Je to možná jen shoda náhod, ale je nepopiratelné, že dnešní doba se nese v duchu reality show. Do naší země tento fenomén sice dorazil poněkud opožděně ale s o to větší intenzitou, která je navíc masírována ještě i novými videohrami. Poté, co do podivné ostře sledované závodní série vstoupil Jak se svou buginou a Daxterem za krkem, nastupuje do jiné reality show i další elitní postava ze stáje Sony. Ratchet vstupuje do bojové arény, kterou mohou sledovat miliony diváků a kde tu jedinou správnou pravdu má jedině bouchačka. A pokud by někdo propadl dojmu, že Clanka někdo rozebral na šroubky nebo sešrotoval, nechť zůstane v klidu.
Svým tempem a spádem hra více než cokoli jiného připomíná Quake 3.
Hra Ratchet Gladiator je čistokrevnou akcí, která ale vedle zážitků jediného hráče bere ohledy i na případné
multiplayerové dýchánky, pro něž je v podstatě designovaná v prvé řadě. Co ale v prvé řadě překvapí hnedle ve hře je skutečnost, že hned v úvodu nafasujete k ruce dva bojové boty. Ti se od vás víceméně nehnou a jsou tak vítanými pomocníky v různých ožehavých situacích, kterých ve hře rozhodně nebude málo. Jejich palebná síla se sice s tou Ratchetovou nedá srovnat, ostatně nejsou to ani oni, kdo je hvězdou celé show, ale i tak se pozná, když některý z nich podlehne nepřátelské palbě. Naštěstí je zde možnost je znovu oživovat, stejně jako jako jim zadávat různé jednoduché příkazy. Po nejvíce se zpočátku hodí nařídit jim
operovat se spínačem, zatímco vy můžete pálit o sto šest, nebo třeba hodit EMP granát na robota chráněného elektromagnetickým polem. Poměrně překvapivě slušná je i jejich umělá inteligence, kdy vcelku velmi dobře sami vyhledávají nové cíle, čímž vás přinejmenším upozorní na to, že se nějaký nepřátelský robot objevil mimo vaše zorné pole. Slušná je ale i jejich výpomoc v případech, že všichni tři pálíte do jedné skupinky nepřátel. Sami si povětšinou vybírají cíle, které nemáte na mušce vy a
aby nedošlo k mýlce: jejich palba rozhodně není jen na efekt, ale sami dokáží nepřátelskou jednotku zneškodnit, takže teoreticky je možné v dané lokaci jen uhýbat a šetřit náboje.
To by ale byla veliká chyba, protože byste se ochudili o jedinečný akční zážitek. Svým tempem a spádem hra více než cokoli jiného připomíná dnes již trestuhodně zapomenutý Quake 3. vzhledem k tomu, že máte k ruce pomocné boty, vyvalí na vás hra hned zkraje poměrně slušné množství protivníků všech možných druhů, takže zpočátku člověk neví, kde mu hlava stojí. Nepřátelé se na vás vrhají ve velkém a vzduchem lítá kde co, což je navíc umocněno klasickou komixovou barevností celé hry, takže je obrazovka stále přeplněná i při lecjaké lehčí přestřelce. A když už jsme u toho létání: nejvíce ve
vzduchu poletuje šroubků, které padají ze zničených nepřátel a které jsou i zde dle tradice cenným platidlem, za něž se dá nakoupit spousta zajímavých věcí, zejména pak lepší zbraně. Díky výše popsanému se hra zpočátku může zdát poněkud obtížná i
při nejlehčí obtížnosti, ale jak už to tak bývá, vše je o adaptaci. Musíte se naučit se správně
pohybovat, správně mířit, odhadovat
různé situace a hospodařit se střelivem. Vzhledem k velmi precizně odladěné hratelnosti (dokonce již i v preview verzi) zabere toto učení jen několik málo veskrze příjemných chvil.
Velmi slušné jsou zvuky, zejména co se týče dabingu.
Vedle šroubků se v arénách ale samozřejmě vyskytují i nejrůznější další power-upy, díky nimž hra nabývá jak na ještě větší akčnosti, tak naopak i na taktičnosti, což platí zejména v pozdějších fázích hry, kdy máte k dispozici již poměrně slušný zbraňový arzenál. Velkou pochvalu si zaslouží ovládání, díky němuž budou ve hře okamžitě jako doma zejména hráči FPS. Velmi příjemně působí i místní systém zaměřování, díky němuž není (opět podobně jako v Quake 3) životně nutné mířit naprosto na pixel přesně, což potěší zejména v úvodu, kdy se nemusíte nervovat se zvykáním si na ovládání a můžete se po hlavě vrhnout rovnou do akce. Nejen nejroztodivnějšími ručními zbraněmi se zde ale zachází i schází. Přítomny jsou i různé bojové
dopravní
prostředky, což možnosti hry dále rozšiřuje.
Co se týče šíře, ta je velmi slušná i co se týče rozsahu hry. V singleplayeru na hráče čeká několik planet (napočítali jsme čtrnáct) přičemž na každé z nich vás čeká několik úrovní. Možnosti multiplayeru, zejména toho po síti, jsou samozřejmě ještě mnohem širší. Ne úplně přesvědčivě na nás působila grafika, která pracuje s poměrně jednoduchými, ale na druhou stranu umí velmi pohledné efekty. Místy jsme zaznamenali i nějaké to doskočení některého objektů, což ale dáváme za vinu spíše než tvůrcům rané preview verzi hry. Velmi slušné jsou naopak zvuky, zejména co se týče dabingu, který je značně povedený a velice dobře dotváří celkově povedené a vtipné meziherní animace. Vypadá to tedy, že podobně jako souboj loňských třetích dílů „znepřátelených“ sérií Jak a Ratchet, vyzní souboj letošních „nástaveb“ opět pro akčního plyšáka od Insomniacu.
Index očekávání: 85%
