Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Posel Smrti - pitva prvních dojmů

  12:00aktualizováno  9:29
Nejočekávanější česká adventura tohoto roku byla dlouho zahalena nepropustnou rouškou tajemství. Je nám velkou ctí, že jsme konečně dostali příležitost ji poodhalit a přinést vám podrobné informace a důkazy o tom, že vskutku je nač se těšit! Nuže, vstupte do našeho hutného preview a přesvědčete se na vlastní oči.

Posel Smrti Pokud alespoň občas sledujete novinkové zpravodajství našeho magazínu a pokud zároveň patříte k příznivcům česky mluvících adventur, pak jistě není nutné představovat vám Posla Smrti, jednu z vůbec nejočekávanějších dobrodružných her tohoto roku. Přestože tým Unknown Identity, mimochodem tvůrce Posla Bohů (1998), na ní pracuje již dva roky a vývoj hry pomalu finišuje, teprve až nyní se nám podařilo přesvědčit zástupce týmu pana Zdeňka Houba o výhodnosti naší návštěvy v jejich tvůrčím „doupěti“, kde by nám ten svůj zázrak osobně předvedli. Schůzka proběhla zcela bez problémů, které se však naskytly až během mé zpáteční cesty domů, „okořeněné“ návštěvou u očaře. Musel jsem si totiž u něj vyzvednou nové skleněné bulvy, protože ty původní mi během zírání na monitor s Poslem Smrti vypadly z důlků… a bohužel, Vrecovým pohotovým testem tvrdosti, provedeným podrážkou jeho nových botiček z hadí kůže, neprošly :o).

Dost už ale vtipkování, tohle měl původně být naprosto seriózní článek o naprosto seriózní, potažmo přímo hororové hře, kterou si zde v několika následujících odstavcích podrobně představíme. Nejprve je třeba připomenout již mnohokrát zmiňovaný fakt, že si tvůrci ve svém projektu zakládají především na detailně propracovaném scénáři a s tím související hloubce příběhu a v něm vystupujících postav. Obzvláště velký důraz je kladen na osobnost šlechtice Samuela Gordona, hlavního hrdiny trýznivého příběhu, jejž nám hodlají tvůrci vyprávět. Ten začíná ve chvíli, kdy se Samuel vrací po mnoha letech na panství svých předků v Anglii, v jehož prostředí prožil celé své dětství… zřejmě nikterak veselé, protože právě ne zrovna příjemné vzpomínky mu bránily v návratu celých dvanáct let. Na zámek Black Mirror Posel Smrti ho přivedla událost, jež má jednou provždy změnit jeho budoucnost – je jí smrt Samuelova příbuzného Williama, který pro něj tolik znamenal. Na rozdíl od místních obyvatel však odmítá uvěřit, že Williamovu smrt způsobila nešťastná náhoda, a začne se intenzivně zajímat o poslední dny jeho života. Ze stop, nalezených v panství a jeho okolí, brzy zjistí, že za touto tragickou událostí stojí něco zcela jiného. Pícháním do vosího hnízda tak nechtěně na jinak poklidném venkovském panství rozpoutá sérii dalších záhadných úmrtí a nečekaných katastrofických událostí, které mají přímou spojitost s jeho vlastním životem a budoucností.

Úvodní zápletka tedy odstartuje poutavý a tajemnem zahalený děj, jenž bude rozvržen do šesti samostatných rozsáhlých kapitol. Ty se od sebe neliší ani tak variabilitou herního prostředí, jako spíše denním obdobím, v němž se mají odehrávat (viz dva okolní obrázky). Atmosféra přitom bude postupně houstnout, takže zatímco úvodní kapitola je situována do poklidného podvečerního času, kdy okolní krajinu ozařuje zapadající slunce, později se postupně přeneseme přes pro Anglii klasické pochmurné deštivé dny až do té nejčernější noci, kdy není od věci věnovat pozornost každému podezřelému pohybu či stínu. Výrokem v úvodu odstavce ale určitě nechci tvrdit, že by bylo herní prostředí nezajímavé. Naopak, coby Samuel Gordon se nezdržíte pouze v panství Black Mirror a jeho blízkém okolí (kostel, hřbitov…), ale pomocí mapy též odcestujete na vzdálenější lokace, mezi něž patří městečko ve Walesu nebo deprimující sanatorium pro duševně choré. Korunu podmanivé atmosféře herních lokalit dodává jejich grafické ztvárnění, které si ale rozebereme až za okamžik.

