Arkádové závodění má na konzolích bohatou tradici. Z poslední doby stojí za připomenutí série Crazy Taxi (tedy vyjma zatím posledního - třetího - dílu), potažmo adrenalinová řada Burnout, která se v případě má podle všeho navrátit k původní obtížnosti a nabídne něco dalších, dosud neviděných featurek. Zmiňovaný žánr se v těchto dnech obohatil o další tradiční kousek, který zažil svou premiéru na PSX a N64 a nyní se konečně objevuje na nextgen hardwaru. Destruction Derby Arenas se však rozhodně nezapíše nesmazatelným písmem do videoherních análů a skutečnost, že je primárně koncipováno pro online to nezachrání.
Destruction Derby Arenas (DDA) vedle u nás nevyužitelného síťového hraní má i singleplayerovou zkoušku vašich dovedností, která nabízí několik po sobě jdoucích šampionátů s nutností dobrého umístění, abyste postoupili zase o kus dál. Každý šampionát se skládá ze tří závodů a jeho finále tvoří tolik oblíbená aréna. Pakliže je součet bodů ze všech čtyř podniků dostačující, pokračujete do dalšího šampionátu, jehož jednotlivé
etapy si předtím můžete nanečisto vyzkoušet a osahat, abyste věděli, do čeho vlastně jdete. Body v závodech získáváte za jízdní projev (např. jak se vám povedou různé otočky, skoky, apod.), destrukci (a to jak soupeřů, tak skutečně hodně interaktivního okolí) a naposledy tu je eventuální bonus za konečné umístění. Herní obrazovka zohledňuje poškození vašeho vozu, vaše skóre a pravidelně informuje o bodovém odstupu od nejlepšího.
První velký otazník se objeví při vstupu do hry. Vizuální zpracování.
Nejprve auta. Jak je již dobrou tradicí, postupně si můžete odemknout lepší alternativy zkraje hodně skromného vozového parku (které však v jednou rozjetém Championship režimu nelze využít) a vámi vybraný plechový favorit se dočká jakýchsi poněkud nečitelných upgradů, pohříchu nic, co byste sami mohli byť alespoň rámcově ovlivnit. Nicméně auta vypadají celkem k světu a potěší i docela slušné grafické zohlednění jejich momentálního stavu (tuhle chybí pneumatika, haubna je pryč a z obnaženého motoru se ošklivě kouří), stejně jako skutečnost, že během zápolení máte výběr z několika možností pohledů na akci.
Rozpaky vznikají u položky "design tratí". Tyto jsou jednak ostudně krátké a takové - jak bych to jen řekl - docela hodně sterilní. Všeprostupující interakce situaci - ač to zní asi trochu divně - nezachrání. Je sice hezké, když tu máte rozličné objekty, které se po nárazu hroutí, vybuchují a tak podobně, ale za chvíli vás tyhle jednotvárné pyrotechnické kejkle zanechají zcela apatickým. Zdejší závodění se tak brzy stává docela dost nezáživnou podívanou, k čemuž výraznou měrou přispívají nedotažené herní mechanismy.
Závodění je svižné a hodně arkádové. Důraz na arkádovitost je až taková, že ač DDA podporuje volant, lépe si jej zahrajete s dualshockem, což o něčem svědčí. Na velice krátkou trať, sestávající z několika okruhů, vyráží na dvě desítky závodníků a místy to je docela pěkný mumraj, v němž však není čas ani prostor pro uplatnění nějaké specifické taktiky. Spoustu bodů získáváte docela náhodou, tím, že vás někdo někam popostrčí, či se připletete k hromadné havárce, kde tak konečně můžete pustit ze řetězu své horší já a někoho cíleně trefit. Jinak je totiž takové narážení do soupeřů velkou sázkou do loterie a vyjma v tomto ohledu o
poznání sympatičtěji koncipované arény nemáte moc šancí (ani s boostem) konkurenci nějak systematicky zpomalovat či jim škodit. Hodně diskutabilní jsou i nepříliš rozmanité a nápadité power-upy, kde ty nejzajímavější asi představují body pro sebrání a okamžité navýšení skóre. Jinak tu je ještě např. štít, ikona garantující rychlou opravu poškozených částí vozu či v neposlední řadě raketa pro akceleraci na krátký časový úsek.
Ovládání vozu je určeno malým dětem a pakliže získáte power-up umožňující projíždění zatáček ve vysokých rychlostech, je to ještě snazší než dovádění na autodráze, pohříchu chybí stejně adekvátní prožitek z jízdy. Příležitostně se tady ocitnete i na krovkách či mimo předdefinovanou trať (obvykle někam spadnete), pak vás autoři po chvilkovém zdržení vrátí zpět na ovál, povětšinou bez bodového postihu, takže můžete řádit jako utržení ze řetězu (tedy ne, že by vám to nějak pomohlo ;o).
Nezajímavý design tratí, sterilní grafické zpracování, jež nezachrání ani něco podařených efektů, příliš nahodilé získávání potřebných bodíků a neuvěřitelně krátká doba dohrání pro singleplayerový mód (dřív než řeknete SONY to můžete mít z krku) nespasí ani celkem vydařené ježdění a srážení se v arénách (kde se vyjma všech soutěžících objevují i různé pasti), snaha o tematickou rozmanitost tratí a multiplayer pro dva hráče ve splitscreenu.
DDA je zkrátka hra, do které se zejména díky eventuálním hrátkám s kamarádem možná stojí jednou za čas vrátit, ale pokud si chcete v tomto směru užít trochu legrace, sáhněte mnohem spíše po Mario Kart Double Dash!!, a jestliže toužíte po adrenalinu, zkuste zase raději již citovaný Burnout.
| Destruction Derby Arenas | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
