Hry Toma Clancyho slaví deset let a my jako hráči se dočkáváme narozeninového dortu v podobě Rainbow Six Vegas 2. Jenže, je to chutná laskomina z přední cukrárny nebo pěkně hnusný ztvrdlý kus čehosi, co vám upekla vaše teta? Vzhledem k renomé série a celkově her ze stáje Toma Clancyho, to vypadá na možnost A, i když nechvalme dne před večerem.
První RSV se objevil na Xboxu 360 o Vánocích 2006 a tehdy nás zaujal skvělým posunem hratelnosti, technologií a hlavně bezkonkurenčním multiplayerem. Pokračování se nese v duchu jedničky a to až příliš. Příběh nenavazuje a hlavní hrdina předchozího dílu Logan Keller je nahrazen novým vůdcem týmu Bishopem. Tedy ne že by na tom nějak sešlo, protože příběh hraje ve hře velmi malou roli. Každopádně jsme rádi, že se ve hře neobjevuje Ding, ten tupec s hloupým jménem z prvních dílů.
Různorodost veškerého vybavení je naprosto famózní a dodává hře na rozmanitosti.
Kampaň pro jednoho hráče je rozdělena do sedmi aktů, z nichž každý je rozdělen do dalších částí. Celkem na vás čeká okolo 12 hodin solidní hratelnosti, která nám však velmi „zakčněla“. Ne že by předchozí díly akční nebyly, ale přeci jenom v nich byl kladen mnohem větší důraz na taktiku, než nyní.
Při spuštění hry vás okamžitě potěší, že hra rozezná váš profil z prvního dílu. Za jeho hraní vás navíc odmění několika bonusy, jako novou helmou, několika zbraněmi a dalším vybavením. Tento malý bonus nás potěšil, stejně jako nahrání podoby naší postavy. Pokud jste ale jedničku nehráli, tak nezoufejte, svého virtuálního vojáka si samozřejmě můžete vytvořit také. Editor postavy je dostatečně propracovaný a kdyby vám nestačil, tak si pořád můžete nahrát svůj vlastní obličej, za pomoci kamerky 
Xbox Live Vision. Její podporu také velmi chválíme, protože RSV2 je jednou z mála her, která ji využívá.
Takže singleplayer je tu a s ním i zjištění, že hra vypadá na první pohled identicky jako jednička. V zádech máte dva parťáky, kteří vás budou víceméně poslouchat na slovo a před sebou kupu teroristů k zlikvidování. Změn se přece pár ale nakonec najde a první z nich, které si všimnete, je systém zkušeností. Pokud si myslíte, že musí vývojáři za každou cenu narvat RPG systém do každé hry a v taktické střílečce to působí směšně, tak máte z části pravdu. Ve hře budete totiž za zlikvidování nepřátel nejrůznějšími styly odměněni novými zbraněmi, brněním i třeba přesností střelby. U špičkového teroristického týmu je to sice logické asi jako finanční machinace Standy Grosse, ale musíme uznat, že je to docela sranda. Během mise se tak poté budete moci vybavit různorodým arzenálem.
Ano, různorodost veškerého vybavení je naprosto famózní a dodává hře na 
rozmanitosti, navíc veškeré zbraně je možno si upravit. Stejně jako v předchozím díle, tak i v RSV2 je přítomen onen krycí prvek, při kterém se kamera přepíná z pohledu první do perspektivy třetí osoby a vy můžete využít rohu zdi či jiné překážky k bezpečenému zlikvidování nepřítele. Koncept změny kamery funguje dobře, ale ve hře k němu dochází až příliš často a mnohem více, než minule. Veškerý taktický prvek schovávání brzy zmizí a dostaví se pocit, že nehrajete taktickou akci, ale krycí střílečku ve stylu Gears of War.
Nedivili bychom se, kdyby si většina hráčů pořídila hru kvůli multiplayeru.
Další novinkou hry je možnost sprintu, díky které se budete mezi jednotlivými lokacemi pohybovat mnohem rychleji. Už jste ale někdy viděli speciální komando, které tajně pobíhá v místě působení? A že by sprintovalo? Ano, máme tu tak další 
příklon k akčnosti. Přičtěme si k tomu staronovou možnost střílet zpoza rohu naslepo, možnost zvolit lehkou obtížnost a z taktické akce se nám stává akce s taktickým nádechem.
