Příběhy z Ultimy - Tajemství Bulletaria

  • 269
Po dvou měsících se hrdinové rozhodli, že nestvůry v podzemí Bulletarium jíž dlouho poklidně hromadily poklady a nebylo by na škodu, trošku je poškádlit a část jejich majetku využít zajímavějším způsobem, než aby vzácné zbraně a zbroje rezivěly ve vlhké jeskyni a spousta peněz se bez využití smutně válela v nějaké zatuchlé truhle.

Tajemství BulletariaPověst o obávaném Bulletariu je stejně tak tajemná, jako dno Despice, a protože se žádný z hrdinů nepokusil po dlouhé dva měsíce toto tajemství odkrýt, rozhodl se řád Templářů, že se pokusí na světlo světa Dark Paradise vynést to, co se ukrývá na dně.

Toho dne, časně ráno, se sešlo mnoho dobrých bojovníků a mágů, a nejen z řad Templářů, ale i jiných guild, vesele se bavili před hradem a dohadovali se, co asi tak bude v pokladu, aniž by tušili, co strašného pro ně osud toho dne nachystal. Když se sešli všichni bojovníci, paladinové, vampíři a mágové, vyrazilo se za dobrodružstvím. Pohled na blýskavou záři brány v nás vyvolával respekt. Někteří z nás našli svá jména vytesána do skály poblíž brány jako připomínku toho, co se zde odehrálo před dvěma měsíci.

Po vstupu do dungeonu si bojovníci hravě poradili s hmyzí havětí a rychle jsme se probíjeli k prvnímu obávanému místu. Ano, pasti, tento neviditelný nepřítel všech dobrodruhů je tady všude, a ten, kdo zpanikaří, většinou umírá rychle. Sérii pastí jsme zvládli až na vyjímky docela dobře, ukázalo se, že ti, co zde byli poprvé, nedokázali odhadnout své síly správně, ale nebyli zde sami, takže skupina mohla pokračovat dál. Druhé patro jsem prošli s menšími obtížemi způsobenými přemnožením Stříbrných zmijí, které ale naši bojovníci nakonec zvládli.

Tajemství Bulletaria

Při vstupu do patra třetího již mezi námi převládalo maximální bojové nasazení a obětování se pro druhé. Monstra začala tušit nebezpečí, které jim hrozí z naší strany a začala proti nám posílat zdatnější a hlavně početnější skupiny hmyzích, ale i vodních monster. Stříbrné zmije a krakeni doprovázení Elementy vody se na nás valili ze všech možných stran. Pasti, které způsobovaly halucinace v kombinaci s útočící dvojicí krakenů, se staly smrtelnými i pro některé zkušené dobrodruhy, naštěstí všudypřítomný klerik zachoval v těchto případech chladnou hlavu a vždy nám pomohl svými léčivými kouzly. Proti přesile Stříbrných zmijí se výtečně hodil nekromant, který je dokázal vyprovokovat tak, že se navzájem pobily a zbytek přeživších a zraněných monster mohli pak v klidu dobít naši bojovníci. Cesta celým třetím patrem nám rychle ubíhala a my se již těšili na poklad, který tam někde jistě je. Hejna hadů, krakenů a pavoučích nightmare padala pod údery halaparten a mečů, za doprovodu neustálého odříkání magických zaklínadel našich mágů, až jsme konečně stanuli před první truhlou nabitou poklady, které si tu střádali strážci podzemí.

Byli jsme ale zatím jen na půli cesty, takže jsme bez dalšího zdržování vyrazili dále. K našemu zděšení proti nám strážce Bulletaria začínal posílat draky a nastražené pasti byly zákeřnější, než jsme čekali. Jeden chybný krok a nebohý dobyvatel se mohl stát kořistí na úplně jiném místě Tajemství BulletariaBritannie, teleporty dokáží nebožáka odnést například až do vzdáleného Deceitu.

Po úspěšném zdolání pastí a teleportů jsme se ocitli v posledním patře a někteří to hned pocítili na vlastní kůži, několik draků, pavoučích nightmare a stříbrných zmijí hned napadlo čelo skupiny a podařilo se jim několik nebožáků srazit ze sedla jejich mustangů, po lítém boji se nám ale podařilo pozice uhájit a oživit padlé spolubojovníky. Naší odměnou byla další truhla s ingoty vzácné horniny zvané mytheril. Další náš postup byl rychlý až do chvíle, kdy jsme narazili na podzemní jezero obývané velkým počtem krakenů.

