Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Polibek vampýra

  12:00aktualizováno  16. listopadu 8:52
V našem světě jsou vampýři stvoření krvelačná a nebezpečná, kterým je radno se vyhnout. Stejně tomu je i ve světě Britannie. To ale neznamená, že by nebyli ochotni položit život za společnou věc a pro dobro ostatních. Dnešní příběh je tedy vyprávěn jedním z nich - a s nadsázkou, která je vampýrům vlastní.

Polibek vampýra Já dlouho jsem šel a přicházím k vám
a přináším legendu, co dlouho již znám.
O čase půlnočním za dnešní noci
se otevře brána s prazvláštní mocí.
Závislý na krvi, leč chladnou má svoji,
může se připravit k velkému boji,
jen ten do té brány vstoupiti může,
jehož rty barvy jsou okvětí růže.
Když zachrání dívku, jež polibek čeká,
jíž krvavá slza po hrdle stéká,
tak zjeví se artefakt v celé své kráse,
ten, co vždy náležel upíří rase.
Hledejte bránu v říši tmy bílé
kde krystalky září v mrazivé síle.
Tam hlídá ji strážce, jehož služba tíží
a doufá, že jeho smrt k němu se blíží.

Dnes o půlnoci nebudu nasávat krev ze svých štamgastů v Britainu ani se kočkovat s Kyklopy a Titany. Doneslo se ke mně poselství o vampýří princezně, která čeká na záchranu a my vampové si přeci musíme pomáhat. Navíc jestli ta princezna bude alespoň trochu k světu… Vrhnul jsem se tedy na přípravy a vybavoval si, kde že to ta Ledová jeskyně je.

Nabrousil jsem znovu své Pavoučí vidle, které na dvě rány rozpitvají obřího pavouka tak, že ho nepozná ani entomolog. Pak jsem se chopil svého Amuletu Mistra Alchymie a začal míchat Polibek vampýra všemožné lektvary. V Ledové jeskyni se budou rozhodně hodit, protože nedávno se do ní opět nastěhovali ledoví draci. Najednou můj komunikační krystal začal poblikávat. Spojila se se mnou vampí slečna Crull, která toto poselství také slyšela, a ptala se mě, jestli půjdu také, že prý tam určitě bude obrovský poklad a snad i bájná soška.

Dočepoval jsem tedy poslední lahvičku lidské krve (pro obyčejný boj používám samozřejmě zvířecí, ale lidská krev mi pomáhá lépe léčit zranění – a těch dnes bude asi hodně), do batohu hodil něco magických reagentů a do kapes nasypal ještěrčí oči. Zbytek jsem vyplnil obvazy - něco mi říkalo, že se dnes budou hodit. Také jsem pečlivě naladil svoji harfu, na kterou díky hodinám ve VŠU (Vampíří škola umění) umím hrát vcelku dobře jak prsty, tak i drápky. Z koženého sáčku až ve spodní truhle svého bankovního trezoru jsem vyndal vzácný krystal z horazitu, bílého nerostu, který dokáže posílit moji proměnu do impa. Pak jsem poslal vzkaz dalším vampům a vyrazil do Ledové jeskyně. Bude lepší, když půjdeme po jednom, protože přesile vrahů bychom se stejně neubránili ani společně.

K Ledové jeskyni jsem se dostal pomocí teleportačního kouzla, které jako vampí mág už celkem zvládám. Před jeskyní jsem se dotknul bílého krystalu a proměnil se do své impí podoby. Posílen silou horazitu jsem vběhl dovnitř a slabé nestvůry na začátku jeskyně se ani nesnažily útočit – čekaly na snadnější kořist. Za chvíli jsem našel Crull a její kamarády, jak bojují s ledovým drakem. Přidal jsem se a za chvíli drak pod našimi pařáty padl. Hledali jsme další oběť, a tak mě napadlo podívat se k ledovému jezírku, kde občas přebývají ledoví démoni. Teď už jsme nespěchali a žádná obluda se nám nemohla postavit – na své straně jsme měli nekromanta Girka a jeho přítele klerika, jehož jméno jsem zapomněl vzhledem k mnoha ranám, co na mou hlavu tu noc dopadly.

