Série válečných stříleček Battlefield si svou oblíbenost vydobyla mimo věrného a realistického podání válečného konfliktu i silným důrazem na klání více hráčů. Nyní ale tvůrci chtějí vyjít vstříc i nesoutěživým hráčům, když byla přinejmenším stejná pozornost vedle multiplayeru věnována i kampani pro jednoho hráče.
Ta nás zavádí do nepříliš vzdálené budoucnosti, v níž se stáváme členem čtyřčlenné jednotky v rámci takzvané B-Company, což sice rozhodně není zrovna elitní armádní útvar, ale nedá se nic dělat, nějak se to přežít musí. Na začátku vás hra vcelku nenásilně seznámí se základním ovládáním – při přejezdu slízne vaše auto slušnou šlupku a když se následně dáváte dohromady, „zkontroluje“ si váš velitel, zdali je vše v pořádku, tedy zda umíte mířit, střílet a další ve válce nezbytné činnosti, načež dostanete za úkol opravit vaše vozítko. A pak už to bez otálení jdete těm proradným Rusům, kteří tu vyfasovali nepopulární roli nepřátel, vrátit i s úroky.
Máme zde opět hru, která dokáže vykreslit válku lépe než cokoliv předtím.
Otevírá se před vámi otevřený svět válečného bojiště, jenž sice prakticky v každém okamžiku je docela dost omezen co do rozlohy, ale nabízí naprostou volnost, co se týče vašeho počínání. Pochopitelně jsou zde vždy úkoly, které je potřeba splnit, takže nelze čekat, že byste si třeba sedli u řeky a chytali ryby, ale svého cíle můžete dosáhnout skoro nespočtem způsobů a cest.
Značně k tomu přispívá zejména značná interaktivita herního prostředí. Autoři udávají, že 90% všech zdejších objektů se dá zničit, což nám sice připadá jako lehce nadsazené číslo, ale na druhou stranu je míra zdejší zničitelnosti opravdu vysoká. V praxi to tedy vypadá například tak, že pokud zrovna nemáte náladu zdlouhavě střílet poschovávané protivníky po jednom, tak po nich můžete mrsknout granátem a vyhodit je do povětří i s jejich úkrytem.
Podobné je to i s vozidly. Je to k nějakému úkolu daleko? Není nic jednoduššího než se porozhlédnout po nějakém opuštěném vozítku a pohodlně se tam dovézt. A proč vlastně na místě z auta vylézat? Téměř každý transportér je vybaven nějakým těžším kalibrem na střeše, takže není nic jednoduššího než udělat nepřátelskou základnou manifestační kolečko a nechat vašeho kolegu, ať pár nepřátel sundá tak říkajíc zadarmo. Pokud totiž sedíte ve voze, ubývá „zdraví“ právě jemu (vozu). Pozor ale, ať stihnete vyskočit dříve, než váš transport vybouchne. A nebo máte raději střílení? Není problém. Vyměňte si místa a zasypávejte z kulometu protivníky olovem sami.
Potěšitelné je, že se autoři rozhodli nenechat nás se ani chvilku nudit, což je ale svým způsobem i lehce kontraproduktivní, protože se na nás úkoly valí místy v až zběsilém tempu, a tak moc možností na oddych zde není. Pořád ale mnohem lepší tento stav než dlouhé nezáživné pasáže. Aktivita tvůrců se projevuje od samého počátku, kdy vedle standardního střílení provádíte pomocí trhavin odstřely kdečeho a hned v úvodu člověka skvěle navnadí dělostřelecká baráž, kdy nejprve musíte obsadit nepřátelské palebné posty a pak doslova jejich zbraněmi zcela vybombardovat jejich jednotky útočící na vaši kolonu.
Vcelku autentické jsou jak zvuky zbraní i s jakýmsi echem po skončení dávky, tak i jejich roztřesení.
Vraťme se ale ještě na chvíli ke zmíněné interaktivitě prostředí, která je skutečně příkladná. Pokud vám něco nepůjde zničit, s velkou pravděpodobností to bude 
znamenat, že nemáte potřebně silnou zbraň. Ale i se základní automatickou puškou si lze užít kopec srandy. Dejte dvě, tři dávky do kmene a strom se skácí k zemi způsobem, který nedá nevzpomenout na starou automatovou akční klasiku Caball. Zde se tak ale pochopitelně děje na o řadu let pokročilejší úrovni.
Jediná škoda je snad jen to, že místy jste do jakéhosi nuceného postupu přeci jen tak trochu tlačeni. Hned v úvodu hry na vás poté, co vystřílíte nepřátelskou základnu, vlítne tank, který se budete pochopitelně snažit co nejrychleji zničit. S největší pravděpodobností na něj spotřebujete všechny svoje granáty, aniž by se stalo cokoliv významnějšího a když už nebudete vědět kudy prchat a kam uhýbat, objevíte víceméně náhodně bazooku. Hodíte ji na rameno a po jedné ráně bude hotovo.
