Purr Pals – kočky by kupovaly whisky

Tak nám vydali další hru o chovu – tentokrát koček. Příště bychom se ale možná raději starali o hada.

Purr Pals

Čtenáři Poláčkova románu „Bylo nás pět“ zajisté znají scénu, kdy do obchodu pana Bajzy přivezou bedny s novým zbožím a kluci se těší, až se po odtržení vík objeví navrchu každé hrst reklamních pohádek. Tyto sešitky jsou dnes vyhledávanou starožitnou komoditou, mimo jiné pro svou bizarnost, kdy nad nepřáteli hrdinové vítězí s pomocí Pilnáčkova mýdla, případně cikorky, patentované kávové náhražky. Doba ovšem pokročila a reklamní pohádky už nejsou papírové, nýbrž elektronické. A co hůř: už nejsou zadarmo. Ale kdoví, možná se najde zdatný obchodník, který tomu, kdo svému čtyř-, dvou- nebo beznohému mazlíčkovi zakoupí zásobu granulí, červů, či myší na celý rok, věnuje jako bonus hru Purr Pals, reklamní „bajku“ výrobce krmiv Purina.

Stylusem uchopíte sáček s granulemi a třepete jím nad miskou tak dlouho, dokud úplně všechno nevytřepete.

Nuže, vzhůru do hry. Nejdříve ze všeho je třeba vybrat si kočku. Pokud v reálu vlastníte nějaké super-exotické plemeno, asi nebudete spokojeni, ale většině hráčů by čtyřicet, navíc upravovatelných exemplářů mohlo stačit – seznam viz. infobox. Následně jste vrženi i se svou mickou do obydlí, sestávajícího z několika místností a zahrady. Zahrada rovněž vypadá jako místnost a popravdě řečeno, buďme rádi, že je vše snímáno z perspektivy někoho, kdo sedí „na bobku“ u kočky, takže toho ze svého hranatého okolí moc nevidí. Nepomáhá ani, že lze prostředí – samozřejmě za peníze – různě „vyšperkovávat“, což v praxi znamená hlavně měnit textury podlah a stěn. Spíš než o byt je ale třeba se starat o němou tvář. Úkolem je udržovat veškeré ukazatele hladu, touhy po hraní, kartáčování a lásce v zeleném poli a nejlépe srazit „teploměry“ až na nulu. Toho dosáhnete metodami tak minimalistickými, že ubrat ještě chlup, stane se ve srovnání se hrou dloubání v nose vzrušující adventurou.

Tak například Láska. Samotný název disciplíny je poněkud zavádějící – nejedná se o žádné připouštění cizích kocourů za chovnými účely, nýbrž si jen otáčíte číču a šťoucháte ji stylusem. No tak dobře, lepší je po ní stylusem přejíždět sem a tam, ale výsledek se nijak zvlášť neliší: nad kočkou se začnou rojit červená srdíčka a to je ono. Kromě srdíček vylétají z jejího kožichu podivné tmavé objekty, jež se mi nepodařilo přesně identifikovat – možná jde o zaschlé bláto, možná blechy, raději nepátrat. Další disciplína Kartáčování se Lásce podobá jako vejce vejci, až na to, že stylusem nyní ovládáte kartáč. Kromě toho tu tentokrát ubíhá čas a ukazatel vpravo měří míru kočičí vykartáčovanosti – zapomeňte na to, že byste to mohli nestihnout, pokud si současně nestříháte nehty.

Rovněž ukájení apetitu malého tygra není nic složitého: stylusem uchopíte sáček s granulemi a třepete jím nad miskou tak dlouho, dokud úplně všechno nevytřepete. Výrobce se asi obával – neprávem – že by prosté vyklopení sáčku do misky mohlo hráče nudit, a obšťastnil nás tudíž touto nepochopitelnou mikrohrou, třebaže jedno krmení rovná se jeden sáček. Imbecilita mikrohry jde tak daleko, že když uprostřed třepání sáčkem na vteřinu odlepíte stylus od displeje, vše se anuluje a musíte třepat znova. Alespoň že zvuk kočičí tlamy chřoupající granule zní docela uvěřitelně, což má ale zase jiný neduh: kočka je totiž nakrmena již v okamžiku, kdy vám hra uzná sáček za vytřepaný, a sledovat následnou dlouhou animaci chřoupající kočky je tím pádem naprostá ztráta času. Tím se ostatně vysvětluje skutečnost, nad níž například nechápavě žasne recenzent konkurenčního serveru IGN, že totiž ukazatel hladu kočce může „růst i BĚHEM jídla“!

Je-li macek v dobré kondici, lze ho přihlásit na výstavu, za úspěch v níž jsou další peníze na nákupy.

Poslední ze čtveřice měřených kočičích potřeb je Hra. Tady je třeba nejprve vyjasnit komplikovanou strukturu titulu, který obsahuje Hru ve dvojím smyslu: jednak si můžete a máte hrát mikrohry se svou kočkou a jednak hrajete jiné mikro- až minihry, které se ale týkají jen vás a zatímco vy si hrajete, kočka vesele strádá. Abyste mohli dovádět se čtvernožcem k JEHO spokojenosti, musíte tedy nejprve zakoupit odpovídající vercajk: myš na klíček, motýla poháněného foukáním do mikrofonu, míč, rybu na provázku a hůlce, stuhu na hůlce nebo malý náklaďáček. Míč pomocí stylusu házíte po místnosti a kočka pro něj, když má chuť, běží. Zcela analogicky to platí o pouštění natahovací myši, houpání rybou na špagátě a šmidlání stuhou na hůlce. Ani za foukáním nadnášeným motýlem se kočka nevrhá s bůhvíjakým nadšením. Lehce se vymyká jen náklaďák, ve kterém se čtvernožec kdykoli ochotně nechá povozit. To se odehrává na horním displeji, zatímco na spodním máte volant, jenž na rozdíl od toho normálního i rozhoduje o jízdě vzad – když se ho dotýkáte na spodní straně. Řízení náklaďáčku je jedním slovem úděsné a nemá jiný zpestřující prvek než ten, že při nárazu do zdi kočka zamňouká. Koho by to čirou náhodou nebavilo, může zvolit variantu, že bude kočku náklaďákem nahánět – v tom případě zvíře zamňouká v okamžiku, kdy do něj vrazíte. Chyby kolizního modelu a mizení textur jen doplňují celkově zoufalý dojem. Ať už to ale všechno vypadá jakkoli, zdá se, že se kočka baví a o to jde, ne?

