Mám na to stejný pohled, jako Jan Hamáček v článku. Hry a "realistické" se nedá spojovat. Vždycky to je o tom, jak moc si autoři, nebo hráči myslím, jak to asi probíhá reálně a pokusí se to alespoň nastínit, nebo v případě hráčů prožít.

Jak říkával Dak'kon: "Balance. Balance in all things."

Dokud je na výběr jak ze zábavných arkád, tak propracovaných simulací, tak si každý může vybrat podle povahy nebo momentální nálady. A pokud už někdo chce vyloženě masovku, tak by se měl držet Paretto optimálního přístupu a realismus ubírat jenom když to přinese vyšší přínos zábavy. Některé ústupky od reality jsou třeba dost zbytečné a nic hře nepřidají.

Jsou hráči, pro které ta otázka nedává smysl. Klikat zběsile do myši a koukat jak naskakují velké číslice ze záplavy nepřítel je nebaví. Chtějí něco zkoumat, oběvovat a mít výzvu z hraní. Realismus je pro zábava. A takových je hodně, podle prodejů kingdom come.

Každá hra je jen uměle vytvořený svět, který nemá s reálným životem nic společného. Diskuze, zda do Battlefieldu (ne)patří černoši a ženy (zvláštní je, že třeba naprosto nesmyslné jízdní vlastnosti tanků hráčům volajících po údajném realismu nevadily ), je směšná, když si uvědomíme, že tato "válečná" hra ve skutečnosti vůbec neukazuje opravdové válečné hrůzy, zabíjení a umírání, ze kterých by se většina z nás hned pozvracela. Takže nehrajme si na realismus ve hrách, hry jsou jen zábavou, reálný svět hledejme mimo monitor.

Někdo má rád holky jiny zase vdolky... Pro někoho je zábava realisticka hra, pro někoho naopak čím dál od reality, tím lépe - viz japonské hry...

Obdivuji hry, které dokáží skloubit realistickou zábavu se zábavnou realitou...

Podle mne by hra, která se nějakým způsobem snaží blížit realitěy (letecké simy, vlakové a podobně) by měly umožnit hardcore mód, kdy třeba skutečně musíte provést nějaké kroky než třeba tzv. oživíte lokomotivu, při nesprávném způsobu řízení mašinu poškodíte atd. Na druhou stranu by tyhle věci, které hru ztěžují, měly jít vypnout a hrát si v "easy" módu. Tohle platí nejen pro simy. ale všechny hry, které se nějakým způsobem snaží blížit realitě.

Rozhodně zábava... protože opravdu realistická hra by znamenala i to, že první smrtí prostě končíte a tu stejnou hru podruhé ani nevyzkoušíte/nespustíte A to by opravdu někdo chtěl?

Ubisoft nebo EA určitě ano. Každou smrti by sis hru musel koupit znova, pro ně ideální ��

Jistou míru reality mám rád. Nikdy nezapomenu, jak jsem byl kdysi dávno nadšený z OFP. Jediný výstřel. Bum! Jsi mrtvý. A možnost ukládání minimální. (což sice šlo obejít, ale bylo to dost nekomfortní)

Abych přímo odpověděl na otázku, tak spíše se kloním zábavě. Jelikož nejraději hraji RPG v otevřeném světě, tak ale asi od obojího trochu. V RPG většinou ztroskotám, nemám nic, musím přežít, spát, sbírat jídlo, lovit zvěř, učit se povolání, bojovat - tedy mraky mraky věcí jako v realitě. Ale aby hra byla živější, akčnější, rozmanitější, "zkrácená než to celé lze prožít v reálu" musí (většinou) v ní být zase nerealistické věci jako možnost kouzlit, rychlý přesun (teleport), rozmanitá monstra, rychlé vyléčení z nemocí, velký neviditelný batoh na 200 kg nákladu :), více zbraní u sebe, ale zároveň pohyb postavy jak pírko včetně možnosti stealth akcí atd. :o) ooo)