Hra roku po dvaceti letech: |
1. Baldur’s Gate 2: Shadows of Amn
Přes značnou podobnost s předchozím dílem představovalo pokračování Badur‘s Gate dovršení snah studia Bioware o dokonalou hru na hrdiny s D&D pravidly. Epický příběh, sympatické postavy, obtížné volby i propracované herní systémy dělají z tohoto titulu skutečnou žánrovou klasiku, s níž se srovnávají její nástupci ještě dnes.
Dobová recenze: „Vynikající příběh, nádherné zpracování a neskutečná rozsáhlost spolu s tím jak moc závislost způsobující tahle hra je, znamená pro každého RPG pozitivního hráče pouze jediné - OKAMŽITĚ si sežeňte svoji kopii. Obložte se potravinami. Prodejte svého křečka. Zamkněte se v pokoji, ať vás nikdo neruší. A klíč spolu s mobilním telefonem vyhoďte z okna.“
2. Comand & Conquer: Red Alert 2
Red Alert 2 se držel důvěrně známého pojetí předchozích dílů C&C, jeho perfektní provedení a specifický půvab ho však vynesly mezi nejpopulárnější díly série. Střelený příběh s myšlenky ovládajícím zloduchem Jurim a kočkou Tánjou bavil od začátku do konce a výrazně překopaná vizuální stránka dávala konečně vyniknout unikátním jednotkám, které jste v jiné strategii neměli šanci potkat. To vše podbarvoval dunivý soundtrack s nestárnoucí klasikou Hell March.
3. Counter-Strike
Dva roky po příchodu prvního Half-Life a rok po startu Team Fortress Classic následovalo vydání kultovní multiplayerové akce, která pro online hraní znamenala zhruba to samé, co Half-Life v oblasti singlu. Místo střetu s Unreal Tournamentem a třetím Quakem volil Counter-Strike vlastní cestu a upřednostňoval taktickou, týmovou souhru před individuálními schopnostmi hráče. Hra se brzy stala synonymem pro online hraní a mnozí fanoušci ji hrají ještě dnes.
4. Deus Ex
Duchovní nástupce legendárního System Shocku se řadí k těm titulům, o nichž lze tvrdit, že předběhly svou dobu. Fascinující level design vybízející k přemýšlení a experimentům bavil a překvapoval i po několikátém průchodu hrou. Atmosféra dystopické budoucnosti s nadnárodními korporacemi, nebezpečné hrátky s umělou inteligencí, teroristické organizace a všudypřítomná konspirace zaujme i po dvaceti letech a nelineární scénář se spoustou fascinujících postav se řadí k tomu nejlepšímu, co kdy kdo pro videohry napsal.
Dobová recenze: „Potěšilo mě, že hlavní hrdina (i když je technicky upraven :) vykazuje sympatické lidské vlastnosti - není to ani militantní pitomec s bicepsem místo mozku, ani drsný zabiják trousící úsečné věty a ohromující ubohé civilisty, ani puberťák vykřikující „shit, fuck, sucks, rulez, lamer!“ a podobně. Dokonce se většinou ve hře s podobnými týpky ani nepotkáte - a když už, můžete do nich pustit trochu elektrického proudu, aby se vzpamatovali :).“
5. Diablo 2
Je zajímavé, že se druhé Diablo v době svého vydání nesetkávalo vždycky s bezvýhradným nadšením ze strany recenzentů. Málokdo tehdy tušil, že má před sebou jednu z nejpopulárnějších počítačových her, o jejíž návrat budou hráči o dvě dekády později škemrat na kolenou. Diablo 2 překonalo svého předchůdce snad ve všech ohledech. Hra byla obsahově bohatší, promyšlenější, rozmanitější a ambicióznější. A to málo, co se nepovedlo při startu, dotáhly patche a následný datadisk.
Dobová recenze: „Já osobně jsem od nového Diabla nic tak převratného neočekávala, a tak ho teď bez hořkosti můžu prohlásit za nadprůměrně dobrou hru, jež má ale tu smůlu, že se jí nepodařilo dohnat pověst, která ji předcházela. I přes to se však dá očekávat, že Diablo 2 bude minimálně nejprodávanější hrou letošního léta.“
6. Gran Turismo 2
Druhé Gran Turismo nebylo tak přelomové jako první díl, nenechalo však nikoho na pochybách, kdo je králem virtuálního závodění. Na výběr bylo 650 dostupných automobilů od 36 předních výrobců, k tomu 27 tratí včetně rallye závodění. Nehledě na nevídané množství obsahu byla hra co do kvality fantasticky vyladěná a představovala tak sladkou tečku za úspěšnou érou prvního Playstationu.
