Pure Football je čistokrevná fotbalová minela

Akční fotbálek by měl mít několik základních atributů. Pure Football ale nemá prakticky ani jeden z nich.

Pure Football

S blížícím se fotbalovým světovým šampionátem je nasnadě, že vzroste obliba fotbalových her. Na tom se chce přiživit i vydavatelský dům Ubisoft, a tak vydal hru Pure Football. Tvůrci i manažeři si ale byli vědomi, že na realistickou fotbalovou nemají ani schopnosti ani zkušenosti, a tak se vytasili s fotbalem pojatým akčně.

Již brzy po spuštění hry je ale jasné, že tvůrčímu týmu schází schopnosti i zkušenosti i pro účely takovéto hry. Pure Football má prakticky jediné pozitivum: dá se vcelku dobře hrát. Jakmile se ale podíváme na jednotlivé aspekty, můžeme skoro ve všech případech mluvit o selhání. Zejména je tedy potřeba říci, že spíše než abyste se věnovali sledování fotbalového dění, tak upíráte zrak ke všemožným ukazatelům.

Již jen základní koncept je poněkud podivný. Na začátku si vytvoříte hráče, s nímž se ujmete role kapitána pětičlenného fotbalového týmu. Hrajete proti ostatním týmům, abyste se stali nejlepšími z nejlepších. Plněním různých vedlejších úkolů (například počet vstřelených gólů) si odemykáte lepší hráče, kteří vám s tím mohou pomoci. Ovšem tato "kariéra" má pouze 28 dní, což znamená pouze 28 zápasů či kratších turnajů.

Pokusy o kombinaci vás přestanou bavit docela záhy.

S úspěchy pak váš tým postupuje po žebříčku, ovšem není účelem dostat se na první místo. Hlavním úkolem je být po 28 dnech mezi nejlepšími osmi, kteří se pak utkají v závěrečném turnaji. A když ho vyhrajete, dostanete obrazně řečeno medaili, plaketu a diplom a to je zhruba vše.

Zajímavě vypadá možnost postupně vylepšovat si svého kapitána. Ve skutečnosti ale vůbec nemáte pocit, že by se váš hráč kdovíjak zlepšoval. Vylepšování probíhá prostřednictvím bodů, které získáváte za úspěšně zvládnuté zápasy nebo přímo při nich: například za góly, střely nebo povedené parádičky.

Stejně tak zajímavě na první pohled vypadá možnost zařadit svého hráče do několika kategorií. Pokud si například zvolíte útočníka, můžete z něj ještě dále mít "strikera" (střílí z větších vzdáleností) nebo "finishera" (zakončuje spíše zblízka). Ve výsledku je to ale úplně jedno.

Rozdíly mezi kategoriemi se jednak do jisté míry stírají možností vylepšování atributů (rychlost, držení míče, střelba z dálky, přesnost přihrávek atd.) a jednak se hráči obecně chovají natolik strojově, že je skoro jedno, kdo má zrovna míč. Jediný problém nastává v okamžiku kdy se váš obránce vydá na výlet dopředu a následný brejk soupeře musí bránit útočník s nízkými obrannými schopnostmi. Ale ani tehdy ještě není zdaleka vše ztraceno.

Hra totiž po většinu času nebere příliš velké ohledy na to, kdo je kdo nebo co se zrovna na hřišti děje. Náběh dvou protivníků na vašeho brankáře tak mnohdy skončí střelou někam úplně mimo. Naproti tomu ale čas od času dostanete gól z půlky po naprosto nevinné střele. V rámci férovosti je ale potřeba říci, že se to často povede i vám.

Základem úspěchu je zde totiž střelba. Pokusy o kombinaci vás přestanou bavit docela záhy, protože zjistíte, že je lepší prostě zasypat soupeře lavinou střel. Není to ovšem zase až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Aby vaše střela měla potřebnou razanci a přesnost, musíte tlačítko pro střelu chvíli podržet a pustit ho až ve správný okamžik, indikovaný ukazatelem. Než ale šipka ukazatele dojede do správné zóny, tak to chvíli trvá a míč vám mezitím může někdo vypíchnout. To je na jednu stranu vcelku realistické, ale na stranu druhou se nějaké čekání s filosofií akčního fotbálku příliš neslučuje.

