Onimusha 3: Demon Siege je doposud suverénně nejlepším akčním titulem na PS2 v roce 2004 a jedna z nejlepších akčních her, která vůbec kdy na PS2 vyšla. To je holý fakt a právo s ním nesouhlasit mají pouze zapřísáhlí odpůrci skvělých her, odpůrci celé Onimusha série, odpůrci Jeana Rena a samozřejmě ti, co Onimushu ještě nikdy nehráli. Všichni zbývající lidé na planetě budou Onimushu 3 bez výhrad milovat a dlouho na ni po dohrání vzpomínat.
Předně je však třeba zahodit jakékoli předsudky získané hraním předchozích dílů. Původní Onimusha i Onimusha 2 byly sice skvělé akční hry, ale ne všichni je oprávněně zbožňovali. Ovládání bylo stiženo syndromem Resident Evil, některé hádanky byly skutečně obskurní a přiznejme si, že i příběhová linie byla na některé nebožáky trochu moc. Onimusha 3 je však o něčem jiném. Ne že by tvůrci zcela opustili původní koncept, to určitě ne. Jen nahradili nefungující prvky něčím jiným a hlavně lepším. Onimusha 3 si prostě bere to nejlepší z obou předešlých dílů, k tomu přimíchala řadu nových prvků a skvělé technické zpracování i celkovou produkci a výsledek je opravdu delikatesní.
Povedený je zejména koncept dvou hlavních postav, navíc dvou zcela odlišných hlavních postav. Jednou z nich je legendární bojovník Samanosuke se svými bodnými a sečnými zbraněmi a tou druhou je Jacques Blanc alias Jean Reno, který zase používá jakýsi druh biče. Spojení je to opravdu nezvyklé, ale docela překvapivě výborně fungující. Zejména Jean Reno v roli J. Blanca je výborný.
I přes zachování valného množství prvků z prvních dvou dílů nabízí Onimusha 3 i několik prvků nových.
Byla by velká škoda vyzradit zde jakoukoli z důležitějších částí příběhu. Proto stačí jemný náčrt situace z počátku hry, která je samozřejmě kritická. Ďábelský Nobunaga Oda se rozhodl skoncovat s jakýmkoli odporem a podrobit si nejenom feudální Japonsko 16. století, ale celý svět v přítomnosti, minulosti a tím i budoucnosti. Za tímto účelem pro něj zvrhlý vědec Gildenstan otevírá portály do různých časových období, aby skrze ně mohly proudit hordy nemrtvých vojáků.Jednou z destinací Odova vojska je i moderní Paříž. Zdejší obyvatelé se samozřejmě nemohou bránit a padají jeden po druhém mrtví a zmasakrovaní k zemi. Nepomůže ani povolání armády, ani speciálních jednotek, kterým přijde na pomoc jeden z hlavních hrdinů Jacques Blanc. Jacques se navíc brzy ocitne v situaci, která smrdí hřbitovem. Naštěstí jej v poslední vteřině života zachrání před smrtí náhle se objevivší Samanosuke.
Jeho začátek je poněkud jiný. V jedné z nejlepších CG sekvencí všech dob Samanosuke zneškodní velkou část armády temného démona Oda. Ve chvíli, kdy se však má postavit samotnému démonovi, jej vcucne černý portál a vyhodí bez ptaní právě v Paříži. Zde Samanosuke zachrání Jacquesovi život. Než se však oba hrdinové stačí seznámit, poplácat po zádech, smýt krev z obličejů a pořádně se spolu napít, je Jacques také vtažen do záhadného portálu a zjeví se v Japonsku 16. století, respektive roce 1582. A co teď. Samanosuke je v Paříži, Jacques v Japonsku a Nobunaga má volné pole působnosti. Nezbývá nic jiného než se pustit do velmi zábavné práce.
Cestu za porážkou temného pána hráč začíná v Paříži, kde ovládá Samanosukeho. Krátce nato se však ocitne v Japonsku a ovládá Jacquese. A tak to chodí až do konce hry. Vždy v důležitých momentech se hra přepne z jedné postavy na druhou. Je třeba zdůraznit, že Capcom tyto výměny zvládl na výbornou a nikdy taková výměna nenaruší vyprávění příběhu ani herní dynamiku. Tu rozhodně nekazí ani ovládání, které od minula prošlo vítanou změnou. Capcom totiž ovládání postavy konečně přenesl na analogovou páčku a zbavil tak spoustu hráčů utrpení z prkenného ovládání á la Resident Evil. Pro masochisty mezi námi (a že jich je) však tvůrci možnost ovládání starým způsobem ve hře ponechali jako druhou alternativu. Spokojeni tedy budou všichni.
Obě postavy se až na zacházení s jinými zbraněmi a některé speciální pohyby ovládají naprosto stejně, což je jenom dobře. Zvykat si při každé výměně postavy na jiný styl ovládání by bylo značně frustrující. Jacques i Samanosuke mohou blokovat útoky, provádět velmi lehce otočku o 180 stupňů , absorbovat duše padlých nepřátel a také po konzumaci většího množství těchto duší proměnit v démonickou podobu sama sebe, která je v obou případech opravdu povedená.
Onimusha 3 má být posledním dílem v sérii, což se po prodejním úspěchu v Japonsku i USA jistě změní.
