Je malý, je roztomilý. Je tak trochu deformovaný. Je to Rayman a tudíž i hlavní hrdina druhého dílu poměrně úspěšné 3D plošinovky...
První díl hopsačky s Raymanem v hlavní roli se v České republice objevil už před třemi lety. Byla to tehdy ještě DOSovská záležitost a ani grafika nebyla z dnešního pohledu nikterak dokonalá - byla cukrově barevná a "pouze 2D". Ale přesto to byl takový malý zázrak - vždyť všechno to "peří, kterým se tehdy chlubila" bylo vlastně staré dobré VGA. První díl byl zatraceně obtížný a možná až příliš dlouhý, ale jeho hardwarové požadavky byly na vzhledem k těmto skutečnostem vskutku směšné (486, 8 MB RAM a volné 3 MB na HDD). Myslím ale, že je pravý čas obrátit list a konečně se vrhnout na díl druhý, ať víte jaké změny nastaly a o co od něj vlastně můžete čekat.
Stejně jako hra Croc: The Legend of Gobbos, či žánrově stejná Lara Croft (ehm...vizuální podobu ponechme stranou)
bude i v tomto díle Raymanovým hlavním úkolem prohopsat a prostřílet se několika (zhruba 60) úrovněmi a pokud možno zachránit svět a nebo alespoň sebe a své přátele.
U her tohoto typu nebývá příběh nikterak zásadní, o to je však členitější, když už si s ním autoři dají tu práci a vymyslí jej. Například Raymana a tisíce dalších obyvatel jeho malého světa unesli krvelační piráti v čele s ukrutným Razorbeardem. Ti se kupříkladu podíleli i na roztříštění energie Raymanova světa, z čehož vyplývá, že Raymanovým hlavním úkolem bude ji poskládat zpět. Zpět ale k pirátům. I přes jejich ostražitost se podařilo několika "otrokům", v čele s žabákem Globoxem, Raymana osvobodit. Rayman nabyde opět své magické síly (opět bude moci bombardovat své nepřátele dávkami magických střel v podobě stříbrné kuličky - její síla se časem zvyšuje) a vyzbrojen jí a odhodláním se vydává do boje proti zlu. Na oplátku Rayman slíbí, že se vrátí s pomocí a ostatní zachrání. Když se ovšem na ten příběh kouknete trochu s nadhledem, připomene vám to nejspíš tu stařičkou pohádku O slepičce a kohoutkovi (leží tam v komoře, nožky má nahoře, bojím se bojím že umře) - nic totiž není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát a když už si myslíte,
že máte jeden úkol za sebou, ani se nenadějete a je tu další, který vám v tom prvním zabrání, a tak se vydáte opět jinou cestou, jen abyste mohli ten původní vyřešit. Jenže (možná že se budu opakovat, ale snad mě omluvíte) příběh není vše co dělá hru hrou a tudíž je tu ještě poměrně mnoho činitelů, které utváří hratelnost jakékoli hry. Vrhněme se na ně.
Tak si to vezmeme hezky po pořádku. Grafika je jedním slovem jedinečná a navíc potěší fakt, že i s horší 3Dfx kartou je plynulá. Výborná byla také volba barev, které vás hrou doprovází. Už žádná cukrová vata, ale jste-li v džungli - kolem je tisíc druhů zelené, jste-li v podzemí, je to tisíc odstínů hnědé - všechny dobře vyvážené a oku lahodící. Výborné jsou také světelné efekty a to zejména v temných místnostech, kde se tyto efekty dokáží takřka nemožně přibližují realitě (nemohu sice říct, že jsem někdy viděla, jaké efekty dělá magická koule letící podzemím, ale představím-li si ji nějak, je to přesně tak, jakou ji spatříte v této hře). Neopomenutelné jsou ovšem i všelijaké textury, kterých bylo pro tuto hru vytvořeno něco přes tisíc. Raymanovy pohyby jsou animované a taktéž plynulé (ostatně ještě aby nebyly, nejsou-li jeho končetiny ani hlava nikterak k tělu připojeny)
a ve chvílích volna (to třeba když na chvíli odběhnete od počítače se najíst a napít po několika zběsilých hodinách) zvládá dokonce i dribling svým vlastním trupem.
