Mimo vývoje her a několika generací herních konzolí je Sega známá svým zaujetím pro nevýherní „mincáky“. Těmto platformám se věnuje již hezkou řádku let a dokáže je „opepřit“ skutečnými lahůdkami, posouvajícími interaktivitu zase o kus dále. Takovým počinem byl i náročný závodní automat F355 Challenge. Zatímco multiplayerová úprava byl klasický coin-op, individuální verze měla hnedle trojici obrazovek vedle sebe. Dvě krajní rozšiřovaly výhled do stran a důkladně tak, spolu s přesným volantem a řazením, napomáhaly skvělému pocitu z jízdy. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde k převedení hry na domácí Dreamcast, jejíž recenze je zde. Prakticky vše bylo zachováno, samozřejmě kromě trojice monitorů, ale ovládání vozů a dojem z rychlé jízdy citelně utrpěly. Nu a posledním počinem Segy je nová konverze F355, tentokráte pro Playstation 2.
Hlavním motivem vydání je bezpochyby naplnění kasičky, stejně jako třeba u Crazy Taxi. To vyšlo postupně na automat, Dreamcast, PS2 a PC, přičemž kvalita šla směrem k PC verzi znatelně dolů. Podívejme se, jestli něco podobného čeká i poslední „konvert“ F355. Výrobce velkohubě prohlašuje, že F355 pro PS2 je definitivní simulátor vozů Ferrari. Já bych to takhle nadneseně neviděl, ale je pravda, že nám zde pár věcí oproti DC verzi přibylo.
Mírně odlišné je prvotní menu, které „ztloustlo“ o jeden zbrusu nový jízdní režim. Tím je „Great Driver Challenge“, tedy pohár nejlepšího řidiče. V něm klasicky závodíte se soupeři, ale navíc můžete po závodě získat jedno ze tří ocenění za čistou jízdu. Zajeďte nejrychlejší kolo, udržte si pole position, vyhrajte, nebo uhánějte vpřed čistě bez vyjetí mimo trať a bourání. V průběhu závodu se vám vytvoří jakýsi bodový účet, na který se připisují body za tyto dovednosti, nebo naopak odečítají za jejich porušení. Jestliže se vám podaří nasbírat určitý počet bodů, získáte bronzovou, stříbrnou nebo zlatou medaili.
Další režimy jsou již totožné s Dreamcastem: arkáda, šampionát a multiplayer pro dva hráče.
Arkáda kopíruje původní automat a dělí se na tři oblasti. Trénink vám pomocí hlasových pokynů a naváděcích čar na vozovce usnadní první kroky. V tuto chvíli trať patří pouze vám. Poté v sekci Driving uplatníte nově nabyté návyky v praxi bez virtuální pomoci a nakonec zajedete závod s možností časového omezení. I když je ve hře jedenáct skutečných okruhů, v šampionátu jedete postupně pouze šest z nich s osmi soupeři. Před ostrým startem si ještě můžete zajet testovací kolečko. Stejně jako v Arcade máte na výběr ze tří obtížností, které se liší kupodivu jen příslušným zapínáním a vypínáním asistenčních systémů. Klasické ABS zabraňuje zablokování kol při brždění, automatický brzdný systém sám brzdí před zatáčkou,
dále můžete aktivovat kontrolu prokluzu hnacích kol a nechat si omezovat rychlost. Při zapnutí všech těchto pomocníků sice pojedete hladce, ale z jízdy nic mít nebudete. Proto se jednotlivé systémy dají při jízdě podle potřeby vypínat. Počítačoví protivníci od dob DC verze mnoho rozumu navíc nepobrali, jak demonstruje následující bug, který se mi stal při testování.
Při závodě na uzavřeném okruhu jsem mířil z klopené zatáčky vlevo do boxů, které rovinku oválu dělí betonovou bariérou vedví. Celou zatáčku mě z vnitřní strany atakovalo jiné Ferrari, které mě chtělo předjet právě vnitřní stranou. Závod byl na tři kola, tudíž zastávka v boxech nepřicházela v úvahu, nicméně jsem chtěl otestovat práci mechaniků při výměně kol. Se soupeřem jsme bok po boku vjeli k začátku rovinky směřujíce do boxů, protože jsme se navzájem vytlačovali. Čekal jsem, že počítačový protivník zpomalí, aby zbytečně neztrácel čas v depu, ale k mému údivu vjel spolu se mnou do boxů a tam se zařadil za mě. Zajel jsem pomalu do stání a mimochodem již i na Dreamcastu skvěle animovaní mechanici mi dávali do pořádku vůz, přičemž ten nešťastník za mnou stále čekal na můj výjezd. Ani nevyužil čas na eventuální výměnu gum. Pak jsem se pomalu rozjel a zastavil uprostřed silnice těsně při výjezdu na dráhu. Chudák stydlivý do mě opatrně najel a zůstal stále pokorně v závěsu. Nakonec jsem se nad ním slitoval a vyjel na dráhu. Z tohoto příběhu plyne má rada, jako v "Banánových rybičkách" Haliny Pawlovské: Soupeř se nepředjíždí, nýbrž vytlačuje do boxů!
