Vykutáleného frajera Raymana známe již pěknou řádku let a nutno podotknout, že nás ještě ani jednou nezklamal. Tento chlapík, který to nemá po anatomické stránce moc v pořádku, neboť jeho končetiny ani hlava nejsou pevně spojeny s trupem, se zapsal do našich srdcí již v nádherné 2D arkádě, která byla sice dosti obtížná, ale naprosto perfektní. Pokud se na tento titul, jehož název tvoří jméno hlavního hrdiny, ještě pamatujete, budete se mnou jistě souhlasit, že hry podobného typu a kvalit nestárnou a s chutí si je zahrajeme i v dnešní době. Autoři přesto nenechali nic náhodě a v zimě roku 1999 zaútočili na nedočkavé milovníky arkád pokračováním pojmenovaným Rayman 2: The Great Escape. Tato hra dopadla opět na jedničku a překvapila skvělým 3D zpracováním, které starému známému kouzelnému světu dalo s novým rozměrem úplně nový nádech. A protože jsou si autoři vědomi, že spousta lidí je stále Raymanem unesena, byli by hloupí, kdyby nezapracovali na dalším pokračování.
To nese název Rayman M a opět ho mezi nás přináší slavná společnost Ubi Soft. Ale nemyslete si, že půjde o další "obyčejnou" arkádu. Tentokrát totiž autoři vsadili na odlišnou kartu a nabízejí nám jakousi těžce zařaditelnou směs závodu, akce a arkády. Bojíte se, že tento titul je pouze vychytralým marketingovým tahem, který vám zahraje za hodně peněz málo muziky? Ani se vám nedivím, neboť odbočení od zažitého žánru je více než podezřelé. Hned na začátku vás však mohu uklidnit, že tomu tak není. Hra nedosahuje takových kvalit, jako zmiňovaný druhý díl, ale rozhodně stojí za vaši pozornost.
Stejně jako předchozí tituly, je i Rayman M pojat ve velmi veselém duchu, o čemž svědčí již úvodní animace, ve které shlédnete některé zákeřné praktiky známých animovaných závodníků. Pokud nebudete mít zrovna dobrou náladu, tak v této chvíli vám ji hra jistě vylepší a naladí vás na tu správnou notu. Po chvíli se přesunete do netradičně pojaté hlavní nabídky, kde dostanete na výběr hru pro jednoho nebo více hráčů.
Singleplayer
Poté, co se vrhnete na hru pro jednoho hráče, si zvolíte postavu, za kterou budete bojovat. Jak autoři již předem hlásali, můžete si vybrat z osmi postaviček, z nichž většina je známa z předchozích her, ale najdou se zde i fungl nové. A tak si na začátku budete moci vzít Raymana, Globoxe, Razorbearda, Henchmana 800 nebo Teensies, a pokud budete úspěšní, postupem času získáte i zbylé tři postavy, které jsou zatím skryté (např. Tily a Razorwife). S výběrem se však nemusíte dlouho zabývat, protože všechny postavy mají úplně stejné vlastnosti (jsou stejně rychlí a dokáží úplně to samé, ačkoliv vám to mnohdy při hraní přijde zhola nemožné), a tak záleží pouze na tom, kdo se vám bude nejvíce líbit. Já jsem si samozřejmě vybral Raymana, ale časem jsem vyzkoušel i ostatní a nejvíce mě pobavili Teensies. Jde vlastně o dvě malé postavičky, které si stojí za krkem a tvoří tak jednu plnohodnotnou osůbku. To by samo o sobě nebylo ještě tak zajímavé, nebýt toho, že ve
chvílích, kdy Rayman používá klasickou vrtulku, vezme spodní postavička z Teensies tu horní za nohy a točí s ní nad hlavou. :-)
Po výběru postavy se dostáváme k samotným závodům a bojům, kterých je ve hře opravdu úctyhodné množství a díky tomu se mi také tak zamlouvá. Kdyby totiž autoři odflákli právě tuto část, nemohl bych se zbavit již dříve zmiňovaného pocitu, že jde pouze o tahání těžce vydělaných peněz z chudých hráčů, a to by Raymanovi jistě na popularitě nepřidalo. Ale přejděme rovnou k věci. Rayman M nabízí čtyři různé ligy, rozdělené dle stupně obtížnosti na Beginner, Advanced, Expert a Extreme League. Každý z těchto celků se skládá ze třech závodních tratí a třech arén a pokud budete dostatečně úspěšní, zpřístupní se vám i poslední Bonus League, kde na vás čeká pět tratí a jedna aréna. Než se však dostanete do bonusových kol, budete se muset prokousat celou hrou a naučit se všechny tratě a arény dokonale znát, protože již v lize pro začátečníky vás mnohdy bude i nepatrná chybička setsakra mrzet.
