Nová, ohnivá krev v dračích žilách je asi nevýstižnější označení dalšího dílu nekonečné bojovkové série Budokai, vycházející z legendárního anime TV seriálu Dragon Ball Z. Nejnovější díl honosící se předlouhým názvem Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi (dále jen Tenkaichi) vyšel záhy po třetím díle, což by při světové popularitě DBZ nebylo nic překvapivého. Zarážející však je, že se tvůrci rozhodli veškerý základ celé série překopat úplně od základu a světě div se, za účelem především vylepšit vzdušné souboje.
Zarytí tekkenisté a fanoušci konvenčních bojovek budou pravděpodobně již od počátku ohrnovat nad Tenkaichi nos. Kamera nesnímá dění ze strany, vzduchem létá jeden fireball za druhým a postavy nedisponují tolika komby jako například v již zmiňovaném Tekkenovi, ale i tak jde o překvapivě povedenou bojovku, i když ne v tak úplně pravém slova smyslu. Oproti svým předchůdcům nabízí Tenkaichi přehršel nových módů a o slovo se přihlásí i oblíbené prvky RPG, které v poslední době expandují do světa mlátiček čím dál tím více. Nejdříve však
k samotným soubojům, které se, jak jinak, nesou v šíleném DBZ stylu.
Zajímavostí hry je, že oproti předchozím dílům ze série Budokai nedisponuje tlačítkem pro kop.
Kamera na rozdíl od klasických bojovek snímá samostatnou postavu zezadu, jak známe z typických third-person akcí. Mohlo by se vám tak na první pohled zdát, že se dočkáte velké porce nepřehlednosti, což ale ve finále není až tak úplně pravda. Zaměření nepřítele věnovali tvůrci samostatné tlačítko a navíc kamera při přiblížení k soupeři šikovně rotuje tak, aby zobrazila co nejvíce z boje. Občas se sice zasekne o nějaký ten strom, skálu a další herní kulisy, ale i tak funguje překvapivě dobře. Spád hry je neuvěřitelně rychlý a nováčkům může jejich start spíše zkomplikovat. I nám trvala aklimatizace na ovládací prvky a styl hry nějaký ten čas, než jsme se pořádně zorientovali. Po pár hodinách tréninku však redakční bitvy vypadaly přesně jako seriálová předloha.
Šílené, v mnoha ohledech nelogické, ale přesto nesmírně zábavné. Svět DBZ k tomu totiž naprosto vyzývá. Předimenzované postavy a nelogický příběh jsou v Tenkaichi na denním pořádku.
Zajímavostí Tenkaichi je, že oproti předchozím dílům ze série Budokai nedisponuje tlačítkem pro kop. Ten je zahrnut pod tlačítkem útok, kde se střídají údery všech končetin vámi zvoleného bojovníka. Tlačítko pro klasický úder nohou totiž nahradila nová funkce Dash. Díky ní se můžete ke vzdálenému protivníkovi dostat během několika vteřin a zároveň s pomocí směrových tlačítek uhýbat i těm nejsilnějším útokům. Zároveň je přítomen i blok, takže hra přímo vyzývá k obranným taktikám a protiúderům, které dokáží bleskově změnit vývoj bitvy. Tenkaichi by však stejně jako jeho předchůdci nebyl ničím bez svých super silných úderů, které dokáží odebrat i více jak třetinu ze soupeřova zdraví. K jejich spuštění opět potřebujete sílu Ki, která se stejně jako v předchozích dílech regeneruje úspěšnými údery, směrovanými na tělo nepřítele. Pomocí stlačení L2 a specifické kombinace můžete poté spustit smrtící salvu úderů, jejichž následky jsou v drtivé většině případů naprosto fatální.
Neuvěřitelně rychlá a ostrá grafika cel-shadového vzezření vám naprosto vyrazí dech.
Interaktivní arény byly přítomny již v předešlých dílech série Budokai, a tím pádem nesmějí chybět ani v Tenkaichi. To, že můžete soupeře prohodit zdí, bere každý díky Dead or Alive jako samozřejmost. Prohodit však nepřítele celou horou je jiné kafe. Přesně o tom však Tenkachi je. Bojuje se jak na zemi, ve vzduchu, tak dokonce i nově pod vodou, kde se všechny pohyby logicky zpomalují. Nově se dočkali „poškození“ i samotní bojovníci. Pokud dostanete opravdu na frak, tak se příliš nedivte oděrkám, šrámům a ani modřinám, které se při opravdu velkých bitvách dostavují rychleji než bezdomovci vyhození z Hlavního Nádraží k odpadkovým košům. Byť má tedy herní stránka veskrze jednoduchý základ, tak právě onou nekomplikovanou hratelností (která se po těžších začátcích dostaví jako rajská hudba) získává na atraktivitě.
|
Technická stránka je však naprosto vynikající. Neuvěřitelně rychlá a ostrá grafika cel-shadového vzezření vám naprosto vyrazí dech. Originální design postav od Akira Toriyamy je v cel-shadingu naprosto k sežrání a stejně jako v Dragon Quest VIII: Jorney of the Cursed King vás naprosto dostane. Hudba je opět asijsko-rocková a pro většinu českých hráčů se stane po několika minutách hraní velmi otravnou.
Příjemná je však možnost přepnout anglický dabing postav do originálního japonského znění, což jistě potěší nejednoho Otaku.
Přehršel módů v úvodní nabídce lze velmi kladně kvitovat. Volba vlastního souboje, trénink a tři speciální módy vás jistě na nějakou tu dobu zabaví. Nejzajímavějším z nich se díky získávání zkušeností a největšímu počtu předmětů stane pro většinu hráčů nejspíše Z Battle Gate, který se tak díky svému obsahu stává regulérním story módem. Ovládat v něm budete více jak šedesát (!) hratelných postav proti stejnému počtu nepřátel. Za získané zkušenosti si můžete v položce Evolution Z vylepšit až
|
Rychlá a ostrá grafika
Kamera občas zlobíTenkaichi je tedy celkově povedené dílo hodné své předlohy a byť se u nás pravděpodobně s větším zájmem nesetká, tak opravdu vězte, že si pozornost přinejmenším fanoušků bojovek určitě zaslouží.
| Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
