RECENZE: Skákačka Rad Rodgers je vzpomínka na hry jako Commander Keen

Není tajemstvím, že spousta hráčů volá po retro zábavě. A Rad Rodgers je hrou, která právě staré dobré herní časy připomene.

Už od počátku vám bude jasné, že Rad Rodgers je cílen na ty, kteří hlásají, že dnešní hry se nevyrovnají těm, které jsme si užívali v osmdesátých a devadesátých letech.

Hra sice sází na propracovanou grafiku, ale menu a loadingové obrazovky jsou jako vystřižené ze skákaček, které jsme tak hltali před pár dekádami. Nejen stylizace, ale ani samotné herní mechanismy se nesnaží být za každou cenu moderní a volí léty prověřené postupy.

Rad Rodgers

Rad Rodgers

Někomu možná přijdou zastaralé, ale to mé generaci, která miluje hry jako Jazz Jackrabbit nebo Commander Keen, rozhodně vadit nebude.

Překvapivě drsné

V prvních chvílích se hra tváří jako další milá pestrobarevná skákačka a pokud budete chtít, může to tak být. Ovšem, je tu také volba „pro dospělé“ a pokud se pro ni rozhodnete, čeká vás nejen docela drzý humor, ale i slušné množství krve.

Ještě že je tu komunitní financování

Rad Rodgers není titulem, který kompletně financovala nějaká obří společnost, ale tvůrci vsadili na čím dál oblíbenější způsob získávání peněz komunitním financováním. Na serveru Kickstarter požádali hráče o 50 tisíc dolarů, aby mohli hru realizovat. Za měsíc měli na kontě více než 80 tisíc dolarů, což očividně bohatě stačilo a my si můžeme užít jejich zábavnou skákačku.

A působí to skvěle zvráceně. Malý chlapec s obří zbraní, který dělá z nepřátel krvavé skvrny, určitě radost kritikům násilí ve videohrách neudělá (respektive udělá, protože si budou mít na co stěžovat).

Příběh je úmyslně jednoduchý, malý klučina Rad je vtažen do videohry, kde se jeho společníkem stane oživlá konzole Dusty, kterou nosí na zádech. Dusty někde poslouží jako zbraň, jindy pomůže překonat překážky.

Rad Rodgers

Herní svět je sympaticky propracovaný a velmi dobře se na něj dívá, někdy je ovšem natolik barevný a „epileptický“, že mě skoro začaly bolet oči. Místy se mohli tvůrci s onou „nablýskaností“ krotit. Ale obecně si dali záležet a vizuální stránka nedopadla rozhodně špatně.

Náplň vás asi nezaskočí, jde o víceméně standardní skákačku. Pohybujete se po relativně malých úrovních, ve kterých zabíjíte nepřátele velkou zbraní (pro kterou nacházíte upgrady), zdoláváte různé plošinky, překážky v podobě pastí, prostě klasika.

Čas od času se objeví místo, na kterém je nutné využít Dustyho. Toho na chvíli ovládáte a musíte projít malé lokace, které jsou plné nástrah. Když se vám to podaří, Rad může pokračovat v cestě k cíli. K dokončení mise potřebujete najít několik částí jakéhosi talismanu, takže není možné se jen bezhlavě hnát kupředu. Je nutné pátrat po potřebném artefaktu.

Srdeční záležitost

Ve hře narazíte i na množství nepřátel. Někteří jsou jen do počtu, jiní vás opravdu ohrozí. Radovu životní energii reprezentuje několik srdíček. Pokud přijde o všechna, očekávatelně ztratí jeden život. K dispozici je několik stupňů obtížnosti, které se liší například počtem životů nebo náročností nepřátel.

Na své si tak přijdou ti, kteří se nechtějí moc nervovat, ale i ti, kteří preferují výzvu. Nicméně ani na nejlehčí obtížnost nepůjde o procházku růžovým sadem a můžete se místy dost zapotit. Ne že byste si trhali vlasy a mlátili hlavou do zdi, ale některé lokace nejsou úplně jednoduché. Kromě toho se vám může stát také to, že se na moment seknete a nebudete vědět, co dál.

Design úrovní není špatný, ale díky zmíněné přeplácanosti může být matoucí a někdy budete chvíli tápat, než zjistíte, co dál.

Retro hudba? Ano

Zvuková stránka si zaslouží pochvalu. Ať už jde o namluvení postav (především Dustyho, kterého se ujal dabér Duke Nukema Jon St. John), nebo hudbu. I ta odkazuje na doby „dávno minulé“ a úspěšně se snaží vyvolat retro atmosféru.

Rad Rodgers osloví hlavně ty, kteří své „vrcholné pařanské období“ prožili v osmdesátých a devadesátých letech. A jde o hru, u které skoro uroní slzu, protože opravdu skvěle odkazuje na hitovky z dané doby. Zážitek je to ovšem bohužel docela krátký. Za odpoledne jste na konci.

Rad Rodgers

Rad Rodgers

Sice můžete znovu projít dokončené úrovně, ovšem k tomu nejste až tolik motivováni. Tedy pokud nejste oním typem, který potřebuje mít stoprocentně dokončený každý level a ve sbírce všechny artefakty. Je tu několik bonusových misí, ale ani ty herní dobu zase tolik neprodlouží.

Podle všeho je Rad Rodgers epizodickou hrou, nicméně zatím není jasné, kdy se dočkáme pokračování. Doufejme, že tvůrci přijdou i s jinými novinkami než jen s neviděným prostředím, protože si umím představit, že by časem hra mohla začít nudit.

Zatím je to ovšem výtečný návrat do minulosti zabalený do stylového obrazového kabátku. Hru si skvěle užijí nejen pamětníci, ale doporučil bych ji i těm, kteří nevědí, co lidé vidí na těch „starých hrách“.