Rayman je na PlayStationu již poměrně známou osůbkou. Pro šedou skříňku od Sony již vyšly dva díly jeho dobrodružství a také několik CD se zábavně výukovými programy. Přesto nedosáhl takové popularity jako například již zmiňovaný Crash Bandicoot nebo Spyro, i když zejména Rayman 2: The Great Escape se Ubi Softu skutečně povedl. A právě tato hra je nosnou kostrou pro Rayman 2 Revolution.
Hra začíná na pirátském korábu ve věznici, kam byl Rayman uvržen piráty pod velením admirála Razorbearda. Přišel o všechny své magické schopnosti a je tedy bezmocný, čehož chtějí piráti využít k ovládnutí celé země. Naštěstí se najde obětavý (i když jen výjimečně) kamarád, který se rozhodne Raymanovi pomoci. Žabák Globox se nechá zajmout a ve svých vlastních útrobách přinese našemu hrdinovi alespoň část energie, kterou kdysi disponoval. Cesta na svobodu je volná. Teď už zbývá "jen" zachránit svět. Záchrana ale spočívá nejen v porážce pirátů. Zároveň je zapotřebí vrátit světu jeho původní energii, která byla roztříštěna do tisíce kousků rozházených po celé zemi ve formě (no, jak to nazvat?) žlutých "Světýlek". A aby toho nebylo málo, je třeba najít čtyři magické masky. Ty poslouží čaroději Polokovi, jenž je jakýmsi "Hybatelem" celé země a který může znovu sjednotit kousky energie. A pokud ani to nebude stačit, můžete ještě hledat porůznu zavěšené klícky s uvězněnými (no a
zase ta angličtina :o) ) potvůrkami, přičemž za každých deset osvobozených potvůrek získáte přístup do tajných prostor. Příběh je sice standardně zachraňovací, nicméně i práce superhrdinů se časem stane rutinní, takže jdou zase zachraňovat svět :o).
Hned od prvních chvil se ale jedná o mimořádně zábavné zachraňování. S pomocí velmi příjemného ovládání se vydáváte vstříc nepřátelům, jednoduchým logickým puzzlům, divokým akcím, bossům a nejednomu překvapení. Zpočátku Rayman umí pouze běhat, skákat a udělat si z uší vrtulku, která zmírní pády z výšek. Velice brzy k tomu přibude schopnost střelby a po osvobození víly Ly, což je také hned v úvodu hry, vám pak jejím prostřednictvím budou přibývat další schopnosti. Jestliže si nyní říkáte, že to jde všechno tak nějak ráz naráz, tak vězte, že to není snahou recenzenta mít už konečně za sebou ten zatracený článek, ale prostě skutečností, že v Rayman 2 Revolution se věci prostě tak rychle dějí. Ještě se ani nestačíte zaradovat ze zdolání jedné herní lokace a už vbíháte do další, ještě hezčí, zábavnější, vtipnější a originálnější. Nutno na tomto místě poznamenat, že v tomto trendu hra pokračuje po celou dobu a o nějaké vyčpělosti či opakování se nedá hovořit. Hned v druhé úrovni zjistíte, že ne všechno jde vyřešit hrubou silou a že to chce občas trochu toho přemýšlení (nebojte, opravdu jen trošku, vždyť jsem to hrál i já) a hbitosti. Dostanete se k
pirátovi, který je mimo váš "dostřel" a je velmi dobře zásoben sudy se střelným prachem, což vám vytrvale předvádí jejich metáním po vás. Postavíte se tedy na poklop a počkáte, až na vás poletí další sud. Pak uskočíte a výbuch střelného prachu vám uvolní cestu do podzemí. Pár relativně "normálních" lokací a čeká vás létací úsek, kde s pomocí vzdušných sloupů stoupáte vzhůru a trefujete okolo poletující piráty s padáky. Že to zní bizarně? A co byste čekali od hry, jejíž hlavní hrdina nemá všech šest pohromadě? (Pro ty, kteří Raymana ještě neviděli, připomínám, že na zemi se pohybují jeho boty, nad nimi levituje tělo, kolem se míhají dlaně a nad vším poskakuje hlava.) A co byste řekli třeba jízdě na bahenním drakovi, krocení zlé střely, létání s větrem v zádech, jízdě ledovým korytem, létání na sudu střelného prachu, jízdě lávovou řekou na veliké švestce anebo třeba jízdě na již zkrocené střele? A to zdaleka není všechno. Až v místě, odkud se nedá již nikam jít, jen tak na zkoušku seberete opodál zdánlivě bezvýznamně se povalující sud a až s ním budete chvíli jen tak bezcílně bloumat, připletete se k louči, která sud zapálí a vy se tím ocitnete v divokém letu, který budete jen tak tak stíhat řídit, pak zjistíte co jsem měl na mysli. Ten samý účinek má například rychlá jízda v důlním vozíku. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Možná se vám zdá, že dělám z komára velblouda, ale nezapomeňte, že při tom všem musíte ještě sbírat Světýlka všech barev (o nichž
se zmíním dále), vyhýbat se překážkám, střílet po nepřátelích a osvobozovat potvůrky z klecí. Budete mít prostě co dělat, abyste to všechno zvládli najednou, ale hra vás natolik pohltí, že to nakonec zvládnete :o).
