RECENZE: Partisans 1941 je povedená strategie z 2. světové pro náročné

Vynikající klon Commandos, ve kterém si zahrajeme za odbojáře bojující na východní frontě. Partisans 1941 by sice potřebovali ještě trochu obrousit hrany, ale i díky české lokalizaci ji jednoznačně doporučujeme.

Legendární Commandos: Behind Enemy Lines z konce devadesátých let de facto založili nový žánr. Pod kontrolu jsme dostali jen hrstku specialistů, kteří museli v sérii misí splnit vytyčené úkoly. Přímá konfrontace s nepřítelem přitom byla ve většině případů nesmyslná, k úspěšnému splnění bylo nutné využívat výhod prostředí, znát přesně trasy nepřátelských hlídek a plně ovládnout speciální schopnosti celého týmu. Commandos byli ve své době unikát, na nějž mám spoustu nostalgických vzpomínek. Hrával jsem s tátou, kterého posedl stejně jako mě. Když jsem se někde zasekl, táta to přes noc rozlouskl. Po návratu ze školy jsem pak navázal na jeho práci. Takto jsme esesáky kosili několik dlouhých týdnů.

Partisans 1941

Koncept Commandos je chytlavý, zábavný a chytrý. Je s podivem, že se v jeho stopách vydalo jen pár dalších her. Vybavím si akorát sérii Desperados z divokého západu a japonské Shadow Tactics. Vývojáři z ruského studia Alter Games se v Commandos zhlédli natolik, že ponechali i stejné zasazení – druhou světovou válku. Jen reálie se trochu obměnily a úplně zmizel hákový kříž, který je nahrazen křížem normálním, což mi přijde trochu scestné, na historii by se nemělo zapomínat.

Jak už název napovídá, v Partisans 1941 nehrajete za elitní tým Spojenců, ale za partyzány Sovětského svazu. Sice je to různorodá sebranka více či méně vojensky schopných individuí, ale výzvy je čekají pořádné. Hlavním hrdinou je kapitán Zorin, kterému se podařilo uniknout z nacistického zajetí. Při svém útěku pak narazí na další vzbouřence a tím vzniká nové hnutí odporu.

Provizorní domov

Partisans 1941 má dvě hlavní složky hry. Real-time taktickou, kde podnikáte různé záškodnické akce a snažíte se iritovat nácky, seč vám síly stačí, a pak tahovou strategickou. Ta se odehrává ve vašem kempu. Partyzáni totiž nejsou stroje. Potřebují si někde léčit závažnější zranění, odpočinout si, přezbrojit a naplánovat další postup. Od toho je tu kemp – hlavní středisko vašich operací, ale také provizorní domov. Bez přídělů a surovin moc velkých skutků neuděláte. V průběhu hry budete kemp neustále rozšiřovat, postavíte dílnu, udírnu a mnohé další, které vám pomůžou postarat se o víc hladových krků.

Partisans 1941

Suroviny a potraviny ovšem musíte nejprve nějak získávat. Tou nejjednodušší, ale i časově nejnáročnější cestou je sbírat suroviny přímo v misích. V poličkách opuštěných domů se toho povaluje habaděj, jen pozor, abyste neokradli civilistu, což by se negativně promítlo na morálce skupiny. Druhou možností, jak suroviny získávat, je strategická část. Nepředstavujte si klasickou tahovku, jako třeba Total War, zde jen rozdáte sérii úkolů a přesunete se do dalšího dne. Své hrdiny necháte plnit úkoly, rybařit, vařit jídlo, stavět rozšíření kempu atd. Každá akce vyžaduje daný počet osob a ne vždy je úspěch zaručen. Kromě surovin lze získat i vybavení a cenné zkušenosti. Partyzáni nezapomínají na RPG prvky.

Každá ruka se hodí

Ať už to je velitel, expert na samopaly nebo mladý kluk z okupované vesnice, každý je v týmu hodnotným členem. Kapitán Zorin je mistr nožů a tichého zabíjení. Zpovzdálí a skrytu zlikviduje vrhacím nožem nic netušícího skopčáka, který si zrovna chtěl dopřát trochu toho dehtu do plic. Cigarety sice škodí zdraví, ale taková kudla zaražená do krku je rychlejší způsob. Fetisov je jediný z původní Zorinovy čety, specializuje se na samopaly, a když dojde na tichý postup, podřezává krky. V partě máte i mladého kluka Sanka. Ještě mu nebylo ani patnáct a už se naučil střílet z brokovnice a zabíjet. Je zdejší, může splynout s davem a otravné hlídky omráčit prakem – jak se na čtrnáctiletého partyzána sluší a patří. Ve vaší improvizované skupině přivítáte i ženy. Tým je variabilní a samozřejmě že každá specializace se hodí na něco jiného a je dobré mít skvadru vyváženou.

