Vánoce jsou tu již prakticky každým dnem a to je přesně ono období, kdy výrobci všeho možného uvádějí na trh své nové produkty, které k životu „stoprocentně nutně potřebujeme.“ výjimkou nejsou samozřejmě ani hry a je potřeba důrazně vyzvat nakupující, aby nenaletěli na sexy nablýskaný obal hry. Stejně jako notorické „není všechno zlato, co se třpytí“ totiž platí i to, že nemusí být kupříkladu skvělou závodní hrou všechno co má na obalu nabouchané žihadlo. Finty výrobců i prodejců bývají značně rafinované, takže naletět nemusí být zase až tak obtížné.
Poněkud jinak k celému problému ale přistupují tvůrci dnes recenzované hry. Již od prvního pohledu na krabici je jasné, že se nebude jednat o výkvět nejmodernějších 3D technologií (starším pamětníkům to bude samozřejmě jasné již při pohledu na samotný název hry), takže zdánlivě žádný důvod, proč si tuto hru pořizovat. A skutečně, Metal Slug 3 pravděpodobně osloví jen ty hráče, kteří utratili nejednu desetikorunu ve videohernách u automatů s některou z verzí Metal Slugu. V tomto kontextu je zajímavé, že právě Metal Slug je snad jedinou herní sérií, která má stále své místo i v těch nejmodernějších videohernách vybavených realistickými závodními kokpity s několika obrazovkami, nejnovějšími střílečkami či bojovkami. A mezi nimi tam vesele exhibuje kabinet s 2D Metal Slugem, který se svou pixelovatou grafikou působí jako
zjevení z let dávno minulých. Ale že by tam byl jen proto, že jej někdo zapomněl odvézt na smetiště, to se rozhodně říct nedá.
Jak je již u takovýchto her dnes zvykem, je i Metal Slug 3 na dnešní poměry již dosti obtížnou hrou.
Série Metal Slug totiž patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co kdy v žánru arkádových 2D stříleček vzniklo. Navíc v jeho prospěch paradoxně hovoří i to, že na rozdíl od Contra: Shattered Soldier nebo nedávného Gradia V se autoři v tomto případě nesnažili o nějaký ten „moderní remake“, ale hru pro potřeby současných konzolí překódovali prakticky tak, jak ležela a běžela. Samozřejmě, že byl přidán nějaký ten herní režim či pád dalších „drobností“, ale ve výsledku je důležité, že zde není patrná snaha obléci staré hře nový kabát jen proto, aby se zavděčili současným hráčům za každou cenu. Hra jako by tak na hráče vyzývavě povykovala: „Já jsem Metal Slug a ty si to přeber, jak chceš.“ Evidentní snaha o zachování „ducha doby“ je velice sympatické a lze říci, že se jedná asi o nejlepší remake staré klasiky, jaký jsme na PS2 zatím viděli. I když zrovna slovo remake v tomto případě není zase až tak na místě právě proto, že je to prakticky stále ona původní hra.
|
Jak je již u takovýchto her dnes zvykem, je i Metal Slug 3 na dnešní poměry již dosti obtížnou hrou. Naštěstí jsou zde poměrně široce konfigurovatelná nastavení, takže nemusíte mít strach, že byste napoprvé nedošli ani na konec první epizody. Těch je zde celkem pět a dají se dohrát tak zhruba za hodinku. Tato herní doba se může jevit jako směšně krátká, ale má své opodstatnění. Pokud pojedete srabsky s nekonečným počtem životů, může vám to být úplně jedno, ale zkuste si představit, že byste měli celou hrou projít na jeden, dva kredity. Soustředit se hodinu na pekelnou akci odehrávající se na obrazovce vás vyčerpá natolik, že budete opravdu rádi, až konečně ty závěrečné titulky naběhnou. Čímž se dostáváme zpět k obtížnosti. V úvodu hry vám střílení nepřátelských vojáků a sbírání předmětů, které z nich vypadnou, bude připadat jako strašná sranda a zívačka, ale už první boss (který je ze všech zde přítomných asi nejhezčí, nejlepší, zkrátka „nejklasičtější“) naznačí, že ani nejlehčí obtížnost nebude zase až tak snadnou záležitostí. A až budete v poslední úrovni poskakovat jako o život mezi stále novými krev plivajícími zombíky a snažit se nějak rozumně pálit do nich (docela dost snesou) a zároveň do dveří, které je potřeba palbou otevřít, nebudete napoprvé vůbec chápat, jak je vůbec možné projít tuto sekci třeba jen na jeden život.
