Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Project Earth: Starmageddon

  12:00aktualizováno  16. května 11:03
Po dlouhé době plně trojrozměrná realtimová strategie! Svižná a akční, efektní, dokonale technicky zpracovaná a s poutavou atmosférou. Strategie, která je skvěle hratelná a díky dramatickému příběhu hráče úplně vtáhne. Konečně bezchybná hra, která si zaslouží ovace všech hráčů. Nebo snad ne?

Project Earth: StarmageddonTechnologický pokrok je nezadržitelný, ale přestože lidé disponují loděmi velikosti menšího města a již objevili způsob, jak cestovat hyperprostorem, osídlili zatím jen jednu planetu, která by se svou velikostí a životními podmínkami podobala Zemi. Po Cognitě, nacházející se v systému Alpha Centauri, však byla nedávno objevena další vhodná planeta v systému Taurus, vzdáleném skoro sedmdesát světelných let od Země. Na misi jsou vyslány tři ohromné lodě, či spíše mobilní kosmické stanice třídy Bahamut. A protože lidský mozek je stále mnohem efektivnější než ty nejvýkonnější počítače, jsou tyto létající kolosy ovládány tzv. sundivery, jejichž mozek je propojen s řídícím systémem lodi, takže všechny funkce zvládne zajistit jeden člověk. Ovšem ne ledajaký – sundiverem se vzhledem k obrovským mentálním nárokům, které toto povolání na lidskou mysl klade, může stát jen jeden z miliard. Vy, David, jakožto nejlepší sundiver všech dob (jaká to náhoda!), oné flotile velíte a ačkoliv se zpočátku vše zdá být v pořádku, během příprav k odletu se najednou u Marsu objeví kometa, směřující přímo k Zemi. Průzkumné lodě detekovaly mimozemskou flotilu, skrývající se v jejím ocase, leč první setkání třetího druhu se odehrálo v režii Démonů, jak je lidé později nazvali, a navíc za zvuku nepřátelských zbraní. Lidé se budou muset připravit na boj.

Project Earth: Starmageddon

Jak jste již nepochybně stačili postřehnout, Project Earth je vesmírná 3D realtimová strategie. A pokud říkám 3D, myslím tím opravdu 3D, žádné kompromisní pseudo trojrozměrné pojetí, se kterým jsme se mohli setkat například v Conquest: Frontier Wars. Velmi mě zajímalo, jak se autorům podaří poprat se s ovládáním hry a s orientací, která dělá některým hráčům problémy i v klasických RTSkách, jako například Earth 2150, WWIII: Black Gold, Dark Planet či připravovaný Warcraft III. Nutno podotknout, že ovládání je zde vyřešeno opravdu chytře a k dokonalému zvládnutí pohybu v prostoru a rozdávání povelů jednotkám vám bude stačit klávesnice s myškou. Myší se rozhlížíte, šipkami se pohybujete kupředu a dozadu a podobně jako v akčních hrách "strafujete". Pokud chcete rotovat kolem nějakého objektu či místa v prostoru, stačí při rozhlížení stisknout pravé tlačítko myši, pro změnu "výšky" můžete opět použít pravé tlačítko v kombinaci se šipkami. Jistě namítnete, jakým způsobem hra pozná, jak daleko se má ta či ona jednotka pohnout. To je zde vyřešeno pomocí vzdálenosti kurzoru od obrazovky, kterou umí hra chytře nastavit podle objektu, na nějž jste naposledy umístili kurzor, a kterou si můžete manuálně upravit pomocí kolečka myši. Hrou vás provází přehledný "on-screen" interface, který ovládáte po stisknutí Project Earth: Starmageddonklávesy "Control", jíž zafixujete obrazovku a osvobodíte kurzor, takže pak, podobně jako v klasických strategiích, obsluhujete management výroby a výzkumu. Bohužel orientace je v této hře velice obtížná, zvláště pokud jsou pozadí nepříjemně homogenní, s mlhovinami a spoustou malých bílých teček představujících hvězdy, a bez nějakého pevného orientačního bodu v podobě měsíce, planety či blízké hvězdy. Občas sice pomohou těžební meteorická pole (ta, která fungují jako zdroj surovin, jsou statická), pokud se ale nacházíte v levelu, kde kromě nich poletuje ještě množství dalších meteoritů, máte opět smůlu. Takovou berličkou, která hráče alespoň trochu podepře při tápání v nekonečných hlubinách vesmíru, je právě mateřská loď Bahamut, která se vždy po vykonání nějakého přesunu nastaví do pomyslné horizontální roviny, takže vám alespoň pomůže odhadnout, kde by asi mohlo být "dole" a kde "nahoře". Naštěstí máte po ruce dva radary, z nichž první vám množství surovin, nepřátel a spojeneckých jednotek zobrazí pouze seshora a představuje vlastně takovou mapku, ten druhý pak přidá i vertikální vzdálenost a šipku vyznačující směr, kterým se díváte.