Tady nepomůže ani přítomnost řady velkých fotbalových jmen.

Nakonec ale stejně dospějete do fáze, kdy budete střílet z jakékoliv pozice, jen když budete mít trochu více prostoru, a tím pádem i času. Vyplatí se to i proto, že brankáři jsou zde obecně poměrně děraví a ani není potřeba nijak přesně mířit. Zkrátka stačí jen pozorně sledovat ukazatele a střílet.

Indikátory vám ale nedělají společnost pouze při střelbě, ale i při standardních situacích či v obranné činnosti, například při těsných soubojích o letící míč. Pokud trefíte správnou výseč na ukazateli, vyhraje hlavičkový souboj váš hráč, v opačném případě soupeř.

Těžko říci, zda tento přístup měl hru původně oživit nebo jí dodat na hloubce. Každopádně se nepovedlo ani jedno a výsledkem je pouze mechanické tisknutí tlačítek a sledování ukazatelů. Důsledek je pak nasnadě: hra vás přestane bavit nejpozději po patnáctém zápasu. A až do konce už ničím novým nepřekvapí.

Dynamice hry škodí i několik dalších aspektů, například velikost hřiště. To je zbytečně velké takže dost času vyplňují pasáže, kdy jeden tým prochází s míčem na polovinu týmu druhého. Hra uprostřed pole tu totiž prakticky neexistuje.

Autoři se navíc rozhodli žánr akčních fotbálků "oživit" i minimálním množstvím pravidel. Takže se tu hraje na outy a částečně i na fauly. Když jeden z týmů často fauluje, naplňuje se mu ukazatel. A když je plný, tak protivník kope penaltu.

A aby těch ukazatelů nebylo málo, tak tu máme ještě jeden. Ten se zase plní při provádění povedených akcí a když se naplní, tak má váš tým možnost vypálit takříkajíc pumelici bez přípravy. To znamená, že při střelbě nemusíte sledovat "střelecký" ukazatel a vaše střela bude přesto jakostní. Mimochodem, už se v těch ukazatelích začínáte ztrácet? Není divu.

Celý Pure Football je totiž zatraceně ztracený případ. Jako propadák se totiž ukázal i poslední trumf v rukávu tvůrců: dynamická kamera. Ta mění perspektivy podle situace, takže například při sprintu se přiblíží za záda hráče. Ve skutečnosti to ale pouze mate, protože ztratíte pojem o okolí a změní se vám i odhad vzdáleností. Takže sice sprintujete, ale často o míč hned přijdete, protože soupeř je ve skutečnosti blíže, než se vám zdálo.

Tady zkrátka nepomůže ani přítomnost řady licencovaných velkých fotbalových jmen. Upřímně litujeme Stevie Gerrarda, jenž na nás s míčem najíždí z obalu hry. Pokud už zjistil, jak Pure Football ve výsledku dopadl, tak se jistě musí hrůzou budit aspoň pětkrát za noc.

A nezachrání to ani technické zpracování. Na první letmý pohled vypadá hra vcelku atraktivně, ale záhy vyjde najevo, že pohyby hráčů jsou toporné a o plynulosti se rovněž moc hovořit nedá. Zvuky jsou pak hořce směšné. Pár opakujícíh se hlášek hráčů naštěstí brzy přestanete vnímat. Míč ale zní, jako kdyby byl už nejméně týden probodnutý krumpáčem, a tento zvuk budete mít v hlavě ještě týden poté, co hru odnesete do bazaru.

Pure Football se zkrátka hrubě nepovedl. Jak bylo řečeno výše, sám o sobě se nehraje vyloženě tragicky, ovšem tragicky se nedostává důvodů, proč tento titul vůbec hrát, natož si ho kupovat. Takže, Ubisofte, drž se svého kopyta a do fotbalu už nefušuj. A my jdeme s pokornou omluvou odprosit FIFA Street 3.