Příběhy z Ultimy - První vítězství

  • 269
Tento příběh bych chtěl věnovat všem mladým obyvatelům světa DarkParadise. Je zápisem prvního vítězství, které si jistě každý pamatuje a na které se jen tak nezapomíná. Nepopisuje žádnou velikou bitvu, dobytí Despise ani zabití nějakého strašlivého monstra - je to příběh o jednom z mých prvních bojů na tomto světě...

Tento příběh bych chtěl věnovat všem mladým obyvatelům světa DarkParadise. Je zápisem prvního vítězství, které si jistě každý pamatuje a na které se jen tak nezapomíná. Nepopisuje žádnou velikou bitvu, dobytí Despise ani zabití nějakého strašlivého monstra - je to příběh o jednom z mých prvních bojů na tomto světě ...

První vítězství

Jmenuji se Verdus Amagero a zabývám se magií. Žiji potulným životem, nemám dům ani nebydlím v pronajatých pokojích a žiji od kořisti ke kořisti, takže má truhla u bankéře většinou zeje prázdnotou. Často se vydávám jen tak bloudit po světě a hledám osamocené nestvůry, které bych byl schopen porazit. Dnes se však můj život změnil a o tom je můj příběh. Jako každé ráno jsem se probral na dlažbě města Trinsic, kde poslední dny přespávám poblíž trhu. Zrovna jsem se chtěl vydat na hřbitov, když se najednou na mém krystalu rozsvítila zpráva: „Hoj, jsi vzhůru? Půjdem na výpravu“. Psal ji Valheru, také mág a tulák, jež mě nespočetněkrát vzkřísil, když jsem přecenil své síly. Sešli jsme se na trhu a po chvíli debatování vytvořil Valheru magickou bránu do vzdálené a nebezpečné země. S mírným napětím jsem prošel bránou do temného a smutného světa, plného mokřad, skal a pouští. Putovali jsme dlouho, přes bažiny a holé pláně až k pouštím, v nichž se měl nalézat cíl naší cesty - brloh obludných Obsidiánů.

Naše koně už ztrácely síly, když se před námi vynořil honosný, ale dost poničený palác, obklopený skalami a pískem. Po chvíli pozorování jsme uviděli několik bojovníků a rytířů, jejichž hadí těla klouzala po písku před vchodem do paláce. Z oken ve druhém patře zlověstně syčela samotná královna a nebezpeční mágové. „Nemáme šanci“, pronesl jsem při pohledu na První vítězství velikou skupinu bojovníků, z nichž každý třímal v rukou zbraň, která byla vyšší než my na koních. „Zkusíme je vylákat od mágů“, řekl Valheru, jemuž právě zmizel jeho vykouzlený kůň. Souhlasil jsem a pouštní vzduch rozťala slova "Kal Vas Xen An Flam", čímž jsem přivolával nebezpečný vodní živel - stačí chvilka nepozornosti a sesilatel kouzla putuje na onen svět. „Zabij“, přikázal jsem právě zhmotněné bytosti a ukázal na blížící se stvůru. Obsidiána zasypala sprcha blesků a ohnivých explozí, než podlehl drtivým ranám vodního živlu. Takto zahynuli ještě tři bojovníci, než vodní živel zmizel. Po chvíli byla planina před vstupem do paláce pokryta mrtvými Obsidiany. Před vstupem jsem vypil několik lektvarů a zakouzlil na sebe magické zrcadlo, které mi několikrát zachránilo život.

Uvnitř vypadal palác hůř než zvenku. Mezi rozházenými knihami a zničenými regály se proplétali mágové, jejichž počet mě vyděsil. Otočil jsem koně a rychle se vracel ke vchodu, když na mne jeden z mágů seslal blesk, který mu ale mé magické zrcadlo vrátilo zpět. Venku čekal Valheru, který si mezitím opékal maso z mrtvých Obsidiánů. Snědl jsem pár kousků, obnovil zrcadlo a vběhl do útrob paláce. Za sebou jsem zaslechl slova Vas Corp Por, jak Valheru vyvolával mocnou bytost, tvořenou energií. První pokus selhal, tak to tedy zkusil znovu. Na okamžik se v paláci zvedl silný vítr, jak energetický vortex vstupoval dovnitř. Oba jsem rychle utíkali, protože tato bytost si První vítězství nenechá od nikoho poroučet, zabíjí všechno. Jeden mág podlehl, avšak druhý svedl s vortexem vítěznou bitvu. Dodal jsem si odvahy a blesky jsem chtěl dokončit to, co vortex sou silou začal. Po chvíli jsem se však vyčerpal a musel jsem se skrýt. V tu chvíli dorazil Valheru a kombinací několika rychlých kouzel mága zabil. Za mými zády se mezitím po schodech plazil rytíř, kterého však Valheru stačil zmrazit právě včas, protože jeho monstrózní zbraň byla od mé hlavy vzdálena jen malý kousek. Ke slovu opět přišel vodní živel, který rytíře zahubil bez větších potíží. Vybíral jsem zrovna kořist, když zaslechnu výkřik Valhera, kterého magické vodní monstrum zběsile pronásledovalo. „Stůj“, přikázal jsem jako kdyby o nic nešlo. „Zbejvaj ještě mág, archmág a královna“, přemýšlel jsem nahlas. Vyběhl jsem po schodech a zamířil ke místnosti, která sousedila s brlohem královny. Chystal jsem se opět na využití vodního živlu, když mne zasáhl mocný energetický blesk. „Sakra, zapomněl jsem na zrcadlo“, zařval jsem a vrhnul jsem se zpět ke schodům. Už jsem sestupoval, ale blesk byl rychlejší a já se skácel k zemi.

Když jsem se probral, stál jsem nad svým tělem, bez jakékoli bolesti. Valheru, který vše sledoval ze spodního patra, vystoupil po schodech a zašeptal „An Corp“, čímž mě navrátil zpět do mého První vítězství těla. Hned jsem seběhl po schodech a začal se léčit. Valheru mezitím povolal vodní živel místo mě. Zatímco mně zdraví přibývalo, pár metrů nad mou hlavou bojovaly stvůry o svůj život. „In Jux Sanet“, zamumlal jsem cestou nahoru, když jsem si vzpomněl, jak jsem dopadl bez zrcadla. Posílen lektvary ukrajoval jsem zbytky královnina života, zatímco Valheru a jeho vodní monstrum zabíjeli mágy. Královna byla otrávena, ponechal jsem ji tedy svému osudu a běžel pomoc při boji s mágy. Po mém příchodu však mágové s řevem padli, stejně jako vedle otrávená královna.

Rozhlédli jsme se kolem a dali se smíchu. Všude ležela obludná a bezvládná těla, ke kterým bych se dříve býval ani nepřiblížil. „Vyvraždili jsme to!“, povykoval jsem nadšeně a počítal kořist, která mimo spousty peněž zahrnovala i několik magických předmětů, které jsme draze prodali. Po oslavě našeho prvního velkého vítězství jsme se rozloučili a uložili ke spánku, protože kdo ví, čemu budeme čelit zítra...


Témata: hřbitov