Jacques používá bič a umí s ním několik opravdu pěkných kousků. V zásobě má několik velmi pěkných kombo úderů a velmi efektní i efektivní je omotání soupeře a vržení jej proti ostatním. Samanosuke používá poněkud tradičnější zbraně. Většinou jde o různé druhy mečů a jiných sečných i bodných zbraní, s nimiž umí také pěkné kousky. Nechybí ani možnost získat kuši, s níž se hned bojuje lépe. Podmínkou je však získání silnějších šípů, které jsou k dispozici bohužel až v pokročilejší fázi hry.
|
Stejně jako je propracované a vypilované ovládání, je skvělá i hratelnost. Základem je právě ono dobře navržené ovládání, které všechno to sekání, bodání a svištění bičem dělá o mnoho zábavnější než v případě obou předchozích dílů. Styl akce samotné se totiž příliš nezměnil. Stále jde o to čelit hordě nepřátel, kteří po skonu vypustí duši. A tu je třeba ihned nasát. Čím je nepřítel
silnější, tím lepší duše. Prováděním speciálních útoků lze navíc docílit toho, že zabitý nepřítel vypustí duší hned několik, což je příjemná odměna za extra námahu. Speciální údery a komba se navíc hodí i proti bossům, kteří ve všech případech představují daleko větší nebezpečí než obyčejní nepřátelé. Je to pokaždé boj na život a na smrt, který vyhraje ten s rychlejším postřehem a lepší bojovou taktikou.
I přes zachování valného množství prvků z prvních dvou dílů nabízí Onimusha 3 i několik prvků nových. Patří mezi ně například několikrát zmíněné cestování časem, které celou tu akční sekačku nesmírně oživuje. Zřejmě největším přínosem cestování v čase je možnost dálkové spolupráce obou postavy. Jacques i Samanosuke si totiž mohou (a někdy i musí) posílat předměty z jedné časové zóny do druhé. Týká se to především hádanek, kdy se potřebný předmět obvykle nachází v jiné době a je třeba jej najít a poslat.
Vyřešení některých hádanek nebo provedení specifické činnosti v jednom časovém období okamžitě ovlivní situaci v období druhém. Nejlepším příkladem je otevření dříve nedostupné oblasti pro Samanosukeho tím, že Jacques něco vykoná v minulosti
(rozhodně neprozradím o co se jedná). Hádanky a puzzly jsou naštěstí vcelku lehoučké a jejich řešení zábavné, což byl problém například v Onimusha 2. Zde některé hádanky kazily celkový dojem hry.
Jen těžko se hledají zápory, které budou u každého spíše individuální záležitostí.
Samanosuke i Jacques nejsou po celou hru sami. Společnost jim dělají dvě sličné dívčiny – Ako a Michelle. Ako je víla z klanu Raven a pokud ji hráč vybaví potřebnými doplňky, může se mu od ní dostat vítané pomoci. Jde například o rychlejší absorpci duší, léčení, nebo cestování časem. Michelle je Jacquesova snoubenka a její zjevení ve hře je pouze občasné a vždy na krátkou chvíli. Objevuje se však i v několika animačkách a hraje důležitou roli v několika příběhových zvratech. Přítomnost obou dívek ve hře je vyloženě vítána a pokud by jí bylo více (hlavně v případě Michelle), nikdo by se jistě nezlobil.
Onimusha 3 má být posledním dílem v sérii, což se po prodejním úspěchu v Japonsku i USA jistě změní. Dokud však není nic na papíře, tak musíme počítat s tím, že Onimusha 3 je zakončení celé série. A v tom případě je to zakončení jak se patří.
O hratelnosti, ovládání a dalších prvcích již řeč byla. Zbývá tedy pouze technické zpracování. A s lítostí pro všechny škarohlídy musím zkonstatovat, že i v tomto prvku Onimusha exceluje. Předrenderovaná pozadí z předchozích dílů sice zmizela, ale
jenom proto, aby je nahradila neméně povedená pozadí polygonová s detailními 3D texturami. Pro potěchu oka tvůrci dále přišli s celou sadou super efektů, dobře pracující kamerou a spoustou interaktivních míst. Povedené je jak starobylé Japonsko, tak i moderní Paříž, což ve spojení s výše zmíněnou interaktivou dá na mrtvá předrenderovaná pozadí ihned zapomenout. Neméně kvalitní jsou i modely postav, což je poznat zejména u hlavních postav, které odpovídají svým živým předlohám. Skutečně!!!
Je však třeba zmínit i několik menších nesrovnalostí jako je zřetelné zpomalení při opravdu velkém nahuštění nepřátel a občasný zásek kamery v ne zrovna vhodnou chvíli. Ale jde skutečně o občasné defekty, které celkový dojem nemohou ani pošramotit, natožpak zkazit. K technické stránce hry samozřejmě patří i renderované animačky. Jejich kvalitu snad není třeba zdůrazňovat. O jejich tvorbu se totiž postaral tým zvaný ROBOT a to hovoří za vše.
|
Zpátky za grafiky se při tvorbě Onimushy 3 naštěstí nedrželi ani zvukaři a hudebníci. Zmínku zaslouží zejména epický hudební doprovod, který v napjatých chvílích vyvolává napětí a v dramatických situacích situaci ještě vyhrocuje. A přesně tohle má dobrý hudební doprovod dělat. Nijak nevynikat nad ostatní prvky, ale pouze je doplňovat, aby byl celek co nejlepší.
A on ten celek je opravu skvělý. Onimusha 3 se nečekaně povedla a po právu je to nejlepší letošní akční titul pro PS2. Jen těžko se hledají zápory, které budou u každého spíše individuální záležitostí dle vkusu jednoho každého hráče než aby to byly skutečné vady viditelné na první pohled. Až budete mít možnost tuto skvělou hru nacpat do drivu své PS2, neváhejte ani zlomek vteřiny a hurá na ni.
| Onimusha 3: Demon Siege | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
