|
|
Sérii Rayman lze s úspěchem považovat za jeden z nejlepších příkladů, že lze respektovat moderní technologie, ovšem ne za cenu ztráty hratelnosti. První díl sklidil zasloužený úspěch – z dnešního hlediska se jednalo o žánr vpravdě zapomenutý, tedy klasickou 2D arkádu. Hráč se zhostil ovládání nad panáčkem, kterému volně plandaly ruce, nohy, coby zbraň používal vystřelovací pěst... a slušně se bavil. Druhý díl přinesl třetí rozměr, aby následovala kratší odmlka. Po několika měsících se nezrodil očekávaný třetí díl, ale jakási odbočka nasměrovaná k závodům – titul nesl tajuplný název Rayman M. Ačkoli Rayman M nabízel zábavu primárně ve 3D, zdárně nabízel i esenci "zastaralého" 2D, poněvadž obě zobrazení, respektive styl hraní, se ve hře prolínala. Konečně však přišel čas k tomu, aby se objevilo klasicky 3D třetí pokračování, z nějž vám přinášíme nejnovější info.
V úvodu by měl zaznít jeden nesporný fakt – třetí díl se vytváří primárně na konzole a řekněme si rovnou, že z ovládání je to znát. V herním menu lze zaznamenat klasická tlačítka z ovládání na PS2, po definici vlastních kláves ani památky (což se ale v plné verzi pravděpodobně změní). Na druhou stranu se můžeme těšit na nenáročný styl ovládání a musím poznamenat, že ačkoli se jedná o konverzi, není to vůbec poznat. Nemyslím si, že bych byl už úplně zkažený moderními 3D akcelerátory a jejich vražednými výkony, ale na první pohled mě zaujala grafika. Ano, senzační grafika s užasnou nadílkou pozlátka, že by se člověku z toho zamotala hlava. Nejen že prostředí, ve své většině, vypadá pohledně, ale nedílnou součástí herního světa jsou i všemožné estrádní výbuchy bonusů. Jejich všudypřítomnost v prvních minutách hry ohromí, aby je hráč postupně přejal za celkem normální a "pouze" hezké.
Z hlediska koncepce autoři vsadili na osvědčený systém uzavřených lokalit. Hra sice zdánlivě nabízí jeden ucelený svět a dobrodružství, jenže během hry zjistíme, že jsme prakticky uzavřeni v aktuální úrovni. Nemůžeme se vrátit zpět – ani k tomu není důvod – a cesta kupředu se otevře teprve po splnění nějakého toho drobného logického či akčního úkolu. Touto cestou se vydal i nedávno recenzovaný Frogger, bohužel pro něj teprve Rayman 3 ukazuje, jak to mělo vypadat v praxi. Prozraďme si něco o ději hry: Místo zvané Křižovatka snů všichni pokládali za ideální lokalitu pro klidný a blažený život, kde už snad navždy bude vládnout radost. Jenže – někteří z obyvatel začali náhle pociťovat, že hodiny a dny míjejí stále pomaleji. Potom, jednoho dne, červený lumík přeměněný do podoby malého černého hašteřivého chomáče, říkejme mu André, se rozhodl, že dobude svět. Zprvu přeměnil i ostatní do této nehezké černé podoby, aby ukradli ostatním obyvatelům jejich vlasy a oblečení. A tak se zrodila armáda černých lumíků v kapucích, která netrpělivě čeká na to, až svoji škodolibost a hloupost 
roznese po celé Křižovatce snů. Existuje jen jeden hrdina... který nejprve musí najít svoje ruce (doslova), posléze zachraňuje mého oblíbeného Globoxe. V bizarním světe se svými pravidly a zákonitostmi, nad nimiž člověk nestačí zírat.
Díky 3D prostředí se rozšiřuje i řada dovedností. Rayman samozřejmě běhá, skáče, používá režim helikoptéra pro zdolání delších pasáží a pěstmi patřičně usměrňuje nepřátele (případně mačká tlačítka). Mezi dalšími dovednostmi však nalezneme ručkování, či schopnost zachytávání se v úzkých průvalech. K tomu připočítejme všemožné mechanismy k manipulaci, skokánky, pohyblivé plošinky, speciální akční mezihry a vychází nám koktejl všech chutí a barev. Jako první přichází požadavek na bravurní zvládnutí skokánků a používání vrtule. Následují první logické úkoly – příklad: potřebujete rozbít sud, ale jakmile se k němu přiblížíte, poodskočí kousek vedle. Po chvilce marné snahy lze vypozorovat, že sud skáče stále po stejné trajektorii. Hráč brzy narazí i na zdánlivě zbytečné tlačítko, 
které však na chvilku nechá vyjet ze země zátaras. A rodí se řešení – nalákat sud k zatím skrytému zátarasu, zmáčknout tlačítko, čímž se sudu zablokuje cesta k útěku a je vymalováno. Sud rozbijeme a hádejte koho v něm objevíme – ustrašeného Globoxe. Styl akčních hádanek vychází třeba z klasického střel na jedno místo, střel na druhé místo, co nejrychleji to střídej a tím zvedáš plošinku na které stojíš. Samozřejmě nechybí ani mini hry, třeba jízda na skateboardu budoucnosti a je možné, že právě díky těmto vkusným přídavkům si třetí díl oblíbíte.
A první dojem? Paráda. Úplně na začátku mohu hovořit a vysokém nadšení, které sice pomalu upadalo, nicméně stále se drželo na vysoké pozici. Uvidíme, zda-li autoři do plné verze připraví stále nové a neopakující se nápady – ambice na arkádu roku Rayman 3 bez debat má. Mimochodem, vyšlo též hratelné demo.
