Svůj postoj a argumenty objasňuje na webu Tumblr.com. Vzpomíná tam na brigádu v obchodním řetězci KMart, který eviduje veškeré ztráty. Záznamy tak lze objevit například o kradeném, vadném či rozbitém zboží. Referenes však argumentuje, že digitální kopie nelze evidovat stejným způsobem. Je jich totiž neomezený počet, a k faktické ztrátě tedy nedochází.
Nikde navíc není psáno, že by si uživatel hru za peníze koupil. A nebo, že ho pozitivní zkušenost s titulem naopak nepřiměla hru koupit. Vývojář dokonce vnímá investici do protipirátských opatření za ztrátu peněz.
"Realitou současné softwarové doby je, že internet věci rozbíjí rychleji, než je společnosti vytváří. Firma může investovat masivní množství peněz do protipirátské ochrany a internet ji většinou během několika dní prolomí. A pokud je ochrana prolomená, má smysl ji implementovat?" táže se Referenes.
Ačkoliv to nezmiňuje, nabízí se odpověď, že ano. Obcházení ochrany pro uživatele mnohdy znamená dodatečný čas i komplikace, které je pro hraní třeba řešit. A originální hra v kombinaci se spolehlivou distribucí může zajistit určitý uživatelský komfort.
"Naneštěstí neexistuje nic, co by pirátství mohlo zastavit," tvrdí Referenes. Důraz proto klade zejména na jednoduchost nákupu, instalace a plnění vývojářských slibů. V tomto ohledu zmiňuje i společnosti Electronic Arts a Maxis.
Jejich titul SimCity se totiž potýkal s výpadky serverů a podle prvních informací internetové připojení pro hru není tak zásadní, jak vývojáři tvrdili (čtete více). Referenes tvrdí, že takový přístup má na budoucí prodeje mnohem horší vliv než stahování ilegálních kopií.
