Hybrid proslulého Arkanoidu, zábavných Bubbles a postaviček, které jako by z oka vypadly fenomenálním Pokémonům. Kombinace, která slibuje skutečnou zábavu. Originální nápad je ale v tomto případě zadupán mizerným zpracováním hry. Nejnovější počin společnosti Taito je určen především dětem a nese název PuchiCarat. V samotné hře jde především o kameny, potom o kameny a v neposlední řadě také o kameny. A sice o velmi vzácné kousky magických drahokamů.
Samotný příběh hry je poněkud banální a podtext PuchiCaratu - "Sny se stanou skutečností, pokud shromáždíte vzácné kameny" - jej vystihuje beze zbytku. Legenda mluví o 12 cenných drahokamech, které byly skryty kdysi dávno kdesi daleko ve svatyni. Někdejší lidé se k nim modlili, aby zachovali na světě mír, a používali jejich moci ke splnění svých snů. Zhruba před půlstoletím odnesli zloději vzácné drahokamy ze svatyně. Ty se dostali do rukou lidem s kouzelnou mocí. Dlouhý čas minul a ukradené kameny jsou nyní majetkem mystických osob. Každá z nich nyní hledá ostatní, aby přeměnila své sny ve skutečnost. Takový je příběh Puchiho kamenů. S tím tajemnem a magií to ale rozhodně nebude tak horké.
Pro hru máte k dispozici všech dvanáct nynějších držitelů drahokamů. Statečného Garneta, uťápnutou Shyst, fintivou Aquu, vílu C-Mond, kutila a vynálezce Ralda, dvojčata Pearl a
Dearl, těžko definovatelné zvíře Bee, tanečnici Perydotu, feministickou dominu Saphire, bojovníka Opu, kouzelníka Paze a zakomplexovanou Ruco. Každý má své schopnosti. Ty jsou charakterizovány tím, kolik může která postava poslat soupeři kamenů a v jakých řadách. Každý má navíc svou vlastní představu, jak se získanými kameny naložit. Od míru pro celý svět až po šatník plný garderóby. O tom, že je hra určena především drobotině, svědčí i věk jednotlivých postav. Nejmladší je sedmiletá Ruco a věk ostatních se pohybuje kolem 11 až 13 let. Nejstarší je ale sedmasedmdesátiletý bojovník Opa, který chce sílu získaných kamenů využít pro bohémsky strávený zbytek života po boku krásných žen. Pravidly hry, pro které má PuchiCarat speciální položku, vás provází C-Mond a činí tak opravdu polopaticky.
Stejně jako v Arkanoidu, i v PuchiCarat ovládáte kursor, s jehož pomocí odrážíte volně se pohybující míč. Ten následně odbourává kameny v horní části obrazovky, kterých se dotkne. Nutno dodat, že computer vám znesnadňuje práci tím, že postupně přidává nové řady dalších kamenů. Pokud se vám nepodaří míč odrazit a ten dopadne na "zem", přidává hned další tři řady nových kamenů. Soupeři, se kterým bojujete o určitý magický drahokam, můžete poslat po vzoru Bublinek jistý počet kamenů, který se vám podaří odpojit od ostatních. To je také jediná cesta, jak protivníka porazit. Při ničení kamenů vám
pomáhají takzvané zářící kameny, které po své destrukci ničí všechny ostatní, jež nesou jeho barvu. Na druhou stranu jsou tu i minerály, pro jejichž odstranění je třeba dvojího úderu, a nakonec i takové, které nezničíte vůbec a musíte je prostě odpojit. Četnost speciálních kamenů je ale velmi malá. Hra končí v okamžiku, kdy jeden z vrchních kamenů překročí hraniční čáru výstižně nazvanou Deadline. Jednoduché.
Za každý vyhraný mač získáte jeden z magických drahokamů. Misi skončíte logicky v okamžiku, kdy vyhrajete nad všemi zbylými jedenácti postavami a získáte tak všech dvanáct kusů do svého vlastnictví. K ovládání celé hry vám postačí šipky doleva a doprava (pohyb kursoru) a kolečko (odpálení míče, potvrzení položek). To jsou veškeré klávesy, kterými ovládáte PuchiCarat. Možné je také použít analog, nicméně v tomto případě je kursor hůře ovladatelný.
Za celou hru se setkáte s jednou jedinou animací, a to v okamžiku, kdy spustíte mód 1 player - Original. Ostatní módy jsou bez animací, pouze s obrázky a popisky ve spodní části obrazovky. Nicméně je třeba vyzdvihnout zřejmě nejzábavnější prvek hry, kterým jsou emocionální projevy soutěžících postav. Pokud situace hraje v jejich prospěch, vaří si čaj,
radují se, naznačují útok v závislosti na svém charakteru, nebo se posmívají. Pokud jde do tuhého, začnou se strachovat. Horší je, když se hra blíží ke konci a postavy začnou hystericky křičet a nadávat v čínském jazyce (popisky a nápovědy jsou provedeny v jazyce anglickém). Taková situace rve uši a mnohdy je zapotřebí vypnout zvuk. Napětí hry navíc upevňují časté a silné vibrace ovladače (rovněž možno vypnout nebo zesílit). Doprovodná hudba si zaslouží pochvalu. V některých případech dokonce navozuje akční atmosféru.
Pokud vás omrzí sledovat neustále stejné kameny, můžete si jejich podobu změnit (na výběr je z pěti různých podob).
Zřejmě jediné, co vás bude motivovat k maximálnímu výkonu, je žalostně pomalé načítání hry a jednotlivých sekvencí. Poněkud zvláštní je i funkce paměťovky. Nemůžete si totiž uložit hru v jakékoliv pozici, abyste mohli druhý den pokračovat, ale můžete si pouze uložit samotné nastavení hry. Nutno dodat, že v PuchiCarat by bylo ukládání jednotlivých pozic zbytečné, protože samotné mače lze dohrát během jednoho dne. To je také nejspíš doba, kterou vás bude hra bavit.
Nejvíce zábavy si tedy s PuchiCarat užijete, pokud budete hrát ve dvou proti sobě. Pokud zvolíte tento způsob hry a pocítíte nutnost zvítězit nad člověkem z masa a kostí a nikoliv nad elektronovým soupeřem, dostanete na výběr ze tří různých šířek kursoru. Doporučuji zvolit ten nejmenší. Hloubku této podivné rady pocítíte v okamžiku, kdy zjistíte, že s velkým kursorem jen stěží nasměrujete míč do míst, do kterých chcete. Čím delší kursor máte, tím přesnější a rychlejší musí být jeho "řidič". Pravidla zůstávají beze změny. Ten, který pustí kameny za Deadline, prohrává. Hra ve dvou vás bude bavit o něco déle a zřejmě se k ní ještě párkrát vrátíte, nicméně skutečnými obdivovateli, kteří hru ocení, budou rozhodně děti, pro které budou zajímavé zejména postavičky.
Originální nápad spojit dvě světoznámé zábavné hry v jednu a výsledek oduševnit příběhem je krok odvážný a přinejmenším chvályhodný. Samotné provedení PuchiCarat již tak jedinečné není, nicméně musíme brát v potaz, že hra je určena mladším generacím a tady by se složitý příběh se složitou hrou zřejmě se zlou potýkal. Hlavním mínusem PuchiCaratu je nezáživnost. Již po prvních dvou kolech zjistíte, jak je stereotypní, a že nic nového vás nečeká.
Každopádně je PuchiCarat po dlouhé době hrou, ve které vám z obrazovky nebude cákat krev až na nohy a příležitostně může být i příjemnou relaxací.
| PuchiCarat | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
