R-Type Dimensions – Retro nebo next-gen? Obojí!

Když se řekne střílečka s raketou, tak neexistuje známější zástupce žánru než R-Type. A nyní se vrací.

R-Type Dimensions

V roce 1987 vtrhl do japonských arkádových heren jako uragán první R-Type. Konec osmdesátých let dával tušit, že v následujících několika letech čekají žánr 2D stříleček, ve kterých hraje hlavní roli vesmírná raketa, opravdu podařená léta. Oproti svým konkurentům byl R-Type rychlejší, propracovanější, vizuálně stylovější a obsahoval celou řadu dobrých nápadů.

Do povědomí českých hráčů se hra dostala začátkem devadesátých let. I v postkomunistickém Československu získala mezi vybranými ihned kultovní status. Nyní se R-Typu konečně dočkáváme i na Xboxu Live Arcade a je to opět pořádná jízda.

Dvou- a trojrozměrnou podobou lez přepínat kdykoliv během hry.

A co je nový R-Type? Konverze, remake nebo nový díl? Od každého trošku. R-Type Dimensions obsahuje první dva klasické díly a to hned ve dvou vizuálních kabátech. Prvním je klasický 2D, který ani po 22 letech neztratil nic ze své krásy. Je stále stejně stylový.

Nepřátelé jsou nápadití, rozdílní a z některých musel před lety jít opravdu strach. Levely jsou silně klaustrofobické, některé s bionickou, jiné zase s industriální tématikou. Některé biomechanické kousky pak evokují práce geniálního švýcarského malíře H.R. Gigera.

Jak již tušíte, tak R-Type Dimensions obsahuje i 3D verze prvního a druhého dílu. Ale nebojte se, třetí rozměr se týká opravdu jen vizuální stránky. Tolik vypilovaná hratelnost zůstává pevně na svých pozicích. Vyberou si tedy jak milovníci originálu a retro fanatici, tak i hráči, kteří preferují novější a stylovější zpracování, jež lépe vynikne ve vysokém rozlišení.

3D grafika je jedním slovem neuvěřitelná. Ne, že bych v životě neviděl nic působivějšího, ale trojrozměrné vizuální zpracování R-Type Dimensions je svou věrností originálu až zarážející. Samozřejmě v pozitivním slova smyslu. R-Type Dimensions vypadá báječně a přitom téměř identicky. Tento fakt je obzvláště zarážející, když vývojáři z Tozai ke svému vizuálnímu znovuzrození nepoužili zdrojový kód starých her. Tomu se říká pedantská práce.

Nejlepší na tom všem pak je, že mezi dvou- a trojrozměrnou podobou lez přepínat kdykoliv během hry, a to pouze stisknutím jednoho tlačítka.

K dispozici jsou pro oba díly v obou verzích klasické a neomezené režimy. Klasika je prostě klasika. Tři životy, checkpointy u bossů a nazdar bazar. Máte po životech, tak hezky znovu od začátku. Je to kruté, brutálně obtížné, ale za starých dobrých časů to tak chodilo. Dnešní hráči zmlsaní automatickým ukládáním tento režim zcela jistě neocení.

Nepřátelé se na vás budou valit ze všech stran.

Pro ně je tu zmiňovaný neomezený režim. O životy se v něm bát nemusíte, protože jich máte nekonečno. Se svým skóre se pak můžete chlubit na Xbox Live a předhánět se, kdo zabodoval nejlépe. Projít R-Type Dimensions bez strachu ze smrti a následovaného opakování od začátku, je sice příjemné, ale pro mě a většinu hráčů nad třicet to prostě není.

Hře chybí lehký režim. Měli byste v něm prostě mnohem více životů než v klasickém módu, šlo by hru třeba jednou za level uložit, ale tím by to haslo. Hráč by se musel pořád ještě snažit, i když by na šílený klasický režim svými schopnostmi neměl. Upřímně, kdo na něj má? Už jsem asi příliš starý, takže za sebe říkám, že já ne.

Oba R-Typy lze hrát i kooperativně, a to jak po Xbox Live, tak v offline podobě. Vzhledem k tomu, že původní hra byla určena pro jednoho hráče a co se týče designu levelů, tak v R-Type Dimensions není žádná změna, je zarážející, jak kooperativní režim bravurně funguje. A nejenom, že je neméně zábavný, jak hra pro jednoho.

Vzhledem k tomu, že hra má druhou vizuální podobu, tak je škoda, že tu hudební má jen jednu. Ne, že by se nedala vzhledem k žánru poslouchat, ale alternativu bych určitě nejenom já ocenil. Jednoduché ovládání sedí i na joypad Xboxu 360 perfektně, jen je škoda, že ho nelze přenastavit.

A čím, že je R-Type natolik výjimečný? Nejde v něm o příběh, nejde v něm o propracovaný herní systém nebo složité hádanky. R-Type Dimensions je non-stop akcí od začátku do konce. Koncept pochopí každý po několika vteřinách a ihned může hrát. Hra má rychlost a ještě více, než v kterékoliv jiné hře tohoto žánru, zde jde i o přesnost. Výjimkou je snad jen Ikaruga, kterou lze na Xbox Live Aracde také pořídit.

Nebylo to tu už?

Možnost přepínat mezi dvou- a trojrozměrným zobrazením opravdu u série R-Type nebyla, ale kompilací prvních dvou dílů už pár ano. Pokud vám tedy nejde o v recenzi zmiňované nové prvky, tak se mrkněte, jestli některý z následujících titulů nemáte ve sbírce nebo nejbližším bazaru.

Super R-Type – Semi-konverze pro SNES, která vyšla při startu konzole. Hra obsahovala několik vylepšení, ale trpěla nestabilitou snímkování.

R-Types – První dva R-Typy pro první PlayStation. Jednalo se o přímé konverze z automatů a šlo nastavit 99 životů. Titul lze stáhnout pomocí PlayStation Network i na PSP.

R-Type DX – Konverze pro Game Boy Color, která je logicky technicky upravená. Nepřátel je zde kvůli malému displeji výrazně méně.

Nepřátelé se na vás budou valit ze všech stran, ale vaše vybavení na ně bude stačit. Lasery, naváděcí rakety a zejména ovladatelný modul vám pomohou se s nimi vypořádat. Právě modul, který je schopný se od vaší rakety odpojit a simultánně s vámi letět, vytvořil z R-Typu před 22 lety něco výjimečného.

Kapitolou samou pro sebe jsou bossové (opět jednou snad nejvíce klišé hláška v každé recenzi). Jsou gigantičtí, těžcí a rozmanití. Cestu k jejich zlikvidování však přesto vždy najdete.

R-Type Dimensions je tedy super. Není to megabomba, ale hra, kterou si stojí za to pořídit. Problém je, že stojí nějakých 1200 microsoftích bodů čili 560 Kč. To je částka, kterou není za pořízení hry tohoto typu ochotný obětovat každý. Zvláště, když konkurence je i na Xbox Live Arcade silná, viz. zmiňovaná Ikaruga. Ale stejně, pokud jste „early gamerz“ a na zádech máte vytetováno „Let´s go retro“, tak vám stejně nebude pomoci. Tahle pařba je totiž opravdu nářez!