Partisans 1941

Ačkoliv k tomu hra vybízí, není nejlepší nápad jít do otevřeného konfliktu. V Commandos bylo s jistým grifem možné postřílet v úzké uličce desítky nácků pistolí, zde už takové štěstí mít nebudete. Zbraně jsou silné a mohou vám způsobit i dlouhotrvající zranění. Když už se ale do přestřelky dostanete, pořádné krytí je na místě. Stealth postup je ovšem mnohem vhodnější i zábavnější a hra vám dává velkou volnost. Jisté mise jsou na kradmém postupu přímo závislé. Třeba v jedné musíte tajně otrávit proviant ve skladu, jindy zase zabránit včas popravě vojáků nebo sabotovat tank.

Početní převaha nepřátel nemusí být neřešitelný problém. Vaši bojovníci se mohou plížit, skrývat v houští, líčit nástražné pasti a využívat prostředí ve svůj prospěch. Odbrzdit zaparkovaný náklaďák na bandu nácků sice není moc hrdinské, ale válka není fér. Vývojáři vám dávají pestrou škálu možností, jak se s úkolem popasovat. Hra je logický puzzle. V každé misi se snažíte pochopit zákonitosti hodinového stroje – pohybů jednotek v prostředí a poté najít skulinu, kterou vše zbouráte jak domeček z karet. Každý voják je jedno kolečko a vy musíte najít to, které nešlape přesně. Často jde doslova o sekundy. Jedna hlídka střídá druhou, vaši partyzáni tak musí plně synchronizovat přepadení a ještě odklidit těla z očí. Osádce naštěstí nepřijde divné, že jich je v táboře po půl hodině najednou jen třetina.

Koordinovat útok hned několika postav v reálném čase by ale nejspíše bylo nad vaše síly, hra proto umožňuje zmrazit čas. Během pauzy rozdáte úkoly a pak jen blaženě sledujete, jak se na první pohled neproniknutelná obrana rozpadá, kousek po kousku. Mladý Sanek omráčí přesnou ranou první hlídku, kterou jste nalákali na flašku vodky, zatímco Zorin s Fetisovem podříznou ten zbytek. Vše potichu, aby se nerozřinčel alarm. V dokonalém načasování je klíč k úspěchu a odhadnout vše přesně vám zabere spoustu pokusů a omylů. Tlačítko F9 pro rychlý loading bude váš věrný souputník. Obtížnost hry roste s každou misí. Nacisti naberou na síle a začnou hlídkovat se psy, takže schovka v křoví už nebude tak bezpečná jako dřív. Připravte se na to, že každý protivník je výzva, která vám může zabrat i pár hodin neustálých pokusů a omylů. Frustrace se může dostavit rychle, ale ani ne tak z nastavených herních pravidel, ale neresponzivního ovládání. Některé akce vykonají vaši svěřenci s nesmyslnou odmlkou, což, když jde o čas, nikdy nepotěší.

Když kolečka skřípou

Partisans 1941 vypadá k světu. Čas od času je trochu nepřehledný a i když lze plně rotovat pohledem, tak není zcela jisté, kam se lze dostat a kam ne. Tento problém je nejpalčivější ve městech. Uživatelské rozhraní je bez chyb, rychle si i přivyknete na klávesové zkratky. Výtku mám k inventáři. Statistiky předmětů a vlastně i jejich popis se totiž musí zdlouhavě rozklikávat.

Ve hře jsem se střetával se zajímavým bugem, který ale může hodně nakopnout hratelnost. Při loadingu, a že jich bude, se občas narušila rutina patrol. Místo aby šla hlídka kouřit, naopak se vracela. Voják, co měl jít na svou obchůzku, šel o pár sekund později. To kompletně narušilo onen hodinový stroj, kterému jsem se snažil přijít na kloub a zjistil, že ona časová skulinka pro provedení plánu už neexistuje. Musel jsem načíst jiný save, kde hlídka svou rutinu nezapomněla. Trochu pozlobí i interakce s prostředím, třeba dveře se otevírají, jak se jim chce.

Tuzemské hráče pak rozhodně potěší česká lokalizace formou titulků.

Dobrého pomálu

Ruské hry jsou specifické. Partisans 1941 má také jedinečný, bezútěšný a špinavý feeling. A to je dobře, protože válka je peklo. Každý protivník vám bude výzvou a nebezpečím, které se budete snažit odstranit i několik hodin pokusů a omylů. To ale k žánru patří. Stejně tak jako k němu patří pocit satisfakce, když se operace vydaří. Partisans 1941 má své nedostatky. Jsou chvíle, kdy to v ní pořádně zaskřípe, ale valnou většinu času se bavit budete.