Posel Smrti Ještě před tím nebude od věci utrousit pár slov o formě zpracování hry a ovládání. Posel Smrti je v podstatě naprosto klasickou 2D adventurou, jejíž herní obrazovku tvoří v drtivé většině vyobrazení renderované lokace, po níž si to špacíruje vámi ovládaná postava Samuela Gordona. Tu ovládáte tradičně myší – levé myšítko slouží jako akční (chůze, manipulace s předměty), pravé jako prozkoumávací. Zajímavě tvarovaný kurzor na interaktivních místech mění svoji barvu ze standardní bílé na červenou s výjimkou východů z lokací, na nichž zaujme tvar otevírajících se dveří. Samotné prozkoumávání prostředí může vyvolat dvojí odezvu, kterou je buď klasická textová informace o zkoumaném objektu, nebo detailní náhled na daný prostor. Těchto náhledů je ve hře kolem čtyřiceti a můžete na nich provádět stejné operace jako v obyčejných lokacích.

Kromě důkladného prohledávání více než osmdesáti lokací pochopitelně nebudete ochuzeni ani o zbylé základní adventurní činnosti. Nezanedbatelnou část hry vyplní dialogy, jež mají být velmi obsáhlé, větvené a mohou ovlivnit charakter i chování herních postav. Přestože těch bude v Poslovi Smrti pouze třiadvacet, zabírají rozhovory s nimi přes 120 stránek textu a v mluvené formě se roztáhnou zhruba do pěti hodin. Jinak z technického hlediska probíhá komunikace s živými bytostmi obdobně jako v legendárním Broken Swordu, kdy se témata zobrazují v dolní části obrazovky ve formě grafických ikonek. Stejný důraz jako na dialogy je kladen i na sbírání a používání předmětů, jichž ve hře naleznete kolem stovky. Vždy, když se Samuel zmocní nějaké nové „kořisti“, budete o tom informování ikonkou v horním levém rohu obrazovky a předmět se pak zařadí do inventáře v dolní části Posel Smrti obrazovky, kde některé z nich budete moci vzájemně kombinovat. No a puzzly? Těch na vás čeká zhruba dvacet a jejich obtížnost má sahat od jednodušších (skládání roztrhané fotografie) přes středně obtížné (sestavovaní sluneční soustavy z nalezených planetek) až po extrémně těžké. Příkladem doslova hardcore hádanky může být třeba správné nastavení symbolů na sloupcích oltáře. I když je nedaleko od nich k nalezení jemná nápověda, koukal jsem na ni s otevřenými ústy a prostě si nevěděl rady. Jak si s tímhle puzzlem poradím ve finální verzi hry, to jsem opravdu zvědavý :o).

Teď už se ale přesuňme k té nejpodstatnější části článku. To, o čem jsme si prozatím povídali (tedy příběh, hratelnost, atmosféra), to jsou všechno pouze zprostředkované informace od samotných tvůrců, o jejichž pravdivosti nebo kvalitách jsem prozatím neměl možnost (nebo dostatek času) se osobně přesvědčit. Co ale mohu objektivně ohodnotit již nyní, to je technická stránka hry. Na vlastní oči jsem shlédl obrovské množství grafiky, na vlastní uši vyslechl několik ukázek hudebního doprovodu a po tom všem ze sebe dokážu vyloudit jen dvě slova: naprosto ohromující! Ta vám ale ke spokojenosti určitě stačit nebudou, že ano?

