Jaro je skoro za námi, léto už doslova ťuká na dveře a spolu s ním nám přicházejí i tolik obávaná horka. Takže zatím co se skautíci a příslušníci nejrůznějších turistických spolků vydávají na úmorné pochody do přírody (jo chlapci, až půjdete zpátky, stavte se mi v sámošce pro něco k snědku - a pohyb pohyb, moc se s tím neflákejte... Čeládko líná :o)), skalní pařani a pařanky naopak začínají honem rychle vyhledávat chladné místnosti a stěhují se kamsi do temných útrob svých příbytků. Lze je pozorovat, jak kvapně natahují prodlužovačky do sklepních prostor, vkládají počítače do mrazících boxů a vůbec dělají všechno pro to, aby jejich kybernetický miláček byl pěkně v chládku a náhodou se nepřehřál. Odměnou za vynaložené úsilí je bezproblémový chod počítače a mnoho úspěšně dohraných her a vyřešených levelů. Pravda, možná trochu přeháním, ale je to způsobeno tím, že ještě pamatuji dobu, kdy můj známý vkládal osmi-bitový počítač PMD právě do mrazícího boxu s tvrzením, že když je počítač před spuštěním řádně podchlazen, vydrží běžet delší dobu a to bez toho, aniž by se zasekl. Ačkoliv jsem mu to z počátku vůbec nevěřil, skutečně to byla pravda. Pokud bylo PMD v mrazáku alespoň do doby, kdy se na něm po dýchnutí vytvořila jinovatka, vydrželo běžet o celých pět minut déle než za normálních podmínek. A to je přece úspěch...
Horké chvilky
O tom, co přehřívání způsobuje, jsme poreferovali v předchozím článku. Potěšitelné je, že vývojáři nejrůznějších druhů chladičů, větráčků a heatsinků opět vymysleli něco nového. Tak se pojďme podívat na nové vývojové modely. Možná si právě tyto, nebo ještě nějaké lepší, budeme moci v budoucnu namontovat do svých počítačů a zajistit jim tak bezproblémový chod. Ještě bych vás chtěl požádat, abyste mi neposílali dopisy typu: "Můžu tento chladič použít pro přetaktování svého Intel Celeronu 400 na 600Mhz?" Na tyto a jim podobné otázky bohužel nemohu odpovídat vzhledem k dohodám se spolupracujícími firmami zabývajícími se distribucí hardware. Ostatní otázky pochopitelně můžete směřovat do diskusního fóra a my se vám je budeme snažit zodpovědět.
A teď zase k věci. Abyste si mohli udělat představu, co se ve vašem počítači během jeho provozu odehrává respektive co se děje s jeho procesorem, zaměřte prosím svůj zrak na graf nahoře vpravo. Na tomto je totiž zakreslen průběh laboratorního zátěžového testu procesoru. Horní křivka (plná kolečka) udává teplotu procesoru bez použití jakéhokoliv chladiče a to v závislosti na čase. Jak je z grafu patrné, teplota již z počátku dramaticky stoupá a po pěti minutách překračuje hranici 100 stupňů. Pak se růst teploty sice mírně zpomalí, ale nezastaví a tak po dalších deseti minutách se stupnice teploměru vyšplhá ke 170ti stupňům. Celkem po dvaceti horkých minutách se procesor totálně zavařil a není se čemu divit, stupnice v tu chvíli ukazovala 207 stupňů.
Druhá křivka také ukazuje průběh teploty, tentokrát je však k chlazení procesoru použit běžný chladič s větráčkem (4500 ot/min). Z grafu je patrné, že se teplotu podařilo výrazně snížit téměř o tři čtvrtiny a to na poměrně solidní a hlavně stálou provozní teplotu.
Ano, ano, už je to tak. Běžný chladič totiž v žádném případě nestačí. Můžou se totiž vyskytnout okolnosti, které mu pořádně zkomplikují život. Stačí například, aby nastala pořádná vedra, nebo aby si vaše zimomřivá babička v místnosti trochu přitopila a rázem máte po legraci, neboť s rostoucí teplotou vzduchu v místnosti rapidně klesá účinnost chlazení. Bohužel, chování babičky neovlivníte a venkovní teplotu předpokládám taky ne. No jo, ale co s tím? Několik řešení se jistě najde. Tak například můžete k chlazení použít více větráčků. Když nebude stačit jeden, zkusíte dva. Když ani to nepomůže, zkusíte tři.. deset, dvacet. To má ale také svoje nevýhody. Každý větráček vytváří nepříjemný hluk a tak se vám může také stát, že během chvíle bude váš počítač hlučností připomínat spíše vysavač, což není zrovna to pravé a stejně si nijak moc nepomůžete.
Jaké jsou možnosti?
Vývojáři se pochopitelně dívají na celou problematiku jinak. Jednou z možností, která se jim nabízí, je zefektivnění přenosu tepla od procesoru do heatsinku. Myšlenka je prostá. Pokud se stihne do heatsinku odvést v kratším časovém úseku více tepla, pak samotný procesor a jeho jádro bude chladnější a méně zatěžované. Na prostředním obrázku (vlevo), jsou vidět dva vývojové modely heatsinků. Jsou zvláštní v tom, že nejsou celohloníkové jako většina standardních modelů, ale do jejich spodní části byla chytře umístěna speciální měděná vložka. Ta zaručuje daleko rychlejší přenos tepla z vrchní strany procesoru. Teplo se tak zbytečně neakumuluje, ale odvádí se plynule k chladící žebrům. Chladících žeber je na heatsinku opravdu velké množství a navíc jsou žebra velice tenká. Chlazení je tak maximálně efektivní. Další vývojový stupeň tohoto principu je na obrázku úplně dole. V částečném řezu je vidět vnitřek heatsinku. Do jeho základny jsou podélně zabudovány malé měděné trubičky, které v určitých částech ještě urychlují přenos tepla ze základny k žebrům. Nutno dodat, že tyhle typy chladičů by se jako letní modely jistě hodily spoustě majitelům osobních počítačů.