Hudba: je přesně tou pověstnou třešničkou na dortu - nevtíravě podkresluje váš herní čas. Mění se v závislosti na lokaci a dokáže navodit tu správnou atmosféru (ke hře, samozřejmě :-)). Mohu si dokonce dovolit říct, že já osobně jsem se s lepším hudebním podkreslením u hry stejného žánru nesetkala. Zvuky kolem se v mnohém nezměnily od prvního dílu a několik jich dokonce přibylo.
A celková atmosféra? Zmíním-li ještě takzvané NPC (non-playing-characters), není si v podstatě na co stěžovat. Potvůrky, se kterými se budete setkávat, mají úžasně vytříbené charaktery. Za zmínku stojí situace, kdy potkáte pětici podivností, které se prohlašují za krále. Ovšem ve chvíli, kdy prohlásíte, že hledáte Ly (jakožto královskou dceru), ke koruně se najednou nikdo nemá. Každá "rasa" v této hře má vlastní jazyk (dá se zhruba připodobnit k šumu listí či zvuku mixéru :), který je anglicky překládán pomocí titulků, což je ohromná výhoda i pro nedokonalé angličtináře.
Jednou z těchto postav je i váš průvodce Globox - pomůže vám naučit se ovládat Raymanovy pohyby a poradí v nových situacích, které se mohou během vaší cesty za podivnými okřídlenými světélky (alias nebohou roztříštěnou energií) a vysvobozováním svých přátel z pirátských klecí, stát.
Myslím ale, že nelze Raymana 2 pouze chválit. Obzvláště, když i tenhle chlapík má své pomyslné mouchy. Ne že by jich bylo mnoho, ale o to zásadnější jsou. Předně jde o psychoticky šílenou kameru. Občas jsem si připadala takřka nepříčetně - výhled je zmatený a navíc (i přestože je kamera ovladatelná), s tím stejně nemůžete nic udělat. Prostě se na chvíli zastavíte a počkáte až se kamera natočí tím správným směrem. Přeskakujete-li například lekníny rostoucí v jakési podivné "vásžeroucí" kapalině (pracovně byla označena za kyselinu sírovou), není to zrovna nejlepší řešení problému. V neposlední řadě je to ovládání - hráč protřelý tímto žánrem problémy mít nebude. Jde jen o cvik. Přiznávám se ale, že moje pařátky, ze strategií zvyklé pouze na myšku, se cvičily poměrně dlouho. Ovládání sice není tak pekelné jako v Tomb Raiderovi a nepotřebujete k hraní ani ta chapadla, co vám rostou na zádech (co si budeme povídat), přesto ale zvládnutí jeho pohybů budete muset chvíli trénovat.
| ||||||||||||||||||||||||
Tak, myslím, že je čas začít bilancovat. Mohu-li posoudit hry tohoto žánru poněkud subjektivním okem (ostatně každá recenze je jen subjektivním pohledem recenzenta a je jen na čtenáři, jaký postoj ke hře zaujme sám, recenze se mu ji snaží pouze přiblížit) - při výběru mezi Raymanem 2 a Tomb Raiderem bych nezaváhala. Ne že by mi Lařiny křivky neimponovaly, ale mnohem víc mi sedí ten komický, barevný svět, než smrtelně vážně braná "Amazonka" - říkáte si, porovnávám neporovnatelné? Nikoli, z hlediska herního žánru jde vlastně o to samé.
Tak tedy závěr: jestliže nevíte, co koupit svým dětem (ovšem, jestli nějaké máte :-)), nebo dokonce sami sobě, k Vánocům, sáhněte po Raymanovi - bude vám příjemným společníkem, který vám zpestří dlouhé zimní večery - a těch bude mnoho a mnoho a mnoho a mnoho.
