Než v roce 1999 vyšla hra Shenmue, mluvilo se o ní jako o naprostém trháku, jako o nové éře hraní a samozřejmě už tehdy nesmělo chybět pro herní trh tak typické slovo revoluce. A vlastně to platilo i poté, co se hra s velkou slávou objevila na trhu (dobovou recenzi čtěte na Bonuswebu zde). A ač je to asi k nevíře, platí to i dnes. O to větší je škoda, že se to tehdy tak trochu „zvrtlo“.
Shenmue už samozřejmě nemůže plně konkurovat dnešním drahým blockbusterům, ale na rozdíl od drtivé většiny stejně starých her se dá pořád velmi dobře hrát a stále i velmi obstojně vypadá. V obou případech vlastně skoro stejně jako tehdy. HD port je dostupný na PC, PlayStattion 4 a Xbox One.
Shenmue I & II (2018)
Ve své době se tento kousek dokonce dostal do Guinessovy knihy rekordů coby nejdražší videohra historie, co se týče nákladů na její tvorbu. Podle dostupných informací stála tehdy výroba 40 – 70 milionů dolarů včetně nákladů na marketing (podle jedné chytré webové kalkulačky by to dnes mělo odpovídat 61 – 108 milionům dolarů).
Sám hlavní tvůrce Yu Suzuki se drží spíše té dolní hranice a udává 47 milionů dolarů s dodatkem, že v této částce je zahrnuta i část nákladů na druhý díl (například engine, některé modely nebo soubojový systém nebylo potřeba do dvojky dělat úplně od nuly), ale i tak šlo v té době o naprosto intergalaktické číslo.
Vysoký rozpočet samozřejmě neznamená, že výsledný produkt bude kvalitní, o úspěšnosti ani nemluvě. V případě Shenmue se to první povedlo přinejhorším na velmi dobrou, ovšem na hodnocení toho druhého by nám standardní školní stupnice nestačila. Z komerčního hlediska to byla katastrofa.
Říká se, že úspěch konzole se odvíjí od kvality dostupných her, ale v případě Dreamcastu od Segy to neplatilo. Hned při startu bylo k dispozici dost přinejmenším zajímavých nebo chytlavých her, a nad všemi čněla právě Shenmue, ale nestačilo to. Dreamcast mezi hráči vzbudil jen velmi vlažný zájem, přestože to ve své době byla jednoznačně nejvýkonnější konzole. V Japonsku vyšel už koncem roku 1998, takže se dá říci, že o dva roky předběhl nejúspěšnější konzoli všech dob PlayStation 2, přičemž výkonem to s ní uhrál přinejmenším na remízu.
Shenmue I & II (2018)
Po skvělém vstupu však Dreamcast nevydržel na trhu ani tři roky, respektive koncem března 2001 se přestal vyrábět. Takže je úplně jedno, ke kterému analytickému názoru se přikloníme, jisté je, že Dreamcast tedy šel do kopru hodně rychle a s ním i celá segácká divize domácích konzolí. A taky Shenmue.
Yu SuzukiDo herní historie se zapsal jako programátor, designér, producent a dokonce i jako hardwarový architekt. Vedl vývoj několika platforem pro mincové automaty, včetně architektury NAOMI, která do značné míry odpovídala architektuře konzole Dreamcast. Stál za vznikem několika klasických herních hitů, například Space Harrier, OutRun nebo After Burner. Později se stal jedním z prvních průkopníků polygonové 3D grafiky ve hrách, nejznámějším titulem z tohoto období je oceňovaná bojovka Virtua Fighter. Ačkoli jeho zásluhy v rozvoji herního průmyslu jsou široké a významné, není mezi hráčskou veřejností tak známý jako někteří jiní herní tvůrci, z těch japonských například Hideo Kojima (Metal Gear), Keiji Inafune (Resident Evil), Kazunori Yamauchi (Gran Turismo) nebo Hironobu Sakaguchi (Final Fantasy). V roce 2003 byl jako šestý uveden do Videoherní síně slávy. Před ním se tam dostali např. Will Wright a John Carmack (úplně prvním členem se stal Shigeru Miyamoto z Nintenda), až po něm pak další těžké váhy jako Peter Molyneux, Richard Garriott nebo Gabe Newell. |
Zdaleka tak nedošlo na původní velikášské plány, kdy se proslýchalo, že celá sága má mít snad až osm herních dílů a k tomu všemožné filmy, komiksy a kdoví, co všechno ještě. Ale i tak se dá říci, že tato hra ovlivnila historii videoher více než jen epizodně. Mimo jiné na to totiž šla epizodicky.