V každé lize jsou tratě a arény zasazené do určitého prostředí, takže ve hře rozhodně není nouze o variabilitu. Dostanete se například do Temné stoky (Dark Sewer), Vodního kaňonu (Water Canyon), Zapomenuté kobky (Forgotten Dungeon) a na Loď pokladů (Treasure Ship). Autoři se též nechávají slyšet, že některé tratě jsou tvořeny dle levelů známých z předchozích her, což je další plus. Rayman M vás však asi nejvíce okouzlí úctyhodným množstvím
různých módů, kterých se budete moci na tratích a arénách zúčastnit. Všechny tratě se dělí na základní Training, Race, Popolopoi a Lums. Arény jsou rozděleny na Lum Spring, Lum Fight a Capture the Fly. Podívejme se nyní na jednotlivé módy trochu podrobněji.
Training - těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Toto velmi známé heslo přesně vystihuje situaci, v jaké se budete při hraní tohoto módu nacházet. Ocitnete se na neznámé trati plné nebezpečných nástrah a skrytých zkratek, kterých je radno hojně využívat. Hra totiž neobsahuje žádné přímé tratě, ve kterých jde "pouze" o bezchybný běh. Všechny okruhy by se daly klidně přirovnat ke klasickým levelům, které se v arkádách učíte procházet. Zde se ale budete muset vyvarovat chyb, neboť nejde o to zúčastnit se, ale zvítězit. Budete muset vědět, co dělají jednotlivé spínače aktivované vystřelováním koulí, kde používat zrychlení pomocí urychlovacích pásů, kam skočit, kde se vyhoupnout či přehoupnout, kde je lepší přeskákat než přeběhnout atp. Nabytých vědomostí pak plně využijete v následujících závodních módech.
Race - vítěz bere vše
V tomto módu již plně zúročíte vaše zkušenosti z tréninku. Na rozdíl od toho vás však již zde tlačí čas a na paty vám šlapou soupeři. I oni se však dopouštějí chyb, a tak zpočátku nepůjde o nějak zvláště těžkou záležitost. Jakmile si ale přičichnete k Expert League, pořádně se zapotíte. Cílem je vyhrát závod tvořený ze tří okruhů. A jak jsem již řekl, postavy se liší
pouze po vizuální stránce, tak se nevzdávejte hned po prvním neúspěchu - bude hůř. :-)
Popolopoi - závod s časem
Na trať nyní nastoupíte pouze vy a budete bojovat o každou vteřinu. Jakmile se rozeběhnete vstříc dalšímu dobrodružství, začne vám neúprosně utíkat čas a vaším cílem bude dokončit tři okruhy před doběhnutím krutého časového limitu. Drahocenné vteřiny můžete a přímo musíte získávat sestřelováním různobarevných motýlků vznášejících se na různých skrytých či volně přístupných místech tratě. Tento mód již vyžaduje dobrou znalost všech způsobů dokončení závodu a mnohdy budete nuceni používat i jinak časově méně výhodné a též těžko dostupné části tratě.
Lums - peklo na zemi
Poslední závodní mód nejlépe potvrzuje pravidlo, že série her s Raymanem v hlavní roli je sice vzhledově vhodná pro mladší hráče, ale mnohdy si na ní vylámou zuby i zkušení pařani, kteří mají už spoustu dohraných titulů za sebou. Zde totiž někdo po trati rozházel známé kuličky (Lums) a vaším úkolem je všechny sesbírat a současně dokončit opět tříkolový závod na prvním místě. Nutno podotknout, že soupeři kuličky nesbírají, a tak na rozdíl od vás mohou využívat těch nejvýhodnějších cest.
Lum Spring - sběr
Tento první bojový mód opět nabízí kopu zábavy. Vyzbrojeni ledovými střelami se vydáte do boje o zářící kuličky, které se náhodně objevují po aréně. Své soupeře můžete chvilkově zmrazovat a totéž budou oni s oblibou činit vám. Kdo první získá pět kuliček, vyhrává.