Jako drtivá většina her tohoto typu je totiž i Metal Slug 3 zejména o učení. Pro každou situaci je potřeba se naučit postup, jakým ji nejlépe řešit. Při rozumné délce hry se tak dá celý průchod naučit v rozumném časovém horizontu, přičemž ale dokončit hru jen s jedním kreditem zůstává stále velmi slušnou frajeřinkou, která se jen tak někomu hned nepovede. Prostě přesně tak, jak jsme na to u takovýchto her byli zvyklí.
Grafickou a zvukovou stránku hry prakticky nemá cenu hodnotit, protože odpovídá přesně tomu, co „frčelo tehdy před léty“.
Stejně tak jsme u her tohoto typu zvyklí na to, že v nich není prakticky žádný příběh. Zde jde klasicky o boj s teroristy a vůbec celého universa, ale hra obsahuje pouze střihové sekvence v enginu hry, které bez jakéhokoliv textu, nebo snad dokonce dabingu, znázorňují, kterak se vaši hrdinové přesouvají z jedné části levelu do jiné. Rozhodně se o nich tedy nedá říci, že by jakýmkoli způsobem posouvaly dál příběh. Ten je navíc i velmi volně navržen, takže se v jeho rámci podíváte nejen do pouště (kde je samozřejmě k dispozici ona legendární jízda na velbloudovi), ale i pod mořskou hladinu, do oblak, a dokonce i do vesmíru, kde se tato hra mění v klasickou top-down scrollovací vesmírnou střílečku. Na začátku hry máte možnost vybrat si ze čtyř hratelných postav, mezi nimiž pak můžete volit znovu v momentě, kdy ztratíte poslední život a poté zvolíte možnost pokračovat dál s novým kreditem.
Další samozřejmostí jsou i vítané upgrady zbraní. V základní výbavě máte obyčejnou pistoli a pár granátů, ale z padlých nepřátel nebo od osvobozených rukojmích můžete získat zhruba deset nejrůznějších power-upů jako kupříkladu kulomet, laserový kanón nebo naváděné rakety. Vedle toho je zde i plno nejrůznějších předmětů, které zvyšují vaše bodové statistiky nebo opravují vaše poškozené dopravní prostředky, které poskytují slušnou ochranu před nepřátelskou palbou i pořádnou palebnou sílu, ale jejich trvanlivost samozřejmě není věčná.
Grafickou a zvukovou stránku hry prakticky nemá cenu hodnotit, protože odpovídá přesně tomu, co „frčelo tehdy před léty“. V závěrečném resumé bych tedy chtěl ještě jednou zdůraznit, že co se týče hratelnosti, je Metal Slug 3 vynikající záležitostí, která v pomyslné hitparádě ramaků poráží jak Contru, tak i Gradius V a to i přes svůj velmi obstarožní vzhled a zpracování. Zároveň je potřeba upozornit, že tato hra zaujme zejména retro pamětníky, kteří do podobných automatů pravidelně odevzdávali celé své kapesné. Ostatní - „nepamětníci“ - ať si od výsledného hodnocení odečtou nějakých patnáct procent a ti kdož se při pohledu na 2D grafiku okamžitě letěli podívat do kalendáře, zdali náhodou není 1. dubna, ti ať se této hře obloukem vyhnou.
| Metal Slug 3 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
