Je tomu už slušná řádka měsíců, co jsme jakožto rozzuření horníci na Marsu, nespokojení s drsnými životními a hlavně pracovními podmínkami, které nebyly ničím jiným než maskovaným otroctvím, pobíhali v dolech a likvidovali dozorce. K čemuž nám posloužilo kolikráte i nějaké to obrněné pohybovadlo a v nouzi jsme nepohrdli ani těžebním strojem. Divili jsme se, co všechno dokáže udělat takový granát či bazooka se zdánlivě nepoddajnou horninou, ukrývali se před zraky agentů, opruzovali vědce převlečeni za maniakálního člena vývojového týmu a postupně si libovali, jak nám ta revoluce krásně bují. Tak dlouho, než nastal konec. A pokračování, kde ukojíme své anarchistické choutky a opětovně se vzepřeme režimu přišlo na naše černé miláčky.
Již zmínění vědci na Marsu vynalezli velmi zajímavou featuru - nanotechnologii. Tato pomůcka, vysněná dávno ztracenou kyberpunkovou kulturou (viva la Neuromacer!) není ničím jiným, než sadou mikroskopických tělísek a neurostimulantů, které si vrazíte do žil a rázem je z vás nepřekonatelný, nezničitelný a supernaboostovaný stroj na zabíjení. Ideální pomůcka pro armádní potřeby; toho si všiml jistý Sopot, diktátor ne nepodobný soudruhu Stalinovi, zmocnil se jí a narval slušnou dávku dvou tisícovkám elitních vojáků včetně vojína Aliase (vaše maličkost).
Zaštítěn slušným komandem smrti se supernaturálními vlastnostmi začal pomýšlet na porobení celého světa.
Jenže potom milému usurpátorovi ruplo v šišce, dostal strach a začal jednoho po druhém ze svých nohsledů likvidovat. Alias to samozřejmě přežil a ne sám; přidal se do partičky sestávající se z pilota Shrika, odstřelovačky Quill, stealth ninji Tangier, nabouchaného bimba Repty a konečně velitele Molova. A primární cíl je rázem jasný; zničit Sopota na revanš za kamarády! Molov je ale mrcha vychytralá a prohnilá, hrající hry ve hrách skrytých her, takže vás po poměrně slušné dřině překvapí svými vlastními zájmy. To už bych ale prozradil příliš… Jak vidíte, příběh je na FPS hru velmi propracovaný a tíhne ke kyberpunku. Jednoznačné pozitivum.
Hratelnost. Red Faction 2 kráčí ve šlépějích staršího bratříčka, tudíž se opětovně setkáte s Geo-módem; systémem umožňujícím projít zdmi, závaly a dalšími zdánlivě neprostupnými překážkami za pomoci palebné síly. Elegantní drobnost, dovolující kromě jiného dostat se do skrytých lokací a přivlastnit si tak velmi užitečné předměty. Dalším důvodem k odkrývání tajných míst a sekundárních úkolů, které pro splnění mise nepotřebujete dokončit, je novinka – tzv. Heroics. Ten je grafickým ukazatelem, který přibývá i např. ušetřením civilistů, zběsile
pobíhajících v palbě a na jehož vyplnění závisí závěr celé hry (hned pět kousků). Velmi příjemná záležitost! Nu a ve finiši je velkou drogou odkrývání herních módů a levelů pro multiplayer, filmů v sekci special features, charakterů a jejich modelů, obrázků atd. Je vidět, že autoři se nás snaží donutit k navracení se do story módu, o čemž svědčí možnost zahrát si každý level hned na tři obtížnosti. První dohrání na obtížnost prostřední vám zabere víkend, přičemž v závěrečném souboji se tato doba může ještě brutálně prodloužit, jelikož je poměrně tuhý… Ale obrovská deviza Red Faction 2 je samozřejmě v multiplayeru. Ten je vybaven několika klasickými (deathmatch, catch the flag, bagman) či netypickými módy (aréna, kde nejlepší přežívá a postupuje do dalšího levelu pouze s prozaickou pistolí v ruce). Levely jsou jednodušší, zbraně znázorněné barevně odlišenými bitmapami; zkrátka rychlá a návyková zábava…