Od té chvíle budete vědět, že pokud se něco nebude dařit, je pravděpodobné, že pomůcka k řešení se bude nalézat někde poblíž a zároveň to znamená, že není 
potřeba prakticky nijak řešit, jaké zbraně s sebou máte tahat, protože když je potřeba, tak ty vhodné vždy najdete. Na druhou stranu to ale působí až příliš schematicky a s myšlenkou otevřeného bojiště to příliš neladí. Je ale potřeba férově uznat, že i v tomto případě autoři dělali, co mohli, protože vše je rozmístěno tak, aby se tomu dalo uvěřit, takže například vozidla nenajdete jen tak někde vprostřed lesa, ale vždy na místech, kde se dají očekávat nebo tam mají nějaký význam (základny, garáže apod.). Stejně tak člun se neobjeví jen tak někde u břehu, ale v místech, kde je vybudováno alespoň provizorní „přístaviště“ a podobně.
|
Pochvalu si zaslouží i zpracování zbraní a to ani ne tak z hlediska grafického jako spíše s ohledem na jejich používání a účinnost. Pokud vám dojdou náboje, je zde vždy možnost zvednout zbraň po padlém nepříteli, ale je jasné, že hned v úvodních fázích hry si některé modely oblíbíte více a jiné méně. Proto budete s municí pokud možno šetřit, k čemuž se hodí palba s přesnějším zaměřováním skrz mířidla zbraně. Vcelku autentické jsou jak zvuky zbraní i s jakýmsi echem po skončení dávky, tak i jejich roztřesení, díky němuž je výhodnější střílet spíše v dávkách kratších. S jistou dávkou cviku se ale časem dá vcelku dobře střílet i „od boku“, tedy klasickým FPS stylem bez využití mířidel.
Pokud byl v minulých Battlefieldech singleplayer spíše jen do počtu a víceméně se jednalo o multiplayer bez živých oponentů, v případě Bad Company se jedná o 
naprosto plnohodnotnou součást hry. Tomu odpovídá i vcelku slušný scénář singleplayerové kampaně, který se sice nevyhnul několika „nečekaným“ zvratům (letí pro vás vrtulník a kousek před vámi je sestřelen), ale přesto stojí za sledování. Vaši tři parťáci jsou dost svérázní na to, aby dokázali vytvořit i řadu poměrně vtipných momentů, které představují vítané odlehčení od válečné vřavy. I když tedy například u nedávné kooperativní akce Army of Two, rovněž ze stáje EA, se člověk zachechtal o něco více.
A když už byla zmíněna ona válečná vřava, není možné se nezastavit i u ní. Sice se to píše každou chvíli, ale holt doba jde dopředu, a tak zde máme opět hru, která dokáže vykreslit válku lépe než cokoliv předtím. Respektive ani ne tak válku jako spíše jednotlivé ozbrojené střety. Nepřítel vám nedá nic zadarmo, a tak vám v 
nejvypjatějších momentech kolem hlavy v jednom kuse hvízdají kulky a okolo vybuchují granáty. A věřte, že pokud najednou neuvidíte vůbec nic, protože před vámi uletěl kus zdi nebo se před vás skácel strom, tak budete nejbližší zákop nebo jiný úkryt hledat hodně aktivně.
Poměrně autentickou atmosféru umocňuje i grafické zpracování, které sice po technické stránce není úplně z těch nejpohlednějších, ale to je plně vyváženo již několikrát zmíněnou interaktivitou. Zvuky jsou rovněž na velmi solidní úrovni, což vedle zbraní platí především pro povedený dabing.
Jistou výtku ale máme k jisté jednotvárnosti, do níž hra časem spadne. Nasazené tempo je sice stabilně vysoké a každou chvíli tu děláme něco jiného, co hru oživuje (třeba létání s vrtulníkem, jízda v tanku, využití letecké podpory a podobně), ale 
přesto to časem začne být lehce fádní. Možná by to chtělo občasnou změnu tempa hry, možná třeba ještě o něco lepší a poutavější scénář, ale možná taky něco úplně jiného. Ale ať už to je tak nebo tak, představuje Battlefield: Bad Company dobrou volbu pro všechny, kteří si chtějí kvalitně zastřílet a z válečné tematiky jim nenaskakují pupínky. Životnost pak rapidně prodlužuje standardně velmi kvalitně ztvárněný multiplayer, jenž dává možnost vyřídit si vzájemně účty až 24 hráčům.
