každá druhá postava ve hře a typicky asijsky po vás chce souboj, ale po Pokémonech těchto trenérů metat lapací Poké Ball nezkoušejte – budete obviněni z toho, že kradete a ztratíte tah. A když už mluvíme o soubojích, proč si nestřihnout zápas s živým protivníkem? Třeba dosáhnete slávy, která hvězd se dotýká.
Takto nastíněna nevypadá hra asi úplně vábně. Děj je prakticky nulový: přetahovanou se zločinným „Galaktickým Týmem“ lze za příběh označit jen stěží. Grafika je v nejlepším případě zastaralá a při soubojích dokonce doslova ubohá. Tak proč to ve světě dostává tak vysoká hodnocení? Odpověď je prostá: protože je to překvapivě skvělá zábava. Vývojáři obnažili principy RPG hraní až na kost a zase jednou nám připomněli, že kvalitní herní zážitek není na příběhu ani grafice nijak zvlášť závislý. Budování partičky Pokémonů, která vám razí cestu světem a vyhrává nejrůznější povinné i nepovinné zápasy, je stejně chytlavá záležitost, jako kdybyste měli na starosti Manchester Utd. Koho přibrat do hlavního týmu? Koho přeřadit do zálohy? Koho nasadit do boje, když vysedávání na lavičce „hráči“ neprospívá a vy potřebujete, aby se tým rozvíjel jako celek? Kde sehnat bojovníka požadovaného typu? Každého si navíc můžete sami pojmenovat, takže virtuálně citová vazba k oblíbeným bijcům funguje na jedničku.
Tvůrci pro nás připravili ještě rozsáhlý podzemní dungeon až pro osm hráčů.
Účinnost Pokémonů vůči sobě navzájem se řídí klasickým systémem kámen – nůžky – papír, čili například travní borec má výhodu vůči vodnímu, ten
proti ohnivému a ohnivý zase vůči travnímu. Na začátku mají vaši Pokémoni k dispozici jen jednoduchý útok, ale škála toho, co jim můžete přikázat, se postupně rozšiřuje. Namísto prostého útoku si tak mohou kupříkladu posílit obranu, přisvojit si část protivníkova zdraví, použít speciální chvat a podobně. Počet dostupných povelů je ale omezený, takže zase řešíte, jestli třeba posílení obrany nevyměnit za speciální útok, případně zda nové kouzlo, o jehož účincích nic nevíte, stojí za to, abyste se vzdali osvědčených metod. Přitom to, čeho se vzdáte, váš borec opravdu zapomene, takže musíte přemýšlet a taktizovat.
Když vidíte, že bojujícímu Pokémonovi teče do bot, můžete ho odvolat ze „hřiště“ a nahradit jiným. Při putování lokacemi si volíte, který Pokémon bude v případě napadení automaticky nasazen do pole a velmi užitečný trik je zařadit na tuto pozici nováčka, kterého potřebujete posílit: dřív, než se do něj soupeř pustí, ho však zase stáhněte a vystřídejte nabušeným veteránem. Po úspěšném souboji se pak o zkušenostní body rozdělí rovným dílem jak ten, který vybojoval zápas, tak jeho kolega, který se na bojišti sotva otočil. Zmíněný trik lze provozovat klidně s celým týmem – body se rozdělí na tolik dílů, kolik Pokémonů se
bitky, byť symbolicky, zúčastnilo. Posléze ovšem zjistíte, že jednodušší, než zdlouhavě celý tým levelovat, je čas od času si ulovit nového, silnějšího jedince: nejste nijak omezováni tím, že třeba už některý druh Pokémona vlastníte.
Pokémoni se získávají nejčastěji tak, že lovený exemplář nejdřív pořádně oslabíte, nejlépe až do červené barvy ukazatele zdraví, a pak po něm metnete Poké Ball, který ho v optimálním případě „vcucne“. Trochu potíž je, že nezřídka zbývá lovenému jedinci příliš zdraví na to, aby se nechal nacpat do Poké Ballu, ale současně je už příliš slabý na to, abyste ho jednou ranou neposlali do věčných pokémonišť, takže se lov mění v něco na způsob logického rébusu. Borce můžete získat i obchodem, kde hra úspěšně školí konkurenci v obsahu slova multiplayer. Tvůrci ovšem mysleli i na to, abyste si nemohli hned v úvodu od překupníka nečestně opatřit nějakého super-válečníka a pokazit si hru. Zaprvé tedy můžete obchodem získat jen takového Pokémona, kterého už jste ve vlastní hře viděli a tedy ho máte zapsaného v Pokédexu. A zadruhé, pokud si opatříte namakanějšího jedince, než na kolik vy jako trenér stačíte, sice ho budete vlastnit, ale on vás
nebude poslouchat. Geniální, ne? Míra vašeho trenérského umu se měří počtem odznaků, vybojovaných na „Vedoucích Tělocvičny“, kterých je celkem osm. Pokud máte všech osm odznaků, poslouchají vás Pokémoni s libovolným levelem, ale třeba při dvou odznacích ovládáte jen Pokémony do levelu 30. Připomínáme, že jde o omezení, týkající se Pokémonů, získaných obchodem. Ti, které jste si poctivě sami vypiplali, k vám mají citový vztah a na počet nějakých směšných odznaků nehledí.
