RECENZE: Temnou tahovou strategii Space Hulk: Tactics srážejí nedodělky

Nebezpečné mimozemské potvory, rozpadající se kosmický koráb a horda po zuby ozbrojených elitních vojáků a není to Vetřelec? Co to je? Space Hulk!

Už zbývá jen položit nálož a zmizet ze sektoru. Jenže to by ze všech stran nesměly proudit houfy rozzuřených genestealerů. Zbytek týmu kryje veliteli záda, jenže další obranná věž padla. Monstra se houfují před jedním z východů, blokují cestu, ale terminátor s rotačákem je ve střehu. Přeje mu štěstěna a každého zmetka rozmázne po stěně salvou. Nálož je položená. Je to jen malé vítězství, ovšem aby se bezbožná halda vesmírného smetí rozpadla, bude jich třeba o mnoho víc.

Space Hulk: Tactics

Space Hulk: Tactics

Asi nemusím ani psát, že Space Hulk je původně desková hra z univerza Warhammer 40,000 a pamětníci si vzpomenou i na původní herní Space Hulk z roku 1993, který v některých ohledech nový díl připomíná.

Na kolizním kurzu

Příběh se otvírá na poměry sci-fi tradičně. V soustavě planety Gorgonum se objeví obrovský vrak „Space Hulk“, slepenec všech možných lodí, sražený dohromady jako gigantická koule kovu. Vrak je na kolizní dráze s planetou Gorgonum. Ta je pro císařství důležitá, ne snad kvůli populaci, ale z finančních důvodů samozřejmě. 

Vesmír Warhammer 40,000 je temný a ve hře je to cítit. S bandou terminátorů jste vysláni na vrak prošetřit situaci a pomocí náloží rozmetat tu haldu šrotu. Hulk ale není opuštěný, na palubě jsou vysoce nebezpečné životní formy – genestealeři. Jaká další tajemství ukrývá, na to už budete muset přijít sami.

Space Hulk: Tactics

Hra se opravdu hraje podobně jako její starší příbuzný z devadesátek, je i v jistých misích podobně tuhá. Pro větší přehlednost na úkor atmosféry je i zde možnost přepnout pohled do taktického pohledu z ptačí perspektivy. Hru ovšem můžete hrát i z pohledu vlastních očí terminátorů a pohybovat se pomocí klávesnice. Nepřátelé a interaktivní prvky se vám zvýrazní při použití „rentgenového“ pohledu. I když tak hra dostává doslova nový rozměr, neohrabané ovládání vás odradí.

V taktickém pohledu se Space Hulk: Tactics podobá X-Comu. Jelikož jde také o tahovou strategii, v každém kole máte čtyři akční body, které podle své moudrosti nebo naopak stupidity investujete do jednotlivých akcí. Přesun o políčko stojí jeden akční bod, ale pokud se s terminátorem chcete i otočit, to už vám ukrojí cenných bodů víc. Chcete ještě otevřít dveře? Další bod. 

Některé velmi důležité akce však stojí body dva. Tou nejklíčovější je pak režim overwatch, tedy hlídka. Jen v tomto režimu budou terminátoři útočit na blížící se hrozbu v zorném poli. Genestealeři možná nevypadají na první pohled tak znepokojivě jako výtvory mistra designu H. R. Gigera - vetřelci, ale zdání klame. Do kopru vám terminátory s klidem pošlou jednou ranou i ti nejobyčejnější. Pokud vpadnou vojákovi do zad, je s ním amen.

Space Hulk: Tactics

Kromě akčních bodů dostáváte v každém kole i CP, platí se s nimi za hrací karty, ovlivňují schopnosti terminátorů. V jazyce jednodušším, díky kartám zvýšíte šanci na zásah či na výdrž, nebo dostanete nějaký bonus. Jsou i pokročilejší karty, ty odemykáte mezi misemi za nalezené součástky. Kartou, která zajistí jistý zásah, určitě nepohrdnete. Karty můžete i směnit za akční body, což se hodí v situaci, kdy vám teče do bot a fakt potřebujete přepnout do overwatch.

Pravidla hry jsou nastolena pevně a na každý útok či protiútok se „hází kostkou“. Počítač se řídí striktně šancemi, což zadělalo na pár nepříjemností, pokud má váš terminátor příliš velkou sílu a nastavenou hlídku, genestealeři se zaseknou u rohu a nepokročí dál. V misích čistě o přežití vám stačí jen rozmístit smysluplně vojáky, dát jim overwatch a pomalu odklikávat tahy. Sice se můžete poplácat po zádech, jak jste na to vyzráli, ale čučet několik minut na prakticky statickou scénu zábava není.