Každý z vás si určitě ze všeho nejdříve všimne grafiky herních lokací a nejinak tomu bylo i v mém případě. A musím se přiznat, že to je právě design a neuvěřitelná detailnost prostředí, která na mě zapůsobila ze všeho nejvíce. Tvůrci před mýma očima prezentovali desítky herních obrazovek a řeknu vám, jedna krásnější než druhá. Ať už to byly interiéry panství Black Mirror s doslova vypiplanými koberci, štukovanými stropy, tapetami či obrazy na Posel Smrti stěnách, nebo překrásné exteriéry zámecké zahrady s nádherně zelenou travičkou a oprýskanými fasádami domů. Většina lokací je zpracována spíše v temnějších odstínech a je z nich už jen od pohledu cítit náznak ponuré atmosféry, jež má hráče prakticky neustále doprovázet. Pokud bych však na tomto místě prohlásil, že je grafika pozadí srovnatelná s grafikou z úchvatného Broken Swordu, lhal bych. V Poslovi Smrti je totiž ještě dokonalejší. Ale kdepak, vůbec nepřeháním. Věřte, že vím, o čem mluvím, a důkazem toho budiž několik nových screenshotů, jež se kolem tohohle textu povalují.

Neméně pozoruhodné jsou též efekty, jež vizuální vyzrálost hry ještě více umocňují. O tom, že po mnohých lokacích se projdete ve dne i v noci, jsem již hovořil. Zmínil jsem se i o dešti, jenž bude kropit okolí panství během několika kapitol. Ten je zpracován velice slušným a věrohodným způsobem, daleko efektnější jsou však dopady kapek na vodní hladinu (jezera, kaluže…), na nichž vytvářejí klasické „kruhy“. Tvůrci si vůbec nechali na animacích záležet, a tak se na absolutně každé lokaci alespoň něco pohybuje. Tu se o to postará plápolající plamen svíčky (vrhající reálné stíny na okolí), jinde rozlehlá chemická souprava s křivulemi s bublající tekutinou, v potemnělých exteriérech mušky poletující kolem zářících pouličních lamp nebo dokonce plynule se pohupující větvičky a lístky stromů (!). Nechybí samozřejmě již tradiční vlnicí se hladina vodních toků nebo velmi působivé blesky, jež osvětlují celý širý kraj.

Žádné chybičky jsem nezpozoroval ani na animaci hlavní postavy Samuela Gordona. Na její rozpohybování sice nebylo použito dnes hojně užívané technologie motion-capture, což ale Posel Smrti není na výsledku vůbec znát. Samuel může chodit do šestnácti směrů, po dokončení chůze se dokáže pomalu zastavit a stejně plynule zase rozejít. Jeho tělo vystřídá během hry několik obleků (v dešti si nasadí kapuci) a samozřejmě celá postava je v reálném čase stínována podle toho, na jak osvětleném prostoru se zrovna nachází. Dočkat bychom se měli i detailních záběrů na obličeje postav, a to v animovaných sekvencích, které ale prozatím nejsou hotové a jejichž množství bude odpovídat volnému prostoru na dvou CD, pro něž je Posel Smrti určen.

Zvukové efekty dosahují dnešního standardu a jsou nahrány ve vysoké stereo kvalitě. Ochuzeni nebudeme jak o zvuky okolí (šplouchání vody v řece, déšť, hromy, šum větru, zpěv ptáčků…), tak ani o efektní „šlápoty“ hlavního hrdiny, naprosto přesně odpovídající povrchu, po němž si to zrovna vykračuje (písek, kamenná dlažba, dřevo, kachličky…). Hudební doprovod je sice tvořen čistě na počítači, nicméně je řešen v orchestrálním stylu. Uslyšíte tak většinou jemné či ponuré melodie hrané na klavír, housle nebo dechové nástroje, sem tam doplněné o tiché chorály. Přestože působí hudba velmi atmosféricky, tvůrci během hry upřednostňují spíše zvukové efekty, takže si ji užijeme až na několik výjimek pouze během rozhovorů a nehratelných sekvencí. Co se týče dabingu, tak ten prozatím ještě nebyl realizován, nicméně tvůrci chtějí do hlavní role protlačit Michala Dlouhého, kdysi známého prince z pohádek, dnes vzpomínaného spíše díky vztahu s Luckou Vondráčkovou. Obsazení ostatních postav je veřejnosti prozatím pečlivě utajováno.

