Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Project Eden - blýská se na špatné časy

  12:08aktualizováno  15. února 2003 1:20
Chudí žijí ve smogu mezi továrnami v těch nejnižších patrech obytných mrakodrapů, bohatí naopak tráví svůj čas v těch co možná nejvyšších. Pak se v jedné z továren něco přihodilo... aneb tvůrci úspěšné série Tomb Raider uvádějí na trh svůj Project Eden. Jaký je, to vám prozradí tato recenze.

Project Eden Svět se změnil. Píše se ne až tak vzdálená budoucnost a lidstvo se zmítá v celosvětovém problému přelidnění. Prakticky neexistuje střední třída – rozdíl mezi těmi, kteří mají postavení a prostředky, se v kontrastu s nejchudší vrstvou propastně prohloubil. Mnohamiliónová města se sice rozpínají, ale nejvíce rostou do výšky. Právě v těch posledních patrech žijí ti, kteří ještě vědí, jak vypadá vycházející slunce a je jim umožněno dýchat čerstvý vzduch. Poměrně výstižně dokumentuje ne nijak radostnou situaci úvodní animace s padajícím plyšovým medvídkem. Šot začíná záběrem na malé děvče, které se opírá o zábradlí a sleduje okolní dění. Nechtěnou náhodou se jí méďa vysmekne z ruky a padá dolů, jak zákon zemské přitažlivosti káže. Nejdříve letí kolem moderně vyhlížející budovy, poté naráží a čím více se přibližuje zemi, tím méně honosné je okolí. Nakonec dopadá do kaluže v jednom (snad dříve) skladu, kolem probíhá skupinka krys... Tímto končí velice slušná animovaná sekvence, jež dává dopředu tušit, co se ze hry vyklube. Project Eden si na svá trika připsali zkušení veteráni z Core Design, kteří - jen tak mimochodem - stojí za velice slavnou a komerčně úspěšnou sérií Tomb Raider.

Nejprve mě napadlo, jestli tvůrci v sobě našli dostatek síly a potenciálu, aby se přenesli přes dnes již trochu únavného Tomb Raidera a připravili lačným hráčům trošičku něco jiného, než sci-fi dobrodružství ala Lara Croft. Stalo se. Core Design v mých očích podstatně povýšil, protože Project Eden Project Eden není ničím jiným, než principem klasickou adventurou v netradičním pojetí – na první pohled se totiž tváří jako akční hra se strategickými prvky v plánování (ovládáte skupinu čtyř postav). Naposledy se ještě vrátím k příběhu. Dozvídáme se, tentokrát již v in-game scéně, že v jedné továrně se událo něco velice podivného. Průzkumný tým techniků se nevrátil a tak přichází na řadu elitní jednotka Urban Protection Agency. Příběh hru doprovází na každém kroku – během hry dostáváte emaily a zprávy z laboratoře, nicméně i rovnou na místě vyšetřujete pomocí dialogů prapodivné události. Ale abych vás nemystifikoval, dialogy během hry jsou spíše sporadické, řekněme, že postava obvykle vyklopí svoje a tím to hasne. I tak ale musím podotknout, že vzhledem k charakteru hry to absolutně dostačuje.

Možná vás zarazilo, proč jsem nepoužil slovní spojení "akční adventura", když obrázky a informace o hře se tak tváří. To proto, že ačkoli si ve hře někdy i docela slušně zastřílíte, s obyčejnou střílečkou tohle běsnění mnoho společného nemá. Ptáte se proč? Především proto, že ve hře nemůžete nikdy nic zkazit, a to dokonce ani tím, že vás nepřátelé rozstřílí na kusy. Ani pád z velké výšky nijak nesnižuje šanci na dohrání hry. Ono když zemřete, tak se vaše postava znovu objeví u – nazval bych to záchytným bodem. Tím se bohužel ze hry vytrácí ono napětí, protože teď vás už opravdu nezajímá, jestli na vás někdo vybafne ze zálohy. Je vám to jedno – tedy alespoň mě Project Eden bylo. Záchytný bod se vždy nalézá poměrně nedaleko, takže se nekoná ani žádné časové prodlení "za trest".

Tým pod vaším velením tvoří čtyři specialisté ve svém oboru. V jejich dovednostech, respektive ve využívání toho co umí, tkví naprostá většina řešení k problémům ve hře. Nejprve si představíme jedinou zástupkyni ženského pohlaví našeho týmu, počítačovou odbornici Minoko. Ta se dokáže nabourat prakticky do jakéhokoli systému. Díky ní získávte například užitečné pohledy ze strážných kamer, ovšem pomocí počítače dokáže otevřít i elektronicky zavřené dveře a podobně. V poslední úrovni se třeba musíte nabourat do místního security systému, čímž odpojíte otravnou kulometnou stráž. Ono "hackování" probíhá naprosto triviálním způsobem, nad nímž se asi každý pousměje, přesto - pojetí hry vyhovuje perfektně. Pro představu – máte tři kružnice, po jejichž obvodu se v konstantní rychlosti pohybují tři body. Vy máte dejme tomu 10 sekund na to, abyste kliknutím onen bod zastavili ve vymezeném úseku kružnice. Druhý člen týmu, velitel Carter, dokáže otevírat zamčené dveře a jako jediný disponuje schopností vyslýchat svědky. Vím, připomíná to jeden z mnoha akčních seriálů z americké provenience, ale vážně to není zase tak špatné :-). Třetí borec se jmenuje Carter a je to specialista na porouchaná zařízení. Jejich opravování probíhá následovně – máte přímku rozdělenou na tři úseky. Stisknutím a držením tlačítka vyrazí z počátku přímky bod, který se pohybuje se vzrůstající rychlostí. Vy musíte tlačítko Project Eden pustit v tom okamžiku, kdy se bod nalézá na přímce ve druhém úseku (viz. jeden z obrázků). Tím docílíte částečného opravení, ale nebojte, k úplné opravě musíte zdolat proceduru nejméně třikrát, častěji však pětkrát. Cílový úsek se samozřejmě s úspěšnými pokusy zmenšuje. Posledním členem týmu je android, jenž disponuje ohromnou výhodou: nijak ho nezraňuje ani plamen, ani kontaminované ovzduší.