Nově je zde implementována galerie, která nabízí na čtyřicet obrázků a video sekvencí s tématikou Ferrari. Tyto nemáte ihned, ale otevírají se postupně dle vaší úspěšné kariéry. Snad nejlepší inovací je nová kamera, která rozšiřuje neuvěřitelný počet pohledů při závodě na dva. K čelní kameře přibyl záběr na celý vůz zezadu. A právě tato kamera velmi zásadně zlepšuje hratelnost a ovladatelnost vozu, protože skrze ni podstatně lépe korigujete chování auta a dokážete lépe reagovat na smyk než dříve. Jinak je celkové grafické provedení, jak už to tak u konverzí bývá, mírně horší než na Dreamcastu. Grafika je méně ostrá s nevýraznými barvami a zdá se jakoby zamlžená, nicméně je i po těch letech stále docela solidní. Dojem zvedají auta, která jsou i zde velmi detailní a precizní. Ovšem s Gran Turismo 3 se to srovnat samozřejmě nedá.
Replay se dočkal také menšího oživení. Obsahuje teď celkem pět pohledů na dění, ale přepínat si můžete vždy jen mezi dvojicí náhodně vybraných počítačem. Mnou kritizovaný pražádný dojem z rychlé jízdy u DC verze zde nápravy nedoznal, i když se mi zdá pohyb okolí ve vztahu k rychlosti vozu malinko dynamičtější. Upřímně, „stovka“ třeba v takovém 24 Hours Le Mans vypadá mnohem rychleji než tady. U „definitivního simulátoru“ by to tedy mělo vypadat poněkud lépe.
Ku prospěchu věci se jeví použití standardního ovladače k PS2, který je citlivější než původní na DC. Dokonce jsem mu osobně dával přednost před volantem s pedály, protože analogový stick dovoluje jemnější práci s vozem. Díky dualshocku a novému pohledu na záď vašeho plechového miláčka je vedení auta méně obtížné než dříve, i když jsou Ferrari stále neposedná a při větším rejdu se ochotně poroučí mimo trať či do smyku. Zbývá uvést, že zvuková stránka nedoznala žádných změn a je totožná s Dreamcastem.
Prapodivná fyzika jízdy a špatný dojem z rychlosti tak kazí prezentaci F355 i na PS2. Nový režim jízdy a galerie se mi jeví dosti zbytečným. Zase tu je nová kamera při závodech a lepší ovládání gamepadem Sony, které hratelnost mírně zvyšují na úkor DC bratra. Ale na exkluzivní simulátor plnokrevných Ferrari je to stále po čertech málo.
Pod pojmem Ferrari si každý určitě vybaví čistokrevné sportovní vozy z Itálie. Automobily se vzpínajícím se hřebcem ve znaku jsou totiž i přes svou poměrně krátkou historii bezpochyby nejproslulejší automobilovou značkou na světě. Je to i díky osobnosti zesnulého zakladatele firmy, závodníka a konstruktéra Enza Ferrariho (18.2.1898 - 14.8.1988), přezdívaného uctivě „Comendatore“. Začínal u Alfy Romeo jako mechanik a v roce 1929 založil „Scuderiu Ferrari“, sportovní odnož Alfy Romeo. Deset let poté - již na vlastních nohách - zkonstruoval první vůz Model 815, neboť podle propouštěcí smlouvy s Alfou nesměl po pět let nazvat svoji dílnu vlastním jménem! Následuje černý díl historie, neboť ve druhé světové válce byla továrnička rozbombardována a tak až v roce 1946 byla postavena znovu a konečně pojmenována Ferrari. První model 125 GT se stal počátkem cesty za neotřelými a progresivními konstrukcemi, ruku v ruce s vavříny na poli automobilového sportu, ve kterém je Ferrari jednou z nejúspěšnějších automobilek historie. I díky rychlé implementaci drahých závodních technologií do sériové výroby (sekvenční řazení na volantu, paralelogramové závěsy kol) a rukopisu mistra designu Pininfariny, který je dvorním návrhářem karoserií, jsou Ferrari klenotem mezi automobily. |
| Ferrari F355 Challenge | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
