Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prey - první Indián ve vesmíru

  12:00aktualizováno  20. července 2:49
Projekt Prey ukazuje, že i dlouho tvořená hra s mnoha různými komplikacemi při vývoji nakonec nemusí dopadnout úplně katastrofálně a může zaujmout i něčím než jen roky příprav.

Prey Těžko říci, zdali již i na herní průmysl dopadly kvóty společenské a politické korektnosti, ale zdá, že velmi pravděpodobně ano, jelikož jinak si nedokážeme zase až tak uspokojivě vysvětlit, proč je hrdinou hry, odehrávající se na cizích planetách a vesmírných stanicích, indián žijící v rezervaci. A popravdě řečeno to moc dobře nedokáže vysvětlit ani hra Prey, o níž je dnes řeč. Začíná to tak, že se objevíte v baru, kde je pár pokerových automatů, jedna variace na Pac-Mana, vy, jakožto hlavní hrdina Tommy, váš děda, jakožto člověk, který váz hned zkraje začne poučovat, vaše holka Jen, jakožto servírka a dva ožralové, jakožto ožralové. Ti začnou Jen obtěžovat, ale sotva je zmydlíte hasákem, začnou se dít podivné věci a všichni tři zbylí budou přeneseni těžko říci kam. Na jinou planetu? Do jiné dimenze? Na kosmický koráb Vogonů? Každopádně je ale od prvních chvil jasné, že se zde dělají s lidmi poměrně výživné pokusy, a tak je jediné štěstí, že se vám v kůži Tommyho brzy podaří dostat se ze sevření transportních mašin, čímž pádem se otevírá možnost pokusit se zachránit sebe, Jen a následně i svět. Původně tedy Prey zachraňujete i dědu, ale ten se odebere do věčných lovišť dříve než stihnete pobít alespoň jakž takž důstojný počet protivníků.

Hra je zcela lineární a okamžiků, kdy se zdržíte není nijak mnoho.

Dosti ale sarkasmu, i když je nesporné, že příběh Prey nabízí nepřeberně možností k sarkastickému vyžití, jelikož ačkoliv se nejedná o nic světoborného, překvapil nás Prey veskrze mile. Na tvorbě hry se podíleli lidé z 3D Realms, kteří mají na triku ve své době vynikajícího Duka 3D, a dá se říci, že je to na výsledném produktu i znát. Těžko říci, zdali nám to pouze nevsugerovalo logo 3D Realms na obalu hry, ale zdá se nám, že Prey je stejně pohodová a tak říkajíc bezstarostná záležitost, jako tomu bylo v FPS žánru v počátcích. Člověk jde v podstatě stále rovně, střílí, na co přijde a ve výsledku mu to ani nepřijde, jelikož je hra zpestřena různými nikterak náročnými, ale vítanými puzzly.

Prey Hra je zcela lineární a okamžiků, kdy se zdržíte, není nijak mnoho. Většinou se jedná o situace, kdy se třeba musíte kousek vrátit, jelikož jste si zapomněli přečíst přístupový kód ke dveřím, které jsou jím jištěny, nebo když chvíli uvažujete, co vlastně máte udělat, abyste se dostali dál. Některé rébusy jsou sice poměrně zapeklité, ale vždy jde spíše o to, že je potřeba si něčeho všimnout než že by po vás hra vyžadovala nějaké logické dedukce, což ovšem ve výsledku vzhledem k této konkrétní hře jako celku hodnotíme kladně. Vcelku zábavné, i když opět nijak náročné, jsou i puzzly s gravitací, kdy kupříkladu můžete chodit po speciálních pásech i po zdech a stropech, přičemž i zde platí, že mnohdy vede cesta dál právě přes ně, respektive přes nalezení spínače, který daný pás aktivuje. A pak zde máme i speciální přepínač, které mění gravitaci v celé místnosti. Uvidíte tedy nějaký takový spínač třeba na stropě, střelíte do něj a rázem se celá místnost jakoby otočí a ze stropu je hned podlaha. I když by se to mohlo zdát jako jen takový kosmetický detail, dokáže to hru oživit, protože prakticky nikdy nevíte, odkud na vás začne kdo střílet a je poměrně nezvyklé mířit na protivníky, kteří chodí po zdech či po stropě.

Prey

Prey nepřináší nic nového, ale dokáže to podat hratelnou a zábavnou formou.

Poté, co přijdete o dědu, dostanete se v jednu chvíli do jakéhosi indiánského ráje, kde se s ním opět setkáte. Vedle několika dalších rad do života to má ovšem ten efekt, že vás naučí využívat vedle svého těla i svého ducha. Díky tomu je ve hře možné doslova oddělit ducha od těla a procházet lokacemi jako vlastní duch a jeho očima se pak třeba dívat na své tělo, které zůstane viset v prostoru na místě, kde jste ho pustili. Hlavně je ale na této možnosti založena řada dalších puzzlů, kdy se zejména jako duch dokážete dostat na místa, kam byste ve fyzické formě neměli šanci se vydrápat, což ale dost často je nutné i pro další postup. Když třeba tedy dojdete k místu, kam se dál už jít nedá, rozhlédnete se kolem pouze jako duch a naleznete cesty třeba ke spínači, jímž deaktivujete ochranné pole v místech, kudy pak můžete normálně projít. Duch se ale hodí i k boji. Je totiž vybaven lukem a šípy a díky jeho nehmotné konstituci se můžete nepozorovaně přiblížit k nepříteli a zasadit mu pořádnou Prey ránu. Vzhledem k tomu, že luk i šípy jsou vlastně rovněž duchové, je ale jejich účinnost příjemně vysoká, a hodí se tedy třeba i pro boj s prvním bossem.