Po dokončení mise se vracíte do globální mapy Space Hulk. I zde je taktika na místě. Každý další krok je krok k vyrojení nepřátel. Ti se objeví na zvýrazněných lokacích v několika vlnách a každý posun na globální mapě znamená přiblížení nové vlny nepřátel. Mapy se postupně zesložiťují, přibude nutnost sbírat klíče a aktivovat teleporty. I přes pravděpodobnost střetu (řadové mise lze přeskočit přidělením jednoho z terminátorů – nelze ho pak naverbovat pro příští misi), je ale dobré mapu prolézt celou, nacházejí se na ní drahocenné součástky k vylepšení terminátorů. Součástky dostanete i za splněné mise, kromě toho vyfasujete i nějaké ty nové zbraně a moduly. Terminátorů je několik typů a každý má jiné dovednosti.

Space Hulk: Tactics

Mise nejsou moc variabilní a opakují se, dokonce se opakují i stejné mapy pro daný úkol, což je tristní. Kromě defensivních misí, kde budete bránit počítače, dojde i na mise eskortní, dovést, nejlépe vcelku, četu z místa A do místa B a mise eliminační, znič určitý typ nepřítele. Co trochu vyčnívá, jsou mise příběhové. Každá mise je limitována počtem tahů, a to i ty eliminační nebo eskortní. Limit na tahy je docela nekompromisní. Budete opravdu zvažovat každý krok a u některých misí je splnění téměř nemožné.

To, co míří k planetě Gorgonum, je opravdu slepenec, tvoří ho lodě rozličných ras a národů a to se promítá i do jejich designu. V úvodu budete v chodbách, které připomínají typické vetřelčí filmy. Neatraktivní, zaplivané tunely plné trubek a elektrického vedení. Později už to budou mimozemské koridory, plné teleportů a anomálií, které zase o něco oživí hratelnost. Teleporty vám mohou v nestřežené chvíli vpadnout genestealeři do zad.

Na opačné straně barikády

Abych se přiznal, hra za terminátory Blood Angels mě příliš nebavila hned z několika důvodů. Kromě nevyváženosti soubojů, kdy genestealeři byli neskutečně efektivní v soubojích, očividně špatně navrženému počtu tahů v jistých misích, v popisu 20 tahů, limit v misi 12, a těžkopádnému ovládání mi mnohem víc sedli genestealeři. Hra za ně je diametrálně odlišná, většinou jsem spíš zastánce taktického postupu a brutální sílu á la zergové krotím jen zřídka, ale za genestealery je radost hrát. 

Space Hulk: Tactics

Liší se prakticky ve všem, mají dvě fáze tahu: první je spawnovací, kdy se pomocí absorpce karty konvertuje na jednotky a ty se rozmístí v hnízdech, a pak akční část, kdy koušete ultramariňáky do zadku a kartami evolvujete jednotky na pokročilejší nebo oslabujete nepřítele. 

Pažravé potvory neřeší takové zbytečnosti jako směr, kterým koukají na políčku, a akčních bodů mají o poznání více. I ovládání je mnohem příjemnější a není tak těžkopádné. Také jsou celkem variabilní, za kampaň dostanete do ruky slušnou zoo, toxické mutace, mutaci, která je extrémně rychlá, a umí se pohybovat šachtami i pána hnízda, mocnou obrovskou mrchu. Je velká škoda, že není kampaň za genestealery delší, jde ji dohrát za jeden den.

Trocha péče by nebyla k zahození

K vizuální, zvukové i výpravné stránce nelze mít výhrad. Díky soustavným in-game animacím, různým rozhovorům a kamerovým nájezdům má hra filmovou atmosféru. Hudba nezapře inspiraci Vetřelcem. Hůř je na tom ovládání, a to zejména u terminátorů. Je zbytečně překombinované, nepřehledné a do detailu nedomyšlené. Zahrané karty se nijak v interface neprojeví, ikony čas od času nejde zmáčknout a při přechodu do first person je možné ovládat příkazy jen tak, že zmáčknete esc a vrátíte se z menu zpět do hry. 

To nejhorší vás čeká v pozdějších fázích kampaně. Hra začne nechutně padat, AI se zasekává a nedokončí se její tah. Pomůže jedině tvrdý restart – ani nevím, kdy jsem naposledy předtím musel tvrdý reset použít, ale vynahradil jsem si to díky Space Hulk. AI si umí relativně dobře poradit s ovládáním animálních genestealerů, ale vytrénované mariňáky, kteří si musí navzájem krýt záda, neumí. A tak by výčet problémů a bugů mohl dál pokračovat. Trable s AI vám vyřeší multiplayer, ale to je jen malá útěcha.

Jen pro zatvrzelé fanoušky

Space Hulk: Tactics by potřeboval mnohem víc péče, než se mu dostalo. Je šitý horkou jehlou. Za Terminátory je kampaň vyloženě frustrující a za genestealery zase krátká. Nad těžkopádným rozhraním se dá přimhouřit oko, ale nad technickým stavem hry to nejde. Pokud jste se těšili na nový přírůstek do světa Warhammer 40,000, počkejte, až hra projde několika vlnami patchů. Teď je to jen pro ty nejodvážnější. Pro ty ostatní tu jsou o pár let starší alternativy.