Dobová recenze: „Odpověď na otázku komu Gran Turismo 2 doporučit, je jednoduchá. Máte před sebou jednu z nejlepších her, které kdy pro jakoukoli platformu vznikly. V automobilových hrách nemá konkurenci a to ani v titulech jako Ridge Racer nebo Need for Speed. Zkrátka a jednoduše neexistuje lepší závodní hra než Gran Turismo 2. Na to vemte jed!“
7. Jet Set Radio
Ohromný rok zažívala Sega Dreamcast. Novinka Jet Set Radio nabídla osobitý vizuál připomínající animované seriály, parádní soundtrack a především chytlavou hratelnost postavenou na sprejováním a volném pohybu na kolečkových bruslích. Kromě sprejerského značkování teritoria vás čekaly honičky s policí a bitvy s bossy. Všudypřítomný „cool“ efekt tohoto osobitého titulu je patrný i po letech. Hra později vyšla v HD edici i na Xboxu 360, Playstation 3, Vitu a Windows.
Dobová recenze: „Teprve po několika úrovních si duté hlavy uvědomí, že běháním rozhodně vaše rychlé brusle nedostihnou, tudíž začnou používat podstatně ostřejší kalibr včetně těžkých zbraní, které s policejní praxí vyspělých demokracií nemají pranic společného.“
8. The Legend of Zelda: Majora’s Mask
Zásadní exkluzivity nechyběly ani na Nintendu 64. Majora’s Mask zůstává dodnes černým koněm v žebříčcích popularity her z této série. Vedle mnohem temnějšího pojetí je hlavním důvodem především její unikátní struktura, která hráči nedávala neomezené množství času k dohrání hry. V Majora’s Mask jste se tak museli často těžce rozhodovat, jak s vaším časem nejlépe naložit. Zároveň hra tímto způsobem vybízela k opakovaným průchodům a experimentování. Za zmínku stojí také její vynikající reedice na Nintendu 3DS.
9. The Longest Journey
V žebříčcích nejlepších adventur všech dob se The Longest Journey pravidelně objevuje na předních místech. Vyprávění strhujícího příběhu nabytého vlastní imaginací učarovalo nejen skalním fanouškům žánru. Pokud mu dokážete odpustit zastaralou grafiku, dokáže vás toto kouzelné dobrodružství spolehlivě přikovat k monitoru ještě dnes.
Dobová recenze: „Tak prý nám klasické adventury vymřely! Ha-háá! Panečku, ani nevíte jakou mám radost vždy, když se můžu kecálkům, kteří tvrdí tyhle nesmysly, vysmát přímo do očí s krabicí od nějaké nové a SKVĚLÉ adventury v ruce.“
10. The Operative: No One Lives Forever
I dvacet let po jejím vydání se může jen minimum akcí měřit s fenomenální špiónskou střílečkou, kterou mnozí znají pod zkratkou NOLF. Tehdejší špičkové technické zpracování je dnes už samozřejmě zastaralé, hra si však nadále zaslouží chválu pro mimořádně poutavý příběh, nezapomenutelné záporáky, sarkastický humor a chytrý design úrovní rozsetých po celém světě. Návrat agentky Archerové zůstává zbožným přáním nejednoho herního nostalgika.
Dobová recenze: „Zapomenout ale nesmíme hlavně na AI nepřátel. Ta je na takové úrovni, že jsem musel občas kroutit hlavou. To, že se snaží krýt za rohem (pokud to je možné), to považuji za nezbytné. Že uhýbají, zalehávají a dělají parakotouly, to již považuji za jistý nadstandard. Ale když se mi stalo, že jsem postřelil jednoho strážného, a on se natáhl pro stůl, převrátil jej a použil místo barikády, smekl jsem před tvůrci klobouk.“
11. Perfect Dark
Po revoluční střílečce Golden Eye 007 pro Nintendo 64 přišli vývojáři z Rare tentokrát se sci-fi akcí, která nezůstala své předchůdkyni nic dlužná. Vynikající příběh, špičková audiovizuální stránka, pokročilá umělá inteligence, brilantní level design a oproti Golden Eye ještě notně vylepšený multiplayer činil z Perfect Dark jednu z nejlepších her, které jste si mohli na Nintendu 64 zahrát. Hra je součástí kolekce Rare Replay pro Xbox One.