Zde jsme svedli lítý boj snad o každý metr pevniny, který krakeni bránili , útočili ve skupinách za vydatné pomoci dvou modrých draků a elementů vody povstávajících z podzemního jezera. Až když padl poslední kraken, se skupinka odvážila vejít na chatrnou dřevěnou lávku a vstoupit do dalšího magického teleportu, na jehož druhé straně nás čekal další zástup krakenů. Jako by si příšery uvědomovaly, že jejich dva měsíce hromadící se poklad je v ohrožení. Nic nás však neodradilo a probíjeli jsme se mokrými chapadly a stříbrem pokrytými hady, až jsme se ocitli před nekonečně hlubokými propastmi, které nevěstily nic dobrého. Naše obavy se potvrdily, když neopatrným pohybem na okraji této jámy a s výkřikem plným strachu se Tajemství Bulletariazřítil náš druh paladin, pro kterého byla jakákoliv záchrana nemožná, čest jeho památce. Po této smutné události jsme se plni nenávisti dál probíjeli hordou krakenů a draků, až nás zastavil Strážce Cti , ale naší bojovníci měli v paměti obraz nebohého McMurdocka, jak mizí v hlubinách, a nedali strážci Buletlaria sebemenší šanci nám v našem odhodlaní zabránit. Další náš postup přibrzdil systém důmyslných pastí a teleportů, který každého člena výpravy poslal do jiného kouta této části podzemí, ale naštěstí jsme si zachovali chladnou hlavu a u východu z tohoto bludiště teleportů jsme se všichni ve zdraví sešli. Tady nás již netrpělivě čekala dvojice rozpálených draků, kteří po chvilkové bitvě padli. Po hodině kličkování mezi pastmi a teleporty jsme konečně spatřili úzkou chodbou vstup na rozsáhlou planinu plnou zla a pokladů.

Dále se náš postup zpomalil a pomalu jsme vybíjeli draky a krakeny, až najednou kdosi zakřičel: "WYRM!" Všichni téměř na sekundu zkameněli hrůzou a v hlavách se nám vybavilo monstrum, co se honosí jménem Lord Ancestral Wyrm. Jeho první útok byl smrtící, naštěstí ale dva z mágů byli v té chvíli proměněni v draka a drtivý útok starodávného wyrma přežili schováni ve stínu skalních puklin. Poté, co wyrm vykonal dílo zkázy, naši mágové oživili padlé hrdiny a po tuhém boji jsme nakonec tohoto nejsilnějšího obyvatele Temného Ráje udolali. Pak nás již čekal pohled do tří ze sedmi truhel ukrytých na dně Bulletaria. Postupovali jsme tedy dál a jaké bylo naše zděšení, když jsme na obzoru zahlédli další dva Lord Ancestral Wyrmy. Tajemství BulletariaV následném boji jsme udolali jednoho z této dvojice a mohli otevřít další tři truhly s pokladem, ale pak se to stalo... Přišly posily za již jednou padlá monstra. Objevilo se několik Stříbrných zmijí, dvě Pavoučí Nightmare a zástup draků a vše mířilo na hrstku bojovníků, kteří po velmi krátkém a nemilosrdném boji do jednoho padli. Zachránil se jen schovaný mág Dyrmagnos, který mezitím vybíral s úsměvem tři truhly stranou od středu boje a obtížen překvapivě tučnou kořistí rozhodl se raději odcestovat do bezpečí Templářského hradu, a vampýr Crull, který odvážně zachránil věci a zbytek pokladu z rozsápaného těla nebohého mága Khaota, kterého ani jeho dračí tělo nezachránilo. Zbytek dobrodruhů stálo vedle mne a bylo slyšel jen hrůzostrašné vytí duchů a syčení několika hadů v těsné blízkosti. Po několika marných pokusech oživit mrtvé a nemožnému úniku před přesilou nových monster jsem i já nakonec volil ústup a na své magické Cestovní knize vyvolal cestu domu, k mé smůle si mne v posledním možném okamžiku všimnul o kus dál stojící Lord Wyrm a svým ohněm mě sežehnul, naštěstí ale ve chvíli, kdy mě tajemná síla vytáhla z tohoto pekla a já zůstal nehybně ležet před svým domkem v Britannii.

Nakonec jsme se opět všichni sešli na hradě Templářů, abychom se podělili o poklad. Je sice pravda, že nebyl tak štědrý jako při prvním a zároveň posledním dobytí tohoto místa, ale na druhou stranu z něho hrdinové mohou měsíc žít, aniž by museli nasazovat své životy.