Zabili mu ženu kterou miloval. Těmito slovy začíná většina béčkových příběhů, v nichž hlavní hrdina posléze podstoupí tvrdý výcvik, případně zužitkuje bohaté zkušenosti z armády, aby hlavní padouchy bez milosti zlikvidoval a ještě k tomu trousil nebezpečně legrační hlášky. Jenže, zatímco takový Odpadlík Reno Raines jezdí na motorce po křupanských vesnicích, v jejichž hospodách vyklepává slámu z bot místním drsným hochům, kteří zrovna obtěžují dceru místního poctivého farmáře, Torque, hlavní hrdina hry Suffering, dopadl úplně jinak. I on samozřejmě s vraždou milované osoby nemá nic společného, nicméně vše vyvrcholilo tím, že skončil v tom nejhorším vězení na světě. Ve vězení, v němž odsouzenci na smrt tráví svoje poslední dny a zdejší pobyt jim zpříjemňují, kromě sadistických dozorců, také o poznání nepříjemnější pokusy.
Prostředí, v nichž se Torque pohybuje, splňují veškeré atributy devastace a postupující zkázy.
Veškerá zvěrstva však měla za následek, že se k životu probudila pekelná monstra, jež celou věznici takříkajíc očistila. Torque tomu všemu nakonec utekl – nebo snad ne? Jak se zdá, jeho utrpení zdaleka nekončí, neboť pekelný kolotoč se roztáčí nanovo. Pokud jste nehráli původní Suffering, zřejmě vám bude chvilku trvat, než se chytnete příběhové niti, která se tváří zpočátku trochu zmateně, ovšem podmínkou to není. Hned
v úvodu hry se retrospektivně vrátíme o pět let zpátky, ještě do věznice, po této příběhové (a hratelné) epizodce se ocitáme na širém moři. Pronásledují nás policejní vrtulníky, následuje kapitulace a výslech za asistence mnoha stráží. Pak ale naskakuje červené světlo, spouští se siréna, z nedaleké blízkosti se ozývají střelba a nelidské skřeky. Celé trauma začíná nanovo.
Zbraňový arzenál čítá mnoho zbraní, nicméně naráz uneseme pouze dvě a i když budete hrát na nižší obtížnost, vyplatí se šetřit.
I nový Suffering, coby akční horor – či spíše survival horor, si zakládá na dvou aspektech. Prvním je trochu haluzácký
příběh, v němž se často mísí sny s realitou, druhým pak hutná atmosféra. Představte si potemnělou celu osvětlenou blikajícím červeným alarmem, kdy u vchodu hlídkuje voják. V okamžiku, kdy místnost na desetinu vteřiny potemní, se ozve mlask, takové
mlask, jako když řezník porcuje maso, a v místech kde stála ostraha, se povalují jen krvavé hroudy. Suffering se prostě vyplatí hrát spíše k večeru, sám, kdy druhým okem nesledujete co dávají na druhé televizi, teprve potom si totiž vychutnáte ten dokonalý pocit tísnivé, tíživé atmosféry. A když do toho občas problesknou snové obrazy, jimž dominují podřezaná hrdla, spáchané křivdy a celkový stav deprese, doufejte, že v těchto chvilkách vám zrovna nezazvoní telefon, případně vás nevyruší cokoliv jiného. Na druhou stranu, časem si zvyknete – autoři to do vás perou pod tlakem, takže váš mozek si celkem rychle připraví obranné
mechanismy a většinu snové změti odfiltruje. A po úvodních pár misích nastupuje silnější akční složka, takže v podstatě vše v pořádku.
Prostředí, v nichž se Torque pohybuje, splňují veškeré atributy devastace a postupující zkázy. Dva prodavači schovaní za mřížemi vám sice poděkují, že jste zlikvidoval ty pekelné tvory, pak se ale objeví chlápek s brokovnicí a klidně je odbouchne. Veškeré NPC,
ať už kladné nebo záporné, nemají dlouhého trvání, obvykle si zahrají svojí životní roli a odporoučí se do věčných lovišť. Nechybí ani dočasní pomocníci – tady mě trošičku zarazilo, že když jsem se napřahoval ocelovou trubkou, abych udeřil dopředu, ránu při napřažení dostal i můj kolega stojící za mými zády. Z hlediska designu misí oceňujeme, že skáčeme pro střechách, prolézáme kanály, baráky, což je jistě fajn, nicméně vždy existuje pouze jedna cesta kudy kupředu. To by nevadilo, kdyby to nebylo tak na první pohled okaté. Občas sice musíme posunout bednu, rozbít krabici, ale vždy zůstává jen ta jedna víceméně jasná cesta. K tomu si připočtěme brutální skriptování, čili, pokud některou část mise opakujete, tak vždy, když vstoupíte na dané místo, tak se o kousek vedle na vás třeba zřítí žebřík s nepřítelem.
Veškerá zvěrstva však měla za následek, že se k životu probudila pekelná monstra.
Zbraňový arzenál čítá mnoho zbraní, nicméně naráz uneseme pouze dvě a i když budete hrát na nižší obtížnost, vyplatí se šetřit. Na vyšší obtížnost mi Suffering přišel hodně těžký, na nižší poměrně nevyrovnaný, kdy lehkou pasáž najednou vystřídá docela hutná. Ukládání pozice probíhá přes záchytné body. Na závěr nezbývá porovnání s prvním dílem, kterému se hra velmi podobá. Totožný zůstává samozřejmě i styl dvojího zobrazení, takže pro nováčky: lze si přepínat mezi pohledem z vlastních očí či mírným nadhledem, kdy sledujeme hrdinova záda. Využijete určitě oboje, záleží čistě na situaci. Kdybychom neznali zmiňovaný
|
Atmosféra
Linearita| The Suffering: Ties That Bind | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