Hra samozřejmě poskytuje veškeré vymoženosti, jako je vytváření skupin jednotek, nastavení agresivity, automatickou těžbu, zamknutí kamery a sledování označené jednotky Project Earth: Starmageddonnebo zadávání většiny příkazů pomocí klávesových zkratek. Co ovšem nenabízí, je možnost pozastavit či ukládat hru během misí. To je opravdu velká chyba, zvláště vzhledem ke ztížené orientaci a k rychlosti pohybu zejména menších jednotek. Nakonec si kameru přilepíte někam vysoko a šikmo nad bitevní pole, abyste měli přehled a aby se vám alespoň někdy podařilo kliknout na rychle se pohybujícího nepřítele. Za motory jednotek v pohybu se naštěstí objevuje stopa, takže je můžete snáze najít, jinak byste je díky jejich titěrnosti určitě někde v prostoru poztráceli.

Ve hře se vyskytují tři rasy – lidé (čili UEF - United Earth Forces) a dvě mimozemské rasy (Démoni a tajemní Vitechy) - můžete však hrát jen za první dvě z nich. Démoni jsou technicky méně vyspělí než lidé, naopak Vitechy je vysoce vyvinutá a velmi nebezpečná rasa, existující jen v jakési formě energie. Příběh za UEF byl naznačen již na začátku, ovšem pokud si vyberete kampaň za Démony, zjistíte, že to nejsou agresoři v pravém slova smyslu, ale že prchají před Vitechy, kteří je napadli. Příběh zde nehraje druhé housle, ale bezprostředně souvisí s děním v misích, a jak už bývá zvykem, je vyprávěn pomocí sekvencí vytvořených v enginu hry. Mise se mohou simultánně odehrávat až na třech bitevních polích (která jsou oddělena časoprostorovou bránou či černou dírou), což klade další nároky na Project Earth: Starmageddonorientaci hráče a působí problémy zejména s již zmíněnou nemožností pozastavit hru a v klidu rozdat příkazy. Alfou i omegou je v každé z nich mateřská loď, jejíž ztrátou hra končí. V ní si můžete vyrábět některé základní bojové jednotky, ale hlavně jednotky stavební a těžební. Ve hře těžíte minerály z meteorických polí, která jsou tří druhů. Meteory mohou být buď kamenné, zářící radioaktivní nebo v podobě krystalů. Odlišnosti jsem vypozoroval jen v rychlosti získávání minerálů, kdy se dají nejrychleji vytěžit z krystalů, nejodolnější jsou naopak radioaktivní meteory. Jako v každé slušné strategii, i zde hraje roli výzkum, leč k dispozici máte pouhých devět vynálezů pro každou rasu. Zpestřením pak je, že každý z výzkumů existuje ve dvou variantách, z nichž lze zkoumat jen jednu. Můžete se tedy například rozhodnout, zda budou vaše jednotky o 5% rychlejší, či silnější, zda vybuchující jednotky poškodí nepřítele, či uzdraví vaše lodě, zda budou vaše zbraně účinnější vůči statickým, či pohybujícím se cílům atd. Přestože nepřátelská umělá inteligence není nijak závratná, občas dokáže (ne)mile překvapit. Může se tak stát, že pokud zaútočíte na těžební jednotky protivníka a necháte si odkrytou základnu, začne počítač čile produkovat stíhačku za stíhačkou a vysílat je na vaše nechráněné těžaře a mateřskou loď.

