Je jen několik málo opravdu úspěšných logických rychlíků, většina z nich navíc nemůže popřít inspiraci v Tetrisu. I originalitou proslulé Nintendo si v tomto směru vzalo příklad ze staré ruské školy a připravilo pro nás návykové puzzle s příchutí Pokémonů. Ke cti této respektované japonské firmy je třeba říci, že ta inspirace výtvorem Alexeje Pajitnova vlastně ani nestojí za řeč. Pro vysvětlení musíme na okamžik zalistovat historickými videoherními anály - Nintendo vydalo v roce 1995 ve své rodné zemi hru Panel De Pon pro konzoli SNES. Byla to hra logická a vzhledem k zálibě japonských hráčů v kvalitních hrách tohoto druhu se prodávala více než dobře. Dokonce tak dobře, že se s ní Nintendo rozhodlo zkusit štěstí i ve Státech a v Evropě. Tam už logické hry tak oblíbené nejsou, a tak musel být úspěch zajištěn menší lstí. A to pro jistotu na dvou frontách - jednak výměnou původních postaviček za všem velmi dobře známé postavy ze slavných her Nintenda (Yoshi, Bowser a další) a pak změnou nicneříkajícího názvu na název úderný a předem_úspěch_zaručující. Na světě byl Tetris Attack.
Tady ale příběh nekončí. O dalších téměř pět let později už Nintendo díky Pokémonům opět trhá rekordy a podle strategie "chytni šanci za pačesy" tak činí nejen s pomocí žánru RPG, ale i pinballu (Pokémon Pinball) a simulátoru fotografování (Pokémon Snap). A tak proč nesáhnout do své bohaté historie a nevytáhnout staré dobré puzzle, tentokrát se žlutou Pokémoní fasádou. A tak se zrodil Pokémon Puzzle League. Nemějme Nintendu jeho trochu neomalené útoky na naše peněženky za zlé. Za těmi podlými spekulacemi se totiž skrývá jedna z nejlepších logických her všech dob.
Pokémon Puzzle League má tedy s Tetrisem společné kromě názvu předchozího dílu pramálo. Hrací pole je sice Tetrisu podobné, ale odnikud do něj nepadají nové a nové kostky - prostě už tam na začátku jsou a odspoda plynule "přitékají" nové. Vaším úkolem je seřadit vedle sebe (horizontálně či vertikálně) tři kostky stejné barvy a to učiníte pomocí kurzoru, kterým můžete vyměnit dvě sousední kostky. Kurzor má jednu jedinou pozici a tak můžete 
vyměňovat pouze kostky, které sousedí horizontálně, popř. můžete kostku posunout, je-li na jedné ze dvou pozic označených kurzorem volno. Možná to zní složitě, ale opak je pravdou a prohlédnete-li si pozorně obrázky, jistě tento jednoduchý systém pochopíte (no tedy jak kdo - by editor :-).
Atraktivita hry spočívá především v režimu pro dva hráče, resp. v soutěžení s počítačem. Klíčem k výhře je tu totiž systém komb a řetězců. Podaří-li se vám spojit tři kostky, výborně - vymažou se a vaše hrací pole je rázem menší. Podaří-li se vám ale spojit kostky čtyři nebo dokonce pět, nebo dojde-li k řetězové reakci a vymazání více trojic za sebou, výrazně zkomplikujete situaci soupeři, protože mu do herního pole pošlete malé překvapení. Z toho vyplývá, že Puzzle League nelze hrát tzv. na údržbu - je třeba snažit se co nejvíce znepříjemnit situaci protihráči, protože vyhrajete až v okamžiku, kdy se soupeřovo hrací pole úplně zaplní.
Asi není třeba vysvětlovat co tato pravidla znamenají pro multiplayer. Hra si přímo říká o připojení dvou ovladačů a mohu potvrdit, že ve dvou hráčích možná zapomenete na Tetris. Platí tu ovšem známé zrcadlově obrácené heslo "nic není tak dobré, aby to nemohlo být ještě lepší" a 
můžeme litovat, že Nintendo nezapracovalo na čtyřhře - tématicky podobné The New Tetris a chystaný Dr. Mario ji mají. Tak či onak, kromě perfektního režimu pro dva ve hře najdete dalších pět režimů, mj. maratón, kde si můžete odpočinout od soupeření a hrát si výhradně na svém poli, a také puzzle, kde si naopak odpočinete od rychlého uvažování a řešíte přes 100 úkolů od dětsky snadných po pekelně obtížné. Tento režim, celým názvem Puzzle University (můžete si tu dokonce nadesignovat a uložit 15 vlastních úkolů), je důkazem všestrannosti hry a sám o sobě vás udrží několik týdnů. Navíc ještě musím zmínit, že lze některé režimy hrát ve 3D, což ovšem neznamená nic jiného, než že své hrací pole můžete otáčet a vyprazdňovat ho ze všech stran.
Co dodat? O grafice nemá příliš cenu diskutovat - je taková, jaká má být, a nijak nebrzdí hratelnost, což je u logických her asi nejpodstatnější. Pochopitelně, že je výhradně ve 2D a tak dostali dost prostoru malíři artworků. A tím už se dostáváme k tomu, co mnohé zajímá nejvíce - k Pokémonům. Jejich význam ve hře je minimální a na hratelnost nemá licence nejmenší 
vliv. Jako Ash se snažíte vyhrát oficiální Puzzle League turnaj, trénujete, porážíte jiné trenéry a nakonec se utkáte se samotným mistrem, ale to je tak vše - v jednotlivých misích posíláte na soupeře jednoho ze svých tří Pokémonů, ale efekt vaší volby je minimální a liší se pouze zvuky, které vaše zvířátko vydává.
Fandové logických her by se tedy neměli nechat odradit Pokémony a koneckonců i fandové Pokémonů by se neměli nechat odradit žánrem hry. Ta je prvotřídní a věřte nebo ne, opravdu patří mezi nejlepší logické rychlíky všech dob. Jeden zádrhel tu ovšem přeci jen je. Nintendo vydává stejnou hru i na Game Boy Color. Pod názvem Pokémon Puzzle Challenge si tak koupíte titul, který až na pár maličkostí nabízí přesně totéž. A že se logické hry hodí spíše do ruky než na televizi, je myslím všeobecně známé. Takže nakonec nezbývá než vám recenzovaný kousek doporučit, sáhněte ale nejprve po verzi pro GBC a teprve když budete totálně okouzleni, můžete si doplnit sbírku i verzí pro N64.
| Pokémon Puzzle League | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