Smrtící arzenál byl nově rozšířen o pár rychlopalných kousků, to víte, od dob revoluce na Marsu zbrojní průmysl jen kvete… Dočkáte se znovu příjemného termo rail gunu, umožňujícího střílet energetické výboje skrze stěny, klasické automatické vojenské brokovnice, smrtících odstřelovaček, granátometu, či drtícího W.A.S.P. raketometu. Přese
všechen tento mobilní arzenál si užijete i bitevních strojů, kdy Shrike zaleze za řízení a vy budete kosit enemáky palebnými systémy helikoptéry, tanku, jeepu, ponorky (velmi působivé operace pod vodou), či oblečete těžké mechovské brnění a budete se brodit krví a olovem. Nepřátelé se vyznačují poněkud průměrnou inteligencí, žádné zázraky se v AI nedějí; to ale od Red Faction 2 snad nikdo neočekával, že? Zkrátka buď po vás jdou, nebo se schovávají za překážky. Inteligenci však přetluče množství těchto enemies; potkáte kromě klasických vojáků i komanda, snipery, mechanické naváděcí systémy či drsné mechy.
Zpracování je atmosférické. Jednodušší, ale účelová grafika s potlačenými barvami (nečekejte quakařské gfx) působí více realisticky. Je samozřejmě o třídu lepší než v předcházejícím díle, přibyly i některé particle efekty, takže např. voda vyhlíží fantasticky. Hra světel a stínů, to byla vždy deviza PS konzolí a zde si jí užijete až až. Ohně, výbuchy a podobné náležitosti působí nesmírně přirozeně. Pohybovat se budete v různých prostředích - od venkovní bitevní stanice, přes koridory, až po střechy skrápěné působivým deštěm. Následují letecké přesuny mezi mrakodrapy, průzkum podzemí, stoky, metro, ulice, vědecké komplexy, ale i malebná náměstí a úzké uličky, hřbitov, kostel, katakomby, továrna atd. Vše pěkně příběhově navazuje a
grafika celou atmosféru zdárně dokresluje. Nepříjemné a nepřirozeně působící postavy z jednotky byly podstatně vylepšeny jak animačně tak hlavně po stránce vizuální, nedočkáme se tedy levitujících, či bruslících strašáků z jedničky. Oproti např. bugovým Time Splitters 2, kde se místy snižuje frame rate (hlavně v multiplayeru) jsem během ukrutné pařby RF2 nezaregistroval jedinou chybičku. Engine je výborně optimalizovaný; klobouk dolů, páni programátoři!
Zvukové provedení je plně profesionální. Výborná a atmosférická hudba, slušné namluvení všech postav, to je dnes u každé hry nutnost. Zmiňovat se o FX, to by bylo nošení dříví do lesa, vše exploduje, vrčí a chrčí přesně tak, jak by mělo.
Jak bychom to tedy měli uzavřít? Red Faction 2 je hra s výborným příběhem. Je dynamická, technicky povedená a láká svým bonusovým systémem. Máte na DVD co objevovat a až vás to přestane bavit, zavoláte kamarádům a vnoříte se do pekelně rychlého multiplayeru. Dostatek zábavných herních módů vystačí opravdu na hodně dlouho. Dle mého názoru se Red Faction 2 plně vyrovná zmiňované modle – Time Splitters 2, oproti nimž vítězí strukturou levelů, příběhem a šikovně naprogramovaným enginem. Na stranu druhou ztrácí na pestrosti herních módů, menším počtu postav a grafickém provedení. Pokud RF2 však ještě nemáte ve sbírce, vřele jej příznivcům FPS žánru doporučuji.
P.S. Jediné, co mě maličko naštvalo jsou plány Volition předělat a VYLEPŠIT tento titul na Xbox a PC. Tady asi maličko ztrácíme. Zatracená multiplatformová politika!
| Red Faction 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