Project Earth: StarmageddonTechnické zpracování Project Earth je velmi kvalitní a polští Lemon Interactive tak (stejně jako Illusion Softworks či TopWare) opět potvrzují, že skvěle vypadající hry se programují i ve Střední a Východní Evropě. Hra hýří barvitými světelnými efekty, výbuchy, efekty zbraní, stejně jako již zprofanovaným "lens flare". Modely jsou hezoučké (přestože větší objekty by mohly být o něco propracovanější) a stejně jako mapy (dá-li se to tak v Project Earth vůbec nazvat) jsou opravdu stylově provedené. Úžasně například vypadá meteorické pole, v němž se vznáší zčernalé trosky nějakého satelitu či rozpadlé torzo vesmírné stanice, to vše na pozadí tvořeném rudou planetou, posetou nespočtem kráterů. Prostředí je navíc interaktivní, takže nebude výjimkou, když vám vaši loď poškodí prolétávající meteor nebo vám komunikaci naruší radioaktivní objekt, což se projeví zrněním obrazu a šumem. Potěší i hudba, která je narozdíl od průměrných zvukových efektů poměrně kvalitní, mění se podle situace, a dokonce podle ní lze poznat, zdali útočí nepřítel či vy.

Bohužel Project Earth není takovou bombou, jakou by se zdál být. Hra ztrácí co do počtu jednotek i bohatosti vývojového stromu, který je, mírně řečeno, chudý. Obtížnost pak uměle zvyšuje nemožnost ukládat pozice během misí. Hratelnosti také zasazuje ránu horší orientace, stejně jako fakt, že si hru nemůžete pauzovat (to by měl spolu s ukládáním spravit patch, který ještě ale nespatřil světlo světa), takže zábavnost začne bohužel pomalu, ale jistě stagnovat.

Project Earth
Výrobce: Lemon Interactive
Vydavatel: Dreamcatcher
Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto
Stáhněte si: hratelné demo, screenshoty
Oficiální homepage: http://www.dreamcatchergames.com/projectearth/
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 128 MB RAM, 32 MB 3D karta
Doporučená konfigurace: procesor 700 MHz, 256 MB RAM, 64 MB 3D karta
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Rychlá a jednoduchá akční vesmírná 3D RTSka, které podřezává větev nemožnost pozastavit hru a opravdu pekelná orientace.
Hodnocení 71%

Autor:


Nejčtenější

KVÍZ: Poznáte DOSové klasiky podle obrázku z krabice?

Kvíz -  Poznáte DOSové klasiky podle obrázku z krabice?

Tentokrát to bude opravdu těžké. V následujícím kvízu naleznete výřezy z originálních krabic těch největších herních...

Pornoparodie nejpopulárnější hry současnosti není vtipná ani vzrušující

Pornoparodie na hru Fortinte nazvaná Fortnut

Hra Fortnite, oblíbená především mezi nezletilými hráči, se dočkala své pornoparodie. A výsledek je přesně takový, jaký...



Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...

RETRO: Sexy střílečku SiN potopil revoluční Half-Life i vlastní chyby

SiN

Letos slavíme dvacet let od vydání kultovní střílečky Half-Life, jejíž sláva zcela zastínila méně známou střílečku SiN....

Další z rubriky

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....

RECENZE: V týmové akci Earthfall likvidujeme mimozemšťany po stovkách

Earthfall

Earthfall je v jádru jen kopie kultovní kooperativní akce Left 4 Dead. Ale je tak dobře udělanou kopií, že nám to ani...



Najdete na iDNES.cz