Polibek vampýra Když jsme došli k jezírku, čekalo nás tam nemilé překvapení. Jakýsi bojovník, který sem rozhodně nezapadal, v podivné modré zbroji, v ruce s halapartnou, která měla ostří z krystalu. Naštestí jsme byli v přesile, a tak bojovník, který by v souboji jeden na jednoho porazil i ty nejlepší z nás, padnul. K lítosti ostatních jsem jeho halapartnu v boji nenávratně poškodil, a tak jsme ji zahodili do blízkého jezírka. Poté, co jsme dotančili vítězný tanec nad jeho mrtvolou, prohledali jsme ho a zjistili, že má u sebe jakýsi klíč z ledového krystalu. Šli jsme tedy až na konec jeskyně, odkud na nás vyběhl, a uviděli nějakou mříž a za ní magickou bránu.

Okamžitě nám bylo jasné, že jsme tu správně, a rozloučili jsme se spolubojovníky lidské rasy, kterým je vstup do brány zapovězen. Ještě než jsme prošli branou, přilétl přítel Mozenrat, a tak jsme byli tři. Vstoupili jsme tedy do brány a ocitli se neznámo kde. Ale to už jsme viděli první nepřátele. Byli to nějací skřetí lučištníci, tak jsme jim překousli tětivy a popřáli štastné setkání s orckými bohy. Jak jsme se tak prokousávali skrz orky kupředu, najednou vidím, jak se přes těla za námi dere Diakon Frost v lidské podobě na své odpudivé ještěrce. Zdravíme se a posíleni vyrážíme vpřed, občas nějaké to kouzlo, ale raději pařáty, které ovládáme se smrtící přesností. Najednou vidím v dáli podivný záblesk a pak podivného rytíře, který na nás místo přivítání seslal blesky. Chybělo málo a zůstali jsme tam ležet. Po zběžném ošetření všech zranění jsme zaútočili s novou silou a já byl rád, že jsem si připravil ty lektvary obří síly. Jeho zbraň z krystalu byla vskutku mocná, ale díky našim zkušenostem v boji a léčení jsme tohoto rytíře nakonec udolali. Po jeho smrti na nás zaútočil jeho zostrich bouřkové barvy, ale jelikož nikdo z nás ho nedokázal ochočit, poslali jsme ho rychle za jeho pánem i přes Crulliny námitky, že by se dal dobře prodat. Když jsme prohledali mrtvolu jeho pána, našli jsme další část podivného brnění a jakýsi temně rudý krystal. Dobře jsme jej uschovali a vstoupili do další brány, schované až vzadu v jeskyni. Tam na nás čekali nemrtví a hlavně další strážce brány. Tentokrát Polibek vampýra se však jeho blesk stal smrtelným a Diakon si ustlal, bohužel ne na růžích. Zatímco Crull a Mozenrat zaměstnávali rytíře svými pařáty, já jsem se ukryl v temném zákoutí. Rychle jsem se proměnil, vypil lektvar, co mi dodal magickou energii, a pokusil se oživit Diakona pomocí kouzel, co jsem se naučil od mágů. Za chvíli se mi to podařilo a Diakon s vlajícími obvazy už zase drápal Rytíře bouřky, který pak svůj boj proti naší sjednocené přesile prohrál. Jeho bojovou ještěrku jsme opět snědli a její krví naplnili své flakónky.

