Kdybych si měl sestavit soukromý žebříček věcí, které se mi nelíbí na pokémonních RPG hrách pro GameBoye, grafika by byla na jednom z čelních míst. No vlastně výraz nelíbí je možná trochu přehnaný, ale přece jen - nijak nevyniká ani na GB poměry, a předpokládám, že člověka zvyklého pouze na PC renderovanou grafiku nejspíš vyloženě odpudí. Ale přestože Nintendo určitě nikdy nenechá Pokémony objevit se na jiné herní platformě než své vlastní, jedna možnost, jak vidět své chytré miláčky v slušivějším kabátku, tu je - Nintendo 64.
V Pokémon Stadium pro N64 vzhledem Pokémonů rozhodně nebudete zklamáni. Každý jednotlivý kus je vykreslen v nádherném 3D, včetně všech svých speciálních útoků a pohybů, které jste si dosud jen představovali či hltali jejich ztvárnění v TV seriálu. Některé ohnivé, ledové nebo psychické útoky roztančí obrazovku doslova ohňostrojem barev. Každý útok je navíc zabírán z různých úhlů, které se volí při přehrávání náhodně, aby se ta paráda přece jen neomrzela příliš brzo. I stejný útok v provedení různých Pokémonů vypadá často různě! Na začátku každého kola kamera krouží po aréně a zabírá bojovníky z pohledů tu vděčného (třeba létající typy se skvěle mihotají), tu méně vděčného (někteří malincí Pokémoni nejsou moc vidět).
Pokémon Stadium není RPG. Dokonce neobsahuje naprosto žádné RPG prvky. Také nemá žádný příběh. Pokémoni nezískávají zkušenosti, hráč není hnán za kompletací PokéDexu, a od první chvíle po spuštění hry má přístup ke kompletní sadě Pokémonů na jejich maximální sté úrovni. 
Kde se tedy skrývá ta zábava? Zaškatulkovat hru do nějakého žánru není v podstatě možné - jsou to prostě pokémonní bitvy, bitvy, jak je znáte z GameBoye (nebo možná ke své škodě ještě neznáte). Se sadou šesti vybraných bojovníků se hráč pokouší porazit v systému pohárů nepřátelské trenéry. Každý pohár se liší pravidly - počtem Pokémonů, kteří z vašich šesti zasáhnou do boje, povolenou maximální úrovní Pokémonů, pravidly omezujícími počet současně uspaných či zmrazených Pokémonů apod. Ve čtyřech pohárech musíte porazit vždy po osmi protivnících, no a jsou tu pochopitelně i další (skryté) možnosti, jak si cestu na vrchol trochu prodloužit.
Ještě o něco zábavnější než poháry je Gym Leader Castle. Podobnost s GB verzí je opět zjevná - setkáte se tu s trenéry osmi stadionů, a na každém se třemi jejich přisluhovači. Po jejich pokoření je tu Elite Four, a úplně na konci, na konci je zase ten nafoukaný mizera Gary Oak. Pokud už máte s Pokémony jisté zkušenosti, tohle je přesně ten herní režim, kterým doporučuji začít. IMHO nejzábavnější část hry. AI protivníků je zejména v závěru na slušné úrovni a soupeř si rozhodně nenechá bušit vodním Pokémonem do ohnivého, bude měnit typy Pokémonů v reakci na vaše změny a snažit se o opravdu dobrou hru.
Krom pohárů a hradu s trenéry se lze odreagovat v tzv. Kids Cupu. Je tu množství jednoduchých arkádovitých hříček, vždy v hlavní roli (překvapení!) s nějakým oblíbeným typem 
Pokémona. Najdete tu boj Sandswhrewa o co nejrychlejší vykopání tunelu, s Pikachu si zasoutěžíte o co nejrychlejší nabití, s Rattatou v běhu přes překážky, ale obzvlášť jsem si oblíbil dech beroucí bitvu tvrdnutí Metapodů... :-) Přes jistou nespornou zábavnost jsou ale tyhle minihry určeny hlavně opravdu malým dětem, které jinak nejsou schopny se prokousávat navigačními dialogy pokémonních soubojů.