Druhou skupinu implementovaných „her“ tvoří minihry jen pro vás, jimiž tudíž svému svěřenci žádný ukazatel neposunete – nějakou tu kačku ale utržíte. Alley Oop!, neboli házení míče do basketbalového koše, je právě taková nuda, jakou byste čekali. Zajímavější je Copy Cat, hra na procvičení paměti, kdy se za překážkou na různých místech vynořuje kočka a v závislosti na místě svého zjevení ze sebe vydá různě vysoké mňouknutí – tón. Vaším úkolem je ve správném pořadí označovat místa, kde se kočka v aktuálním kole vynořila, s tím, že dosavadní pořadí je stále stejné, ale navíc pokaždé přibyde jedno další vynoření. Takto vznikající melodie se tím pádem stále prodlužuje a klade na paměť vyšší nároky. Kdo má hudební sluch, je v nesporné výhodě a zdolat deset a více kol pro něj nebude problém. Minihra Cupid spočívá v sestřelování nafukovacích balónků lukem – nic moc, mnohem lépe se ovládá tlačítky než stylusem a hratelnost připomíná jednoúčelové handheldy typu Pepka námořníka, protože pohybujete lukem ze strany na stranu jen po několika použitelných pozicích.

Něco pro rasisty

Koho zajímá konkrétně, s jakými rasami se ve hře pomazlí, je tu abecední seznam anglických názvů – žel, takový odborník na micky, abych názvy překládal, nejsem: Abyssinian, American Curl, American Shorthair, American Wirehair, Belinese, Bengal, Birman, Bombay, British Shorthair, Burmese, Chartreux, Colorpoint Shorthair, Cornish Rex, Cymric, Devon Rex, Egyptian Mau, Exotic Shorthair, Havana Brown, Himalayan, Japanese Bobtail, Jovanese, Korst, Maine Coon, Manx, Norwegian Forest, Ocicat, Oriental, Persian, Ragdoll, Russian Blue, Scottish Fold, Siamese, Siberian, Singapura, Snowshoe, Somali, Sphynx, Tonkinese, Turkish Angore, Turkish Van.

A konečně asi nejzábavnější minihrou celého titulu je kousek s prostým označením Music. Zde jde o klasickou hudební hříčku á la Guitar Hero, kdy na pozadí zní slušně znějící zlidovělá a vážná hudba a vy ťukáním na správná místa ve správném okamžiku ovládáte sborové kočičí mňoukání. K dispozici jsou skladby tří obtížností a bohužel mě ta mňoukací past chytla takovým způsobem, že jsem zmeškal přednášku z existencialistické filosofie. Použité tracky jsou totiž vskutku neslýchané a vymňoukat si Ódu na radost populárního dua Beethoven-Schiller, nebo Zvonkovou árii Královny noci z Mozartova zednářského arcidíla Kouzelná flétna, je něčím, na co hned tak nezapomenete. Pokud tedy máte k tzv. vážné hudbě alespoň trochu pozitivní vztah. Ovšem získat všech 100 bodů v každé skladbě je téměř nemožné: i když jsem používal dva stylusy naráz, ve dvou skladbách mi už navždy zůstane skóre 99 – pak mě definitivně opustila trpělivost. Za peníze, získané tímto dlouhým a marným úsilím, jsem však následně skoupil naráz polovinu dostupných předmětů. Žel, skladeb je málo a oposlouchají se – být jich alespoň třikrát tolik, už by hudební minihra zdařile válcovala vlastní péči o kočku. Přinejmenším jde o poměrně příjemný způsob, jak vydělávat, protože za 90 a více bodů na obtížnost Hard je 5 peněz - to je výrazně víc, než za jakoukoli jinou minihru, což hraní těch zbylých odsunuje do oblasti teorie.

Celá hra tedy spočívá v tom, že udržujete kočce všechny ukazatele potřeb, jež mimochodem rostou i při vypnutém handheldu, co možná nejblíž nule, šmidláním stylusem uklízíte výkaly, vyděláváte peníze minihrami a nakupujete nepotřebné a nezřídka absurdní harampádí: zvířeti můžete nasadit brýle, cylindr, prasečí rypák, no neberte to. Je-li macek v dobré kondici, lze ho přihlásit na výstavu, za úspěch v níž jsou další peníze na nákupy. Symbolický multiplayer umožňuje chlubit se svými vypiplanými kočkami před kamarádem, má-li rovněž vlastní cartridge, a pokoušet se je křížit s těmi jeho. Podle dosud napsaného nejspíš hra vypadá jako vcelku tragický počin, ale v praxi kupodivu spíš vzbuzuje úsměvnou náladu, než že by plnila uživatele odporem. Jako jistá forma oddychové terapie tedy není úplně marná. A kdo má rád kočky a současně mu obsah Purr Pals připadá příliš ubohý, může si koneckonců vždycky připlatit za Ratcheta.