Realms of Arkania – bombastické RPG

  • 51
RPGčka mám opravdu rád a s potěšením kvituji jejich rozkvět v poslední době. Někdy si však přesto vzpomenu na staré dobré časy, kdy se super RPG vešlo na několik disket a přitom poskytlo stejnou porci zábavy jako dnešní několikacédéčkové tituly. Mezi takové staré pecky určitě patří i trilogie, o které si dnes povíme něco víc.

Realms of Arkania V rámci dnešní klasiky si dnes zavzpomínáme na skutečnou perlu, na RPGčko Realms of Arkania od firmy Attic. Jedná se o epickou fantasy trilogii, jejíž první díl s podtitulem Blade of Destiny vyšel roku 1994. O něco později vyšel Star Trail - díl druhý. Roku 1997 vyšel díl třetí (a zatím bohužel poslední) s názvem Shadows Over Riva, který už se od prvních dvou dílů přeci jen trochu liší a necháme si ho tedy na jindy.

Už začátek hry spojený s tvorbou šestičlenné družiny je naprosto skvělý a propracovaný. Postavy se mohou rekrutovat z mnoha povolání včetně takových nezvyklostí, jako je komediant, lovec nebo thorwall (severský bojovník). Každá postava má kromě fyzických a duševních atributů spoustu skillů, od různých dovedností využitelných v přírodě (stopování, plavání a podobně) přes zbraňové dovednosti až po schopnost lhát, svádět nebo smlouvat. Kouzlící postavy (mágové, čarodějové/čarodějnice, elfové a druidi) mají navíc k dispozici obrovskou škálu kouzel, z nichž některá jsou opravdu originální (i když některá byla v prvním díle v podstatě nepoužitelná).

Samotný příběh začíná ve městě, kde se záhy dozvídáte, co je vlastně vaším úkolem. Není to nic menšího nežli najít devět částí mapy a pomocí ní nalézt legendární meč, díky němuž je možné pozvednout morálku lidí a porazit armády orků, které ohrožují celou Arkánii. Při pátrání po ztracených částech mapy budete putovat opravdu rozlehlým územím a navštívíte mnoho vesnic, měst a dungeonů. Cestování je vyřešeno snad nejlepším způsobem, který se kdy v RPGčkách objevil. Cestujete po mapě světa, na které jsou označeny města a vesnice, přičemž na svých cestách vás potká spousta „náhodných příhod“. Od klasických přepadů přes Realms of Arkania setkání se zajímavými lidmi (obchodník na cestách, lovec a podobně) až po nalezení stop, které vás dovedou k doupěti skřetích lupičů nebo jiné speciální lokaci. Po mapě je rozeseto poměrně dost zajímavých míst, některé jsou přitom dost originální a většina z nich je navíc nepovinná. Skvělé je na cestování i odpočinek po dlouhé cestě – vaši hrdinové mohou (resp. musí) shánět vodu a lovit zvěř, znalci bylin se mohou vydat na jejich sběr, mágové mohou vylepšovat svoji magickou hůl a užitečná je také možnost rozestavit hlídky. Jak říkám, cestování po mapě je snad nejlepší, jaké se kdy v RPGčkách objevilo a díky tomu, že vás provázejí různé příhody (mnohdy drobné a nevýznamné), si připadáte, jako byste se opravdu procházeli po nějaké fantasy zemi. Občas je také možno narazit na nějakého dobrodruha, který se k vám na nějakou dobu přidá a tvoří sedmého člena party.

Dost často se vaše družina samozřejmě podívá do nějakého dungeonu, i když hra naštěstí na kobky a jiné podzemní prostory neklade přehnaný důraz. V dungeonech se hra přepne do klasického zobrazení z vlastního pohledu a umožní vám podzemí procházet po čtvercích. Naprosto převratná je možnost rozdělit partu a přepínat se pak mezi jednotlivými skupinkami. Není to jen tak pro legraci, ale lze tak například manipulovat s několika pákami naráz a řešit podobné „dungeonovské“ problémy. Podobný pohled je zvolen i při procházení městy, kde máte možnost zkusit vlézt do úplně každé budovy, i když v mnoha domech je jen nerudný chlapík, který vás vyžene pohrabáčem. Ve městě je spousta důležitých budov, od hospod přes různé obchody a chrámy až po obydlí důležitých postav. Zatímco v přírodě je králem druid, lovec a elfové, ve městě přebírá jeho roli zloděj a Realms of Arkania komediant. V hospodách totiž lze vydělávat peníze tancem a hrou na hudební nástroj, v obchodech lze krást a tak dále. Kromě toho se můžete vyspat v hotelech (kde lze mimo jiné i míchat různé lektvary z nalezených bylin a jiných ingrediencí), v hostincích se napít a zjistit místní drby a v chrámu přispět do kasičky, což vám občas zajistí přízeň některých bohů a z toho plynoucí výhody.

Dost často se pochopitelně stane, že vám cestu zkříží nějaké potvory či zloduši. Hra se pak přepne do skvělého bojového módu, kde své postavy vidíte z izometrického pohledu a máte je možnost po jednotlivých tazích vést. Každá postava má určitý počet akčních bodů, které může spotřebovat na pohyb, kouzlení, útok, vypití lektvaru, výměnu zbraně a podobně. Jedinou vadou bojů byla skutečnost, že na ploše rozdělené na čtverečky nebylo možno střílet a kouzlit jinak než v kolmých směrech (v druhém díle však již tato nelogičnost byla odstraněna). Potěšitelné bylo, že ve hře se objevila jednoduchá mapa pro orientaci ve městech a dungeonech. Grafické zpracování hry bylo ve své době slušné, snad až na dungeony, které byly zpracovány možná zbytečně jednoduše. Jinak byla ve hře spousta hezké grafiky – od obličejů hrdinů přes zpracování bojů až po přehlednou hlavní mapu. Skvělá byla také hudba, zejména v Amiga verzi.

Druhý díl se od prvního svým pojetím příliš nelišil, ale samozřejmě přinesl nový příběh, hezčí grafiku, některá vylepšení a objevila se dokonce i verze s mluveným slovem. Příběh hry se točil kolem magického kamene Salamander Stone, který je potřeba doručit trpasličímu princi. Herní svět se o něco zvětšil, bohužel na mapě světa nebylo vidět celou říši, ale jen okolí vaší pozice. Příjemným zjednodušením byla možnost cestovat po městech pomocí mapy, kde bylo možno přemístit Realms of Arkania partu klidně z jednoho kraje města na druhý během několika vteřin. O dost se zlepšila grafika, přibyl deník a objevily se i další potěšitelná zlepšení. Jednalo se zkrátka opět o naprosto vynikající RPG.

Osobně považuji celou trilogii (včetně třetího dílu, o kterém si snad něco povíme někdy příště) Realms of Arkania za naprosto úchvatné RPG, které je v mnoha směrech stále nepřekonané. Speciálně systém dovedností a cestování po mapě podle mne nemá ve světě RPG v podstatě dodnes konkurenci. Nezbývá než si přát, aby takovýchto her bylo více, vůbec by přitom neškodilo, kdyby se tvůrci dnešních her trochu inspirovali těmito legendami. A kdyby někdo chtěl udělat přímo remake této trilogie, tak bych se vůbec nezlobil…