Abychom ale hře nekřivdili, tak i taktiky si užijete a to především při vyšší obtížnosti a používání výbavy jako hadí kamery, díky které zjistíte, co a kdo se nalézá na druhé straně dveří. Své cíle si díky ní budete moci dokonce i označit pro snadnější zlikvidování. Všechny týmové rozkazy jsou opět jednoduché, ale vzhledem k tomu, že zároveň i účinné, tak jim nelze nic vytknout, ba naopak.
Díky podpoře vrtulníku si budete moci dopřát i termální skenování okolí, díky kterému se vám na mapě v rohu obrazovky ukáží potenciální cíle. K prospěchu hry slouží i občasné alternativní cesty ke splnění úkolu. Nelineární hra sice opravdu není, ale přesto se vám k postupu občas otevřou další vrátka. RSV2 obsahuje i spoustu dalších vychytávek, jako možnost krýt se za přenosný štít, slaňovat ze střechy a 
spoustu dalšího. Bohužel všechno z toho jsme již viděli minule. Změn je v singleplayeru opravdu málo.
Záměrně na závěr jsme si nechali slovo o umělé inteligenci spolubojovníků a nepřátel. Upřímně řečeno, obojí stojí za starou belu. Vaši kolegové velmi rádi sami nabíhají na porážku a co jim neřeknete, tak neudělají. Sami by totiž alespoň mohli zaujímat bezpečné pozice v prostoru. Dost často se navíc o něco zaseknou a poslechnout odmítají. Obvykle se pak dostanete do situace, kdy budete muset měnit rychle rozkazy, abyste dosáhli požadovaného výsledku. Fajn to zrovna není. Stejně tak není moc fajn, že hloupí jsou i vaši protivníci. Občas je přistihnete jak koukají „do blba“ a ne a ne si vás všimnout. Nebo se kryjí za vzduchem, tzv. taktika kamikadze. Prostě jim to čas od času myslí, jako vaší babičce, přesvědčené že žijeme ještě v komunismu.
|
Nedivili bychom se však, kdyby si valná většina hráčů pořídila hru kvůli multiplayeru. Ten je zpět v plné formě. I v něm je přítomen onen lehký RPG systém, díky kterému si budete zlepšovat vlastnosti a získávat novou výbavu. Zpět jsou kvanta herních módů, které je možno si zahrát až v šestnácti lidech. A to jak po Xbox Live, tak system linku. Možností hry po Xbox Live je neuvěřitelně mnoho a většina z nich bude veteránům dobře známá. K novým režimům patří i záchrana rukojmích a zábavný Search & Destroy, jehož náplň je zřejmá již z názvu. Nové mapy jsou většinou převzaty ze singleplayeru prvního dílu, ale naleznete zde i úplně nové. Pro hráče jedničky si tvůrci přichystali jednou obrovskou lahůdku. Mapy dodatečně zakoupené ke prvnímu RSV je totiž možno hrát i v jeho pokračování. Jak je vidno, tak utratit tehdy pár Microsoft bodů se opravdu vyplatilo. Jinak však ani multiplayer neobsahuje příliš novinek, ale je prostě stále stejně zábavný, což o hře více hráčů u konkurenčních titulů prohlásit rozhodně nelze. A pokud pro vás není versus multiplayer zajímavý, tak vězte, že i kooperace se dočkáte. Na jedné konzoli 
ve dvou, po system linku a internetu pak až ve čtyřech. A pokud neobýváte vypolstrované pokoje, kde jsou na oknech mříže, tak jsou vždy živí spoluhráči chytřejší, než ti počítačem řízení.
Zklamáním je pro nás vizuální podoba hry. U předchozího dílu nás ohromovala a slintali jsme nad ní a i tentokrát je stejná, jenže od té doby uplynul rok a půl a dnes z ní prostě na zadek už nepadneme. Tudíž ji můžeme označit „pouze“ za pěknou. Hudba je na tom jaksi podivně. Po většinu času žádná nehraje, ale když zazní nějaký motiv, tak je pokaždé skvělý. Ucelenější hudba by ale byla jistým plusem.
Rainbow Six Vegas 2 tak je opravdu povedenou hrou, jakou by většina konkurence jen chtěla být. Bohužel ale nepřinesla tolik změn, aby si dokázala odnést vyšší hodnocení. Zároveň však již není tato hra tak bombastická jako Ghost Recon Advanced Warfighter, jeho pokračování nebo první díl Rainbow Six Vegas.
Hru zapůjčila firma Gamehouse.