Kromě různých zbraní tým postupně získá i pár užitečných věciček. První z nich představuje dálkově ovládané vozidlo, které dokáže projet štěrbinami, jimiž žádný člen týmu neprojde. Co z toho? V první úrovni (znáte z demoverze) díky němu otevřete porouchané dveře, ve druhé zase vyjede na zasypanou střechu a otevře jiné bezpečnostní dveře. Dlouho jsem si například lámal hlavu s tím, jak zprovoznit u turbíny zaseknuté dveře, než mě napadlo použít vozítko. Všechny zákonitosti ve hře se řídí přísnou logikou – nesbíráte žádné předměty, ale musíte na správných místech dělat správné věci. Jednu úroveň hrajete klidně i celý den, přičemž se někde zle zaseknete, abyste pak zjistili, že řešení bylo velmi jednoduché. Když víte jak dál, máte složitou úroveň dohranou během dvaceti minut. Ale abych příliš neodbočil. Další užitečná věc tak trochu supluje vozítko – jedná se o létající sondu, která prakticky plní tu samou funkci. Představme si, že zase nejdou otevřít nějaké dveře. Podívám se o místnost vedle a vidím, že tudy vede větrací šachta. Project Eden Bohužel, k zavřené záklopce se sám nedostanu, proto tam vyšlu vozítko, které ji odmontuje. Tím si uvolním vstup do šachty, čímž přichází okamžik k vyslání sondy. Ta šachtou proletí a ocitne se v místnosti, kam se potřebuji dostat. A konečně, sonda aktivuje tlačítko od dveří. Například ve třetí misi dojde k rozdělení týmu, jindy manipulujete s nákladní plošinou a buďte si jisti, že každá úroveň překvapí něčím novým. Poslední pomocník je automatické dělo, které položíte na zem a ono samo likviduje protivníky. Ovšem pokud chcete, můžete nad ním převzít kontrolu a o dotírající nepřátele se postarat sami.

Ovládání mi přijde maximálně uživatelsky příjemné. Vybranou postavou pohybujete normálně přes klávesnici, na vše ostatní stačí myš. Kurzor detekuje aktivní objekty a sám přiřazuje příslušnou akci, jež se provádí levým tlačítkem. Pravým vyvoláte menu s nabídkou – jsou zde všechny potřebné věci a velmi důležitý rozkaz, jímž přikážete, aby vás ostatní členové týmu v dosahu následovali. Pokud preferujete rychlé klávesové zkratky, máte je mít. Grafika mi přijde vesměs kvalitní a docela mě překvapilo, že se plynule hýbe i na stařešinách, jakou Celeron na 466 MHz bezesporu je. Abych to uzavřel, Project Eden mě velmi příjemně překvapil, vlastně se jedná o velmi atypický projekt. Možná se nezalíbí všem, ale komu ano, ten má o kvalitní zábavu na pár dnů rozhodně postaráno.

Project Eden
Výrobce: Core Design
Vydavatel: Eidos Interactive
Distribuce v ČR: Cenega, český manuál
Hratelná demoverze: BonusWeb.cz
Oficiální homepage: www.eidos.com/gameportal/project_eden
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 64 MB RAM, 3D karta
Doporučená konfigurace: procesor 550 MHz, 128 MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Atypická adventura od tvůrců série Tomb Raider.
Hodnocení 86%

Autor:




Nejčtenější

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Age of Empires: Defintive Edition
Legendární strategie Age of Empires v nové grafice se vrátí až příští rok

Nečekaný odklad na poslední chvíli postihl modernizovanou verzi kultovní strategie Age of Empires. Navíc to vypadá, že hra bude k dispozici pouze přes...  celý článek

Cyberpunk 2077
Práce v naší firmě není pro každého, brání se autoři Zaklínače nařčením

Firma CD Projekt Red nečekaně zareagovala na vlnu kritiky, která se na internetu objevila od údajných bývalých zaměstnanců.  celý článek

Tekken 7
Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

Middle-earth: Shadow of War
RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

Další z rubriky

StarCraft: Remastered
Strategická legenda baví i po 19 letech. Recenze StarCraft: Remastered

Blizzard ohlásil něco, co snad každého hráče z devadesátých let muselo zahřát na duši. Remaster nejproslulejších her, na kterých už se, buďme upřímní, zub času...  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Hearthstone: Knights of the Frozen Throne patří k těm nejzábavnějším expanzím

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.