Opět jsme našli portál do další části, kde jsme objevili několik temných orků. Z dřívějších bojů s nimi jsem si pamatoval, že kdykoliv slyší moji hudbu, popadne je amok. Chopil jsem se tedy harfy a opatrně, abych nepoškodil struny, začal drápky brnkat svou melodii. Jeskyně byla za chvíli plná mrtvol a někteří orkové v amoku dokonce útočili i na svého pána, temného rytíře. Bohužel pro nás pro něj nepředstavovali větší problém, a tak ke slovu přišly opět pařáty. Netrvalo dlouho a opět ležel v prachu, stejně jako jeho ještěrka a bohužel i jeden z mých spolubojovníků. Tentokrát mi bohové nebyli nakloněni a já musel použít mnoho očí magických ještěrek abych obnovil svou magickou energii. Po čase se na mě usmálo štěstí a kamarád opět procitl. Postupovali jsme tedy dál a uviděli najednou nízkou ohrádku, kde skotačilo několik malých roztomilých králíčků. Nečekal jsem nic milého, ale Diakon, který zbožňuje malá zvířátka, šel blíže, aby je pohladil, když tu jeden z králíčků prolezl dírou v oplocení a běžel k němu neuvěřitelnou rychlostí. Pak si vybavuji jenom obrovský výbuch a dalšího králíčka, který běží ke Crull, a další výbuch. Když se prach usadil, viděl jsem jen své spolubojovníky v prachu a kousky smradlavé černé králičí kůže a pak spáleniny okolo. Šli jsme blíže, abychom pomohli přátelům, když tu odnikud malá černá kočka. Mozenrat s ní statečně bojuje, když tu se kočka najednou promění v pantera a jedním mohutným kousnutím prokusuje Mozenratovi hrdlo a mizí neznámo kam. Co je tohle za čáry, tohle nevěstí nic dobrého, říkám si, ale teď musím Polibek vampýra nějak pomoci přátelům. Situace je teď nadmíru kritická, jestli tady umřu, nikdo princezně nepomůže a nám vlastně také ne, takže se schovávám do nejbližšího výklenku a míchám jeden lektvar za druhým a pokouším se oživit kouzlem padlé. Děkoval jsem za hodiny strávené v magické škole, nelitoval vysokého školného ani posměšků ostatních mágů. Za chvíli, která musela mrtvým připadat jako věčnost, ve strachu, že se jejich těla nenávratně rozpadnou a já už je neoživím nikdy, se mi to podařilo. Nejdříve Mozenrata a Crull, jejichž těla byla mimo dosah nepřátel. Pak mi Crull míchala mysl osvěžující nápoje a já pomocí kouzla sesílajícícho rotujících čepele zneškodnil zbylé králíčky. Nakonec jsme oživili Diakona, jehož tělo už začínalo zapáchat. V ohrádce po králících bylo schované tajné tlačítko, které nám otevřelo další, poslední bránu.

V další jeskyni jsme museli bojovat proti šíleným mágům i proti Rytíři bouřky a jeho ještěrovi. O těch už jsme ale věděli, co jsou zač, takže jsme je udolali bez větších ztrát - pomohli nám hlavně kouzelníci, kteří si vyvolali vodní elementály. Ty se mi podařilo mojí hudební produkcí obrátit proti svým pánům, které okamžitě roztrhali a způsobili i nemalé šrámy Rytíři bouřky. Tato jeskyně však byla jiná, než ty předchozí – byl zde cítít pach draka. Začali jsme tedy prohledávat postranní chodby. V jedné jsme našli jen pár agresivních horníků s podivnými krumpáči, které jsme si po smrti dělníků uschovali, ale v další chodbě už byl drak. Byl tak překvapený ze čtyř poletujících vampů, že když se vzpamatoval, měl prokousnuté břicho a Diakon mu visel na krční tepně a doplňoval si krev do lahví. Vrátili jsme se do hlávního sálu hledat další cestu a za chvíli jsme narazili na průchod do prostorné jeskyně. Tam stál další rytíř, který nám opět místo pozdravu chtěl useknout naše malé impí hlavičky. Tenhle sice nebyl tak zběhlý v kouzlech, ale jeho obouručná sekera dělala o to větší paseku. S pomocí podpůrných lektvarů a okamžité transfůze z lahviček jsme ho opět udolali. Prostornou jeskyni jsme dobře Polibek vampýra prozkoumali a v prachu na podlaze našli čtyři runy. Zkusili jsme si na ně stoupnout, proměněni pomocí Krystalů krve, které jsme našli u Rytířů bouře. Nic se však nestalo. Po chvíli přemýšlení – to víte, vampí IQ 10 – nás napadlo umístit krystaly na runy. Zablesklo se a objevila se překrásná upíří princezna Elsinica. Všichni jsme uctivě pozdravili, jak se na slušně vychované vampy sluší. Na náš pozdrav však neodpověděla a my si teprve teď všimli, že bude pod vlivem nějakého kouzla. Vzpomínal jsem tedy horečně na slova z poselství… Když zachrání dívku, jež polibek čeká, jíž krvavá slza po hrdle stéká… a přes svůj obyčejný původ a impí podobu jsem ji políbil. Princezna se začala pomalu probírat z dlouhého spánku. Pěkně nám poděkovala za záchranu, my se dozvěděli mnoho důležitých věcí a já dostal za odměnu zvláštní světélkující meč s princezniným podpisem. Pak se vrátila do svého světa, ale slíbila, že se snad ještě někdy vrátí. Na památku máme také, kromě pokladů a podivného brnění minotauřích válečníků, každý jeden Krystal krve. K čemu slouží zatím nikdo z nás neví, ale určitě bude mít něco společného s proměnami.

