Reach For The Stars - dotkněte se hvězd

Máte rádi lidstvo? Pokud ano, mám pro vás špatnou zprávu. Ve vesmíru je totiž dle autorů tahové strategie Reach For The Stars minimálně osm ras, které by nás bez velkých problémů a zcela bez výčitek vyhladily. Zatím si to díky jejich výborné hře můžete s emzáky vyřídit alespoň nanečisto.
Reach for the Stars

Reach For The Stars je bezesporu legenda na poli tahových strategií. Hra s tímto názvem spatřila světlo světa v roce 1983 a byl to trhák, který si vysloužil tucty ocenění typu hra měsíce, hra roku či dokonce nejlepší strategie všech dob. Jednalo se o titul, v němž hráč coby leader lidské rasy bojoval o její přežití tváří v tvář nepřátelským rasám roztroušeným po celé galaxii. Nyní se osvědčená strategie vrací v podobě klasického remaku vyšňořeného zcela novým grafickým kabátem a obohaceného o spoustu možností, o kterých si autoři původní verze mohli v době, kdy standardem bylo 64 kilobajtů RAM, jenom snít. Mimochodem, minimem pro spuštění remaku je třeba 64 megabajtů RAM. Pokud budu brát nároky na operační paměť pro zjednodušení jako bernou minci, pak se hardwarová náročnost zvýšila oproti původní verzi tisíckrát. To samozřejmě neznamená automaticky tisícinásobný nárůst hratelnosti, která koneckonců není měřitelnou veličinou, na každý pár je Reach For The Stars i ve své moderní podobě skvělou hrou, kterou by si žádný milovník tahových strategií z vesmíru neměl nechat ujít. A nejen on, autorům se podařilo vytvořit přehledné a logické ovládání, které spolu se zručně zpracovaným tutoriálem umožní i strategickému zelenáči stát se pánem galaxie. K tomu však vede dlouhá cesta, během které se dostane lidstvo na pokraj vyhlazení a jen díky neporazitelným zbraním zvaným "save" a "load" se stane nakonec člověk pánem tvorstva na galaktické úrovni.

Reach for the Stars

Základní jednotkou galaktického impéria není okres, kraj či region, nýbrž planeta. Herní svět zahrnuje celkem 200 hvězd, tedy dvě stovky solárních systémů, z nichž v každém může být jedna a více obyvatelných planet. "Obyvatelnost" už dle představ tvůrců hry nebude v budoucnosti tak úzký pojem jako nyní, lidstvo se může uchytit třeba na Marsu či velkých asteroidech, platí však, že čím více se planeta odchyluje od pozemského standardu, tím omezenější jsou možnosti růstu založené kolonie. Zkolonizovaná planeta pak plní podobnou úlohu jako třeba města ve hře Civilizace - lze na ní vybudovat různé stavby, které buďto zvýší vědecký potenciál, produkční potenciál anebo umožní vykonávat specializované činnosti jako výrobu válečných lodí. Nechybí samozřejmě ani stavby obranné, které na orbitě kolonie vytváří futuristické hradby v podobě po zuby vyzbrojených satelitů. Hráč může sice citlivě řídit stavbu zařízení v každé kolonii do nejmenších podrobností, avšak, vzhledem k tomu, že počet zkolonizovaných planet během hry rapidně přibývá, časem musí tento mikromanagement svěřit do rukou počítače a věnovat se speciálně pouze nově budovaným koloniím či koutům vesmíru, kde se zrovna něco děje. Kromě statické obrany musí samozřejmě vybudovat i mohutné galaktické válečné loďstvo, které bude nejen nástrojem mobilní defenzívy, ale i dobyvačných plánů.