Posel Smrti Troufám si tvrdit, že kdo z vás se doposud díval na Posla Smrti s odstupem a nevěřil tomuto projektu byť už jen protože je ČESKÝ, tak po přečtení tohoto obsáhlého preview snad změní názor. A pokud vám ani moje slova nestačila, mrkněte se na dvouminutovou videovizitku, kterou jsme pro vás na návštěvě u Unknown Identity natočili. Pravda, na předčasné závěry je ještě příliš brzy - stále nevíme nic moc o hratelnosti, o vyrovnanosti obtížnosti a ani nemáme jistotu, že bude hra bez bugů a dostatečně svižná i na středně výkonných strojích (v tomto ohledu má program prozatím jediné rezervy). Slova tvůrců ale znění velice slibně a především to, co jsem měl možnost vidět na vlastní oči, mě přesvědčilo o tom, že Posel Smrti bude více než důstojným konkurentem těm nejlepším zahraničním adventurám tohoto roku. Přesvědčíme se o tom snad už na přelomu dubna a května, pokud tedy tvůrci stihnou vše dokončit ve stanoveném časovém termínu. Držím jim palce, ať už se žádné další odklady nekonají.

VE ZKRATCE:

  • klasická point-and-click adventura
  • propracovaný hororový příběh
  • nádherná grafika, přesahující úroveň proslulého Broken Swordu
  • spousta drobných animací oživujících renderované lokace
  • nadstandardní rozsáhlost
  • vše kompletně v češtině za cenu nepřesahující 1000,- korun

  • Autor:




    Nejčtenější

    Middle-earth: Shadow of War
    RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

    Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

    Cuphead
    RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

    Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

    Hajime Taniguchi aka Tokido
    Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

    Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

    Age of Empires: Defintive Edition
    Legendární strategie Age of Empires v nové grafice se vrátí až příští rok

    Nečekaný odklad na poslední chvíli postihl modernizovanou verzi kultovní strategie Age of Empires. Navíc to vypadá, že hra bude k dispozici pouze přes...  celý článek

    Naughty Dog
    Herní vývojář nařkl svého zaměstnavatele ze sexuálního obtěžování

    Ani videoherní průmysl není osvobozen od kauz sexuálního obtěžování. Vývojář David Ballard zveřejnil nařčení, že byl v prestižním studiu Naughty Dog vystaven...  celý článek

    Další z rubriky

    Nedd for Speed: Payback
    Přesně jako Rychle a zběsile. První dojmy z Need for Speed: Payback

    Vyzkoušeli jsme nový díl oblíbené závodní série a jsme více než spokojeni. Payback je perfektní arkáda s důrazem na příběhovou složku.  celý článek

    Assassin’s Creed: Origins
    Královna Kleopatra a zrození asasínů. Velký speciál o Assassin’s Creed: Origins

    Že letošní Assassin’s Creed bude zasazen do starověkého Egypta, nebylo žádným tajemstvím. Oficiální oznámení uskutečněné v rámci herního svátku E3 však...  celý článek

    Detroit: Become Human (PS4)
    Bude Detroit spíše film, nebo hra? A není to nakonec jedno?

    Jedna z nejočekávanějších exkluzivit na PS4 nijak neskrývá své velké ambice. Výpravný sci-fi příběh ze světa, kde se inteligentní roboti bouří proti svým...  celý článek

    Akční letáky
    Akční letáky

    Všechny akční letáky na jednom místě!

    Najdete na iDNES.cz



    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.