B-Boy je další z her, které vycházejí ze streetového stylu, stejně jako byl legendární Tony Hawk nebo série streetových NBA. Přestože se ale chlápci z FreeStyle Games snažili, seč mohli, výsledkem je bohužel jen dojem, že jde o jakýsi upravení koncept NBA Street od EA.
Pohyby lze řetězit s jinými a vytvářet tak podivuhodné a obdivuhodné kombinace.
Breakdance, okolo kterého se vlastně hra točí, vznikl už na počátku hip-hopu v USA. Jedná se o styl tance, kdy účastníci předvádějí co nejkrkolomnější kousky se svým tělem, což mnohdy zavání víc atletikou než tancem. Tanečníci se sdružují do skupin, zúčastňují se tzv. battles, což jsou jakési přehlídky či závody v breakdance, ve kterých se hodnotí styl, nápad nebo schopnost vykonávat všechny tyto manévry do rytmu hudby. Z původní kultury vykrystalizoval taneční styl, který už víceméně pronikl z undergroundu do „našeho“ světa. Ruku v ruce s breakdancem vzniklo přibližně ve stejnou dobu i tzv.
„electric boogie“.Tento taneční styl využívá záškubů, trhavých pohybů, tiků, plynulých i fázovaných vln končetin i celého těla. Neujal se však tolik, jako breakdance, se kterým se lze nejčastěji setkat ve free-style podobě (kreace bez omezení,
hraje se na originalitu tanečníka).
Protože breakdance, ať už coby sport nebo jen móda, je i u nás poměrně rozmázlý, nebude nikomu činit potíže zjistit, o co ve hře jde. Když se nad tím tak zamyslím, jde vlastně o simulátor tanečníka založený na kariérním postupu, získávání (učení se) nových triků a budování respektu mezi protivníky. Občas mě napadá, že na podobném principu lze teoreticky vybudovat třeba simulátor popeláře nebo uklízeče, ale ruku na srdce, asi by si to nikdo nekoupil. Relativně nová a již zakořeněná móda breakdance je dostatečně oblíbená u mladých lidí, tak proč z nich nevytáhnout pár kaček za hru, no ne?
Protože nelze v tomto tanečním stylu nezaznamenat prvky capoiery, nabízí se tu jisté spojení i s Tekkenem.
Už titulní obrazovka jako by křičela, že se chce vyrovnat BIG titulům od EA. Je totiž téměř shodná s titulními obrazovkami již zmíněných her. Až by člověk dostal pocit, že FreeStyle Games odkoupili základní „jádro“ her EA BIG se svolením na něm postavit hru svoji. Na začátku si klasicky vybereme pohlaví postavy, vzhled, vlasy, oči, výbavu, zkrátka nic nového pod
sluncem. Kariérní mód funguje zcela klasicky a je jakýmsi mixem mezi NBA Street a SMSkami s úkoly v NFSU. Začínáte jako naprostý looser bez smyslu pro styl a rytmus, navíc špatně oblečený a bez respektu. Prostě klasické začátky tak, jak je každý, komu je do dvaceti let a dělá do breaku, dobře zná. Postupným trénováním triků a pohybů si lze jednotlivé pohyby vylepšit z hlediska balancu, výdrže nebo možnosti zřetězení s jinými triky.
Možná nejsou „triky“ tím správným výrazem, protože veškeré pohyby, na které ve hře narazíte, jsou oficiálně
pojmenované a aspoň
jednomu člověku se aspoň jednou podařily. Trochu to zavání Tony Hawkem bez prkna a volnosti pohybu.
Pohyby lze řetězit s jinými a vytvářet tak podivuhodné a obdivuhodné kombinace, za které se vám dostane tolik potřebného obdivu.
Trochu jsem ale odbočil. Jako svou základnu jste si zvolili starou laboratoř někde v zapadlé uličce nejmenovaného amerického velkoměsta. Zde vlastně provádíte veškeré operace s tanečníkem. Můžete trénovat pohyby a vylepšovat si jednotlivé kreace v tělocvičně nebo si přiřadit nově nabyté pohyby k tlačítkovým kombinacím. Nahlédnutím do notebooku lze přijímat výzvy k battles od protivníků, přehrávat si výuková videa, číst obdivné smsky, pouštět si získané songy atd.
|
Zastavíme se u přijímaní výzev, protože právě tyto jsou v režimu kariéry nejdůležitější a hodí vás vždycky o něco výše ve společenském žebříčku. Navíc je to nejzajímavější a vlastně hlavní část hry. Hráč má k dispozici čtyři základní pohyby: top rock
(pohyb na nohou), six step (nohy po zemi vsedě), baby freeze (balancování v krkolomných polohách) a windmill (točení). Každý základní pohyb je přiřazen k tlačítku na ovladači. Mačkáním tlačítek do rytmu, jejich kombinací nebo vylepšováním v kombinaci se směrovými šipkami máte za úkol v každém battlu „porazit“ protivníka svým umem. Na začátku zápasu se dozvíte, na co si máte dávat pozor. Některé battly jsou orientované na řetězení komb, některé na rychlost střídání, jindy musíte předvést co nejširší spektrum pohybů nebo se soustředit na rytmus. Do battlu dostáváte „medaile“, které znázorňují
jednotlivé orientace zápasu. Když plníte během tance to, co vám ukázaly medaile, daří se vám plnit ukazatel oné medaile až do okamžiku, kdy medaile „naplníte“ a tím pádem vyhrajete. Battly jsou časově omezené a po uplynutí se tanečníci
vystřídají a druhý se snaží lepším výkonem obdržené medaile spoluhráči sebrat. Pokud souboj vyhrajete, dostanete odměnu ve
formě nových triků nebo songů do playlistu. Takhle se postupuje dál a dál, až vyhrajete všechno. Ono to vlastně o ničem jiném není.
Protože nelze v tomto tanečním stylu nezaznamenat prvky capoiery, nabízí se tu jisté spojení i s Tekkenem. I u něj jde totiž o to spojovat triky dohromady a mačkat tlačítka v rytmu. U B-Boye je to prostě jen víc nápadné. Ovládání B-Boye je díky tomu vcelku snadné, jen je třeba projet si tutorial a pochopit princip.
Přestože se veškeré boje odehrávají v uzavřeném prostoru, nevyužili toho autoři k tomu, aby si vyhráli s grafikou. Ta je u B-Boye lehce nadprůměrná a zachraňují ji snad jen skutečně dobře animované pohyby tanečníků. Chyba je možná v tom, že autoři
|
Pro milovníky breakdance ideální
Nic moc nového| B-Boy | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
