Obscure - škola hrou

Škola základ smrti. Marečku, podejte mi shnilou hnátu. Cesta do hlubin študákova zažívacího traktu. Hliníka sežral zmutovaný ředitel. My všichni školou prohnilí. Aneb když se vyučování změní v horor!!

Škola hrou. Kdyby byl Jan Ámos Komenský - spolu s Marií Terezií nejhorší noční můra všech dosud školou povinných – tušil, jakého pojetí se tato jeho vousatá poučka jednou dočká, možná by se raději dobrovolně vydal do rukou jezuitů a s nějakou emigrací do země legální marihuany (jen považte!!) by si tento učitel národů hlavu dvakrát nelámal. Ať už to totiž hošan myslel jak chtěl, vždy byla tato jeho myšlenka jaksi spjata s vůlí udržet malé haranty v lavicích a pobyt ve škole jim co možná nejvíc zpříjemnit (však to znáte – rákosky, hrách v koutech a podobně). Pokud nás naše děravá paměť nešálí, o zmutovaných spolužácích, masožravých rostlinách a nemrtvých ředitelích nebyla v této jeho přelomové teorii ani jen zmínka. A přesto, nebo možná právě proto, se pánové z Hydravision rozhodli tuto myšlenku oprášit a využít po svém – tedy přesněji řečeno, udělat z posvátné vzdělávací instituce dějiště temného studentského masakru. Zatemněte okna, vyšroubujte žárovky a vypněte topení, hororová adventura Obscure škrábe možná právě na vaše dveře.

Leafmorská střední je na první pohled tuctová americká škola. Za dunivých rytmů Sum41 se tady o přestávkách rozebírá očekávané basketbalové střetnutí, oblíbené roztleskávačky v rohu šikanují vyhlášenou ošklivku a plešatý ředitel nedočkavě vyhlíží opozdilce, kterým napaří tučné poškolácké doučování. Všechno zkrátka vypadá tak klidně a mírumilovně. Jen málokdo si dnes vzpomene na podivné historky o zmizelých studentech a tajemných výkřicích ze zarostlé zahrady za školou - historky, které ještě před pár lety čile kolovaly Leafmorem. Jistě si na ně nevzpomněl ani Kenny Matthews, vyhlášený sportovec a kapitán místního basketbalového týmu, když si šel po vyučování zastřílet s přáteli pár košů do školní tělocvičny.

Nemůžeme se ubránit dojmu, že systém týmové spolupráce nebyl využit, jak by býval zasluhoval.

Stačilo však trochu přetáhnout trénink a Kenny zůstal v tělocvičně sám. Potemnělým sálem hučela klimatizace a právě ve chvíli, kdy si člověk začne uvědomovat, že i taková důvěrně známá a zdánlivě zcela bezpečná instituce, jako je škola, může působit takhle k večeru docela mrazivě, protrhne tíživé ticho uklidňující zvuk mobilu, zvonícího odněkud ze šatny. V tento moment začíná studentská odysea, ve které se postupně seznámíte (a mnohdy taky bolestně rozloučíte) se skupinou pěti nebojácných studentíků na cestě za rozluštěním Leafmorské záhady. Kenny totiž záhy po svém telefonátu s přítelkyní Ashley záhadně mizí a jeho přátelé, v čele s Kennyho sestrou Shannon se rozhodnout pátrat na místě, kde byl nadějný sportsman spatřen naposledy. Ve škole.

Jistě není třeba zdůrazňovat, odkud si Obscure bere inspiraci – aroma teenagerovského hororu přímo sálá z každého póru lesklého DVD a ačkoliv by mohl nejeden fajnšmekr a milovník hutných japonských opusů typu Silent Hill ohrnovat nos, působí celá myšlenka hry kupodivu svěžím dojmem. Temných stanic metra, zamčených pokojů a mlhou zahalených ulic ztraceného městečka už přeci jen bylo až dost, a tak vám takový pohled na obyčejnou učebnu chemie přijde zpočátku jako docela dobrý nápad. Když pak záhy zjistíte, že nemusíte opuštěnou školou korzovat sami a můžete si do party přizvat jednoho ze čtyř kamarádů, myšlenky na silenthillskou one man show vám z hlavy vyšumí pekelně rychle. Ve ztěžklé atmosféře Leafmorské střední totiž nic neoceníte víc, než kamaráda po boku, dobrou baterku a naládovanou brokovnici - kamaráda, aby vám v těžkých chvílích poradil, baterku, aby vám v těžkých chvílích posvítila a brokovnici, aby vás (jak jinak) z těžkých chvil vystřílela. A nutno podotknout, že všechny tři důležité pomůcky využijete v míře více než vrchovaté.

Ačkoliv se Obscure hraje velmi dobře a nemá problém ani s obligátní statickou kamerou, natož pak s ovládáním, jedna důležitá věc ji přeci jen degraduje. Je neuvěřitelně jednoduchá a příliš krátká.

