Sam Fisher je tedy znovu mezi námi. Opět mu to docela sluší a to tím spíše, že přikvačil s řadou zcela nových vychytávek a vylepšenou hratelností. Bohužel předesílám, že jsem konkurenční verze Pandora Tomorrow letos neměl možnost si zahrát, takže nemohu jako v minulosti tvrdit, která že nextgen podoba se povedla lépe jak co do ovládání, tak grafického zpracování (v případě prvního dílu exceloval v obou bodech Xbox).
Pandora Tomorrow je zkrátka koncipována pro hodně trpělivé hráče preferující velmi opatrný a obezřetný postup vpřed.
Příběhové pozadí, rámované pěknými FMV sekvencemi, je tradiční, znovu musíme čelit teroristické hrozbě - s ošklivým strašákem v podobě nebezpečného viru v rukou ničeho se neštítící guerilly, jejíhož lídra svého času podporovala samotná CIA. Náš hrdina tak musí pro strýčka Sama tahat další kaštany z ohně, čemuž se bude dít v různých koutech světa, mezi nimiž však převládá daleká Indonésie.
Audiovizuální zpracování rozhodně potěší. Namluvení dialogů je skutečně profesionální, hudba dodává hře patřičnou atmosféru a grafika doznala oproti PS2 minulosti jistých změn k lepšímu, byť se - až na pár nezapomenutelných obrazů - stále nejedná o nic až tak zásadního, že by vám měla spadnout čelist. Místy poněkud jednotvárné textury a dosti jednoduché a hranaté objekty zachraňuje neustálá tma či příšeří, jež hlavní
protagonista využívá pro nikým nepozorovaný postup k vytčenému cíli. Než se v jeho kůži dostanete do finále pár dní určitě uběhne a to navzdory příjemné skutečnosti, že mise jsou rozdělené na řadu savepointy provázaných úrovní, kteréžto ještě dále mají hodně časté checkpointy. Třebaže je výše uvedené poněkud hůře technicky ošetřeno - těžkopádné loadování uložené pozice či zdlouhavé sejvování, nemluvě o nepochopitelném několikasekundovém zamrznutí obrazu při procházení checkpointem, nedá se říci, že by to nějak zásadně vadilo. Hra totiž beztak postrádá větší dynamiku (což nemíním jako výtku, ale jako konstatování): použitou third person perspektivu sužuje jistý neduh - spolu s levým analogem pro pohyb musíte mít neustále v pohotovosti i pravý analog pro kamerové nahlížení na dění, což již tak pomalého Sama docela brzdí v rozletu. Pandora Tomorrow je zkrátka koncipována pro hodně trpělivé hráče preferující velmi opatrný a obezřetný postup vpřed, při kterém se pak musí akceptovat docela zvláštní pravidla, jež někdy zvýhodňují vaše nepřátele a jindy zase vaši maličkost.
Vděčným pomocníkem při tomhle snažení je celá kupa high-tech udělátek, se kterými je skutečně radost pracovat.
Tak především je potřeba hlídat, abyste nepřekročili počet nepřítelem vyvolaných poplachů pro misi, resp. úroveň. Ty však nezřídka mají hodně zvláštní mechanismy při své aktivaci. Dalším restriktivním opatřením je občasný zákaz likvidace na place se pohybujících osob, potažmo nutnost odtažení padlých do stínu - navzdory tomu, že není nikoho, kdo by je mohl eventuálně najít.
A v neposlední řadě je pochopitelně potřeba splnit klíčové úkoly pro každou misi zadané, kam patří např. sebrání konkrétního předmětu, odposlech či v neposlední řadě zisk žádané informace skrze nehlídaný laptop. Vděčným pomocníkem při tomhle snažení je celá kupa high-tech udělátek, se kterými je skutečně radost pracovat. Zde mám na mysli zejména malé kamery vystřelené na dálku sloužící pro bezpečné odhalení momentálního postavení stráží či jejich pacifikaci, nebo optický kabel prostrčený pode dveřmi poskytující žádaný pohled na to, co na vás za nimi čeká! Třebaže některé propriety mají trochu rozporuplné využití - řeč je zejména o směšně malém akčním rádiu granátů či bomb - uvedené spolu s bohatými pohybovými dispozicemi našeho hrdiny a v neposlední řadě parádnímu režimu nočního, resp. termálního vidění, ze Sama Fishera dělají těžko překonatelného lovce. S tím přímo souvisí i hra světla a stínu, resp. termín "absolutní tma". Na obrazovce je během hraní k vidění indikátor determinující stupeň vašeho ukrytí - v nejlepším možném případě vás tak protivník nedokáže detekovat ani tehdy, když od vás stojí sotva pár kroků!