Epizodicky vydávané hry se ve větším měřítku objevily až po mnoha dalších letech, ale troufám si říci, že kdyby série Shenmue vycházela podle původních plánů, objevily by se podstatně dříve. A pravděpodobně by to byly plnohodnotné hry, nikoliv jednohubky na pár hodin, v nichž často stačí jednou za čas stisknout čudlík.
Shenmue I & II (2018)
Ve hře se ujímáte role mladíka Rya Hazukiho, který se vydává na cestu za nalezením vraha svého otce. Strávíte tu několik desítek hodin pobíháním po městě, konverzováním s mnoha postavami, plněním různých úkolů a nějakými těmi bitkami. Mimochodem, ačkoliv můžete průběžně trénovat bojové techniky a ze hry jsou často k vidění obrázky nějaké akce, není Shenmue primárně akční věc, je to spíše adventura.
A mimo jiné obsahuje i takzvané quick time eventy, kdy je potřeba včas stisknout správný čudlík, které se ve větší míře ve hrách objevily opět až o dost let později. A patřilo k dobrému vychování každého pravověrného hráče na ně patřičně nadávat. Ostatně i zde jsem je častoval vcelku nevybíravými výrazy, protože napoprvé se mi povedlo to trefit jen párkrát. Ale ničemu to nevadí, při neúspěchu není potřeba opakovat dlouhé pasáže, tudíž z tohoto hlediska hra není dnešní optikou takříkajíc o nic těžší, než byla tehdy.
No a když to všechno zvládnete a dojdete až na konec, tak vás tam čeká závěrečný boss a pak Ryo nastoupí na loď a odjede do Hongkongu. Konec, finito, titulky. I to tedy svědčí o tom, že Shenmue nezapadalo do soudobých konvencí a zvyků. Žádný epický závěr, prostě odjezd na lodi, pravděpodobně kdesi v kotelně s výpomocí v kuchyni, protože na lodní lístek jste sehnali peníze jen tak tak.
Shenmue I & II (2018)
A jen malá vsuvka pro uklidnění: kdybyste teď měli pocit, že jste si přečetli něco, co jste si přečíst nechtěli, tak je to pocit mylný. Druhý díl totiž navazuje naprosto plynule na ten první, tedy připlutím lodi do Hongkongu. Pokud si navíc budete chtít remasterované verze obou dílů zahrát, tak se prodávají v jedné krabici, takže jen vyměníte placku v konzoli a jedete dál. Takže ne, nic zásadního z příběhu jste se tu nedozvěděli (a ten je tu navíc pořád na začátku), dozvěděli jste se jen něco o koncepci vyprávění příběhu.
Shenmue však byla výjimečná hra i z jiných ohledů. Například otevřený herní svět nebyl úplnou novinkou, ale město i dnes působí až překvapivě živě. Je tu spousta lidí na ulicích i dost různých krámků a budov, do kterých se dá vejít. Často sice jen tehdy, kdy vám to hra, respektive příběh dovolí, ale to na celé situaci příliš nemění. Je tu i dost různých „nesouvisejících“ aktivit, například šipky nebo staré segácké pecky v herně.
Říká se, že Shenmue je jakýmsi duchovním předchůdcem série Yakuza, že to Sega po neúspěchu Shenmue zkusila znovu a trochu jinak. A je zřejmé, že tomu tak bude. V Yakuze je jiný příběh, jiné prostředí a některé elemetnty jsou pojaty trochu jinak, řekněme hratelněji, jednodušeji, uživatelsky přívětivěji. Ale ten základ, ten je očividně původní.
Další hry z roku 1999Vybrali jsme několik známých her, které vyšly ve stejném roce jako první Shenmue. Hráli jste v poslední době některou z nich? A jaké to tedy bylo? Pořád stejně hratelné a zábavné jako tehdy, nebo to v dnešní době už neobstojí? Age of Empires II: The Age of Kings, Aliens versus Predator, Asheron’s Call, Command and Conquer: Tiberian Sun, Counter-Strike, Crash Team Racing, Descent 3, Driver, Dungeon Keeper 2, EverQuest, Final Fantasy VIII, Gabriel Knight 3, Gran Turismo 2, Grand Theft Auto II, Half-Life: Opposing Force, Heroes of Might and Magic III, Chrono Cross, Jagged Alliance 2, Legacy of Kain: Soul Reaver, Mario Golf, Mario Party, Medal of Honor, Might and Magic VII, Need for Speed: High Stakes, Pharaoh, Planescape: Torment, Pokémon Gold & Silver, Quake III Arena, Resident Evil 3: Nemesis, RollerCoaster Tycoon, Sid Meier’s Alpha Centauri, Silent Hill, Sim City 3000, Soulcalibur, Super Smash Bros., Syphon Filter, System Shock 2, The Longest Journey, The New Tetris, Tomb Raider: The Last Revelation, Tony Hawk’s Pro Skater, Unreal Tournament Poznámka: výčet zohledňuje první vydání, některé hry tedy v roce 1999 mohly být dostupné jen na některých trzích. A to včetně Shenmue, které mimo Japonsko vyšlo až v roce 2000. Zdroj: Wikipedia |
Asi nejvíce je věk vidět na soubojovém systému a práci kamery. Ani by nevadilo, že občas zabírá scénu z nešikovného úhlu, s tím se ostatně setkáváme i v nejnovějších titulech, ale vcelku těžkopádně se s ní pracuje, když ji chcete srovnat. A soubojový systém je na tom podobně. Paradoxem je, že jako základ posloužil systém z ceněné bojovky Virtua Fighter, ale ve 3D prostředí, kde na vás protivníci mohou zaútočit ze všech stran, se to neukazuje jako ideální nápad. V Yakuze to tak je už podstatně svižnější řezačka.