Místní duchařina má ale ještě jednu výhodu a tou je skutečnost, že zde po první návštěvě indiánského ráje prakticky nelze zemřít. Když už vás protivníci zmastí natolik, že by to každého jiného člověka odrovnalo, vydá se váš duch do jakési spirituální arény, kde máte chvíli na to, abyste postříleli něco z podivných příšerek, které poletují kolem. Červené doplňují vaše fyzické zdraví, modré zase sílu vašeho ducha. Za několik málo okamžiků jste pak vrženi zpět do reálu, prakticky na stejné místo, kde jste zemřeli a jedete nanovo. Tím pádem pak možná Prey není až takovou výzvou, jako některé jiné hry, ale na druhou stranu tak hru nic nebrzdí a člověk není frustrován opakovaným hraním stejných levelů. Hra tak má dobrý spád a tempo, což je potřeba rovněž pochválit.

Herní western

Když přijde řeč na indiány, vybaví se každému hned westernová tematika, s níž se sice ve hrách nesetkáváme nijak zvlášť často, ale vyskytuje se. Patrně nejlepším zástupcem tohoto tématu z FPS žánru bude již poměrně letitá hra Outlaws. Podobně jako Duke 3D jsou i Outlaws v původní podobě vyvedeni v neakcelerované grafice, což ovšem vůbec nebránilo výbornému hernímu zážitku. Nezapomenutelnou je pak třeba situace těsně před koncem, kdy bylo k závěrečnému bossovi potřeba projít skrz krb. Celkově zkrátka výborný western a zároveň výborná hra.

Klady a zápory

Plus Tempo a dynamika
Plus Hrátky s gravitací
Plus Možnost využití vlastního ducha
Plus Díky nemožnosti zemřít nefrustruje opakování levelů

Mínus Ne zcela propracovaný příběh
Mínus Občasné nelogičnosti
Mínus Dabing Tommyho dědy

Na rozumné úrovni je i technické zpracování. Grafika je svižná, líbivá a lokace atraktivní. Kdo už na Xboxu 360 nějakou tu dobu hraje, tak z Prey asi vyloženě na zadek nepadne, ale i tak zde je několik okamžiků, které si zapamatujete. Moc pěkně třeba vypadá průlet ve vznášedle koridorem, z něhož lze vidět volný vesmír. Zvuky jsou víceméně normální, a tak potěší snad jen dabing Tommyho, který sice ani zdaleka není takový hlásič jako Duke Nukem, ale některé jeho projevy zhnusení a údivu člověka docela pobaví.

Jak to tedy celkově shrnout? Prey sice nepřináší zhola nic nového, ale dokáže to podat skvěle hratelnou a zábavnou formou, takže se u této hry dobře pobaví každý, kdo se akčním hrám vyloženě nebrání. Dobré tempo hry je navíc podpořeno příjemným ovládáním a výše zmíněnými puzzly, které vaši mozkovnu sice nezavaří, ale hru oživují a alespoň zdánlivě jí dodávají na pestrosti.

Prey
Výrobce/Vydavatel Venom Games/2K Games
Platforma Xbox 360
Multiplayer: 2-8 hráčů online
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 5,25 MB
Verdikt: Ničeho světoborného se sice nedočkáme, ale i tak jde o velmi slušnou zábavu. dnešní osmdesátka je opravdu poctivá.
Hodnocení: 80% (info)

Autor:


Témata: dabing, krb, Xbox

Nejčtenější

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...



Hrajete už Kingdom Come: Deliverance? Jak se vám zatím líbí?

Kingdom Come: Deliverance

Dnešní anketa je určena pro ty z vás, kteří už se ponořili do české hardcore hry na hrdiny Kingdom Come: Deliverance....

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

KOMENTÁŘ: Historická tematika boduje, proč je jí ve hrách tak málo?

Kingdom Come: Deliverance

Na české hře Kingdom Come: Deliverance je dobře vidět, že historická témata a dobová autentičnost nejsou hráčům cizí. A...

Další z rubriky

RECENZE: SpellForce III je parádní mix strategie a hry na hrdiny

SpellForce III

Kombinace strategie a hry na hrdiny ve stylu Baldur’s Gate bude atraktivní vždycky. SpellForce III je toho důkazem, i...

Druhý přídavek k Wolfensteinovi dokazuje, že střílení nácků se neomrzí

Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death

V novém DLC k Wolfensteinovi sice tentokrát hrajeme za tajnou agentku, náplň je však pořád stejná: mordovat nácky po...

Hearthstone: Kobolds and Catacombs překvapil režimem pro jednoho hráče

Hearthstone Kobolds & Catacombs

Nejnovější expanze Kobolds and Catacombs karetní hry Hearthstone zaujala novým režimem pro jednoho hráče, jinak ovšem...

Najdete na iDNES.cz