Reach for the Stars

Záhy totiž bude mírumilovné expanzi zamezeno emzáky té či oné rasy. První kontakt vypadá vždy stejně: Průzkumná eskadra vletí do dosud neprozkoumané soustavy a pokud je v ní přítomna cizí flotila, vypukne okamžitě bitva. Bojový systém je jednoduchý. Válčí se na kola, přičemž hráč určuje pouze formaci svých lodí a vzdálenost, ze které na nepřítele útočí. Tato volba závisí na výzbroji a vybavení jeho torpédoborců, křižníků a bitevních hvězdoletů. Samotný boj pak probíhá po nastavení těchto parametrů automaticky. Jestli je bitva vybojována vítězně, může hráč podniknout útok na nepřátelskou kolonii, pokud se v dotyčné soustavě nějaká nachází. Předtím je třeba vybojovat další boj, tentokrát s obrannými satelity. Pak je teprve možno přikročit k bombardování planety či dokonce jejímu obsazení prostřednictvím transportních lodí plných mariňáků. Úspěch ve válce o vesmír nezáleží však jen na množství bojových prostředků a umění vojevůdce, ale daleko spíše na vyspělosti válečné technologie.

Těžištěm hry je bezesporu kampaň pro jednoho hráče, která čítá 10 misí. Její počátek kladou autoři do 23. století, kdy lidstvo konečně objeví pohon umožňující brouzdat po vesmíru nadsvětelnou rychlostí. Následuje kolonizace prvních Reach for the Starsobyvatelných planet a zanedlouho také střet s první mimozemskou rasou zvanou Saurischi. V první bitvě sice chabě vyzbrojené lidské kocábky dostanou napráskáno, ale prudký rozvoj vědy a stoupající průmyslový potenciál rozrůstajícího se lidstva zakrátko umožní podniknout proti nepříteli odvetné tažení, které přinutí nevzhledné ještěrky podat potupnou žádostí o mír. Toto je obsah prvních dvou misí, které jsou zároveň tutoriálem majícím hráče připravit na těžké chvíle, jež přijdou velmi záhy, když se na scéně objeví rasa zvaná prostě The Hive - hnízdo. Z hnízda vyrážejí dobývat vesmír nekonečné šiky hmyzích bojovníků, které zaplavují jednu planetu na druhou, a lidstvu nakonec nezbude, než prostě po anglicku zmizet... To už ale z pestré vesmírné ságy lidského rodu prozrazuji možná až příliš.

Na každý pád kampaň nespočívá, jak by se dalo u hry tohoto žánru čekat, v tom, že hráč postupně buduje svou civilizaci a rozlévá se vesmírem tak dlouho, dokud neporazí posledního soupeře, nýbrž z několika misí, z nichž každá má svůj pevně daný cíl. Někdy je oním cílem dobýt určitou planetu, jindy zlikvidovat určité množství protivníkova arzenálu, pak zas proniknutí do určité oblasti za každou cenu. Nejvíce napínavé jsou však mise, v nichž má hráč za úkol prostě vydržet, jak dlouho se dá. Někdy může hráč i prohrát a přesto pokračovat v kampani. V další misi je však silně znevýhodněn. I přes dynamický Reach for the Starspříběh a fakt, že kampaň dá zvláště v poslední fázi pořádně zabrat, nelze zakrýt fakt, že se skládá z pouhých deseti misí, z nichž první dvě mají navíc tréninkový charakter. Hráč, který si prošel kampaní, proto nejspíše nepohrdne ani odehráním všech dvaadvaceti jednotlivých misí, které mu autoři připravili. Pokud ani poté se necítí bojem o galaxii přesycen, je tu k dispozici kompletní editor, v němž je možné vytvářet nové mise s novými rasami a předem danými událostmi. Dá se tedy říci napříč krátkosti kampaně a (ne)četnosti misí, že Reach For The Stars vydrží velmi dlouho a navíc se jedná o titul, ke kterému se dá i po několika měsících s chutí vracet.

Milovníkovi strategií o boji mezi hvězdami nelze než doporučit následující: Pokud uvidí na zamračené podzimní obloze nějakým zázrakem padat hvězdu, nechť si bez zaváhání přeje, aby se Reach For The Stars zázračně objevila na jeho harddisku. Když to nevyjde, ať zajde do nejbližšího obchodu s počítačovými hrami a pořídí si ji bez zázraků za hotové. Stojí to za to.

Reach For The Stars
Výrobce: SSI/SSG
Distributor: Mattel
Minimální konfigurace: Pentium 233, 64 MB RAM, 4MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium II 300, 128 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ano
Verdikt: Podařený comeback legendární strategie se povedl přímo v galaktickém měřítku
Hodnocení 87%