Shenmue I & II (2018)
Už v prvním dílu Shenmue je taky dost různých vedlejších minipříběhů/misí. Ale protože před 20 lety bývaly hry obecně o dost náročnější než dnes, tak není úplně jednoduché na ně narazit. Jejich spuštění závisí na různých faktorech, například na denní době, na tom, co už jste splnili dříve a podobně. To sice dnes vidíme i v Yakuze, ale na většinu tzv. substories narazíme prostě tím, že zevlujeme po městě a někoho potkáme.
Shenmue zároveň disponuje řadou „podivných“ a často i vtipných situací, i když oproti Yakuze se drží dost zkrátka. Ale asi se nedá čekat, že hra, jejímž hlavním příběhovým motivem je hledání vraha otce, bude nebetyčná bžunda od začátku do konce. Mimo jiné se tak třeba staráte o kotě nebo v přístavu s ještěrkou převážíte bedny, přičemž svérázná partička si s vozíky každé ráno před šichtou zazávodí. A samozřejmě dojde i na jistý náznak milostné zápletky, přičemž Ryo je tomto ohledu standardní japonský videoherní hrdina, tedy značně nechápavý.
Vcelku úsměvné jsou zvuky, kdy zejména dabing postav v dnešní době zní, jako když přes školní rozhlas někdo ještě přehodil hadr. Ale dodává to na autenticitě tehdejší doby, a bez příkras tedy slyšíte, „jak to tehdy skutečně bylo“. Naproti tomu skutečnost, že všechny postavy, které mají něco společného s příběhem, jsou dost bohatě nadabované, působila tehdy mocně.
Shenmue I & II (2018)
Stáří hry je pochopitelně znát i na grafice, a to i v současném remasteru. Přisypání pixelů a vyhlazení hran je záležitostí ve stylu „aby se neřeklo“, takže na dnešní dobu toporné pohyby, hranaté objekty a značně rozmazané textury zůstávají. Ale v tomto ohledu je to v pořádku. Pořád se na to dá dívat úplně v pohodě a navíc je dobře vidět, jaká bombastická grafika to tenkrát byla.
Je totiž potřeba si uvědomit, že v roce 1999 se hrálo na CRT televizích s PAL rozlišením a průměrnou úhlopříčkou 55 cm. To je 22 palců, tedy odhadem tak o palec méně, než mají dnešní běžné kancelářské počítačové monitory. A na tom to tehdy vypadalo tak fantasticky, že jsme z toho byli vykleplí jak Gudetama na slanině.
Grafika tedy sice technicky zestárla, ale rozhodně ne o tolik, kolik byste po 20 letech čekali. Její styl je ovšem stále skvělý. Když jsem si nedávno konečně zahrál remaster Sleeping Dogs z roku 2012, připadalo mi, že je na tom dnes z hlediska řekněme vizuální líbivosti znatelně hůře než staré Shenmue.
Proto asi není úplně na místě žehrat na technickou nedokonalost chystaného třetího dílu, třeba již jen proto, že rozpočet na jeho tvorbu je dost omezený. Je to tedy dost zajímavý paradox, že? První dva díly byly to nejdražší, co do té doby na poli videoher vzniklo, zatímco díl třetí vzniká téměř „na koleně“ a s laskavým svolením crowdfundingové kampaně.
Ale nářkům dnešních hráčů nad vizuální stránkou Shenmue III rozumím. Kdo první dva díly nezná, tak ten třetí zkrátka vidí jako hru s technicky nedokonalou grafikou. Já to ovšem vidím jako hru, která po dvaceti letech konečně uzavře úžasný příběh o zločinu, smrti, boji proti podstatně silnějším a pomstě.
