Projděte se renesančním Římem v Assassin's Creed: Brotherhood. Ale pozor na krvavé stopy

Vybudujte a veďte bratrstvo nájemných vrahů. Spolu s on-line hraním to jsou zajímavá rozšíření úspěšného konceptu.

Assassin's Creed: Brotherhood

První dva díly Assassin´s Creed patří k tomu nejlepšímu, co současná generace konzolí hráčům přinesla. Historické reálie, do detailu propracovaná prostředí, hratelnost založená na akrobatickém skákání po střechách a na kradmém zabíjení se ukázaly jako skvělé ingredience. Assassin´s Creed: Brotherhood má tedy výborné předpoklady.

Není to regulérní třetí díl a příběh pokračuje tam, kde minule skončil. I zde je hlavní postavou zabiják Ezio, respektive jeho potomek ze současnosti Desmond Miles. Hra se totiž stejně jako její předchůdci odehrává ve dvou časových rovinách. Role Desmonda se chopíte v současnosti, respektive blízké budoucnosti roku 2012, zatímco Ezia budete ovládat od roku 1499.

Pro kritiky Desmonsovy přítomnosti v předchozích dílech ovšem nemáme nejlepší zprávy. Hraní za něj je tu přítomno v hojnější míře než kdykoliv předtím. Nám se to ale líbí, protože i když je obdařen stejným pohybovým nadáním jako Ezio, tak prezentuje všechno to lezení, přeskakování jako skutečnou disciplínu parkour. Přesto se nám nelíbily části, kdy se jeho vize prolínají s Eziovým dějem. I když těchto situací není zas tolik, tak docela kazí jinak dokonalou dobovou atmosféru.

Asasíni, templáři, mniši, kurtizány i zkorumpovaní politici tvoří skupiny poutavých postav, se kterými se budete setkávat, hovořit, spolupracovat, i je tiše likvidovat. Setkáte se i s méně důležitými postavami, jako řadovými obyvateli, zloději nebo žebráky. A to v masivně propracovaných ulicích historického Říma.

Zhruba polovinu času budete trávit na budovách, lezením po nich či skákáním z jedné střechy na druhou. Všechno to funguje stejně jako v druhém dílu. Lezení, přelézání i skákání se naučíte velmi rychle a do rukou přejde samo. Obtížnější jsou pouze komplikovanější kombinace pohybů, když se na daném místě musíte odrážet od zdí a hned vzápětí chytit římsy a opět přeskočit. Občas totiž zmáčknete omylem jiné tlačítko nebo další zapomenete pustit, a omylem tak skočíte jinam, než jste chtěli.

Pádům se tedy občas nevyhnete. A pokud byste se chtěli zpět na střechy dostat rychleji, než lezením po zdech, uvítáte novinku v podobě těžkého pytle uvázaného na laně, který se tu občas vyskytuje. Po jeho odseknutí se na vrcholu budovy ocitnete během vteřiny.

K výbavě asasína patří dva skryté bodáky a Ezio se může pochlubit i skrytou pistolí. Tichá eliminace ovšem zůstala nadále efektním i efektivním základem. Jde opět o to, dostat se k cíli nepozorovaně a zaútočit třeba ze střechy skokem nebo klidně protivníka z římsy stáhnout dolů do propasti.

O to více ale potěší, že byl vylepšen otevřený boj. Ten je nyní možné vést i proti hojné skupině protivníků. Zaměření protivníka je intuitivní, stejně jako vedení útoků. Změnou směru a správným načasováním lze vytvářet i působivě vypadající kombinace, jimiž zlikvidujete několik nepřátel najednou. Souboje byly opravdu znatelně vylepšeny. Jen je lehce shazuje fakt, že každého řadového protivníka lze vyřadit z boje kopnutím, které ho vyvede ze soustředění nebo rovnováhy. Sprovodit ho ze světa je pak už velmi jednoduché.

Souboje jsou přesto šťavnaté, a to i díky mnoha zbraním, sahajícím od lehkých rapírů, na které budete protivníky napichovat jako buřty nad ohněm, až po silné palcáty, které doslova lámou všechny kosti. O násilí není ve hře nikdy nouze.

Boje však většinou způsobí, že se Ezio stane v Římě notoricky známou postavou. Abyste tomu zabránili, je po prozrazení zapotřebí strhnout ze zdí plakáty s vaší podobiznou nebo zabít svědky daného incidentu. Je tedy lepší pokud možno vše vždy vyřešit v tichosti.

Nebudete se ale schovávat jen na střechách. Stejně dobrým úkrytem je dav. Stačí vyhledat hustší hlouček Římanů a vmísit se do něj. Ovládání pohybu pak za vás převezme sama hra. A pokud si budete chtít přivydělat, není nic jednoduššího, než kolemjdoucí okrádat. Pravda, tato hra není zrovna dobrým výchovným příkladem.