Dobová recenze: „Hrozně rád jsem hrál levely, ve kterých jste museli zabít určitou postavu, v jejímž převleku jste se dokázali vloupat do dané oblasti, takže jste chodili po levelu jako normální pracovník a všichni vás zdravili a ptali se: „jak se máš?“ - skutečně originální.“
12. Resident Evil: Code Veronica
V roce 2000 u nás sice vyšel Resident Evil 3 pro původní PlayStation, jeho sourozenec pro Segu Dreamcast s podtitulem Code Veronica ho však kvalitou pohodlně zastínil. Není se co divit, je veřejným tajemstvím, že obě hry si prohodily role a RE3 měl být pouhou odbočkou, zatímco podstatně delší a propracovanější Veronica měla být skutečnou „trojkou“. Příběh točící se kolem rodinné tragédie a šílenství rodu Ashfordů se tehdy ještě držel hororového pojetí a na systém částečně pohyblivé kamery nedají mnozí fanoušci dodnes dopustit. Rozšířenou verzi s podtitulem Veronica X si můžete zahrát i na Xboxu One a PlayStationu 4.
Dobová recenze: „Resident Evil: Code Veronica pro konzoli Dreamcast je pokračováním veleúspěšné PSX série, v níž jste opětovně vystaveni hrůze a děsu při setkání s ošklivými biologickými mutacemi fauny a flóry, u nichž matka příroda jen bezmocně lomí ruce.“
13. The Sims
Originální, roztomilá a především ukrutně návyková – takoví byli první „simíci“. Hra byla splněným snem Willa Wrighta, za nějž se mu zpočátku mnozí vysmívali. The Sims však po zásluze bodovala a nadšení hráči si mezi sebou donekonečna vyprávěli (a stále vyprávějí), jaké nečekané události jejich virtuální svěřence ve hře potkaly. Hra se stala prodejním trhákem, jenž plní kapsy EA dodnes.
Dobová recenze: „The Sims prostě chybí něco, co bych nazval „smyslem života“. Anebo je smyslem života opravdu jen - s prominutím - jíst, souložit a vydělávat prachy? S tím ať si lámou hlavu sociologové, psychologové a Radovan Holub. Pro účely této recenze zcela postačí konstatování, že The Sims je nesmírně originální, dalo by se říci revoluční hra, která navíc oplývá fantastickým technickým zpracováním a výborně zvládnutým ovládáním.“
14. Shenmue
Shenmue na Segu Dreamcast byla mnohými současníky nazývána nejambicióznější hrou své doby. Špičková grafika se v ní snoubila s poutavým a zároveň silně osobním příběhem, který kladl velký důraz na sžití se s postavou a jejími osudy. Hra po vás často vyžadovala banální věci a excelovala svou pohlcující opravdovostí a nekompromisní originalitou, byť její styl nebyl každému po chuti. Hra vyšla v HD edici i na Xbox One, Playstation 4 a PC.
Dobová recenze: „Shenmue je hra, se kterou Sega hodlala změnit vnímání videoher. Zjednodušeně řečeno je to akční adventura, ale ve skutečnosti je Shenmue spíše model světa. Místo, které žije, kde se lidé chovají jako ve skutečnosti a kde všechny události vypadají, jako by se opravdu staly a nebyly jen výtvorem fantazie tvůrců hry.“
15. Shogun: Total War
V roce 2000 vycházelo realtimových strategií stále ještě velké množství, studio Creative Assembly se však rozhodlo zariskovat a přijít s hybridním konceptem tahové strategie a realtimových bitev s důrazem na poziční taktiku a výrazně odlišné vlastnosti jednotek. Nejistý podnik se autorům vyplatil a fanoušky milovaná série Total War dnes představuje téměř žánr sám o sobě.
Dobová recenze: „Hra přímo vybízí k tomu, aby se stala kultovní, aby se vášniví hráči nimrali v detailech, donekonečna zkoumali účinky různých formací a taktik. Už nyní je na internetu rozsáhlý traktát o tom, jak nejefektivněji využívat lučištníky. Další určitě budou následovat.“
16. Soldier of Fortune
Soldier of Fortune sice nespadá do kategorie přelomových stříleček, mezi něž se počítá například Doom, Half-Life anebo nintendovská GoldenEye 007, pamětníci na něj však rádi vzpomínají jako na velmi kvalitní střílečku s hektolitry krve. Věhlas si hra získala právě důrazem na extrémní brutalitu, respekt si však zaslouží i jako poctivá střílečka, kterých dnes už moc nevychází.
