Vítejte ve starém Římě, v antické době plné hrdinů a s tím souvisejících legend; nicméně vzpomínku na bojovníka zdejšího příběhu jménem Rygar historie nedochovala, byť si pamětníci možná vzpomenou na osmdesátá léta minulého století a konzoli NES, kde se Rygar hernímu světu poprvé připomenul.
Každopádně příběhové pozadí umně proplétající mytologii a historické souvislosti, v němž figuruje věčný boj světla a temnoty, je přitažlivým doplňkem zdejší akce, kterou bezpochyby oceníte! Stejně jako audiovizuální zpracování, které je v mnoha ohledech prvotřídní a zasluhuje velkou pochvalu. Scenérie svou nádherou místy evokují Ico, neuvěřitelně svěží zeleň či působivá architektura starých chrámů na několika místech pak doslova bere dech. A k tomu Moskevský symfonický orchestr na pozadí, spoludotvářející jedinečnou atmosféru.
Bohužel, na rozdíl od titulu Ico je pohled na vaše snažení zprostředkován skrze systém statických kamer, což do určité míry
devalvuje prvotně pozitivní dojem a to ze zřejmého důvodu - příležitostně se totiž v obraze ztrácíte, čemuž nezabrání ani mapka momentální lokace v rohu herní obrazovky, omezující se navíc na svou přítomnost toliko pro interiéry. Mapa celé herní oblasti - přístupná skrze inventář - sice není špatná, ale neškodilo by její zapracování do jednoho celku, aby byly jasné souvislosti. Na druhou stranu je Rygar hra velice přímočará, takže stěží kdy zabloudíte.
Statické kamery a akční náplň jasně odhaluje, nač se tady musíte připravit. Jde o věrný klon série Devil May Cry, jíž Rygar chvílemi hodně ostře šlape na paty. Stejně jako v Devilovi sem tvůrci implementovali inteligentní feauture v souvislosti s pohybem, která zachovává původní směr i při náhlé změně kamerového pohledu - i když upřímně, nezřídka jsem intuitivně strhnul volant (analog) a šel tak rovnýma nohama do záhuby…
Pohybové možnosti hlavního hrdiny pohříchu nenabízejí nic mimořádného, i když se s postupující hrou přeci jen nepatrně vylepší. Základní skok do výšky, podivně animačně ztvárněný běh a
poměrně bohatá škála útočných dispozic jasně determinují, oč půjde především. Neustálý a všudypřítomný boj, který na jednu stranu nesluje žádanou typovou variabilitou nepřátel, na tu druhou zde jsou naprosto skvělí bossové. Střety s temnotou však doprovázejí rozporuplné momenty, na něž je třeba upozornit. Začnu trochu zeširoka. Vaší jedinou zbraní je Diskarmor, což je jakýsi štít, mající tři své varianty. Tyto varianty, mezi kterými se dá velice rychle cyklovat, nabízejí efektní jakož i navýsost efektivní využití pro boj na dálku i na blízko (tady spíše připomíná bič s hodně důraznou důtkou), který můžete ještě rámcově modifikovat skrze nalezené magické kameny, které poté zasadíte do vybraného Diskarmoru. Potud tedy ano; nicméně první rozpaky nad soubojovým systémem, v němž se vše točí okolo fantastických komb, vzbuzuje absence automatického zaměření nepřítele, což je nezřídka tristní, alébrž jste v kombu provádějícím do prázdna snadnou kořistí pro své soky. Taktéž odhad správné vzdálenosti je občas velký kumšt a tyto neduhy, jež sice zřídkakdy vykouzlí chmury na vaší tváři při soubojích s obyčejnými nohsledy temných sil, se mohou nicméně stát smutným epitafem klíčového střetu s nějakým bossem. Ale bylo by fér přiznat, že ve většině případů máte jednak blízko po ruce místnost s uložením pozice, nebo se v inventáři válí užitečné medikamenty pro oddálení vaší cesty za řeku Styx.
Pravda, v případě některých zde přítomných aktérů by se mohlo říci, že smrt může být skutečně jen začátek. Naneštěstí pro ně začátek nového konce, který budete mít v rukou vy, jakožto Rygar, a upřímně. Délka trvání zdejšího dobrodružství není nijak závratná a bonusy v podobě do speciálního menu vytažených hudebních kompozic či podařených artworků to asi příliš nezachrání.
Jednou ze zdejších deviz je neuvěřitelná interakce, nabízející možnost téměř všeprostupující destrukce, takže budete moci procházet skrze zdi (tedy spíše budete muset), porážet sloupoví, ničit sochy a amfory atp. Za uvedené budete nezřídka odměněni ziskem speciálních bodů, za které si zlepšíte účinnost toho kterého Diskarmoru. Víceméně klasika, stejně jako navýšení parametrů útočného a obranného čísla, čemuž bych být tvůrci věnoval větší prostor ve smyslu nějaké možnosti vlastní editace uvedených parametrů.
Ovládání není rozhodně špatně vyřešeno, ale pohybová fáze mohla býti preciznější, kdy se pak zejména u otáčení a přeskakování
plošinek může dostavit určitá frustrace, již ve druhém případě autoři léčí skrze neviditelné checkpointy, vracející vás na startovní čáru nedaleko místa pochybení. V této souvislosti musím zmínit zajímavé využití Diskarmoru v pozdějších fázích hry, kdy se s ním dokážete př. přemisťovat nad propastmi skrze do enginu hry se příliš nehodící levitující koule, jichž se odhozený Diskarmor (jeho bičoidní inkarnace) chytne a elegantně vás přemístí.
Rygar představuje vcelku příjemné hraní, jež si můžete posléze zopakovat na vyšší obtížnost, i když upřímně, hledat všechny secrets by se mi kvůli tomu dvakrát nechtělo.
Ať tak či onak je Rygar hodně slušná záležitost, jež je sice dobře o třídu horší Devil May Cry, ale stále o mnoho lepší než další reminiscence starých časů jménem Shinobi.
| Rygar: The Legendary Adventure | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