I když se na chvilku podíváte i mimo Řím, veškeré důležité události právě zde. Město je obrovské a propracované do těch nejmenších detailů. Jít lze kamkoliv, a podívat se tak můžete třeba na známé Koloseum, Sixtinskou kapli a klidně prozkoumat i celou baziliku Svatého Petra. Všechny historické lokace, postavy a povolání se vám vždy po prvním setkání objeví v interaktivní encyklopedii.

K pohybu po Římě vám nebudou sloužit jen vlastní nohy, ale i kůň. Jeho ovládání bylo taktéž vylepšeno, a i když se s ním v některých uličkách manipuluje hůře, je to neocenitelný pomocník na cestách. Na koni lze i bojovat, ale tento systém by si zasloužil vylepšit. Další novinkou a taktéž urychlením v cestování je systém kanálů, kterými se lze libovolně přemisťovat pouhým stisknutím tlačítka.

Bratrstvo neohrožených a zbytečných

Jednou z nejvíce vyzdvihovaných novinek v Assassin´s Creed: Brotherhood je tvorba vlastního klanu asasínů. Abyste mohli takový tým vytvořit, budete muset nejrůznějším postavám pomoci z potíží. Jakmile získáte asasína, můžete začít s jeho tréninkem a vylepšováním, což vás bude stát nejenom peníze, ale také čas.

Vše probíhá v jednoduchém menu, kde také budete vybírat pro své asasíny vedlejší mise po celé Evropě. Stačí vybrat misi, asasína a vyslat ho na cestu. Do doby, než se vrátí, nemůžete využívat jejich další služby. Asasíny lze totiž brát i na vaše mise, kde pomohou s přesilou, nebo plní vámi zadané úkoly.

Sedět si v klidu na střeše a ukazovat asasínům, koho mají zabít, je zábava. Bohužel nám to celé přijde jako naprosto zbytečná novinka. Ke stylu hratelnosti, kterou Assassin´s Creed nabízí se takovéto týmové prvky vyloženě nehodí a působí zde jakoby navíc.

S vlastními asasíny vás navíc čeká práce, která občas přijde vniveč. Když se postava, o kterou jste se starali, nevrátí z mise, tak veškerá její vylepšení a schopnosti jsou pryč. Tvorba bratrstva tak je věc, kterou hra vůbec nepotřebovala.

Samotný příběh sice navazuje na druhý díl, ale nedá se říci, že by byl tahounem hry. Dialogy mezi postavami jsou sice nadabovány s hollywoodskou precizností, ale rozhovorů je až příliš a mimo hlavní dějovou linku se bude dost hráčů ztrácet. Hlavní antagonista Assassin´s Creed II Rodrigo Borgia sice ustoupí do pozadí, ale zastoupí ho jeho syn Cesare. A aby tato rodina přestala ovládat Řím, je potřeba zlikvidovat její přisluhovače. Ti "hlídají pořádek" v Římě z několika věží, které je potřeba dobýt a poté vypálit.

Pak už vám nic nebrání v budování města podle svých představ. Tu zřídíte nevěstinec, jinde zase hospodu nebo něco dalšího. Tato zařízení můžete nejen využívat, ale také na nich vydělávat. A čím lépe obchody půjdou, tím více peněz přibude do vaší kapsy.

Jednou ze žhavých novinek je i multiplayer až pro osm hráčů. Jeho hlavní náplní je opět kradmé zabíjení. Vaším úkolem tak bude zabít hráče, který se schovává někde v davu a snaží se přežít. V jeho eliminaci vám mohou dopomoci i další hráči. A i když budete lovcem a protivník kořistí, tak nikdy nevíte, kdo další vám jde po krku.

V praxi to vypadá tak, že se neustále koukáte na střechy a prohlížíte davy, jestli tam neuvidíte zabijáka. Hru více hráčů však shazují dvě věci. Tou první je, že se v on-line hře vyskytuje více stejných modelů postav najednou. Když pak máte zabít mnicha, který má na dvoře další tři identické dvojníky, vypadá to docela blbě.

Druhým problémem je neukázněnost hráčů. Hra je založena na utajení, takže když někdo skáče po úrovních jako kamzík, okamžitě se prozradí a kouzlo hry je pryč. Proto doporučujeme hrát pouze s přáteli a nikoliv veřejná klání.

Co se týče vizuální stránky, musíme použít dvojí metr. Z uměleckého hlediska jde pořád o klenot. Obří Řím je propracovaný, modely hlavních postav působivé a světelné efekty krásné. Bohužel grafický engine sám o sobě není nejnovější a začíná to být vidět. Textury jsou rozmazané a občas doskočí vzdálenější předmět.

Assassin´s Creed: Brotherhood je obří, propracovaná a komplexní hra. Než skončí závěrečné titulky, uběhne kolem 25 hodin čisté hratelnosti a pokud se budete vyžívat ve vedlejších úkolech, klidně se ještě o dobrých deset hodin natáhne. Pro méně zkušené hráče možná může být problém na začátku pochopit všechny mechanismy hry. Stejně tak ke konci hry se objevuje stereotyp. Přesto však patří Assassin´s Creed: Brotherhood k tomu nejlepšímu, co se před Vánoci objevilo na trhu.