Opravdové grády dostává pokémonní zábava ve chvíli, kdy je sdílená. V soubojích vhodně poskládaných družin můžete s kamarádem zatvrdnout celé hodiny, a dokonce ani nevadí, když na začátku ani jeden z vás o nich moc neví - prostý přehled o výhodách či slabinách jednotlivých typů Pokémonů se dá zažít opravdu rychle. Je šokující, že hra, která proti počítači především v počátečních fázích pohárů trvá jen několik málo minut, si najednou téměř vyžaduje přinesení šachových hodin. A hrát můžete až ve čtyřech... wow...
Cena Pokémon Stadium na první pohled zarazí svou výší. 60 dolarů, skoro dvojnásobek běžné ceny za jiné hry, a i když Pokémoni obecně v libovolné podobě nejsou nejlacinější zábavou - tohle vypadá přece jen přehnaně. Není to ale tak hrozné. Součástí balení je totiž tzv. Transfer Pak. Hardware, zasunutelný do spodní strany joypadu, který umožní připojit k N64 vaši originální verzi Gameboy Pokémon Red, Blue nebo Yellow. A z ní si můžete nahrát do Stadium vaši vytrénovanou partu, vyladěnou k dokonalosti množstvím bojů na LCD displayi. Ono totiž ti defaultní 
Pokémoni, co si budeme namlouvat, nestojí za mnoho. Nejsou zdaleka tak silní jako Pokémoni, trénovaní v Gameboyi od nejnižších levelů, a navíc mají standardní sadu útoků, která je často zvolena dost nešťastně. Například polovina útoků je vždy typu, který přímo neubírá protivníkovi životy. Pravda, účinky útoků které uspávají, paralyzují nebo zmrazují, jsou ve Stadium znásobeny faktem, že není možné se negativního efektu zbavit žádným lektvarem. Přesto jsem ale při každém pohledu na výběr možných akcí smutně vzpomínal, co pěkného (lepšího) uměl můj Pokémon v GB. Pokémony z Transfer Paku si lze také zaregistrovat do systému stejně, jako ty defaultní, takže není nutné mít GB cartridge při hře neustále zapojenou.
Krom exportu Pokémonů do hry poskytuje Stadium uživatelům Transfer Paku i další služby. Můžete hrát klasickou RPG, grafika zůstává na GB úrovni (emulace), ale všechno je pěkně velké a zřetelné - tím víc, čím lepší máte televizor... ;-) Velmi komfortně si lze editovat vaši Pokémoní sbírku v laboratoři profesora Oaka. Rozšířené verze PokéDexu vás donutí už nikdy nepoužít ten, co je přímo ve hře. Pokémony si lze také uložit do save slotu N64, což se hodí, pokud lakotíte a máte už všechny boxy plné. Sbírku lze také hodnotně rozmnožit - po úspěšném vítězství v Gym Leader Castle získáte jednoho z osmi docela rare Pokémonů, kterého si můžete poslat do GameBoye.
Ozvučení je asi nejhorší stránkou Pokémon Stadium. Hudba je naprosto nevýrazná a v 
podstatě neexistující, což nakonec ani nevadí - sám jsem si jí všiml až ve chvíli, kdy jsem si na papíře s poznámkami všiml její prázdnoutou zející kolonky. Veškerou vaši pozornost si totiž zabere pro sebe komentář. Asi si někdo říkal - když stadión, tak s komentátorem, pěkně jako v NHL na hokeji! A tak si užijete dosyta mužského řvavého hlasu, do omrzení opakujícího základní povely, upozorňujícího, že máte už posledního Pokémona a že je to fakt odporně jednostranná bitva atd. Komentáře snad nemají vůbec žádné varianty, takže posloucháte opravdu pořád dokola to samé, a myslím, že i nejotrlejšího jedince to musí omrzet tak po páté šesté bitvě. A jelikož Pokémoni ani neříkají svá jména, není důvod neztlumit si zvuk na minimum.
Je těžké hodnotit Stadium jako samostatný produkt. Ano, funguje - nicméně pokud nemáte GameBoye, neužijete si za svých 60 dolarů (či u nás přes 3000 korun) ani zdaleka tolik zábavy, kolik byste si užili jinde. Pokud ale Pokémony hrajete, lze považovat Stadium za add-on ke GameBoyi. A také chytrý způsob, jak si Pokémony vychutnat ještě víc, a jediné, co vám teď hned může zabránit v investici do této hry, je čekání na další díl (Stadium 2), který bude podporovat i sto nových Pokémonů z Gold/Silver. Toho se dočkáme už na jaře...
| Pokémon Stadium | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