Obscure je hra, které nepředcházela žádná reklamní masáž a která se vynořila zdánlivě z ničeho, přesto si do boje se zavedenými japonskými sériemi přinesla vcelku slušný arzenál. Týmová spolupráce měla být jednou z takovýchto silných zbraní - každý z vašich přátel totiž disponuje nějakou jedinečnou vlastností, která vám má co možná nejvíce zjednodušit pátrání. Shannon vás jako školní premiantka vyseká z každého zákysu, Josh jako investigativní šťoura nepřehlédne jedinou užitečnou věc, Stanleyho umění neodolá žádný zámek a Ashley – Kennyho pohledná přítelkyně – vcelku slušně ovládá umění sebeobrany. V pozdější fázi hry se ke skupince mladých odvážlivců přidá i sám ztracený hrdina Kenny, v rámci zachování pointy však nebudeme raději prozrazovat více. Ovládat můžete kterékoliv dva členy bandy, dokonce se může kdykoliv připojit i kamarád nebo sourozenec a převzít s dalším ovladačem řízení druhého člena týmu – tuto možnost nelze než hodnotit velmi kladně. Přesto se však nemůžeme ubránit dojmu, že systém týmové spolupráce nebyl využit, jak by býval zasluhoval. Já sám jsem celou hrou prošel pouze s Joshem a Shannon, ostatní zůstali zcela nevyužiti (tedy až na Stanleyho, který potupně zaklepal bačkorami při pátrání v knihovně). Mnohem víc než ruční bojové schopnosti jednoho každého člena uplatníte během hraní dobrou radu a ve chvíli kdy získáte první brokovnici, stane se i z toho největšího suchara nemilosrdný likvidátor, má-li dostatek nábojů, samozřejmě. S jakou dvojicí nakonec hru dokončíte tak záleží spíše na osobních sympatiích, než na daných vlastnostech.

Je-li řeč o sympatiích, k leafmorským příšerkám si je zcela určitě nevybudujete. Nejroztodivnější ohavnosti, vzniklé genetickým křížením unesených studentů a masožravých afrických rostlin (ne, žádné houbičky jsme nesnědli, krucinál) vyvolají řadu pocitů, ale jestli si nějakou z nich oblíbíte, pak jste pro nás sadistická sado-maso-nekro zrůda. V boji s nimi můžete využít jak konvenčních zbraní železnou rourou počínaje a upilovanou brokovnicí konče, tak i méně obvyklých bojových pomůcek. Jednou z nich je například stará známá baterka – místní mutanti totiž tuze neradi světlo, a tak zbraň obohacená o nějakou tu výkonnou svítilnu značně stoupá na užitečnosti. Přesto však anihilace mutantů netvoří hlavní složku hratelnosti. Důraz je kladen spíše na kradmé pátrání po indiciích a na snahu nevypustit duši při každém jen trochu podezřelém zvuku.

Školní výkvět

Kenny Matthews – Leafmorská ikona, spolu se svou setrou jediný člověk, který drží školu nad vodou. Jako kapitán basketbalového týmu má větší výdrž, než ostatní. Jeho speciální schopností je sprint.
Shannon Matthews – Shannon je Kennyho mladší sestra a zastává úlohu mozku party. Má v plánu studovat medicínu a tak umí léčit zranění o 25% rychleji, než ostatní. Její speciální schopností je ochotná rada za každé situace.
Ashley Thompson – Školní sexbomba a Kennyho přítelkyně. To ona vyburcovala výpravu za jeho nalezením. Za křehkým (ovšem sexy) zjevem se skrývá nadaná bojovnice. Jako jediná dokáže bojovat obouručně, navíc má silnější údery, než kdokoliv jiný z party.
Josh Carter – Šťoural a reportér. Doufá, že během výpravy natočí svou první reportáž. Josh má možná nejdůležitější vlastnost z celého týmu – v jeho přítomnosti se všechny interaktivní věci v místnosti označí, takže je hráč nemůže přehlédnout. Mít ho v týmu je povinnost.
Stanley Jones – Stanley není ideální student. Mnohem radši se poflakuje, páčí kdejaký zámek a nabourává školní počítačovou síť, aby si vylepšil známky.

Pokud jsme až doposud Obscure víceméně chválili, musíme nyní přistoupit k té méně příjemné části recenze. Ačkoliv se Obscure hraje velmi dobře a nemá problém ani s obligátní statickou kamerou, natož pak s ovládáním, jedna důležitá věc ji přeci jen degraduje. Je neuvěřitelně jednoduchá a příliš krátká. Přestože jsou jednotlivé hádanky vcelku vynalézavé a dobře pasují do příběhu, který se před vámi odvíjí, nepředstavují pro zkušenějšího hráče absolutně žádný problém – zvlášť když je k dispozici Shannon, která je vždy ochotna popohnat méně zdatného hráče tím správným směrem. Nebýt přestávek na uklidnění (přeci jenom nenadálý útok zmutovaného profesora biologie dá zabrat i otrlým povahám), proletí člověk hrou jako horký nůž máslem a za jedno nedělní odpoledne je po všem. Je jasné že parta amerických teenagerů nemá čas na týdenní pátrání a tak se všechno důležité musí odehrát v průběhu několika málo hodin - že se to podepíše na životnosti je pak nezvratným faktem. Kombinace krátké životnosti, jednoduchého postupu a předvídatelného příběhu má pak za následek prudký úpadek hratelnosti – prostě postupujete od jedné indicie ke druhé. Žádná příběhová odbočka, žádné překvapení, žádný zádrhel. Jednoduché jako šlohnout prckovi lízátko.

Hru tedy můžeme doporučit hlavně hráčům začátečníkům a nováčkům v oboru survival hororů. Kdo jednou okusil zapeklitost Silent Hillu, jehož pointa vyplave na povrch až někdy po šestém dohrání, bude se většinu času u Obscure dloubat v nose. Třicet procent dolů, jinak ovšem dobrá hororová jednohubka.

Obscure

Výrobce/Vydavatel	Hydravision/Ubisoft
Platforma	PlayStation 2, Xbox

Multiplayer:	ano, 2 hráči
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	281 kB

Verdikt:

Obscure je nečekaně dobrá a kvalitní hra. S minimem chyb a s množstvím dobrých nápadů. Pro zkušeného hráče však nepředstavuje žádnou velkou výzvu a těch pár hodin, za které lze celou hru dohrát je proklatě málo. Máte-li však rádi horory, dá se to odpustit. Skoro.

Hodnocení:

70% (info)