Lídři tělocvičen jsou jakýmisi bossy a než se k nim dostanete, vyslechnete si spoustu velkohubých hlášek, nicméně každý lídr je specializován na jeden určitý typ Pokémonů a když si zjistíte jeho slabiny, máte vyhráno. Například první, se kterým se setkáte, je specialista na „kamenné“ Pokémony, což jsou tuzí hoši a děvčata, nicméně jsme náhodou zrovna měli namakaného Pokémona opačného typu – jakého, to vám neprozradíme, ať si taky něco užijete – takže se slavný lídr se svým tříčlenným týmem prakticky ani nedostal k ráně a za pět minut bylo vymalováno.
Kromě soupeřů váš postup hrou brzdí lehce adventurní prvky typu pohádky o kohoutkovi a slepičce. Například vám v cestě brání kamenný zátaras. Na jeho odstranění potřebujete „skrytý pohyb“ Rock Smash. Když ale Rock Smash získáte, ukáže se, že ho nemůžete použít, dokud nemáte odznak od lídra tělocvičny a tak dále. Skrytých pohybů je jinak k osvojení celá řada, namátkou jmenujme schopnost kácet stromy, surfovat po vodě nebo okamžitě se vrátit do naposledy navštíveného města.
Kromě povinných úkolů vás čeká řada nepovinných soutěží a miniher, často s odměnami, které se opravdu vyplatí. Kupříkladu hned první nepovinný úkol spočívá v nalezení tří klaunů v městečku a zodpovězení jejich jednoduchých otázek: za to dostanete Pokétch, neboli pokémonní digitálky. Ty se zobrazují na spodním displeji a kromě toho, že ukazují správný čas, mají i další funkce – kalkulačku, zápisník a další.
Už jsme se zmínili o opravdu podařeném multiplayeru. Ten by si pomalu zasloužil samostatnou recenzi. O barterovém obchodování a jeho omezeních byla řeč výše, jen dodáváme, abyste se kromě toho připravili na skutečně nehorázné požadavky prodávajících: prostě zákony trhu se vší parádou a vši si na parádu potrpí. Na to, abyste se do multiplayeru vůbec zapojili, musíte nejprve nalézt Pokémon Centre – ve větších městech to není žádný problém. V této budově se nacházejí dvě důležité místnosti: Union Room a Club Colosseum. První zmiňovaná místnost vám umožní různé hračičky jako ukázat ostatním svou ručně podepsanou Kartu Trenéra nebo nakreslit barevný obrázek a poslat ho až pěti lidem. Kromě toho zde lze i chatovat, obchodovat a bojovat s Pokémony do levelu 30. Obchodovat přitom můžete jak s Pokémony, tak s předměty ze hry a pokud směňujete předmět, který je v držení některého Pokémona, může u tohoto držitele proběhnout proces evoluce.
U určitých Pokémonů dochází k evoluci už tím, že je samé směníte. Evoluce spočívá v tom, že Pokémon získá mocné posílení statistik a promění se v jiný druh stejného typu. K tomu mimochodem dochází i v singleplayeru – tam prostým dosažením určitého levelu. Například náš roztomilý travní Turtwig se zeleným lístečkem na hlavě se tak k našim smíšeným pocitům proměnil v monstrózního Grotla s mohutně zatravněným hřbetem. Ale zpět k multiplayeru. Druhou místností v Pokémon Centre je Club Colosseum. Jak již z názvu vyplývá, zde jde především o boj a toho se mohou zúčastnit dva až čtyři trenéři. Ti si vybírají, zda do boje nasadí jednoho, dva nebo tři Pokémony, přičemž v posledně zmíněném případě si každý trenér pro bitku vybere do svého týmu i jednoho ze tří nasazených Pokémonů soupeře. U bitvy čtyř trenérů se hráči rozdělí do dvou týmů a každý ovládá jednoho Pokémona. Rovněž si lze vybrat z různých variant pravidel, spočívajících především v omezení levelu nasazovaných borců.
|
Tím ale možnosti multiplayeru zdaleka nekončí. Tvůrci pro nás připravili ještě rozsáhlý podzemní dungeon až pro osm hráčů. Zde si můžete vybudovat tajnou
základnu, vybavit ji dle svého vkusu a pak si s ostatními střihnout klasický „Capture the Flag“, případně pomocí radaru pátrat po pokladech a další a další hrátky a vychytávky, na které je prostor této recenze malý. Jen ještě zmiňme, že do hry můžete pomocí druhého slotu na hanheldu přemístit Pokémony ze starších dílů série, konkrétně z Ruby, Sapphire, FireRed, LeafGreen a Emerald verzí. Mějte ale na paměti, že transport opačným směrem možný není, takže si ho třikrát rozmyslete.
Hra má i melodicky solidně nápaditou hudbu, která vynikne s kvalitními sluchátky a v některých místech jsme se i záměrně zdržovali, abychom si například některé ragtimové skladby pořádně poslechli, což opravdu nebývá pravidlem.
|
Těžce návykové
Grafika ignoruje vývoj| Pokémon Diamond & Pearl | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