Dobová recenze: „Pokud tedy nemáte velké nároky na intelektuální hodnotu vaší zábavy, chcete se výborně bavit, a nadto vás zajímá anatomie lidského těla, mohu Soldier Of Fortune jen doporučit. V žádné jiné hře prostě není takhle jednoduché dostat se člověku pod kůži. Vnitřnosti budete potkávat na každém kroku.“
17. SSX
Snowboardingové dovádění SSX patřilo ke startovním titulům Playstationu 2. Přestože podle většiny fanoušků představují nejlepší díly následující SSX Tricky a SSX 3, už první hra se dočkala nadšeného přijetí a výrazně přispěla k popularitě nové konzole. Díky ní vykazovala novinka značný grafický posun oproti sérii Cool Boarders. Zajímavou roli měla ve hře hudba, jejíž úplný, respektive neúplný mix odrážel to, jak se vám momentálně ve hře daří.
Dobová recenze: „SSX je výborný snowboardový simulátor, který ždíme potenciál tohoto žánru, jak může. Dokonce je to zatím vůbec nejlepší simulátor snowboardu, ale to neznamená, že je dokonalý. Grafika je úchvatná, hratelnost, byť místy frustrující, rozhodně stojí za pozornost a při jízdě máte pocit rychlosti podobný skutečnému sjíždění sjezdovky - nemám tedy vážných námitek.“
18. Suikoden 2
Po třech letech od vydání druhého Suikodenu v Japonsku se fanoušci japonských RPGček dočkali jedné z nejlepších her žánru také v Evropě. Suikoden od Konami nepatří k tak známým značkám jako Metal Gear Solid, Silent Hill anebo Castlevania, velký díl viny na tom však nese mizerný marketing a dostupnost, která sérii provází od jejího vzniku. Přesto má Suikoden 2 dnes status kultovního titulu. Dnešním hráčům připomene japonskou Hru o trůny svým důrazem na politickou a osobní rovinu příběhu, ztvárněním postav a emocím, které celou cestu doprovázejí. Paralela s knihou od GRRM se nabízí i vzhledem k víc než stovce individuálních postav, které do své družiny můžete naverbovat.
Dostupnost hry je bohužel stále problém, stáhnout si jí však můžete skrze digitální obchod na PS Vita nebo na PlayStationu 3. S masivním úspěchem se nedávno setkala kickstarterová kampaň na duchovního nástupce hry s názvem Eiyuden Chronicle: Hundred Heroes.
19. Thief 2: The Metal Age
Druhé dobrodružství zloděje Garretta představovalo pokrok oproti originálu ve spoustě ohledů. Umělá inteligence byla o něco chytřejší, zatímco Garrettova výzbroj se rozrostla o novinky jako břečťanové šípy anebo kamerové oko užitečné pro nahlížení za roh. Na rozdíl od svého předchůdce byla dvojka promyšlenější hrou, která se více soustředila na mechanismy související se zlodějským řemeslem a kvalitní level design dovolující hráčům kreativně improvizovat za pochodu.
20. Tony Hawk’s Pro Skater 2
První Tony Hawk se stal pro značku samozřejmě přelomový, byla to ale mnohem vychytanější dvojka, která dala populární sérii křídla. Triky na zábradlí šly nově spojovat pomocí speciálního pohybu Manual. Interaktivní arény představovaly malé openworldy se spoustou tajemství, jež byla radost objevovat. A hiphopově-punkový soundtrack, v němž nechyběly klasiky od Rage Against the Machine, Bad Religion anebo Papa Roach, dodnes představuje jeden z nejlépe poskládaných výběrů ve hrách vůbec. V září nás potěšil výrazně rozšířený remaster prvních dvou dílů v jedné kolekci.
Dobová recenze: „Muzika je jednoduše skvělá, řízná, výborně podbarvuje hru a nutí vás maximálně riskovat. Paráda. K tomu již netřeba dalších slov. Prostě kdyby takhle profesionálně vypadal i hudební doprovod ostatních her, nebyl bych proti.“
Velmi čestná zmínka |
*Článek zohledňuje tituly vydané v Evropě v roce 2000.