Mířím teď samozřejmě k obtížnosti hry, která je, řekl bych, přesně jak má být (alibista :o) ). Sice občas dochází k frustrujícím pasážím, které tempo hry trošku zpomalí, ale po třetím, čtvrtém pokusu už budete vždycky jasně vědět, jak na to. Takže tyto úseky vlastně jen zvyšují napětí ze hry, protože je chcete zvládnout co nejdřív proto, abyste už už mohli dál za novými překvapeními (a ne proto, abyste to už měli za sebou). Upřímně řečeno, v některých místech jsem se potil, jako kdybych místo Raymana hrál Resident Evil. To platí zejména o lokacích, kde jste pod palbou nepřátelských bomb (doslova, opravdu) a vy vedete našeho ušáka po úzkých rozviklaných a padajících dřevěných můstcích. Prostě atmosféra jako hrom. K hratelnosti navíc (podle mého soudu) přispívá i dobrý systém ukládání pozic. Sice můžete ukládat kdykoliv v průběhu hry, ale to potřebovat nebudete. Každou chvilku totiž narazíte na zelené Světýlko, a když poté ztratíte život, začínáte od místa, kde jste poslední zelené světýlko sebrali. Když ztratíte životů více (systém životů je velice jednoduchý na pochopení, ale složitý na vysvětlení, tak si ho s dovolením odpustím) vracíte se na začátek
aktuálního podlevelu. Tím chtěl básník říci, že se nikdy nevracíte moc zpět, tudíž si hru nemusíte kazit ukládáním za každým rohem.
Kromě žlutých a zelených Světýlek se setkáte ještě s červenými, která vám doplňují hodnotu energie (počtu životů), modrými, pomocí nichž můžete dýchat pod vodou, a fialovými, která slouží k zavěšení a zhoupnutí například přes široké propasti. Setkáte se také s různými modifikacemi, jako je třeba časově omezené červené Světýlko, které se postupem času efektně "vypařuje". Občas má tedy Rayman co dělat, aby si doplnil aspoň trošku energie.
Naštěstí náš superhrdina není celou cestu v této bryndě sám a mnohdy mu vydatně pomohou jeho přátelé. Hned v úvodu se objeví již zmíněný žabák Globox a s ním se setkáme ve hře ještě několikrát. Bohužel, je už pak vždy spíše přítěží nežli pomocníkem, ale věřte, že bez jeho schopnosti vyvolávat déšť byste se párkrát opravdu neobešli. Mám teď na mysli situaci, kdy Globoxe necháte za sebou a upalujete vesele dál, až narazíte na silné elektrické napětí mezi dveřmi. Takže pěkně zpátky, pomoci ustrašenému Globoxovi dojít až k těmto dveřím a počkat si, až vyvolá déšť a tím pádem zkrat. Občas vám bude ku pomoci také silák Clark, zejména hned v úvodu, kdy se půjdete podívat tam, kam nemáte, a obklíčí vás piráti.
Užitečným průvodcem ve vodní říši vám bude velryba Carmen a přes bažiny vás převeze bahenní drak Sssssam. Použití každé nové schopnosti, kterou vám dá víla Ly, ale nejen to, vám vysvětlí vyzubený létající chlapík Murphy, jenž se honosí titulem "Létající encyklopedie". Kapitolkou samou pro sebe jsou Teensies. Postavičky, jež zapomněly, kdo je jejich králem a podle situace si korunu vzájemně buď berou, anebo vnucují ostatním. Musím se přiznat, že ač je celá hra pojata velmi úsměvně, tak při videosekvencích s Teensies jsem se občas smál na celé kolo. Asi jsem infantilní.
Ona celá hra působí hodně dětským dojmem, zejména samozřejmě po grafické stránce, která je viditelná jako první. Ano, celá hra vypadá jako kreslený film, ale to přece na hrách není nejdůležitější. Nehledě na to, že zde je i tato "infantilní" grafika velmi detailní, plynulá a velmi dobře rozpohybovaná. A musím říct, že tento komiksový styl je mi u tohoto typu her mnohem milejší než cokoliv jiného. V zásadě si ani jinak zpracovanou plošinovku neumím představit. Prostě a jednoduše, grafika je perfektní a řadí se k tomu nejlepšímu, co jsem na PS2 zatím viděl. Možná občas trochu zamrzí lehce nešikovná kamera, někdy totiž ztratíte přehled o dění kolem. Ale na druhou stranu musím říci, že to nemá nijak fatální dopad.
Většinou vás to totiž potká při zabíhání za roh a podobných situacích, což tedy znamená, že pouze na chvíli přehled ztratíte, ale během chvilky ho zase najdete :o).
Stejně pochvalně se musím zmínit i o zvucích. Když na vás hra poprvé promluví, máte pocit, jako kdybyste sledovali Raymana každou neděli v televizi. Hlasy všech postaviček i hudba vám budou připadat tak důvěrně známé, že si to ani neuvědomíte. Hudba je namixována opravdu skvěle a perfektně podbarvuje dění na obrazovce. Na samostatný soundtrack to samozřejmě nebude, ale to přece není účelem, že?
Abych to tedy shrnul, dovolím si vrátit se na samotný začátek. Rayman 2 Revolution je perfektně ztvárněná plošinovka s jedinečnou hratelností, úsměvnou atmosférou a intuitivním ovládáním, která vás od obrazovky jen tak nepustí a která ve mně vyvolala asociaci v úvodu zmíněných skvěle hratelných plošinovek od Nintenda (prosím, nekamenovat :o) ). Vypadá sice infantilně, ale zdaleka není jen pro děti. Pokud hrajete hry pro zábavu, určitě se po ní poohlédněte. A pokud hrajete hry, abyste se před známými mohli chlubit dosaženým průtokem krve, poohlédněte se po ní také. Ale hrajte ji tajně, ať si nezkazíte reputaci.
| Rayman 2 Revolution | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