Není možné však nevidět, že umělá inteligence nepřátel, jichž bývá pravidelně docela málo, není nějak závratná, a že v momentě, kdy máte či musíte se zbraní v ruce nějak rychle a operativně zareagovat, by vás v akci předstihli i chlapci z bratrstva Šouravé
ruky. Také nelze přehlédnout, že většina úrovní je zoufale přímočará a komorní a pokud můžete do další místnosti či exteriérové lokace vstoupit jinak, než jedním předdefinovaným průchodem či dveřmi, je bezmála důvod k malému přípitku. A nikoliv naposledy musím zmínit, že hře chybí v některých ohledech propracovanost a aspoň smysl pro určitou logiku, pročež se dočkáte pozoruhodností typu, kdy si to strážný v pohodě špacíruje skrze místa, na nichž by vaše maličkost s velkou pompou vyletěla do povětří!
Třebaže vás Pandora Tomorrow ničím výjimečným nepřekvapí, lze vypozorovat jistý kvalitativní posun.
Příkladně je zpracována interakce s okolním prostředím, častá komunikace s ústředím i inventář, v němž nechybí vše potřebné - rozličné info dotvářející komplexní dojem z mise, momentální úkoly pro splnění a zohlednění funkčnosti vašich propriet, které vám však pohříchu jsou vždy přidělovány bez možnosti jakékoliv osobní intervence. Potěší i několik způsobů, kterak si poradit s problémem zvaným stráže. Vedle klasické pacifikace zbraní či suchým úderem do zátylku po přiblížení se k nic netušící oběti zde nechybí ani možnost obejití, k čemuž lze využít zejména zcela nového prvku. Vyjma již dříve použitého motivu sebrání předmětu (plechovky, lahve) a následného odhození pro odlákání strážného přibyla i vděčná alternativa zapískání. Tím lze vojáka poblíž vodit po dlouhou dobu doslova za nos. K tomu tu opět nechybí vylepšení vaší šance na
zneviditelnění skrze likvidaci světelných zdrojů, při čemž využijete jeden skutečně následováníhodný prvek. Při střelbě z automatu se šikovným zoomem se lze na krátkou dobu "nadechnout", díky čemuž se vám náměr nehoupe jako na vodě a pak lze i na velkou dálku efektním headshotem ukončit účinkování ve hře pro vás nepříjemně postaveného vojáka. Pochopitelně tu lze vidět i střelbu zpoza rohu, čímž se plynule dostáváme k rozmanitým dovednostem našeho agenta. Vedle chůze a běhu tu máme přikrčení a kradmý postup vpřed, opatrné sunutí se podél stěn, ručkování a šplhání po rourách či pletivu, slaňování, poněkud úsporný skok s automatickým přichycením se okrajů platforem a v neposlední řadě mimořádně poutavě vyhlížející vyskákání vzhůru s odrazem od stěn v úzké chodbičce s otevřeným stropem. Většina podobných aktivit tady již byla a upřímně, přes jejich rozmanitost je stejně jejich využití ve hře docela minoritní a povětšinou silně účelové, ale navzdory vyřčenému vaše pohybové kreace vždy potěší! Hra se snaží zaujmout jistou rozmanitostí, vedle schovávání se a postupném likvidování stráží vás čeká i deaktivace bomb, otevírání zamčených dveří šperhákem či nutnost vypořádání se s bezpečnostními kamerami.
|
Třebaže je všechno až příliš nalajnované a v zásadě vás Pandora Tomorrow ničím výjimečným - oproti prvnímu dílu - nepřekvapí, lze vypozorovat jistý kvalitativní posun. Ačkoliv se i tady dočkáte nepříjemných pasáží řešených frustrujícím systémem
pokus-omyl, jejich četnost (zde však také v závislosti na prvotně zvolené obtížnosti) a délka není taková co v minulosti. Přirozeně platí, že si ty lepší herní mise, jejichž náplň vás naopak zaujme, můžete kdykoliv zopakovat.
Takže jdeme do finále. Jestli jsme něco v recenzi opominuli je to multiplayer, který však pohříchu nevyužije u nás mnoho lidí, ponšvadž se jedná o síťové hraní. Nicméně aspoň vás tady pustí do Tutorialu, kde zjistíte, že některé momenty se od hry pro jednoho hráče dosti liší (př. interface). Chcete tedy resumé? Splinter Cell: Pandora Tomorrow je dobrá hra s nápaditou koncepcí, u níž však musíte tolerovat spoustu svazujících předpisů a momentů, což se na druhou stranu ve světě nextgen konzolí někomu nemusí až zase tak zamlouvat!
| Splinter Cell: Pandora Tomorrow | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
