Medal of Honor Warfighter je výtečně zpracovaná akce, chybí jí však vlastní identita.

Medal of Honor Warfighter je výtečně zpracovaná akce, chybí jí však vlastní identita.

Agresivní propagace Medal of Honor dohání nedostatek nápadů. První dojmy

  • 8
Povedená moderní akce již po dekádě válečných stříleček osloví jen těžko. Zpracování Medal of Honor Warfighter sice působí precizně a herní náplň oproti žánrovým kolegům snad doznala i drobných vylepšení. Stále však jde o pouhou variaci žánrového standardu. Je to totiž hra, která chce až okatě plout po vlně populárních akcí.

Nový díl Medal of Honor má dva zásadní problémy. Za prvé musí bojovat s průměrností a šedostí dva roky starého dílu, za druhé mu téměř chybí vlastní identita. Ano, zhruba půl hodiny se síťovou hrou a pětiminutová ukázka kampaně nejsou pro posouzení příliš. Přesto však předváděcí akce hru nedokázala prodat.

Vizuálně titul vypadá velmi podobně jako Battlefield 3, který zpracovalo vývojářské studio DICE. Ostatně i někteří z návštěvníků předváděcí akce připustili, že je pro ně obtížné hru odlišit právě od bratrské akce vytvořené v DICE.

Loňský Battlefield totiž využívá stejný engine jako Warfighter: tedy Frostbite 2. Z technologie však DICE ždímá o trochu působivější grafiku. Situace je ale to zcela pochopitelná, vývojáři Battlefieldu jsou zároveň autory enginu.

Jeden z návštěvníků novinářské akce zkouší štěstí s odstřelovací puškou.

Warfighter nicméně nevypadá zle, dokonce je zpracovaný velmi precizně. Jen v záplavě moderních stříleček nevyčnívá. Zásadnější je však jeho krize identity. Hra totiž i na živo působí stejně jako dřívější ukázky ze hry. Tedy jako kříženec Battlefieldu a Call of Duty. Titul se přesto hraje dobře a rozhodně je zábavný.

Po stopách Usámy Bin Ládina

Stahovatelný obsah pro Medal of Honor Warfighter nabídne zlomek z honu na Usámu Bin Ládina.
- více zde

Při hraní se však jen těžko ubráníte pocitu, že jste takový titul již hráli a změnilo se jen prostředí. Nejokatější to bylo zřejmě v krátké ukázce ze sólo hry. Hlavní hrdina se v ní probíjel polorozpadlými ulicemi Filipín.

Bylo šero a barevnou paletu tvořila zejména kombinace šedé a zelené. Okolí tak ožívalo zejména díky povedené hře světel a stínů velmi podobné té v Battlefieldu 3.

Po úspěšné likvidaci hrstky nepřátel hráč doběhl k vytyčenému bodu. Bylo třeba označit místo poblíž, a přivolat tak leteckou podporu. Na místo během chvíle dorazila helikoptéra a hráčův pohled se přepnul do pozice jejího kulometčíka.

Odstřelovač by měl splývat s okolím.

Následovala tak scéna, jak vystřižená z konkurenčního titulu Modern Warfare. Hráč pálil z těžkého kulometu a množství zabitých nepřátel až nápadně připomínalo film Rambo. Chvilková ukázka ze sólo hry však příliš neoslovila.

Výjimečně kvalitní nicméně bylo animované příběhové video, které celé akci předcházelo. Detailnost jeho grafiky byla ohromující, animace velmi uvěřitelné a emoční potenciál solidní. Předem generovaná videa by tak příběhové složce hry mohly značně prospět.

Hra po síti pobaví, ale neohromí

V síťové hře bylo možné vyzkoušet herní mód nazvaný Home Run, ve kterém se hráči dělí do dvou týmů. Jedna skupina brání dvojici vlajek, zatímco druhý tým se pokouší jednu z vlajek donést na předem vyznačené místo.

Zvolit je vždy možné jedno z šesti povolání. Objevíte tu například klasickou variaci na odstřelovače, útočné povolání, těžkého kulometčíka či chlapíka s brokovnicí.

Každé povolání má navíc speciální dovednosti, které se ještě liší podle příslušenství ke speciální jednotce. Voják z britských SAS tak bude mít k dispozici jiné schopnosti než člen kanadské jednotky JTF2.

Třeskuté scény z ukázek i samotná hra připomínají sérii Call of Duty.

Herní mód Home Run je svižný, každé kolo v něm trvalo zhruba minutu. Smrt je v rámci jednoho kola stálá a testovaná mapa nabídla jen boj na krátké vzdálenosti. Dynamika akce silně připomínala poslední díly série Call of Duty. Rozptyl kulek byl předvídatelný i kontrolovatelný a granáty vražedné.

Home Run by se mohl hodit i pro zápasy v rámci e-sports tedy pro soutěžení v počítačových hrách. Call of Duty však představuje silnou konkurence a předchozí díl Medal of Honor byl nevýrazný. Hra tak pro elektronické soutěžení bude jen těžko hledat dostatečně silnou herní komunitu.

Síťová hra je svižná a zábavná. Příliš však nevyčnívá.

Titulu navíc pro větší úspěch na poli síťových her chybí výraznější eso. Hraje se dobře, vypadá dobře, ale ničím zásadním nevyčnívá. Těžko tak objevit důvod pro vznik silné a stálé komunity.

Není však vyloučené, že nás z omylu vyvede plná verze. Zatím lze hru doporučit zejména skalním fanouškům válečných akcí. Pokud vás už tato formulka začíná unavovat, Medal of Honor Warfighter osloví jen těžko. Posoudit to ostatně bude možné od 25. října, kdy hra vychází pro PC, PlayStation 3 a Xbox 360.