Na hře je patrné, že vznikala s důrazem na maximální přístupnost a motivaci hráčů k dalšímu postupu.
Jedním z prvků, které vás ohromí hned na začátku, je masivní možnost přiblížení respektive oddálení dění na mapě. Na bojiště můžete shlížet buď v maximálně oddálené podobě generálského stolu, nebo si v co největším přiblížení prohlížet detaily tanků či pěchoty.
Hráč tak získává pocit absolutní kontroly. Zároveň to s sebou ale nese jisté kompromisy v ovládání. Když umístíte kameru někam doprostřed jejího spektra, dá se R.U.S.E. ovládat vcelku dobře. Jednotky pak ale budete ovládat pouze po skupinách.
Pro navolení jednotlivých vehiklů či pěchotních jednotek musíte kameru nejdřív přiblížit, aby se symboly rozpustily v jednotlivce. Není to nutné vždy, třeba když potřebujete jednu ze tří tankových obran přesunout jinam.
Kromě toho chybí jednotkám ukazatele zdraví, a co hůře: nenajdete příkazy určující jednotkám základní chování. Například tank automaticky drží odstup vůči vojákům, kteří by ho mohli zlikvidovat pancéřovými pěstmi. To je leckdy užitečná funkce, stejně tak ale dokáže i zavařit. Třeba když má onen tank hlídat kus lesa a místo toho prchá. Rozkaz ve stylu "drž pozici" by se velmi hodil.
Stejně tak by se do mnoha taktických operací dal zakomponovat příkaz "zákaz palby". Například artilerie automaticky střílí na vzdálené jednotky nepřítele, čímž jim sice páchá jistou škodu, ale zejména při hře ve více lidech příliš levně prozrazuje své pozice.
Přitom R.U.S.E. se nedostatek taktické hloubky vyčítat nedá. Na hře je patrné detailní ladění jednotlivých jednotek a jejich funkcí. Prakticky všechny jsou dobře použitelné a zapadají do stále neporaženého konceptu "kámen-nůžky-papír".
Například pěchota nemá na otevřeném poli proti tankům žádnou šanci. Může se ale schovat v lesích nebo ve městech a zaútočit na ocelové kolosy ze zálohy. Tedy jen za předpokladu, že tankům neasistuje špeh, který by skryté jednotky objevil.
Artilerie suverénně likviduje budovy a skupiny vojáků, má ale pramalou šanci proti pancéřovaným jednotkám, které se ovšem musí pro změnu krýt před bombardéry. Ty jsou pak lovnou zvěří pro stíhačky, na kterých si smlsnou flaky...
V tomto smyslu R.U.S.E. tolik nového nepřináší, ale dokáže to prezentovat velmi čerstvou a inovativní formou. Dokonce nechybí ani výstavba, ovšem zredukovaná na dobývání surovinových skladišť a výstavbu továren či (slabých) obranných věží.
Samotné jednotky nedisponují speciálními schopnostmi. Hráč jako generál ano. Nejsou to ani tak schopnosti jako spíše válečné lsti, které se projevují vždy na jednom celém sektoru bojiště.
Je tu třeba blesková lest, kterou zrychlíte všechny spřátelené jednotky. Terorem donutíte nepřátelské jednotky prchat a další lstí ukryjete svou základnu.
Právě lsti jsou vedle mocné kamery druhou obrovskou novinkou žánru. Zejména v internetových partiích propůjčují hře značnou taktickou hloubku. Není nic lepšího než si vytvořit fantomovou armádu, nalákat na ní nepřítele, a pak mu vpadnout do zad. V příběhové kampani můžete lsti využívat také, nebudete však dostatečně motivováni k využití celé jejich škály.
Příběhová kampaň přitom není špatná. Vypráví solidní, i když předvídatelný příběh o honu na válečného špiona, který vás provede severní Afrikou, Itálií, Francií, Nizozemím a samozřejmě Německem. Mise jsou zajímavě inscenovány a úkoly rozhodně nejsou nudné. Jen škoda, že takřka celou kampaň velíte americkým a britským jednotkám. Teprve ke konci dostanete šanci vyzkoušet si alternativně hru za Němce a Francouze.
Na nejvyšší obtížnost se nepřátelské jednotky chovají poměrně inteligentně, ale částečně také zmateně. Leckdy vás zatlačí do kouta, kdy jste jen kousek od porážky. Jenže pak se stáhnou, nechají vás zkonsolidovat síly a následně je porazíte. Za vítězství a splněné úkoly získáváte zkušenosti a postupujete po úrovních. Tento systém je tu ale navíc, protože nemá žádné opodstatnění v získávání různých bonusů.
R.U.S.E. názorně ukazuje, že strategie odehrávající se v reálném čase mají stále co nabídnout, pokud se jich zhostí vývojáři se zajímavými nápady, kteří se nebojí netradiční prezentace. Hra kombinuje přístupnost širokému spektru hráčů s taktickou hloubkou, a přestože se jí nevyhnuly chyby, rozhodně stojí za zkoušku.