Když se Princezna Elsinica odebrala zpět do svého světa, my se odebrali domů a ve světle krbu, kde hořel magický neprskající oheň, si rozdělili kořist. Pak jsme se rozešli a já opět vyrazil do nočního Britainu. Když mě omrzelo vysávat poklidně spící měšťany, vyrazil jsem v impí podobě na lov. Než jsem šel spát, chtěl jsem se opět proměnit, jaké však bylo moje překvapení, když jsem se neproměnil v muže, ale v ženu. Vzpomněl jsem si na slova princezny, která říkala, že Temný Pán a někteří jeho služebníci mohou nabývat různých podob pomocí devíti krystalů. Že by ty Krystaly krve měly nějakou zvláštní schopnost? Rozhodně ten svůj ještě podrobím zkoumání. Jisté ale je, že nepřítel, který má k dispozici takovéto prostředky klamu, je obzvláště nebezpečný – ale dost řečí, nemohu psát deník, když na Britannii padá temnota. Do boje, vampýři, tam kde je nás třeba!

Autor:




Nejčtenější

The Evil Within 2
Hororová událost roku. Recenze The Evil Within 2

Tvůrce série Resident Evil nám servíruje další výpravný a skvěle hratelný horor, který nadchne i příznivce her Silent Hill nebo Dead Space. Pro fanoušky žánru...  celý článek

Cyberpunk 2077
Práce v naší firmě není pro každého, brání se autoři Zaklínače nařčením

Firma CD Projekt Red nečekaně zareagovala na vlnu kritiky, která se na internetu objevila od údajných bývalých zaměstnanců.  celý článek

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

Dungeon Keeper (2014)
Activision vymyslel způsob jak lidi motivovat utrácet za mikrotransakce

Firma Activision si nechala patentovat úpravu mechanismu, který se stará o to, aby se v multiplayerových hrách potkávali hráči na stejné výkonnostní úrovni....  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Další z rubriky

SNES Classic Mini
Skvělý dárek pro každého (chlapa)? Retro konzole SNES Mini

S retro konzolí SNES Classic Mini se vracíme do devadesátých let a éry 16bitů. Většina z 21 předinstalovaných her však není jen pro nostalgiky, jsou skvěle...  celý článek

Tracer z Overwatche
Blíží se sportovní revoluce? Vše, co víme o chystané lize v Overwatch

Již letos v prosinci začne zřejmě největší událost v historii progamingu. Blizzard spustí úvodní sezonu ligy ve hře Overwatch, která by časem mohla konkurovat...  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Vývojáři prozradili některé triky, které používají k oblbnutí hráčů

Abyste se u her co nejvíce bavili, používají vývojáři spoustu triků, kterými nenápadně mění pravidla. Ve čtení pokračujte jen na vlastní nebezpečí, některé...  celý článek

Iveco Daily 50C14 valník 5,2m!
Iveco Daily 50C14 valník 5,2m!

r.v. 2006, naj. 255 000 km, diesel
119 790 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.