Lum Fight - na život a na smrt
Zde jde čistě o fyzickou porážku soupeřů. Po aréně jsou rozmístěné generátory zbraní, které vám při sebrání náhodně vytvoří nějaký více či méně smrtící druh zbraně. Vaším úkolem je například pomocí plamenů, ledových či ohnivých střel, laserů, naváděných raket nebo časovaných bomb co nejdříve zneškodnit vše živé kolem vás. Postavy mají pět životů a za každé zabití budete odměněni jednou kuličkou (Lum). Prvních pět vyhraných kuliček vede k vítězství.
Capture the Fly - boj o mouchu
V tomto módu se vaše snažení bude točit okolo jedné velké mouchy. Pokud ji totiž u sebe dokážete udržet dostatečně dlouhou dobu, získáte postupem času deset bodíků a vyhráváte. To ovšem není nic jednoduchého, neboť jsou všichni vyzbrojeni střelami a pokud dojde k úspěšnému zásahu, přelétne tento přerostlý hmyz ke střelci.
Jak vidíte, Rayman M rozhodně není jednoduchou záležitostí na jeden volný víkend, ale originální plnohodnotnou hrou pro ty, kteří mají pevné nervy nebo alespoň dostatek peněz na novou klávesnici a myš, které během hraní vzteky rozloží na atomy. Závodní část hry dirigujete pomocí klávesnice a k té bojové využijete navíc i myši. Ovládání není nikterak složité a brzy vám přejde do krve. V podstatě jde "jen" o dokonalou znalost prostředí a rychlé reflexy bez zbytečných chybiček. Celkově je bojová část hry jednodušší než závodění, ale v Extreme League již mnohonásobně přituhne. Co se týče umělé inteligence, pohybuje se přibližně na stejném bodě, jako již dlouhou dobu ve většině her - protivníci jsou na průměrné úrovni, přičemž někdy nepříjemně překvapí a jindy zas pobaví neuvěřitelnou stupiditou.
Audiovizuální stránka hry nijak zvlášť neoslní. Tím však nechci říci, že jde o prachobyčejnou slátaninu. Co se týče grafického zpracování, jde o nadprůměr, který je v dnešní době pro úspěch hry již bohužel nutností. Nenarazíte na žádné grafické orgie, z nichž se vám zatočí hlava - od toho tu jsou přece jiné hry. Rayman M vám na první pohled padne do oka a budete spokojeni, ne však nadšeni. O trochu hůře však dopadl hudební doprovod. Zatímco všechno ve hře má adekvátní ozvučení, doplňujících skladeb je poskrovnu, a tak se brzy ohrají a jakmile vám začne stoupat adrenalin z opakovaného neúspěchu, budete hudbu o to více nenávidět.
Multiplayer
V závěru bych se ještě rád zmínil o hře pro více hráčů. Ačkoliv autoři hovoří až o čtyřech hráčích přes splitscreen, mně se na rozdělené obrazovce podařilo zprovoznit pouze dva. To ovšem nic nemění na faktu, že je hra proti živému protivníkovi velice zábavná a doslova plná emocí. Bojové módy jsou stejné jako v případě singleplayeru a závodní jsou "pouze" dva: Race (stejné jako při hře pro jednoho hráče) a Kill Time. Ale vzhledem k tomu, že při hře s kamarády se vám zpřístupní všechny ligy, které jste předtím probíhali v "singlu", budete mít o zábavu postaráno.
Kill Time - užeňte se xmrti
Ještě před spuštěním tohoto módu si můžete zvolit časový limit jdoucí v pětisekundových intervalech od pěti až po třicet sekund. Ten se začne odečítat ve chvíli, kdy jeden ze soupeřů proběhne checkpointem. Pokud se ostatním nepodaří dostat k příslušnému checkpointu do uběhnutí časového limitu, závod končí ve prospěch rychlejšího.
Jak tedy celkově zhodnotit tuto novou hru od Ubi Softu? Mám pocit, že velice kladně, o čemž jistě svědčí i celá tato recenze. Rayman M je skvělým titulem jak na chvilkové odreagování, tak i na dlouhé hraní. Každý milovník závodů, akce a arkád zde najde to své a infantilní jedinci se navíc ještě pobaví při získávání nových "skinů" pro některé postavy. Jestliže vás hra zaujala, nemůžu než doporučit a přeji pevné nervy! :-)
| Rayman M | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
