Oproti předchozím dnům, kdy v pronajaté logistické hale v Kněževsi panoval shon a mírná nervozita, byl dnešek naprosto klidný. Tam, kde se ještě před pár hodinami proplétaly mezi desítkami počítačů davy soutěžících, to nyní vypadá spíše jak v prázdném vystěhovaném domě, do kterého se zašla rodinka naposledy podívat. Důvod je prostý. Nezanedbatelná část hráčů, kteří se do finálových soubojů nepropracovali, již soutěžní prostory vyklidila a odebrala se na (někdy poměrně dlouhou) cestu k domovu.
Nedá se ale říci, že by odjeli všichni, kdo ze soutěže vypadli. Někteří zůstali, aby shlédli souboje, z nichž vyjdou vítězové soutěže. Organizátoři tedy mysleli i na ně a nabídli jim neobyčejný zážitek. Vybaveni potřebnou technikou, začali na zeď promítat rozhodující utkání, takže na své si přišli všichni, a nejen ti, kdož se ještě mohli těšit na získání některé z hlavních cen. Promítaná utkání byla bezesporu zajímavá, ale jen těžko by mohla konkurovat finálovému klání Q3, jehož vítěz měl obdržet hlavní cenu. Tou byl již dříve zmíněný gigahertzový procesor, takže motivace soutěžících byla vskutku velká.
Prvním finalistou se stal dle očekávání Rufus z Holandska, proti němu nastoupil téměř neznámý maďarský hráč s přezdívkou Death. V prvním zápase utržil Rufus překvapivou drtivou porážku. Ta však jako by jej vybičovala k maximálnímu výkonu a v následující odvetě svého protivníka srazil na kolena a věnoval mu pouhých pár fragů. 
Rozhodujícím se tedy mělo stát až poslední utkání, do kterého vešli oba hráči s maximálním nasazením. Rufusovi šlo o udržení prestiže nejlepšího hráče Evropy, Deathovi zase o korunovaci na pomyslném trůnu.
Nálada a vzrušení, jež panovaly během tohoto třetího utkání v hale v Kněževsi, lze přirovnat snad jen k tomu, co jsme prožívali při fandění našim hokejistům na olympijských hrách v Naganu. A to i přesto, že ani jeden z finalistů nepatřil mezi domácí. Na obou hráčích bylo patrné, že nehodlají dát svou kůži zadarmo. Hra byla opatrnější, na obou stranách byla znát nervozita, čím dál tím častěji se objevovalo na jedné či druhé straně campování. Jak Death, tak i Rufus sice získali ze začátku pár snadných fragů, ale valnou většinou museli na zabití protivníka vynaložit veškeré své zkušenosti a um. Zpočátku se zdálo, že Rufus má navrch a drží si přehled nad situací. Pak však provedl sérii drobných chyb, kterých Death bleskurychle využil a obrátil vývoj zápasu ve svůj prospěch. Ne nadarmo je však Rufus označován za nejlepšího hráče Evropy. Během dvou minut se mu podařilo skóre opět vyrovnat. Zbývala již poslední minuta, během které se mělo rozhodnout. Všichni již počítali s tím, že se holandskému hráči podaří svého protivníka vehnat do úzkých, získat rozhodující bod a vyhrát tak celý turnaj. O to bylo překvapení větší, když se mladému Maďarovi podařilo za pouhých šedesát sekund získat další dva fragy a odsunout 
tak Holanďana na nečekané druhé místo.
Oslavy, radost, zklamání. Asi tak by šly charakterizovat pocity, které se po logistické hale rozlily. Aby ne, byl to příběh skoro jako z pohádky či spíše amerického filmu. Mladík přijede na turnaj, kde jej všichni považují za outsidera. Skutečnost, že se probojoval ze skupiny, ještě nikoho nepřekvapuje - účast ve vyřazovacích zápasech ještě nic neznamená. Když se probojoval až do finále, přičítají to všichni náhodě a očekávají, že ze srážky s renomovaným hráčem "neodejde po svých". Skutečnost je však jiná. Šampión zklamaně balí svůj počítač, vítěz přijímá gratulace.
Přesto, že ProQuake Tournament Fall2k ještě stále pokračuje, můžeme prohlásit, že jeho vrchol je již za námi. Takový zápas, jaký se strhl o první místo v duelu Q3, už tato hala asi dlouho nezažije. Tím tedy také končí naše reportáž z místa konání této vynikající akce. Zítra vám již jen přineseme bonbónek v podobě rozhovorů s oběma účastníky zmíněného zápasu, a pak nám nezbývá nic jiného, než počkat si na další akci ProGamers a doufat, že bude stejně povedená, jako to letošní.
